Ros, na tvém místě bych k tomu všemu přistoupila asi takto:
Munďák už nesmí doživotně ani kapku. Tak já s ním budu, třeba aspoň nějaký delší čas, solidární a nebudu pít taky, vůbec.
Nebudeš si tím tedy škodit (kombinace léky + alkohol, byť i v malém množství, škodlivá jednoznačně je), nebudeš riskovat, že bys do závislosti na pití mohla spadnout taky, a za třetí taky na vlastní kůži uvidíš, jak je těžké se pití ani nedotknout, a tak možná budeš Munďákovi lépe rozumět.

Já taky v době, kdy s tím můj BM zápasil, nepila doma nic a snažila jsem se, aby doma nebyla ani kapka. (Na nejakých akcích zcela mimo domov, třeba na srazu ze školy a tak, jsem se normálně alkoholu napila).

Sice by se to dalo možná vykládat jako ta spoluzávislost - ve smyslu, že jsem se jeho závislostí já dobrovolně nechala ve svém životním stylu omezovat.
Ale říkám si, kdyby byl BM třeba diabetik, tak bych taky domů nekupovala dorty a nemávala mu sladkostmi před nosem.

Holky,máte obě dvě samozřejmě pravdu. Já rozhodně nehodlám, až se Munďák vrátí, před ním ani bez něj do sebe lít nějaké víno nebo šampus jak nezavřená. Nedělám to ani teď, tak proč bych s tím začínala pak. A "rizikové chování" taky nemám, prostě jsem jen jednou za uherský rok dostala chuť na šampáňo a tak mi chutnalo, že jsem to trochu přepískla.
P.S. Díky za zájem o mou osobu, je to balzám na duši, když se někdo stará o to, co cítím a co dělám, obvzlášť, když to poslední roky nikoho moc nezajímalo, pro Munďáka jsem spíš byla něco jako vybavení domácnosti srovnatelné s myčkou, sporákem či lednicí, jen podstatně protivnější svými věčnými připomínkami k jeho chování. Teď je to ale něco úplně jiného hlavně z jeho strany a tak jsem z něj celá zfamfrnělá!!

Upravil(a) Rosamunda (19. 8. 2009 14:33)

Přidám svou trošku - pohled z druhé strany. Dítě alkoholika - kam mi paměť sahá si ho nepamatuji  střízlivého, ostuda kam se podíváš, neustálé hádky, neustálé bití, neustálé začínání znovu. Dodnes jsem matce neodpustila, že mě nechala v tomto žít. S věkem docházím na to, že něměla sílu ho opustit. Zamozřejmě, že ani po třech léčeních se nic nezměnilo. A když umřel necítila jsem nic, samotnou mne to děsilo, ale ani lítost ani nic. Všechno co mi odkázal, toho jsem se vzdala. K čemu mi budou peníze a majetek, když mi chyběl táta. A mohu Vám říct, že určité postižení se se mnou táhne až do teď, moc nechodím na akce kde se popíjí, a nedej bože se ke mě příblíží chlap z kterého je cítit alkohol, vyvolává to ve mě katastrofální vzpomínky. A větu: byla jsem s ním kvůli Tobě, aby jsi měla tátu - tu z duše nenávidím.

Lúthien, to bys mi mohla trochu poradit, jak bych to měla s nimi probrat, protože já zkoušela s nimi o tom mluvit, ale jim se moc nechce, takže vlastně nevím, co si o tom myslí, jestli mi zazlívají, že 4 roky museli žít  s alkoholikem. Prostě jsou tajemný jak hrad v Karpatech. Ty jsi prožila něco podobného, jak bys byla chtěla aby to máma řešila?

Blossom napsal(a):

Ros, dovolím si poznámku k větě "už nemusíme sedět v parku na lavičce mezi úchylama jedné straně a debily na druhé straně". Víš, vše se dá nazvat hnusně, takže by i někdo mohl dodat: "a ožralama na straně třetí".

Úchylů se zastávám jen částečně - totiž i oni jsou nemocní, jsou pacienti, a tito se aspoň léčí (horší ti, co se neléčí a běhají kolem škol a dětských hřišť.)
Mezi debily se může kdykoli zařadit kdokoli z nás, hranice mezi normalitou a nenormalitou je strašlivě tenká a někdy stačí i málo a jsi najednou na druhé straně... A bohužel, rodí se i duševně nemocné děti a tak i kvůli nim a jejich rodičům  bych se označení "debil" vyhýbala obloukem...

Ta věta mě taky praštila do očí. Byla jsem na psychiatrii 7 týdnů, doktoři mi velmi doporučovali následně psychiatrickou léčebnu, když už mě potřebovali vyhodit z psychiatrie, protože už jsem tam byla příliš dlouho a těžce jsem se hrabala z těžké deprese.
Nepřijde mi, že jsem "debil" nebo "úchyl". Poznala jsem tam tolik zajímavých lidí. Nikdy v životě jsem si nezahrála šachy s tolika fajn lidmi, kteří jenom měli smůlu v životě a překročili tenkou linku mezi "normálností" a "debilitou" a chvilku se halt léčili na psychiatrii, než si zase život srovnali.

Jo a mezi těmi pro mě fajn lidmi bylo i několik toxikomanů a alkoholiků na detoxu před nástupem do léčebny.
Ano, byli tam i jiní, ale těch, kteří chtěli změnit sami sebe, těch, kteří měli třeba "jen" smůlu v životě, tam bylo docela dost.
A ti, co se nemocní narodili, taky za to nemůžou. Taky se označení "debil" vyhýbám.

Upravil(a) majkafa (21. 8. 2009 12:54)

No tak , holky, omlouvám se všem, koho se to dotklo, já ta označení nemyslela nijak hanlivě, já to myslela jako diagnózu a vy jste to vzali jako, že je chci urážet. To vůbec ne , prostě tam jsou lidé, kteří opravdu trpí debilismem nebo něčím takovým, většinou jsou to mongoloidi a lidé s inteligencí maximálně tak tříletého dítěte, většina jich ani neumí pořádně mluvit. Pacienti s depresí ,jak to popisuje Majka,tam co vím, vůbec nejsou. A označení úchyl má pro mě stejný význam jako notorik, gambler nebo feťák, taky je tím nehodlám nijak ponižovat, je to prostě diagnóza, myslíte že bude lepší když tu budu psát o pacientech se sexuálními úchylkami? Podle mě to vyjde nastejno. A co se týče těch ožralů, ti jsou tam samozřejmě taky a taky na nás koukali přímo z oken, když neměli návštěvu sami. Já jsem tím jen chtěla naznačit, jak tam člověk má i na návštěvě ztížené podmínky, protože ti chudáci "úchylové" mají okna zrovna do parku na tu jedinou lavičku, kam nenárokoví závisláci mohli s manželkami ven, když nesměli z léčebny. A sestry nás před odchodem do parku upozorňovaly, že se tam nemáme moc objímat a líbat, protože těmto pacientům to pak dělá problémy. Tak jsme při každém objetí zalezli za keř, ale nevím, jestli jim to nějak pomohlo, bůhví jestli si nemysleli, že tam děláme nějaké orgie. To si opravdu myslíte, že jako magistra, která pomáhá lidem v nemoci, se štítím mentálně postižených nebo lidí s úchylkou? Tak to jsem asi na špatné diskusi!!

Já přeci nehodlám nijak zlehčovat nemoci a problémy druhých, já se i sama o sobě vyjadřuju podobně, když jsem nastydlá, tak klidně řeknu, že jsem chcípák nebo když se mi nic nechce, že jsem mrcha líná. A kam se Munďák propracoval mi je jasné, kdyby neblbnul, nemusel tam být. Ale jak to řekla trefně moje máma, ta léčba je někdy spíš trest pro ty, které zůstanou venku samy se všemi dluhy, dětmi, domácností a firmou na krku. A pak, když za ním přijedu na návštěvu, ještě se musím potýkat s výše uvedenými problémy. Přece si tady nikdo nemůže myslet, že já, která v okolí lékárny zdarma rozvážím pleny nemohoucím babičkám a dědečkům, budu urážet těžce nemocné a postižené, nebo si to snad někdo myslí??!! To byste mě pěkně otrávili.

Upravil(a) Rosamunda (21. 8. 2009 15:43)

Rosamundo, přeji, ať se vám zítra návštěva vydaří.

Rosamunda napsal(a):

Lúthien, to bys mi mohla trochu poradit, jak bych to měla s nimi probrat, protože já zkoušela s nimi o tom mluvit, ale jim se moc nechce, takže vlastně nevím, co si o tom myslí, jestli mi zazlívají, že 4 roky museli žít  s alkoholikem. Prostě jsou tajemný jak hrad v Karpatech. Ty jsi prožila něco podobného, jak bys byla chtěla aby to máma řešila?

No já nevím, jestli ti poradím... Myslím, že děti se o tom často neradi baví, protože už ta samotná skutečnost, že ten problém existuje, je hrozně trápí. Natož se o tom bavit Určitě je dobré, že ses pokusila s nimi mluvit, ale když jim to nejde, nemá cenu je nutit. Máš dva kluky, jestli jsem to pochopila správně? Už to tady někdo psal, že kluci jsou často uzavřenější. U nás to bylo tak, že když se nás mamka zeptala, jak to vidíme, nebo nám oznámila, že se chce rozvést, řekli jsme ji, že rozvod nic nevyřeší, že musíme vypadnout a to co nejdřív. Oni děti dokážou rodiče překvapit Teď si říkám, že jsme se o tom s mamkou ani moc nechtěli bavit, protože jsme věděli a viděli víc, než tušila. Nechtěli jsme ji tím trápit ještě víc, tak jsme ji nechali tak trochu žít v nevědomosti
Já fakt nevím, uvidíš po léčebně, jak to bude vypadat a třeba se děti vyjádří, kdyby to dopadlo špatně. Těžko se radí, je to opravdu případ od případu

Ještě bych chtěla dodat, že za alkoholismem se opravdu může skrývat nějaký psychický problém, který dloooouho nikdo nemohl objevit. Co se týká mého táty, tak mi to postupně dochází, skládám si jako puzzle vzpomínky, úryvky, co jsem kde zaslechla, co on kdy řekl....Tenkrát jsme ale viděli jen ten alkoholismus, protože to bylo opravdu jako strašná noční můra.

Taky si myslím, že každý člověk se může rozhodnout, jestli svoje problémy bude řešit alkoholem nebo nějak jinak, tohle si podle mě každý vybírá. Někde tady totiž padlo, že to není jejich vina, s tím nemůžu souhlasit

Tak nám ta návštěva vůbec nevyšla, zatracené počasí. Kluky jsem nechala, po domluvě s nimi, doma a my jsme courali po obchodním centru Olympia a po náměstí v Boleslavi, kde jsem si dala výborného pstruha a pak jsme ještě byli centru Bondy. Docela dost jsme toho probrali i náš vztah a myslím, že jsme si dost věcí vysvětlili, rozhodně víc než za celý den mluvení dříve. A mám z toho dobrý pocit.

RozmariloTakže jsi se stala závislou ty, protože za to mohl někdo jiný a ty jsi nebyla schopna to svému partnerovi říct? No a tak sis natruc zapíjela (nebo zapíjíš) léky chlastem?

Rosamundo, máš zkušenost, takže bych se tě ráda na něco zeptala.

Mám v práci kolegyni, která má ráda pivo, jak říká - "no co, prostě mám ráda pivo".
Normálně je naprosto v pohodě - profesionální řidička, zodpovědná, v životě by nepila před jízdou, ani autem, všechno dodržuje, nemá absolutně žádné problémy............. má to prostě všechno pod kontrolou.
Ale, jakmile má před volnem nebo volný víkend.... prostě, kdykoli může, hned běží "na pivO " - ale udělá jich klidně 10, i víc a samozřejmě, že je potom nametená - ale použitelně - ne, že by spala pod stolem. Občas, když už je načatá, začnou se točit i panáky a někdy to nezvládne a je opravdu našrot.

Domů si pivo kupuje, ale tak normálně - po práci si dá, to bych nepovažovala za nic zvláštního.
ALE - když skončíme a ještě si před odchodem domů jdeme zakouřit, má takové řeči - jé, já se tak těším, až si otevřu lahváč - udělá to tsss .. a potom napodobí ten zvuk při nalévání do skleničky - úplně přesně. Přitom ve skutečnosti ani skleničku nepoužívá - lemtá to rovnou z láhve.

Co si o tom myslíš ? Je to výborná holka, hodná, zodpovědná, loajální........... mám o ni trochu strach, ikdyž, samozřejmě, do jejího života mi nic není.

Ale já, jako abstinent, neumím úplně posoudit, co je ještě bezpečné - pro mě je alkoholik každý, kdo konzumuje alkohol. Jo - ještě říká, že pivo není alkohol

A co je na tom k divení, podporovat a politovat člověka, který má problém ? Zkusím poradit, povzbudit,.... když to nepomůže a zjistím, že je to k ničemu, polituji a jdu si po svém.