Ne, ne, "ych" nemá nějaký specifický význam, to opravdu ne. Má jenom hodnotu toho, co v nás evokuje. Nu a já v něm slyším především pojem "kdybych". Jakési postesknutí, pozvdechnutí nad tím, co dopadlo jinak, než jsme očekávali. Ale protože z něj ten slovní základ byl urván, dostává modulaci něčeho neznámého... Ych jako tajemství, kdy na něco čekáme a ještě nevíme, že to minulo, každopádně v něm však vnímáme ozvěnu nějaké změny. Je v něm napětí, protože to, co nakonec přinese, nemusí být v souladu s naší vůlí. Řekl bych zaposlouchání do prostoru, který už něco signalizuje, jen naše nervy ještě nedokáží vyhodnotit, s jakým dopadem na nás.

Tak takhle nějak vnímám tento zcela nový pojem "ych", který zde vznikl úplně náhodně, vlastně jen překlepem. :-)

Nedomnívejme se, že by projevená bytost měla takovou váhu a mohla odebrat to, co dávno před vlastním zrozením pomáhala zasít.

Aj ja

Ahojky Selima, moc Tě zdravím.

Jo, možná v tom bude něco z té němčiny, proč to tak zní.

Rozšířené ICH... Chjo, německy neumím, zkuste to někdo rusky nebo anglicky

Tulipánko, byla jsi v neděli u sošek? Jak to tam vypadalo?

Crabat napsal(a):

Ahojky Selima, moc Tě zdravím.

Jo, možná v tom bude něco z té němčiny, proč to tak zní.

Aj ja zdravím, Crabat... možno je to lsovenské ich (od oni - koho, čo vidím? ich... ) Keď to nevie ani zakladateľka vlákna, tak ťažko povedať... ale fascinuje ma to od začiatku.

Ano, to rozšířené "Já" bylo moc hezké, Selima. Úplně jsi tomu vdechla nový rozměr a já se nemohl ubránit úsměvu, když jsem viděl, jak se předchozí vyřčená "ych" stírají i se všemi ozvěnami pocitů a zůstává jenom podstata hledání sebe sama.

A tak by to mělo být.

Český ráj obecně bývá plný lidí pouze v červenci a v srpnu a pak o pěkných jarních nebo podzimních víkendech. Jinak je tam klid, a v některých dnech naprosto mrtvo, klid.
Tulipánko, doporučovala bych ti spojit se s lidmi ze Sdružení Český ráj  (adresu najdeš na netu), jsou dost akční a podobným věcem naklonění, ne snad že by oni sami mohli něco takového realizovat, ale určitě aspoň poradí a nasměrují.
Jinak v hodně širším okolí znám ještě jedno místo, které na mě tak nějak duchovně či energeticky (nevím, jak to správně popsat) , a to je pramen Nisy, kousek u Lučan (nedaleko Jablonce). Je to tam hezky upravené, doporučuju navštívit.
Dál znám ještě pár krásných míst, která na mě podobně působí, ale v úplně jiných oblastech (já dost cestuju), ale psaly jste o této oblasti, tak ty další zajímavosti jinde nezmiňuju...

Anoano... takto vznikajú legendy z preklepov jednej dysgrafičky a dyslektičky(no, to vlastne nie som) a dys-bohviečo.

Lúthien,
to je fajn, že se ti pod Hlavaticí líbilo .
Teď tam snad má být nějaká akce, chceme se tam zajet podívat. Paní ze sdružení, které Bránu vytvořilo, se mi neozvala, třeba se s ní setkám na té akci.
Zatím v tom nic jiného nepodnikám.

Blossom napsal(a):

Jako energeticky či duchovně silné místo bych označila i menhir Zkamenělý mnich u Drahomyšle na Žatecku.
Byla jsem tam asi před 14 dny. Stojí v řepkovém poli, kolem něj vyšlapaný kruh. Ten den byl nádherný výhled na České středohoří v dáli.
Ten menhir je nakloněný, plochý, a to odpoledne byl rozpálený sluncem. Bylo zvláštní a příjemné na něj nalehnout a nechat si tělo  prohřívat nashromážděným teplem kamene. Doporučuju k navštívení.

jééééé Škoda, že je to docela daleko...Ale jednou určitě...

Tulipánko, chci ti poděkovat za založení tohoto vlákna. Stalo se pro mě inspirací, nebo lépe řečeno dost silným (duchovním ?) impulsem.

Vysvětlím to a předem se omlouvám, že to bude asi dlouhé. Pro dobré pochopení to chci vzít zeširoka:

Někdy se v noci probudím a nemůžu pak hodinu, dvě usnout. Na jednu stranu mě to štve, protože pak bývám celý den nevyspalá, zmuchlaná. Ale má to i stránku pozitivní: V tom tichu noci, v tom soustředění, ke mě přicházejí mnohé myšlenky, jak praktické, tak duchovní. Inspirativní.
Takto o neprospaných nocích jsem mimo jiné vymyslela nejlepší své podnikatelské nápady  (které nám např. umožňují přežít nyní, když jiné firmy našeho oboru krachují jedna za druhou), a nejen tedy vize, ale i cesty a praktické metody, jak je uskutečnit. (Známí si ze mě dělají srandu, že bych si tedy měla sama sobě vyplácet příplatky za noční práci ).
Ale ty podněty nejsou jen ohledně práce. Já jsem i trochu takový filantrop, vymyslela jsem a zrealizovala u nás ve městě už několik věcí z oblasti kultury, které se zalíbily, uchytly a staly se součástí místní tradice.

Já mám sice milion nedostatků, ale zase jedno velké plus: Mám nápady a dovedu je dotáhnout k realizaci a uvést do života. A tys mě Tulipánko k jednomu novému inspirovala.

Často když chodím krajinou, všímám si hezkých míst, ozdobených nějakou drobnou stavbou, kapličkou, božími mukami. Tedy míst, kde krásu přírody korunovalo lidské dílo.
Párkrát jsem třeba na takových božích mukách četla nápisy tohoto druhu: Vystavěl sedlák XY jako poděkování za uzdravení syna, léta Páně 1856. Zaujalo mě to: Ten sedlák i jeho zázračně uzdravený syn už půldruhého století jsou obráceni v prach. Ale díky těm božím mukám tu po nich něco krásného zůstalo, dokonce i s náznakem jejich příběhu. Zanechali po sobě milou, a nesmazatelnou stopu.
Párkrát mě napadlo - bylo by krásné něco podobného po sobě taky takto zanechat. Ale nejsem klasický věřící, tak boží muka či kaplička by se ke mě nehodily.

Dnes zas nemůžu spát (koukněte na čas, kdy to píšu ) a nějak mě v tom tichu noci přišel na mysl Tulipánčin námět. Ano, to je ono, nechat nějaké místo v krajině takto lidským dílem umocnit.

Dřevěné sochy jsou fajn, ale bohužel nevydrží věky. V tom je kámen lepší.
Někdy je takový nápad možný realizovat třebas právě pomocí občanského sdružení, ale po pravdě řečeno, já spoléhám spíš sama na sebe. A tak jsem si řekla, že se pokusím nějaké mě milé místo v našem okolí vybrat a nechat tam postavit sochu, nebo spíš kamenný objekt . Krásné takové jsou například soustředěny v Hořicích v Podkrkonoší (mimochodem - také doporučuji k návštěvě ! ) ,jsou to  víceméně abstraktní kamenné sochy, něco takového mě oslovuje, něco takového by to mělo být.

Chci si to zrealizovat sama, za své, ne jen tahat peníze z nějakých dotací a fondů. Protože hlavně chci, abych si to tedy stoprocentně udělala po svém, rozhodla si jak to má vypadat, aniž by mi do toho kafralo fůra cizích lidí.
Je mi jasné, že realizace takového projektu je dlouhodobá záležitost. A velmi náročná. Nejen finančně, ale i organizačně. Např. bude potřeba zjistit a dojednat vše s majitelem pozemku (kousek pozemku možná odkoupit?), sehnat všechna přiblblá povolení a razítka, určitě to podléhá i české byrokracii .

Je to dlouhodobý, docela náročný  plán a mám na něj ještě půl života (aspoň doufám). Ale jsem přesvědčená, že to dotáhnu do zdárného konce. Kde je vůle, tam je cesta.
Začnu na to šetřit. Myslím, že je i smysluplnější, když zrealizuju něco takového a tak i mým dětem takto po mě něco hezkého zůstane, přestože jím tím ukousnu z jejich eventuálního budoucího dědictví. Oni mě už znají a svým způsobem mé záměry oceňují a podporují.
Napadá mě, třeba bych na takové místo pak i mohla nechat rozprášit můj popel, až umřu. (já vím, zabíhám už příliš dodaleka, začínám být morbidní

No prostě - nápad je na světě. A já něco takového opravdu uskutečním.
Je to taková krásná vize, bude to jeden z dlouhodobých směrů mého dalšího života.

Chtěla jsem se o to s vámi tady na vlákně podělit.
Díky za trpělivost a přeju dobrou noc.

Děvčata,
moc krásné. Založíme "volnou společnost zkrášlovačů energetických míst"?
Úkol každého člena by bylo stvořit nějaké umělecké dílo na min. 1 místě v přírodě
Já už to mám vymyslené. Na kopci v Č. ráji jménem Mužský bych dala kamennou svíci s brošeným skleněným mnohahranem (nebo jak se to řekne), do kterého by svítilo slunce a on by zářil mnoha barvami