Jsi fakt skvělá,jak to zvládáš.Mně akorát tam nesedí ty telefony.ˇAt si koupí nové číslo mobilu a dá ho jen tomu,komu chce.Možná by nebylo od věci,kdyby si mu mobil stratila a on si pořídí nový.A pak bych byla zvědavá,jestli bude dáma volat a esemeskovat.jestli jí dá číslo.Proč jí on odepisuje?

Upravil(a) Britana (11. 8. 2009 22:08)

Mado, teď to čtu, no tedy klobouk dolů před Tebou....

Máš pravdu, houpačka bude, jednou trochu nahoře a jednou totálně dole . Ale je dobře, že o ní víš - a tak trochu s ní  počítáš. Sice Tě to od těch kotrmelců neochrání úplně, ale když člověk ví, že bude lítat vzduchem, míň při tom hysterčí

Tvůj přístup je střízlivý a rozumný. Mnohé z nás se k němu propracovávaly mnohem déle než Ty
A že se snažíš nebrat to osobně, jo! Dobře děláš. Taková věc se stává - a ze strany Tvého muže v tom dost pravděpodobně vůbec nic osobního není. Drž se

Upravil(a) OZ (12. 8. 2009 9:08)

mada77 napsal(a):

....on z toho ještě asi úplně venku není, má asi o ní ještě nějaké ideály a já mu jí nechci " zprotivit", byla bych sama proti sobě. Buď na to časem přijde nebo ne...

...taky vím, že se to v něm všechno ještě dost pere....

Vydrž, ono je to těžký se "odmilovat" ze dne na den... to trvá někdy i měsíce...

mada77 napsal(a):

Říkám si, že to moje těhotenství je možná takové to štěstí v neštěstí, za pár měsíců tu bude mimi a nastanou starosti kolem něho a nebudu mít čas moc přemýšlet. Ale už teď na mě občas padnou depky a vrací se mi to všechno, je to ještě dost krátká doba. Nikomu jsem o tom neřekla, držím to v sobě. Vím, že by muže všichni odsoudili a mě dávali rady typu, že jsem ho měla vyrazit a proč to snáším. No to by mi asi moc nepomohlo. Pozitivum je, že jsme si neřekli nic hnusného, žádné zprávy, co by mě ranili jsem nečetla, až ty z posledních dnů, co mi dával číst manžel. Nevím jestli se máme o tom spolu bavit, jestli to ještě k něčemu je.....on z toho ještě asi úplně venku není, má asi o ní ještě nějaké ideály a já mu jí nechci " zprotivit", byla bych sama proti sobě. Buď na to časem přijde nebo ne. Každopádně se nechová tak, že by ještě váhal zda zůstat či odejít. Jen je to teď takové nějaké čerstvé, potřebovala bych více pozornosti, cítit blízkost, ale taky vím, že se to v něm všechno ještě dost pere, tak si to asi každý řešíme v sobě.
Zítra jede na pár hodin do práce, tak teď už mám trochu strach z toho, že budu mít prostor na myšlení. Na společnost náladu moc nemám, přetvařovat se neumím a chlubit se s tím nikde po známých nechci.
Kdyby existoval nějaký manuál na tyhle situace, jak krok po kroku postupovat, jak se k partnerovi chovat, jak si pokračovat v takhle narušeném vztahu....

Já nevím,manuál je sice pěkná věc,ale stejně se musíš rozhodovat podle sebe a situace.Nejsme roboti,jsme "jenom" lidi A ještě jedno,jak na to všechno nahlížíš ,trochu vidím i sebe.Fandím Ti a vidím to pozitivně

BYCH DOKÁZALA, BYCH...

Je tady snad dámy někdo, kdo otevřel náruč dětem svého nového přítele...

nastěhoval si je na víkendy, prázdnny či nastálo, s radostí jim četl pohádky, vařil, pral na ně, vůbec mu nevadilo, že mu odkrajují korunky z rozpočtu, místo aby trávil čas daleko zajímavějšími věcmi, které se dají dělat ve dvou

....zkrátka měl radost z jejich existence?

Buďme realistky...!

kalupinka napsal(a):

BYCH DOKÁZALA, BYCH...

Je tady snad dámy někdo, kdo otevřel náruč dětem svého nového přítele...

nastěhoval si je na víkendy, prázdnny či nastálo, s radostí jim četl pohádky, vařil, pral na ně, vůbec mu nevadilo, že mu odkrajují korunky z rozpočtu, místo aby trávil čas daleko zajímavějšími věcmi, které se dají dělat ve dvou

....zkrátka měl radost z jejich existence?

Buďme realistky...!

Hovor za seba, Kalupinka, ja som syna môjho priateľa 10 rokov vychovávala. Ja nie som Kalupinka a nie všetky ženy sú Kalupinky. (Vychádzala som dobre aj s so synom môjho ďalšieho priateľa, s ktorým som bola len poldruha roka - bol u mňa na návšteve v zahraničí a dodnes si mailujeme...).

Taky si myslím, že to je možný. Někteří lidé mají obrovské srdce (nebo třeba jen nemohou mít děti vlastní...).

kalupinka napsal(a):

BYCH DOKÁZALA, BYCH...

Je tady snad dámy někdo, kdo otevřel náruč dětem svého nového přítele...

nastěhoval si je na víkendy, prázdnny či nastálo, s radostí jim četl pohádky, vařil, pral na ně, vůbec mu nevadilo, že mu odkrajují korunky z rozpočtu, místo aby trávil čas daleko zajímavějšími věcmi, které se dají dělat ve dvou

....zkrátka měl radost z jejich existence?

Buďme realistky...!

Já ano,
zkus jen tak odhadnout 2dovolené ročně pro 2 děti (př. HR, A) + víkendy, svátky, vánoce atd. A to ti můžu říct upřímně, že je to z mého popudu, ne z partnerova, páč by ho to asi nenapadlo.
Ale...hlavně - nepíšu to kvůli penězům , protože mám-li jedu, nemám-li nejedu, ale všichni. Můj standard platí pro celou moji rodinu - "moji", ne jeho, jejich, její děti atd,..
Víš, já si organizuju svůj život, a ty děti do mého života patří. mají všechno, co moje děti..

A půjdu do extrému - dovedeš si představit ten pocit, když mi "jeho" dítě (dcera)zavolá, že z čj z diktátu dostala 1 , a my o víkendu spolu dřely mně, mě, i -y a s-z. ??

mada77 napsal(a):

Nefrit, já vím, že manuál je blbost, ale v chvílích, kdy člověk prostě neví kudy kam by potřeboval prostě nějký návod na to, jak z toho všeho ven, protože v těch prvních dnech moc střízlivě uvažovat nejde.
No včera se to na mě nějak nahrnulo, takže jsem si pobekala, trochu jsme o tom zas mluvili a podle muže to bylo až příliš jednoduché tomu všemu podlehnout, takže to spíš beru jako takové uklouznutí, které se opravdu může stát každému a všude.  Taky prohlásil, že tyhle stresy už by nechtěl nikdy zažít, tak snad si to bude pamatovat. Navrhla jsem manželskou poradnu, ale on prý to v sobě má vyřešené a že nám stejně nikdo neřekne, jak teď máme žít dál.
No jinak nechci paní křivdit, ale myslím, že její prioritou jsou jiné věci než opečovávat partnerovo dítko, ale to už je jedno.

To si ale nemyslím,že manuál je blbost,jen v určitých chvílím s člověkem tak mlátí emoce,že prostě ten manuál nefunguje Vzpomněla jsem si na kamarádku,kterou znám jako velice klidnou povahu,celkem realistku,její muž měl asi 2 roky milenku,jela bez manuálu,ale celkem dobře.Jenže on se pořád nemohl rozhodnout jestli manželku nebo milenku,až jednou byla se synem na dovolené,přijela o 2 dny dřív bohužel nebo spíš bohudík,našla ve své ložnici nejen manžela ,ale i milenku s jejím asi 4-letým synem,takže manuál nemanuál,měla takovou tmu před očima,že všichni i s věcmi letěli ven.No a nakonec rozhodla ona sama a hned Už je rozvedená.

Já si nemyslím, že by to řešil manuál - i když 100lidí= 100názorů..
Byly by to zřejmě  jen jednotlivé pokyny, které nemohou jen tak jednoduše změnit můj náhled a podstatu mého problému, což považuju za gró.

Vyřeší to celková změna vlastního postoje ke všemu, (celková změna vnímání), která se pak bude odrážet ve všech sférách po celý život. Prostě přeprogramovat se. To platí tedy samozřejmě jen pro toho, kdo není spokojený se svým životem , kdo by si přál změnu.
Pokud by toto obsahoval manuál, pak by užitečný byl velmi . Jsou takové "manuály", ale jmenují se jinak....a třeba v nich o nevěře nepadne ani slovo, přesto "to" řeší.

Mado, trvám si na svém, seš šikulka šikovná.

Víš, kdyby si to (hypoteticky)manžel zopakoval za tvé "účasti" - myslím ublížil ti, tak je to jeho blbost, jeho ponížení, a on ztratí. Není to tvoje prohra, a i pokud bys přesto s ním žila dál, není to žádná tvoje blbost, jen tvoje svobodné rozhodnutí posouzené v ten okamžik a vůbec to nesouvisí s vážením/nevážením  si sebe. Pokud tedy by ses daným stavem neměla trápit. Trápila-li by ses, tak je to samozřejmě nesmyslné.Ubližovala by sis.

Já si myslím, že on se v tom taky dost plácal a asi i plácá dál. Navíc, když vidí a slyší, co je ve skutečnosti jeho bývalá láska zač. Taky mu muselo dojít, že ti ublížil, když tě do problému vtáhnul.

mada77 napsal(a):

Nefrit, já vím, že manuál je blbost, ale v chvílích, kdy člověk prostě neví kudy kam by potřeboval prostě nějký návod na to, jak z toho všeho ven, protože v těch prvních dnech moc střízlivě uvažovat nejde.
No včera se to na mě nějak nahrnulo, takže jsem si pobekala, trochu jsme o tom zas mluvili a podle muže to bylo až příliš jednoduché tomu všemu podlehnout, takže to spíš beru jako takové uklouznutí, které se opravdu může stát každému a všude.  Taky prohlásil, že tyhle stresy už by nechtěl nikdy zažít, tak snad si to bude pamatovat. Navrhla jsem manželskou poradnu, ale on prý to v sobě má vyřešené a že nám stejně nikdo neřekne, jak teď máme žít dál.
No jinak nechci paní křivdit, ale myslím, že její prioritou jsou jiné věci než opečovávat partnerovo dítko, ale to už je jedno.

Návod, jak z toho ven?

Vždyť ty to intuitivně víš a jseš schopná se tak i chovat, máš výbornou vztahovou inteligenci, klobouk dolů!

A navíc, velkou výhodu máš i v tom, jak děsně se chová ona, ta dělá vše proto, aby tvého muže otrávila, přímo ti ho vsunuje do náruče.

A trochu konkrétna, platí to pro oba:

Promluvit si o tom, ve vztahu chybělo, co vadilo, co se nacházelo jinde. Říct, co konkrétně od teď přivodí každému pocit spokojenosti ve vztahu (např. "když ty (ne)budeš dělat to a to, budu mít pocit, že ti na mě záleží a budu klidná a spokojená" a naopak). 
A podle toho změnit sebe, vztah.
Dělat vše pro to, aby vám spolu bylo dobře.
K nevěře se nevracet, nevyčítat.
Rozhodnout se obnovit důvěru.
Nebát se.

Jak jednoduché, že? Ale uskutečnit to lehké není. A navíc - ani tahle cesta není jistotou, že vše dopadne k naší spokojenosti, protože ve hře je ještě někdo třetí. Ale jak jsem psala, ty máš štěstí, že ona (ta třetí) hraje tak špatně, že jí nedávám šance na úspěch, narozdíl od tebe, na tvoji brzkou spokojenost bych vsadila hodně.

Držím palce!

Celkem nad tím přemýšlím už celej den,vlastně i víc ,manuál nemanuál,někdo prostě i  když cítí,neví jestli dělá správně a přitom,ten první pocit je většinou ten správný.Začne pochybovat a nechává se zpochybnit.Teď čemu věřit ? Jedině zase sobě.Sama za sebe jsem schopná svěřit se manuálu,ale tomu,který potvrdí moji prvotní myšlenku Takže je to vlastně jednoduchý
Jinak Mado opravdu Ti fandím,podle mě a podle reakcí ostatních to děláš dobře a Tvůj chlap měl štěstí na ženskou ,která mu celkem brzy otevřela oči ,ale hlavně má štěstí na ženskou ,kterou si vzal

Jj, emoce musí ven, ale moc prostoru pro to být sama a dostat to ze sebe není. Dneska jsme byli všichni na výletě, všechno super, bezva a pak to na mě padlo a byla jsem v háji Jsou to i ty těhotenský hormony, prostě to se mnou všechno mává. Manžel se snaží hodně, ale jak sám říká, chce to ještě čas, on je sice s námi, ale vím, že občas  v myšlenkách je někde jinde. Vím, že s tím nic nenadělám a opravdu to chce čas, ale bolí to. Je to těžké snažit se obnovit vztah, důvěru, když vím, že kus něho je někde jinde. Nevím jestli to vyprchá a budem oba cítit, že je nám spolu dobře. Nechtěla bych, aby s námi byl jen z nějaké povinnosti. Paní prý už se neozývá, moc tomu nevěřím, ale nelustruju, stejně by mi to k ničemu nebylo.
Moc vám všem děkuju za podporu, hodně to pro mě znamená.
Nefrit, doufám, že si zas uvědomí, kdo a co jsem já a proč je jeho místo tady.