|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
mona1: co je platné vzpomínat a chtít se vracet ke všemu pěknému??? Tvůj partner jasně dokázal, že k návratu do normálu nemá sebemenší předpoklady, chuť ani motivaci. Už není sám sobě vlastním pánem - vládne mu alkohol a pod jeho vlivem ubližuje, trápí a ničí 
Přestaň se vracet do minulosti, žij přítomností a hleď do budoucnosti!!!
Upravil(a) Kiara (12. 8. 2009 12:59)
Není tady
mona1 napsal(a):
já vím, máš pravdu Kairo, už ho řešit nebudu, jen jsem sem chtěla doplnit jak to dopadlo.
Víš ono to všechno asi je tím, že člověk žije vzpomínkami na to hezké co tomu všemu předcházelo a pořád nějak věří, že to bude zase stejné, ale bohužel.
Já doufám,že to děti moc nepoznamenalo, že budou v pohodě. Na nich mi záleží nejvíce.
mějte se hezky, pa M.
Mono, svým způsobem ti rozumím, ohledně toho vytučněného tedy naprosto. Člověku se vrací otázka - vždyť to býval tak fajn člověk - jak je tohle možné, že to takhle takhle dopadlo???
Časem přijmeš fakt - toto je někdo úplně jiný, než koho jsem milovala. S tímto závislákem nechci už nic mít...
I ty se budeš potřebovat nadechnout, vzpamatovat po prožitých traumatech, ty i děti. Zkus to s pomocí odborníků (třeba psychologů - u mě to pomáhalo), to by ti mohlo pomoct.
A sem piš dál, třeba i o tom, jak to s ním dopadá. Může to možná pomoct jiným, kteří tohle vlákno čtou, v tom, že toto smutné reality show jim může pomoct v řešení jejich příběhu...
NEBUĎTE SOUČÁSTÍ PROBLÉMU
Umožnění
Alkoholik nemůže v pití dlouho pokračovat bez toho, aniž by se mu dostalo "pomoci". Potřebuje kolem sebe lidi, kteří by ho omlouvali, chránili ho, starali se o něj, sdíleli s ním jeho zapírání a spolupodíleli se na jeho sebeklamu. Tento druh falešné pomoci alkoholikovi je znám pod pojmem "umožnění". Je to něco, co běžně dělají členové rodiny, přátelé a spolupracovníci, aniž by si této skutečnosti byli vědomi.
Omezování vlastního života
Rodinní příslušníci se plně soustředí na pomoc alkoholikovi, takže nemohou žít normálně svůj vlastní život. Namísto toho nechají alkoholismus ovládnout své myšlenky a činy stejně, jako alkohol ovládá alkoholika. Tato skutečnost je většinou velice stresující a může mít jednak neblahý vliv na jejich duševní zdraví, jednak může negativně ovlivnit životy jejich dětí na mnoho let dopředu.
Směřování do "nikam"
Pokud se lidé drží modelu chování, kterým bezděky napomáhají alkoholismu, aby se zmocnil jejich života, ocitnou se brzy na nekonečném běžícím pásu. Ke zbavení se ho je nutno, aby bezprostřední alkoholikovo okolí přestalo být součástí problému a stalo se naopak součástí jeho řešení.
BUĎTE SOUČÁSTÍ ŘEŠENÍ
Neumožňujte
Důležité je, aby ostatní členové rodiny přestali umožňovat alkoholikovi jeho pití. Dobrým způsobem jak začít je nechat alkoholika, aby přijal zodpovědnost za problémy a následky, které svým pitím způsobil. To ho přiměje, aby čelil realitě.
Zaměřte se na své vlastní potřeby
Jakmile členové rodiny přestanou upínat veškerou pozornost na problémy alkoholika, vymaní se z osidel jeho alkoholismu. Tím, že dají přednost svým vlastním potřebám, mohou zahájit cestu pokroku ke své vlastní normální existenci.
Nechte si pomoci
Překonání alkoholismu není záležitostí samotného jedince a existuje mnoho způsobů a možností jak pomoci tomu, kdo je ochoten pomoc přijmout. Vypořádat se úspěšně s touto nemocí předpokládá změnu myšlení a jednání. Členům rodiny může být velmi užitečná také dobrá rada a podpora lidí z jejich okolí, kteří je chápou. Významnou pomocí může být svépomocná skupina, např. "Anonymní Alkoholici" ("AA"). Pomoc odborníků ze zařízení pro léčbu alkoholismu je většinou nezbytná nejen pro samotného alkoholika, ale také pro jeho rodinu.
Není tady
mono, to je síla................žila jsem taky s alkoholikem, zpočátku to byl úžasný člověk.........pak.........sliboval a sliboval.....................minulou středu jsem se s ním rozvedla..............po 34 letech.............tečka...........už jsem se odstřihla, žiju a užívám si...........život je krásný................někdy to zabolí...........poprvé nebyl se mnou na dovolené
Není tady
Ahoj všichni,po dlohé době se hlásím do diskuze a koukám co je tu nového-a není mi z toho dobře.Je zde popisováno to,čím jsem prošla a z čeho se teď hrabu ven.Mono,je mi líto ,jak to u tebe vypadá,nechci být za moudrou,ale všechna tvá rozhodnutí jsou správná.Vším co popisuješ jsem prošla-bylo to peklo na zemi.Chápu tvé pocity,stále se sama sebe ptáš,jestli jsi jednala správně,jestli to opravdu nešlo jinak.Já ti odpovím NEŠLO!!!!!!Všechny hledáme řešení,i já ho hledala a dlouho,dodnes se sama seba ptám,jestli to všechno nemohlo být jinak.I já vzpomínám na to jaké to bylo v začátcích hezké a nikdy bych nepomyslela na to,že by to mohlo skončit tak tragicky.Osud to chtěl jinak.I já jsem podávala pomocnou ruku,byla jsem za to bita,verbálně napadána i psychicky týrána a stále jsem v těch růžových brýlích viděla toho svého milého a říkala jsem si,že mě má rád.On mi to i často povídal,když už v opilosti nevěděl kudy kam.To mě nejvíce ubíjelo.Bylo to obrovské trápení pro mě i moje děti,byť už dospělé.No a teď se z toho pomalu hrabeme ven.Já jsem od pohřbu tj.12.6. u psycholožky nebyla-snažím se sama zvládat situaci.Zatím to jde,ale vím,že ještě nemám vyhráno.Občas mívám chvilky,kdy to na mě přijde.Je mi smutno,ale spíše z toho jak to skončilo.Je mi líto,že to udělal,ale asi bych to neovlivnila.Mám za sebou dovolenou,která byla fantastická-moc mi to pomohlo.Odpočinula jsem si,přišla na jiné myšlenky.Ale návrat do reality byl tvrdší.Hned po příjezdu jsem dostala obsílku z kriminální policie.Tam jsem u výpovědi zase všechno pitvala,bylo to zlé,zase se to vracelo.Jednu chvíli mi chtěli volat i doktora,ale odmítla jsem.Přijala jsem jen kafe.Pánové z kriminálky našli dopis na rozloučenou a ukázali mi ho.Nevím co si myslet.Po všech výpovědích-vyšetřovatel na mě dokonce zkoušel ito,jestli jsem mu to neudělala já.To mě i přes můj smutek pobavilo-vůbec nevím jak bych to provedla.Případ odložili-nebylo zjištěno cizí zavinění.Už mám za sebou i první návštěvu u notářky.V pondělí přijde odhadce na dům a potom už bude následovat pozůstalost.Snad už to budu mít brzy za sebou a už mi nic nebude připomínat co se stalo.Zítra jedu s dcerou do Brna do Ikei podívat se na nábytek,abych byla trošku v obraze,protože si chci všechno zařídit nově a po svém,abych se doma cítila dobře a hlavně aby se tam cítily dobře děti,když zy mnou přijdou a malý vnouček.Už se nemůžu dočkat až bude u nás spát-to bude moje největší štěstí a radost!!!Mějte se hezky a já zase napíšu.Teď nemám přístup na PC,protože doma nemáme pořád připojený internet a v práci to nejde.Proto jsem se tak dlouho neozvala.Dnes spím u dcery,tak jsem toho hned využila.
Není tady
Hanule, jsem moc ráda, že ses ozvala. Moc ráda tě čtu. Zvládáš to statečně. Jen tak dál. 
Přeji ti spoustu hezkých dnů. Tobě i tvé rodině.
Hanule, to je dobře že ses ozvala, že jsi po dovolené odpočinutější, a až zas budeš na netu, napiš.
Prosím, pokud to není pro tebe příliš těžké a pokud máš na to sílu, co bylo v tom dopise na rozloučenou?
Neber to jako mou zvědavost nebo touhu se v tom hrabat, jen by mě zajímalo, zda tam byla jeho závislost zmíněna, jestli ji uvedl jako důvod a nebo to bylo typicky alkoholické "já chudák, všichni mě opustili..." ?
A kde ten dopis policajti vyštrachali, ty ses o něm nikdy nezmiňovala, tak předpokládám že nikdo z rodiny ten dopis nenašel...? Kdo tedy a kde?
Jinak výslech na kriminálce je síla, jsi statečná, žes to zvládla. Ale oni jen konají svou práci, mají povinnost se zeptat, jakkoli je to pro pozůstalé traumatizující...
A jsou i horší možnosti: Jedna sestra mé známé měla také manžela alkoholika. A on jednou v zimě cestou z hospody v opilosti před domem uklouzl a praštil sebou, naštěstí to zrovna viděl soused z okna. Ten alkoholik domů došel, jeho žena už spala, on vlezl do postele a ráno byl mrtvý. Vzadu na hlavě měl ránu po úderu. Kriminálka tu jeho ženu pak odvezla neznámo kam, její rodina o ní nevěděla kde je, vyslýchali ji. Považovali ji za podezřelou z vraždy. Měla obrovské štěstí, že pak přijeli vyslechnout i lidi z baráku, a ten soused si vzpomněl na ten pád před dveřmi a policajtům to nahlásil. Tak tu ženu s omluvou pustili. Ale kdyby to ten soused neviděl, bylo by to zlé dokazovat, že to neudělala. Zemřel doma, kde byla jen ona, po ráně zezadu do hlavy, no a vlastně i motiv by asi podle nich měla....
Takže i takováto nebezpečí můžou hrozit při soužití s alkoholikem.... 
Ahoj všichni, tak já se taky hlásím z dovolené. Neměla jsem to sice tak bezva jako Hanule, musela jsem i z Chorvatska úřadovat s dodavatelem, 
aby nám vůbec dodali léky, ale povedlo se. Pak jsem si konečně mohla dáchnout i já. Povedlo se mi vysadit ranní prášek, který jsem užívala od doby, co Munďák odešel na léčení, cítila jsem se tak osamělá, že jen ráno se probudit sama v ložnici pro mě bylo trauma. Všechno se ve mě vždycky sevřelo, málem jsem nemohla popadnout dech, deprese jak blázen, že jsem sama, bez něj. No nejsem já blbá? Je faktem, že po té dovolené se to výrazně zlepšilo, ale stejně mi pořád chybí. Aspoň že jsem se zbavila toho prášku.
Dnes jsem ho byla navštívit, bylo to bezva. Prostě s ním jsem celá, bez něj mě je půl. A NENÍ TO JEHO PITÍM, OD ZAČÁTKU TO JE STEJNÉ. Prostě jsem na něm závislá od začátku. Bojím se že ho ztratím, protože jsem odjakživa byla ošklivá, nikdo mě nebral vážně, nikdo o mě nestál, nikdo mě nebral jako holku. Všichni mi jen nadávali nebo mě chtěli bít atd. atd. Víte jistě jaké jsou děti, já byla v šesti letech velká jako paní učitelka. To trauma se se mnou táhlo celý život, takže když jsem se setkala s chlapem, který byl prostě nádherný a zamiloval se do mě, prostě jsem mu podlehla a strašně jsem se od začátku bála, aby se mi to jen nezdálo. Takže jsem si tu závislost na něm způsobila sama vlastní blbostí ne on svým pitím. A jen pánbůh ví jestli ta moje závislost, že na něm visím jak liána, která z něj vysává život, nenapomohlo taky tomu, co se stalo.
Prostě jak to tu píšu, vidím, že mám na sobě ještě spoustu práce...
ALE HLAVNĚ JSEM VÁM VŠEM CHTĚLA ŘÍCT, ŽE TO JDE, KDYŽ SE CHCE, KDYŽ MÁ ČLOVĚK VŮLI A CHCE... 
Není tady
No hlavně že tu dělám hrdinku a te´d jsem to zase ořvala jak malá. Pořád mi připadá, že je to jako kdyby umřel, když tu není, a že mi po něm nic fyzického nezbude, nic, čeho bych se mohla dotknout, nasát tu vůni, slyšet jeho dech... je o 7 let starší a jestli se mu něco stane, tak můj život ztratí veškerý smysl, on je vše, co na tomto světě mám. Děti mám sice také ráda a určitě bych je neopustila (kdyby si někdo myslel, že bych si sáhla na život), ale děti mi nemohou dát to, co on. On mi dal život, otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život, co znamená milovat a tím a s ním i žít. SAKRA PROČ JE TO PRO MĚ TAK TĚŽKÝ ???!!!
Není tady
Ros, nechci aby to vyznělo ironicky, ale podle mě jsi ty prášky vysazovat neměla. Tvá momentální nálada je řekla bych především důsledkem vysazení těch prášků. Pokud vím, mají se raděj brát dlouhodobě a vysazovat pomalu, podle pokynů doktora, jejich předčasné vysazení mívá přesně tyto důsledky....
Je škoda, že lidé v takovéto situaci berou jako hlavní "nebýt na práškách", jako by to bylo nějaká ostuda, prášky nějakou dobu v určitých situacích brát.
Doporučuju Ros, skoč za doktorkou a poraď se s ní. Čemu a komu pomůže, když budeš bez prášků, ale v této složité situaci, kdy firma, děti, domácnost stojí jen na tobě, se třeba psychicky zhroutíš a přestaneš fungovat i ty? Co by si ti tví kluci počali - táta v léčebně, máma v nemocnici??? Mysli na ně, mysli především na ně.....
A je asi potřeba pracovat dlouhodobě i na sobě, nejen teď v té složité době když Munďák je v léčebně, ale i pak, dlouhodobě, s nějakou psycholožkou apod., i na svém sebevědomí, sebedůvěře apod. Moc držím palce.
ahojky, tak vám zase napíšu jak tou nás pokračuje, "přítel" bydlí u jeho rodičů, včera mi volal, po 6ti dnech, byl střízlivý, říkal, že už "dva" dny nemá ani kapku, což je dobře, pro mě jsou dva dny jako nic, ale pro závislé jsou dva dny dlouhá doba. No nic však jsem říkala, že jakmile "vystřízlivý" zase si vzpomene, jako vždy, řekla jsem mu že je dobře, že nepije a at v tom pokračuje dál.
Říkal mi že 31.8 má nástup do léčebny, ne na detox,ale rovnou do léčebny, léčebna je blízko od mého bydliště, prý pro to, abych za ním mohla občas přijet a ukázat mu malou.
Ptal se mě co bude dál, řekla jsem mu, ať nastoupí do léčebny, setrvá tam, až léčbu dokončí uvidíme jak to bude dál. Že ted zatím nemá cenu nic řešit. CHtěl také přijet, ale řekla jsem mu, že lepší bude, když se do doby než nastoupí neuvidíme, že jestli chce vidět malou, tak jedině někde na neutrální půdě,a jedině naprosto střízlivý nebo mu ji pustím přes webku. Souhlasil.
NO ona mu ta léčebna pomůže i v jeho psychice, protože má nějaký "blok", což řekla jedna psycholožka ke které kdysi chodil, a že ten "blok" se vyplavuje skrze alkohol, že ten tomu pomáhá, že si podvědomí začíná vzpomínat. Nejspíše nějaké trauma z dětství.
Je fakt, že mi chybí, neumím to vysvětlit ale je to tak. Kor když volá střízlivej, tak je to těžké, ale dokud nenastoupí neustoupím a pak se ukáže, ted to vážně nemá cenu nějak hrotit.
A taky jsem ráda, že jsme si promluvili, a že jsme to zvládli bez hádek.
Jo ještě jsem chtěla dodat, že mi psala jeho matka a řekla mi, že prý já jsem příčina jeho pití a jeho zhroucené psychiky :-)).
Nokdybyste znali jeho "rodinu", tak byste se asi ani nedivili, že "přítel" chlastal :-)) já tam bydlet, tak chlastám asi taky :-)) jsem ráda, že bydlím daaaaleko od nich............
Tak se všichni držte a pište jak pokračujete, držím všem pěstičky, jednou bude líp......
Není tady
Blos, máš pravdu, že se sebou musím něco dělat, jenže psycholožka je na dovolené a já sama jsem teď v jednom kole, tak se k psychiatričce těžko dostanu. Od září začnu chodit na terapeutickou skupiny, tak uvidím, co to se mnou udělá, jestli mi to pomůže. Ono to se mnou není zase tak zlé, já jsem včera večer totiž pomaloučku vycucala celé šampaňské, ucucávala jsem od cca 20.00, jen tak na chuť 
a v 1.00 už nic nezbylo a na mě padla deprese, 
že to vypadá jako by umřel. Taky pěkná blbost, pít, když beru léky na deprese, nějak jsem to nezvládla, jindy si dám jen jednu, maximálně dvě skleničky, ale včera se mi to nějak vymklo. Ráno je ale moudřejší večera a je to pravda, sice mi bývá po ránu trochu úzko, ale na prášek to není, já jsem si ten jeden přidala na radu doktorky a zase na její radu jsem ho pomalu během těch 14 dní na dovolené vysadila. Jinak ještě dlouhodobě na deprese beru další léky a těch se nehodlám vzdávat, protože bez nich to prostě nejde.
Jinak v práci to celkem jde, zboží máme, tak ještě musím zmáknout pronajimatele a pak už se taky budu zase moci věnovat sobě. Na dovolené mě to totiž nijak moc nebralo, že jsem bez něj, bylo to celkem normální, sice se mi stýskalo, ale normálně. Prostě musím se líp hlídat, když nevypiju celou lahev šampusu, tak nebudu mít problémy a nebudu sem psát bláboly.
Munďák mezitím postoupil do 2. stupně, takže dostal mobil a může konečně na samostatné vycházky mimo areál léčebny. Předcházelo tomu sice obtížné obhájení životopisu, nicméně prý se toho zhostil se ctí, takže teď už ho asi navštívím i s dětmi, pokud budou chtít. 
Není tady
Rosamundo, když jsem si tě četla, vyděsilo mě to. Nepij v této situaci alkohol. Žádný. Už takhle máš závislost - na člověku, na svém muži. Alkoholovou už vážně ne, to by bylo příšerný.
Jako bych četla sebe před třemi a půl lety, když mě opustil můj muž a odešel k milence.
Ta tvá závislost na tvém muži je úplně stejná, jako závislost tvého muže na alkoholu. Závislost je vždy závislost, není mezi nimi moc velký rozdíl. On si jen víc huntuje tělo, ty víc mozek.
Já se z těžké deprese a závislosti na mém muži léčila dlouho na psychiatrii a pak přes 2 roky na skupinové terapii.
Udělej něco teď HLAVNĚ sama se sebou, pracuj na svém sebevědomí, abys nedopadla jednou jako tvůj manžel, kdyby náhodou jednou ...
Závislosti na člověku jsou možná ještě hroznější, než na droze. Možná se léčí ještě těžšeji. Mohla bych vyprávět.
To, cos tady napsala, řekni své psychiatričce. I psycholožce. Není to žádná legrace.
Možná tvůj můž těžce nesl tvou závislost na něm ...
Taková koule na noze ...
Mákni na sobě, kvůli sobě. Aby ti bylo na světě hezky. Ty jsi kvalitní člověk sama o sobě, to není on, kdo tě "stvořil". ON TI NEDAL ŽIVOT.
To TY jsi vše, co na tomto světe máš, NE ON. Otevři oči. Je to strašidelně těžké, ale jde to, zbavit se závislosti. Držím vám palce, abyste to zvládli OBA.
Jj věděla jsem ,že když sem napíšu, že jsem pila, někdo se určitě vyděsí. Majko neboj, já nechlastám, jak ti naši partneři, jen si občas, když mám chuť otevřu šampus a dám si jednu, maximálně dvě skleničky, nebo s kamarádkami vinný střik. Rozhodně nejsem žádný opilec, zvlášť když beru prášky na deprese. Občas se i mistr tesař utne. 
S tou mojí závislostí na Munďákovi to je jak kdy. Někdy mě to bere tak až z toho chytnu nerva, 
někdy mi to vůbec nevadí. Ale funguju s tím pořád, hroutit se rozhodně nehodlám, protože za to mi to nestojí, to bychom dopadli jak sedláci u Chlumce. Vím, že s tím musím něco udělat, protože jsem -li na něm závislá, tak jeho to taky musí deptat. I když nevím, jestli ten můj stav vůbec za závislost považuje. Já ano a tak s tím chci pohnout, jenže psycholožka je na dovolené a k psychiatričce se tenhle týden nedostanu. Tak si zatím pomáhám tímhle psaním s vámi všemi a celkem to pomáhá. nejvíc mě asi momentálně deptá, že si nemám s kým promluvit, dětem je 17, tak ty moc už nezajímám, jedině když jde o jídlo, to jsou jak miliusové. tak mi držte pěsti, a´t to zůstane aspoň tak , jak to je teď.
Snažím se aby mi bylo na světě hezky, jenže těch problémů, co teď mám by asi porazilo i vola: konkurenční lékárna na pidiměstě, díky tomu podraz od jednoho dodavatele a s tím související dluhy, problémy s druhým dodavatelem, do toho Munďákovo pití... no nezcvokli byste se z toho?
Upravil(a) Rosamunda (17. 8. 2009 16:50)
Není tady
Rosamundo, tohle se mi snad jenom zdá Kdybys byla nevzdělaná Nanynka ze zelí, ale Ty jsi proboha lékárnice, takže bys snad měla nejlépe vědět, že na antidepresiva se NEPIJE ALKOHOL. Bože bože, kovářova kobyla chodí ráda bosa, že ?!? Jestli Ti to nedocvaklo, tak jsi ve stavu, kdy si nesmíš dát ani cucínek, natož vyžahnout celou láhev šáňa a neomlouvej to tím, žes to decentně ucucávala celý večer. Je úplně šumák, jestli jsi láhev vyprázdnila po třech hodinách nebo po pěti, pořád jsi vypila celou láhev šáňa úplně sama a o samotě. Strašně nerada Ti to říkám, ale tohle se odborně nazývá "nebezpečné pití" a ještě na léky ...
Není tady
Samozřejmě že vím , že se na antidepresiva nemá pít, ale obča si prostě skleničku dám, 
třeba když vyrazím s kamarády do klubu nebo když máme doma grilovačku... To, že jsem byla u té lahve sama je tím, že JSEM doma sama, kdyby tu někdo byl tak bych pila s ním. Tohle nebylo tajné pití někde za bukem, kluci chodili kolem a seděli se mnou u filmu, na který jsme se společně dívali. NE ABYSTE SI MYSLELY, ŽE CHLASTÁM NĚKDE TAJNĚ SAMA! A hlavně jsem tím nic nechtěla řešit, prostě jsem si dala na chuť a trochu jsem se zapoměla. Nicméně nevím, proč to tu tak sáhodlouze řešíme, prostě i mistr tesař se někdy utne. Jinak už se cítím docela dobře, jen kdybych nemusela v práci tak blbnout do kulatého čtverečku, abych taky stihla doma něco uklidit po návratu, tak bych byla ještě spokojenější.
Není tady
Ros, dávej si na tohle pozor
Není tady
Rosamunda napsal(a):
Samozřejmě že vím , že se na antidepresiva nemá pít, ale obča si prostě skleničku dám,
přesně tímhle se ohání kamarádka. bohužel dnes již těžká alkoholička. ale ona taky pije VEŘEJNĚ, tak to nevadí.
a Rosi jsi na manželovi závislí a to silně, silně.
Není tady
No nejsem si jistá, jestli je to až taková závislost, ty moje výkřiky z neděle neberte moc vážně, je to pravda spíš tak ze 70%. Spíš mi to chvílemi připadá jako pobláznění, jako když jsem ho potkala prvně. On taky když mě vidí je celý rozechvělý a nadšený, což u něj už nějakých 10 let zpátky nepamatuju. 
Takže mi to připadá jako velká znovuzamilovanost, protože kdybych na něm byla opravdu fest závislá, tak už bych se dávno zhroutila nebo bych balancovala jakž takž na hraně. Já ale normálně funguju, jen občas mě to chytne, ale to se stává i čerstvě zamilovaným, že pak nejí , nespí a pořád myslí na tu svou lásku. U mě je to podobné, jenže já na to nebyla vůbec, ale vůbec připravená, že by se mi mohlo po 20i letech manželství něco takového přihodit, obvzlášť když poslední 4 roky o mě málem ani pohledem nezavadil. A určitě v tom mém stavu hraje důležitou roli i citová vyprahlost, protože žít 4 roky s alkoholikem je skutečně děs a ani na sebevědomí to člověku nepřidá. Takže když mi teď na návštěvě každou chvíli vyznává lásku a pořád mě drží a nechce se pustit (sám, to dřív jsem ho musela držet, aby hned necukl), tak jsem v sedmém nebi a ani se nedivím, že tu takhle občas vyvádím, jak nějaká puberťačka.Nicméně i tak zkusím v září tu skupinovou terapii, uvidím aspoň , co to je a jestli mi to k něčemu pomůže. Aby pak ze mě nebyli blázni ti ostatní až uslyší ty moje stóry !
Co se týče pití, já piju jen konzumačně, pokud Tvá kámoška, Agewo, pije sice veřejně, ale je každý den našrot, tak to vadí. Já piju sice taky veřejně, ale dám si 1-2 skleničky jednou za měsíc nebo dva a to ještě nepravidelně, prostě podle příležitosti, asi jako každý jiný konzument. Zatvrzelý abstinent rozhodně nejsem, ale třeba jím začnu být až se Munďák vrátí z léčení, protože bych nerada, aby hned chytil slinu.
Není tady
Kiara napsal(a):
Rosamundo, tohle se mi snad jenom zdá
Dost krátká cesta do pekel. Zaléváš jednu závislost (na člověku) jinou. A do toho antidepresiva. Nic moc.
Ta tvá stať o tom, jaká jsi byla chudinka ... než jsi ho potkala a jak on ti dal život, je hodně varující. Tím bych se zabývala. Jo, něco mi to silně zrcadlí. Mě samotnou v mém partnerském vztahu. Až to můj BM neunesl, takovou kouli na noze, a utekl k jiné. Taky jsem byla ve své hlavě taková chudinka, kterou zachránil, která by bez něj nemohla dělat náročnou práci, která by bez něj prostě byla ubohé nic.
Upravil(a) majkafa (18. 8. 2009 17:35)
Rosi přečti si po sobě č.33
když si přečteš všechno po sobě za poslední dobu tak to je on a pak on a jeho prožívání a pak on a jeho život , pak co ty a zase on.
Není tady
Rosi, Ty mi připomínáš účastníka nehody, který zraněnému poskytl první pomoc, věcně a rychle ho dopravil do nemocnice a za pár dní nato se složil Taky jsi bezvadně fungovala až do doby, kdy se Munďák ocitl v léčebně a sotva se tam ohřál, Ty už naříkáš jak se Ti po něm stýská (což je do určité míry zcela pochopitelné) a napadl Tě exces s alkoholem a antidepresivy.
Rosamundo, stokrát se můžeš dušovat, že to bylo jednou a naposledy ... tohle je to známé "nakročení jednou nohou do pekel". Divila by ses, jak bleskurychlá je skluzavka dolů na samé dno a - bohužel - Ty patříš do kategorie zvlášť ohroženého druhu (dlouhodobé nerváky s manželem-alkoholikem, závislost na něm a - bohužel - i velmi snadný přístup k lékům všeho druhu, o alkoholu na zahánění stesku a samoty ani nemluvě).
Rosamundo, nechci Tě v žádném případě citýrovat, strašit ani moralizovat. Chci jenom jednu jedinou věc: abys pochopila, že jsi v situaci toho zachránce, který se složí až x-dnů po nehodě a o to víc ses hlídala.
Není tady
k
Upravil(a) Rosamunda (18. 8. 2009 23:08)
Není tady
Kiaro, Tys to špatně pochopila, já jsem si ten šampus neotevřela proto, že se mi stýská a jsem osamělá, já si prostě občas na chuť dám skleničku či dvě šampusu nebo vinného střiku, ale není to ani tajné ani pravidelné pití a už vůbec ne proto, že bych tím něco zalejvala (třeba stesk, žal, problémy). Piju to prostě proto, že mi to chutná, jak jsem psala, jako každý jiný konzument. A občas se to každému vymkne no a mě se to povedlo teď. Ne že bych na to byla pyšná, ale stalo se... nebylo mi po tom dobře, což jste poznali, ale antidepresiva užívám už více jak 10 let, občas se na ně trochu napiju, vím že můžu jen trochu, jenže jednou za uherský rok to trochu přepísknu, když mi to obvzlášť zachutná, jako v neděli. Ale s tím účastníkem nehody, to máš asi pravdu, jenže já už snad tu havárku vydýchala a naštěstí jsem se nesložila, zase tak slabá nátura já nejsem. Sice si občas zabrečím, ale jsem ráda, že to jde, protože poslední 2 roky jsem už ani brečet nemohla, tak jsem ráda, že se to odplavuje
Co se týče mé "závislosti", uvidíme jak to nazvou psychiatrička a psycholožka. Mě má vlastní reakce na jeho odchod do léčebny překvapila, nicméně už jsem to psala někde v předchozí části tohoto vlákna, že 14 dní před odchodem do léčebny abstinoval a já k němu náhle začala po 4 letech něco cítit a to dost intenzivně i díky předchozí citové deprivaci, když se mnou vlastně už vůbec nebyl. Takže teď s odstupem to nevidím až jako takové překvapení, protože když začnete někoho milovat a oni vám ho hned na začátku vztahu seberou, tak se asi budete cítit stejně jako já před měsícem. No a z té mé znovuzamilovanosti pramení i to, že neustále píšu o něm, jednak proto, aby ostatní, co sem nahlédnou, měli představu jak to v léčebně chodí a druhak proto, že jsem zamilovaná a tak mluvím a myslím jen o něm, jak nějaká -náctiletá.
A to, že bych bez něj byla ubohé nic si už nejméně 4 roky nemyslím, je sice pravda, že on mi dost pomohl na cestě k postu, kde jsem teď, sama bych do toho bývala neměla před lety odvahu, ALE CHUDINKA ROZHODNĚ NEJSEM (možná jsem zamlada bývala)
Není tady
Ros, ten příměr s účastníkem autonehody jsem nedostatečně vysvětlila.
Složit se můžeš i jinak, nežli že padneš k zemi a už nevstaneš Měla jsem na mysli třeba chování, kdy si člověk "popustí uzdu", přestane být na sebe bdělý a ostražitý a ve chvíli, kdy je nebezpečí zažehnáno a nastane relativní pohoda začne mít (v Tvém případě) sklony k rizikovému chování on sám.
Nevykládej si to jako přílišnou buzeraci znova opakuji, že znám hodně holek, které udělaly ten první, maličký a nenápadný krůček a už spadly do hodně velkých problémů
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.