Ahoj, tak noc opět děsná, jsem teď spíš dole než nahoře Zase jsme mluvili....důvody? Pocit, že ho nepotřebuji, že mu dostatečně neprojevuju lásku, chybí nám taková ta jiskra, vzrušení....taky jsem se dozvěděla, že po prvním porodu už ho nepřitahuji tak jako předtím, že vypadám jinak než když jsme spolu začínali, ale že ví, že za to nemůžu a že mám daleko víc těch dobrých vlastností, které to vyvažují. Docela malá útěcha na to, že svého muže nepřitahuji. On má rád štíhlé, já jsem nikdy vychrtlá nebyla, jsem taková normální. S paní to bylo hodně o posteli a prý se zamiloval jak puberťák.
Jo a teď co s tím? Už začínám rezignovat, stahuju se do sebe, jsem z toho unavená. Taky prý mu psala paní kamarádka ve stylu, že kdyby jí teď viděl, jak je zničená a že je hajzl atd.......
A co mě strašně štve, neunesla jsem ten stres a začala kouřit. Vím, že jsem pitomá a že ubližuju sobě i tomu malému, ale mám chvilkama pocit, že vevnitř vybouchnu.
Nevím, jak to s námi bude, co bude, ale nechci už nic nikomu dokazovat, chci být sama sebou ať už s ním a nebo bez něj. Jeho postoj? Chce být s námi, chce čas, aby se mohl tam odpoutat, ví, že mi ublížil. Ale já bych pro něj chtěla být ta první se vším všudy, i s tou fyzickou přitažlivostí. Chci se svému muži líbit a nechci, aby mě bral jen jako "maminu".

Upravil(a) mada77 (15. 8. 2009 10:54)

Já vím, že teď jsem především matka a těhotná žena, ale není to pro mě příjemné zjištění, že od porodu svého muže už moc nepřitahuji, vždyť jsou to už skoro 3 roky.
Momentálně je to u nás takové nijaké, on si to řeší v sobě a já pochroupávám ty další balasty, co se na to nabalily. Jak jsem doteď měla pocit, že ten úlet překonáme, tak když vím nové skutečnosti, tak jsem zas tam, kde jsem byla. Chemicky mu prý pořád voním, ale fyzicky už to není takové jako dřív. Asi bych nechtěla vztah, kde jeden druhého přitahovat nebudeme a být spolu jen z nějaké povinnosti.
Přemýšlím, že sbalím dítě a někam na dva, tři dny odjedeme. Nevím jestli to pomůže, ale tady na mě všechno padá. Přijde mi, že zkoumáme reakce toho druhého, každý asi chceme něco jiného..on klid a já více pozornosti, lásky, kterou mi v tuto dobu dát nemůže.

Upravil(a) mada77 (15. 8. 2009 18:08)

Nharte napsal(a):

Ahoj mado,

co je to zas za manžela "chlapa" lososa? Upadl na pánvičku? Nějak se to rozmáhá... co se to děje, že muži už nemají potřebu ženy, co jim rodí děti, ochraňovat? Co se děje, že nezvládají ženu běžné velikosti a životního vývoje?

A ty holče, prosím tě, nekuř! To už je lepší kopnout toho tvého lososa do té p.u.d.e.l.e.

Uvědom si, že většina toho, co on kloktá, je teď ze zmatku a z potřeby omluvenek. Já už se na to nemůžu dívat na ty těhule, kterým klesá sebevědomí pod bod mrazu. Jedna věc je, že manžel má milenku, ale to, že se nedokáže postarat o svojí těhotnou ženu je jiná. O její pohodu a radost. Za to na ní hazí svoje problémy, mindráky, nejistoty a neschopnost. Tvůj muž nezvládá po svém boku uspokojit jednu ženu, natož dvě.
Ty buď na sebe  hrdá, protože jsi nositelka nového života, a vyrovnaná dáma. On se bude muset "pochlapit" sám, nenech si valit šrouby do hlavy o své nepřitažlivosti. "Maminóznost" je spíš psychologický stav a vztahově- dynamický. Začni víc myslet na sebe a užívat si života, uvědom si svojí hodnotu- jako ženy, partnerky, milenky i mámy.

viz.první věta a další hlody - a ostatní pravda

Mado, myslím, že v této fázi je nejdůležitější přestat debatovat. Opravdu se na to vykašlat. Každý rozhovor ji tahá zpět do Vašeho života. Nemá cenu to tisíckrát rozebírat. Bylo řečeno vše. Každá další věta, rozhovor, jistota Ti bude jen ubližovat.

Já jsem to nedokázala. A vím, že to bylo zbytečné.

Rozcházela jsem se nedávno s jedním člověkem. A jeho pokus o rozebrání proč, mě děsně otrávil. Mám husí kůži, jen si na něj vzpomenu. I přesto, že jsem ho měla poměrně ráda. Diskuse v takové chvíli jsou na nic. O tom se může mluvit až s odstupem. A v tu dobu už Tě to pak snad ani nenapadne, protože to není aktuální.

mada77 napsal(a):

Nabuko, vím, že máš pravdu. Zrovna pročítám tvoje vlákno, pomáhá mi to získat nové pohledy na věc a taky tím využiju čas, kdy by mi možná běhaly hlavou blbosti. Už se pomalu dávám dohromady, už nemám takové záchvaty pláče, ikdyžž to na mě stejně někdy padne... včera když se muž zdržel v práci, však víš, co mi všechno běhalo hlavou...snažím se neřešit a je fakt, že to k ničemu teď není.

Vím. Je strašně těžké si šlápnout na jazyk (obzvláště s povahou cholerickou jako mám já ). Držím pěsti. I kdybyste šli nakonec třeba od sebe, tak budeš mít hlavně ze sebe lepší pocit, že jsi to ustála s hrdostí - a věř, že to je jeden z nejpotřebnějších pocitů. A notabene, kdybyste zůstali spolu.

Máte pravdu . Já se nesnažím řešit jí a ani nemůžu a proč taky, ale snažím se řešit nás, ale je to řerstvé, nechám to plynout. Jen bych chtěla za pár týdnů, možná měsíců vědět až se to trochu uklidní a tyhle emoce poleví, co na našem vztahu opravdu zlepšit, co mu chybí. Jestli to, co mi bylo řečeno nebylo jen tak v nějakém prvním návalu pocitů....bohužel manžel o těchhle věcech moc mluvit neumí, jak sám říká, cítí se jak zahnaný do kouta a vždy tyhle pocity měl i v minulosti, tak bych mu třeba napsala dopis a nechala ho v klidu o těch důvodech přemýšlet a pokud je přímá komunikace pro něj nepříjemná, může mi to taktéž napsat.
Snažím se být milá, poslat mu sms, že se na něj těšíme až přijede z práce, připravit dobrou večeři, zajímat se o to, jaký měl den, říct, že ho mám ráda, pochválit atd...nic víc dělat nemůžu. Je mi jasné, že i on potřebuje čas, aby odpustil sám sobě a sám si vyřešil vztah k ní. Snažím se mu důvěřovat, že má opravdu snahu dát věci do pořádku. Já si totiž myslím, že on ani ve své podstatě odejít nechtěl, jen nevěděl kudy kam a potřeboval si ujasnit priority.

Tvůj příběh mi připomíná to,  co řeší sisina, má vlákno Jak znovu získat lásku. První 3 stránky si přečti, je to přesně o tom mezičasu, kdy se opět hledá ta vratká rovnováha. To co bylo a to co bude a jak to bude, prostě bolavý přechod. Taky jsem si ho přečetla a vzala si z něj něco pro sebe

Ano Nharte, beru to tak, že to je prostě jiný stav mysli a není nebo nebyl schopen moc střízlivě uvažovat. Jak jsem někde četla, myslí spíš hlavičkou než hlavou
Koi, čtu teď sisinu.. určitě přečtu celé. Muž se nevyhýbá pomazlení, puse, prostě nějakému fyzickému kontaktu. Do mobilu mu nelezu, řekla jsem mu, že to neudělám, ýe i kdyby nějaká komunikace probíhala, tak věřím, že je natolik inteligentní, aby si ty sms mazal, takže je to prašť jak uhoď a nehodlám se nervit třeba z toho, že ona mu vypisuje. Jen jsem včera blbec mrkla na její profil na netu - manžel mi ho po provalení ukázal, jak jsem psala. Když jsem na něj koukala před tím týdnem, tak tam měla něco ve smyslu, že největší zrada bolí od člověka, kterého milujete nebo tak nějak, včera tam bylo MT a jeho jméno ( asi zkratka pro miluju tě ), takže podle mého to ještě zdaleka nevzdala. Možná je to i taktika z její strany a myslí si, že budu kvůli tomu dělat doma dusno a vyzvídat, co to má znamenat. Jen jsem se o tom včera zmínila a on, že to je sice hezký co tam píše, ale že stejně je pro něj lepší ta večeře, co jsem mu uvařila. A že je to víceméně tedy její problém. Prý nepíše, že prý asi zjistila po tom, jak nereagoval na sms od její kamarádky, které se šla vyplakat na rameno a ta psala M, jaký je hajzl atd...a on nereagoval, tak prý asi pochopila, že od něj se reakce nedočká. No myslím, že by mi takové věci neříkal, kdyby to nebyla pravda...no jo, na profil si může napsat co chce, však jí to nikdo nebere, že. Teď si dáme s prcekem pár dní oddych mimo domov, tak i M bude mít čas trochu popřemýšlet, když tu bude mít na to klídek.
Tu noc, co to prasklo a on se rozhodoval co a jak jsem mu řekla, že bych byla ráda, aby svého rozhodnutí nemusel litovat ať tak či tak. On, že když se probudí doma, možná bude nějaký čas pochybovat nebo se s tím vyrovnávat, kdyby se probudil u ní, věděl by, že udělal chybu.

Upravil(a) mada77 (18. 8. 2009 16:10)

Majkafo, vím, že to myslíš dobře, ale M se vrací po osmé hodině, kdy já v 7 měsíci těhotenství nebudu vláčet nikde po večerech naše dítě, abych přišla domů později než manžel.

Já vím jak to myslíš, je to jako s tou ledničkou, co jí vždycky najdeš doma Tu sms jsem mu poslala včera po týdnu poprvé. Chci, aby věděl, že se na něj těším. Dnes mi on zavolal, bylo to takové milé. Jinak telefon netahám pořád u sebe, takže se kolikrát nedovolá S tím trajdáním večer...to je těžké, přijíždí i daleko později, navíc jsme na vsi, kde se nic podnikat nedá a jet do města do nějaké hospody se mi nechce. Jinak s prckem přes den máme program, nenudíme se. Taky proto chci odjet na pár dní, nejsem až tak závislá, jak by se mohlo zdát. Práci chce změnit, aby byl více a dřív doma, tak uvidíme. Už jsme se předběžně domlouvali, že po druhém porodu si pár večerů vezme děti na starost a já se zase začnu věnovat sportu, potřebuju to. Dřív jsem sportovala hodně, pak to šlo všechno stranou. Jinak doporučovanou knížku jsem četla, ale díky za připomenutí, vezmu si jí sebou na dovču.
Přestala jsem taky dělat věci, které dřív byly samozřejmé, přestala jsem se tolik starat o okolí domu, nechávám to na něm. Sice jsem mu vyprala košile do práce, ale bude si je muset vyžehlit sám, protože nebudu doma
Já prostě nějak vnitřně cítím, že to stojí za to se pokusit ten vztah dát dohromady, neumím to vysvětlit, prostě mám pocit, že to za to stojí. Není to ani tak strach z financí, pokud by dodržel to, co říkal, že nás nechá bydlet tady v baráčku, ale i kdyby ne, mám svůj byt, takže bysme měli kam jít. Při mateřské si docela vydělám, takže to není finanční závislost. Já ho pořád miluju ikdyž udělal botu...
Nemám na něj patent a ani na náš vztah. Když odejde, bude to hodně bolet, ale přežiju to. Když zůstane, budu ráda a budu věřit, že vybudujeme z našeho vztahu něco silnějšího.

Upravil(a) mada77 (18. 8. 2009 19:00)

Já teď pročítám bbnet, pomáhá mi to utřídit si myšlenky a tak intenzivně neprožívat ty negativní emoce. Ikdyž můžu říct, že dnešek byl jedním z těch lepších dnů, ani jsem si nezabulila. Možná je to otupělost, možná pud sebezáchovy. Už se mi daří i jíst, což první dny absolutně nešlo, ale já se nechci ničit, tak se snažím. Ještě seknout s tím hulením a bude mi zas o něco líp

Majkafo, já spíš čtu názory a zkušenosti vás všech ostatních, nehrabu se v cizím neštěstím, abych zapomněla na to své.
Včera jsme se milovali, bylo to hezké, ale pořád je to takové " zvláštní". Víceméně jsem ho svedla.
Dneska odjíždíme, docela se těším, že změním prostředí, ikdyž myšlenky jsou pořád v mé hlavě. Jj, není to jednoduché, ale řekla jsem si, že mu prostě chci věřit, tak se podle toho snažím chovat. Kdyby to celé byla lež a něco by pokračovalo, stejně se to časem provalí.

Maddo vidíš, jaký si éro!

Ty to vážně zvládáš. Lépe v těhotenství to ani snad nejde.

S tím  kouřením- stačí , když si představíš, jak tomu tvorečkovi je, když ho dusíš a nedodáváš mu dost kyslíku. S každým nádechem kouře si to krásně představ..

Já si taky myslím, že on spíš nevěděl ..v tu chvíli , nebyl spokojený atd a zrovna se mu pod ruku dostala paní, která byla pro. A bylo to.
Sice za některou upřímnost, co ti svěřil, by zasloužil přidusit, ale je pravděpodobné, že to nemyslel špatně, spíš chtěl být extra upřímný, což byl vyhodnotila jako "noční nezralost". Ale zase na druhou stranu máš v ruce informace, které by jinak asi neřekll. (což je asi špatně). A když s nimi naložíš jako poučená manželka, tak si myslím, že máte velkou šanci. A ty rozumná jsi. To cítím jednoznačně z tvého psaní. Myslím, že právě ty vašemu vzahu můžeš pomoci a vzkřísit ho..aniž bys šla do vlastních obětí.