Hele, co jsem našla:



Lvice,když si pořídíš kčárek za kolo, takovej ten špeci cyklistickej, tak tam přeci můžeš i s Ondrou

Ještě jsem našla tohle: http://www.jihobrik.cz/holasovice.htm
http://www.e-dovolena.cz/clanky/jizni-c … e-544.html

http://www.archet.org/

Přidám tip: kounovské kamenné řady. Je to cca čtrnáct řad kamenů na poměrně velké ploše, jsou zarostlé v lese a některé se těžko hledají, ale vycházka je to pěkná, krajina malebná a navíc jsme tam objevili obrovské buky, dva lidi je neobejmou. Jo a je tam naučná stezka. Výchozí bod jsme měli z nádraží Mutějovice.

Tak si moji milí představte, že mi včera to místo u Turnova pod Hlavaticí celý den tak leželo v hlavě, že když jsem viděla odpoledne to zvláštní teplé podzimní počasí, sekla jsem předčasně s prací, sedla jsem do auta a jela jsem se tam podívat. Vzala jsem s sebou ještě dceru se psem.

Bylo to moc zajímavé - honily se těžké mraky, vál teplý vítr, takové zvláštní dramatické počasí.
Když jsme zahlédli stojící sochy, dceřin pes popoběhl nedůvěřivě dopředu, bázlivě zůstal stát a zdálky na ty sochy opatrně poštěkával, asi se jich bál...

Takže abych to uvedla na pravou míru: Dřevěné sochy tam jsou, moc hezké. Pak je tam na zemi taková oblázky vysypaná velká spirála, nebo možná lépe řečeno bludiště.
Co se týká zmiňovaného keltského jabloňového sadu nad tím - tak je tam sad úplně normálních starých jabloní, jen jedinou mladou, nedávno vysazenou, jsem mezi nimi našla, tak ta je tedy údajně vysazená keltským způsobem.

Je to opravdu hezké místo. Já to beru spíš tak esteticky - krajinářsky, i když na mě obecně hezká místa v krajině působí i duchovně.

Ale mám pocit, že někteří lidé už s prominutím blbnou: Když jsem tam v popiscích četla zprávy, že tu bude vysazen také pravý elfí jilm, a podobně laděné zprávy, už mi to připadalo trochu přitažené za vlasy...
Myslím, že vše (i věci duchovní) se má brát tak nějak s nadhledem, nedogmaticky, protože každá dogmaticky až fanaticky pojatá, byť původně dobrá věc, se pak stávásvojí vlastní karikaturou...

Ale 25.října odpoledne je tam nějaká akce, kde bude zpívat také Merta apod., tak to by nemuselo být špatné...

Já osobně znám spoustu nádherných míst, kde načerpávám energii a nejsou nijak věhlasná. Ostatně každý je máte taky

lupina montana napsal(a):

Souhlasím - hra má zůstat hrou, jinak už to...není hra (no to jsem se hezky vyjádřila ) Ale kdoví - třeba si fakt jen hrajou na elfí a vílí stromy? Já osobně věřím na něco, co nazýváme vílami, nebo dryádami, nebo rusalkami...Pogačnik moc hezky tvrdí, že je to více-méně strukturovaná energie místa, živlu, stromu - prostě nějaké struktury hmotné a že my si ji personifikujeme, dodávajíce té energii podobu, která zahrnuje vlastnosti dané struktury. Děláme to proto, aby se nám s ní líp komunikovalo - aby to prostě nebylo jen takové beztvaré nic
Bloss, možná se ten váš psík jen polekal podivných tvarů?  vezmu na Hlavatici moji Amálku; jenak je to takovej Anubis - je poněkud mystická - a druhak se nebojí ničeho, kromě doktorky a toho, že ji opustíme Uvidím, jak bude reagovat - a dám vědět.

To s tím psem jsem sem napsala spíš jako zajímavost, nemyslím, že by i na psa to místo nějak duchovně působilo....  
Ta dceřina fenka je asi půlroční štěně, teprv sbírá zkušenosti o světě, a zatím ještě neviděla podivné lidi, co se nehýbou (= sochy), takže nás ta její reakce spíš pobavila, než že bychom z toho něco dalšího vyvozovaly...

Upravil(a) Blossom (11. 10. 2009 22:08)

Dnes jsem si opět vzpomněla na toto vlákno, které mě před časem zaujalo a inspirovalo. I když jsem si vědomá, že realizace něčeho takového, co se tu píše, je záležitost dlouhodobá,  skoro celoživotní.

Ráno jsem si četla časopis Krkonoše a Jizerské hory a narazila jsem tam na článek o pánovi, co se rozhodl, že postaví na svém pozemku rozhlednu. A zrealizoval to - rozhledna stojí nedaleko Roprachtic na Semilsku, otvírali ji slavnostně 17.listopadu.
Smekám před ním. Postavit nějaké umělecké, duchovně podbarvené dílo někde v krajině je myšlenka krásná, ale postavit rovnou rozhlednu je snad ještě lepší.

Jsem vděčná světu za takovéhle inspirující filantropy, kteří nekecají, ale činí. Nenadávají na tmu, ale zapálí aspoň tu svou svíčku. A jsou tak nesmírně užiteční všem lidem okolo.
Hned jak to půjde, pojedu se na tu jeho rozhlednu kouknout a jestli ho tam zastihnu, tak mu i poděkuju.

Já z těchto aktivit  cítím pozitivní poselství: Lidi, udělejte každý  něco pro radost jiným. Každý podle svých sil a možností - postavte třeba aspoň lavičku na hezkém místě, opravte starou chátrající kapli, napište knížku, nebo třeba jděte zahrát oblíbené písničky do domova důchodců- každý myslím nějaké schopnosti a možnosti má....

Dnes jsem si zas po čase vzpomněla na toto vlákno.
Měla jsem tu čest navštívit dnes jednoho výtvarníka. nechci to konkretizovat, řekněme, že je cosi jako sochař. Určitým způsobem, i když zatím jen okrajově, s ním na něčem spolupracuji.

Když jsem dnes v jeho ateliéru viděla jeho nádherné věci, ve kterých ještě hrálo slunce, každý úhel světla jim dával novou podobu, pojala jsem jednu, zatím spíš snovou myšlenku: Vytvořit někde takovou meditační zahradu.

Ta by měla být dost velká, aby jednotlivá díla měla dost prostoru, každé by stálo v nějakém zahradním zákoutí, měla by tam být i nějaká voda, kde by se mohla díla zrcadlit. V té zahradě by byly dost často, ale přitom nějak nenápadně a vkusně, na mnoha místech rozmístěné lavičky, leckde i s malinkým stolkem. Tak, aby člověk mohl v tichu u jednotlivých děl pobýt, aby si je mohl prožít, posedět a na stolík odložit třeba sklenku vína.

Ta zahrada by měla přiléhat k nějakému domu, kde by bydlela "obsluha" - personál, který by se o zahradu staral a zároveň na zahradu dohlížel, případně obsluhoval hosty-viz níže.
K jejich obydlí bych si představovala přistavěnou prosklenou kavárnu - čajovnu. Současně by to byla taková malá  prodejní galerie. Prostor uvnitř čajovny by nějakou venkovní terasou s posezením volně přecházel do zahrady, a všude-uvnitř i venku by byly ciltivě rozmístěny všelijaké umělecké objekty.

Takže návštěvník by si mohl dát dobrý čaj, kávu, nebo třeba víno, a vypít si ji v klidu v krásném, klidném a inspirativním prostředí. Bylo by to místo zastavení v našem věčném neklidu, místo k odpočinku, k nabrání nových sil.
Zahrada by měla mít i nějaké večerní osvětlení a současně nasvícení těch uměleckých děl. Mohly by se tam občas konat i nějaké komorní kulturní akce (hudební, nebo třeba společné meditace, čtení poezie, přednášky).

Nedaleko každé lavičky by mohl být i skrytý nějaký přístroj, něco jako malý džubox, kde by si zájemce mohl navolit hudbu - na výběr by byly takové věci jako klasika - např. Vivaldiho Čtvero ročních období, a nebo i moderna, ale něco takového jako třeba Enya. Ta hudba by hrála jen velmi tiše. Případně možnost i pustit si ji do sluchátek (?).

Jako praktik-realista vím, co by to však všechno obnášelo: Koupit takovou zahradu (nejlépe i s tím domem) Obehnat ji asi dost vysokou zdí, jednak kvůli izolaci od vlivů okolí, ale hlavně z bezpečnostních  důvodů - aby tam nemohl někdo vlézt a něco rozbíjet, krást.
Nakoupit umělecká díla. Upravit zahradnicky ten prostor a celý rok se o něj starat. Umělecká díla pochopitelně pojistit. Z těchto důvodů raděj pořídit i nějaký elektronický kamerový hlídací systém.
Ohledně čajovny-kavárny zajistit všechny papíry  kolem podnikání, hlavně požadavky hygieny apod. Pořídit pochopitelně záchody včetně bezbariérového, celé by to vlastně mělo být bezbariérové.

Byly by vypsány nějaké otvírací hodiny kavárny a zahrady, v létě až do nočních hodin (aby se využil dojem večerního osvětlení), ale pro zájemce by měla být možnost i zazvonit na obsluhu i mimo běžnou otvírací dobu, a obsluha - pokud by byla doma, by vyhověla. Toto by bylo veřejnosti nabídnuto jen jako negarantovaná služba - mimo otvírací dobu jim může být na požádání otevřeno, ale jen když bude zrovna obsluha doma.

Za návštěvu zahrady by se vybíral nějaký menší poplatek, na údržbu zahrady.
Celý projekt by si měl aspoň na svůj provoz vydělat (mimo počáteční investice - na ty se pokusit získat třeba nějakou dotaci, a nebo sponzorským darem, a nebo třeba nějakým příspěvkem města. - aspoň na část)
Běžný provoz ( energie + plat obsluhy) by měl být pokryt ze vstupného, z kavárenské činnosti, z prodeje uměleckých děl v prodejní galerii.
Asi by obsluha měla být třeba důchodce, a nebo člověk s nějakou možností práce z domova, protože na celý úvazek by to ekonomicky as nestačilo, ale na půl předpokládám ano.

To jsem se teď jen zasnila přes monitor, a nastínila hlavní myšlenku.
Samozřejmě - toto je už velmi náročný projekt - jak finančně, tak na vynaloženou lidskou energii a čas. To je na měsíce a roky práce. Jsem si vědoma, že momentálně já ani jedno ani druhé (čas, takové finance) teď nemám.
A proto ten nápad tady dávám veřejně vplen. Pokud někdo z vás může, klidně ho ode mě převezměte, a realizujte to, dávám vám ho. Jen mě pak tam prosím pozvěte na návštěvu, dík.

Já nějakou podobnou cestou, jako se píše na celém tomto vlákně, určitě v budoucnu půjdu, i když tuším, že se finančně i vynaloženou energií vzmůžu asi jen na něco menšího, a třeba až za hodně let.

A tak se tedy těším, že tématu "meditační zahrada s čajovnou a galerií" se mezitím ujmete třeba někdo z vás...