No a to, že se s "ním" cítíš dobře, Mono, je podle mě to nejdůležitější, protože si to vrchovatě zasloužíš. Člověk po takové anabázi potřebuje slyšet a cítit, že se někomu líbí, že se někdo o něj zajímá, to je ten nejlepší lék na pochroumanou duši. Hlavně ale opatrně a pomalu, aby sis nenaběhla.
Martinho, já vám taky oběma držím všechny pěsti (i na nohou ), hlavně ale musí chtít on sám. Munďák zatím stále chce, zdá se mi, že tak urputně chce, až je to nezdravé, ale to nevadí, aspoň bude mít fóra do budoucna až přijde domů, bude se mít čeho chytit, kdyby zakolísal. Teď se mu zdá jasné, že pít nebude, že alkohol vůbec nepotřebuje a má k němu takový odpor, jako nikdy předtím. Dokonce ani nebere antabus, když jde na vycházku a ještě se mu nestalo, že by ho někdo kontroloval a taky se nikdy nestalo, že by se napil, prý na to nemá vůbec chuť, dokonce ani na nealko pivo a to je co říct. Jenže kdo ví, jak to bude, až se vrátí na trvalo. Zase jsem s ním trochu naťukla problematiku zaměstnání-jeho činnosti v lékárně-tak už pomalu začíná uvažovat, co dál. Určitě mu nechám tak měsíc, dva na rozkoukání, ale byla bych ráda, kdyby z lékárny odešel. Jenže když mu je skoro 50, tak to bude mít se sháněním práce na malém městě dost problémy. Ale vždycky může jezdit do Prahy, je to cca 30 km, tak snad se chytne tam. A Ty, Martinho, hlavně nezoufej, když se mu nerozsvítilo poprvé, tak podruhé se to třeba povede. V nejhorším případě z toho vždycky obě můžeme odejít. Hůř se to sice dělá, než říká, těch proplakaných nocí, když jsem mu strčila pod nos žádost o rozvod a pak jsem se musela srovnat s tím, že to asi budu muset dotáhnout do konce ! Naštěstí Munďák se v pravou chvíli rozhodl a tím mě prozatím ušetřil tohohle těžkého kroku. Nicméně kdyby nebylo zbytí....

Upravil(a) Rosamunda (30. 8. 2009 23:17)

Blossom, první příprava na realitu bude příští víkend, pokud tedy postoupí do 3. stupně. Uvidíme jak se bude tvářit, až přijede, tedy až ho přivezu, protože z Kosmonos k nám nic nejede. Budou tu bohužel všechny děti, take moc soukromí asi mít nebudeme a já si myslím, že on stejně na nějaké intimnosti nebude mít náladu, protože ten šok z návratu do reality pro něj bude dost "záhul". Ale aspoň se budu mít ke komu přitulit. Jediné z čeho mám trochu strach je to, že ho budu zase muset vrátit a jak to zvládnu. Mám obavu, abych zase nebrečela týden jak želva nebo krokodýl, když si tu pak budu povídat jen s kočkama.
No a z jeho návratu natrvalo mám strach, protože nedokážu odhadnout, jak se rozhodne ohledně té práce. Já budu tvrdě trvat na tom, aby si našel jinou práci, ale nejdřív bych to asi měla probrat s jeho doktorkou. Uvidím co mi vůbec o něm řekne a jaký bude její názor na tuhle věc a podle toho se budu snažit zařídit. Jenže pokud sám nebude chtít odejít, tak s ním nehne ani pár volů, to už vím.

Byla jsem odeslána na toto vlákno,četla pečlivě,a jako dcera matky alkoholičky,ktera způsobila mému otci deprese,které začal řešit alkoholem,následně si sám vzal život,nemohu zde s mnoha názory souhlasit především s timhle:"NIKDO nemůže způsobit alkoholismus nikomu"!!

moje tchýně byla alkoholik, můj manžel taky, dokonce se z něj stal gembler, přesto jsem to "nezačala  řešit" tím, že bych začala pít taky.

agewa napsal(a):

maja095 napsal(a):

Byla jsem odeslána na toto vlákno,četla pečlivě,a jako dcera matky alkoholičky,ktera způsobila mému otci deprese,které začal řešit alkoholem,následně si sám vzal život,nemohu zde s mnoha názory souhlasit především s timhle:"NIKDO nemůže způsobit alkoholismus nikomu"!!

jak to myslíš?
tvůj otec přece měl spoustu možností, jak se s manželkou alkoholičkou vypořádat od toho, že jí nějakým způsobem se snažil pomáhat až po rozchod a rozvod.

Bohužel neměl tu sílu,byl to velice citově založený člověk,snažil se zachovat rodinu,až na to sám doplatil.
Ovšem depresemi,které řešil alkoholem.Tím myslím,že ten,kdo je v životě spokojený,nestane se alkoholikem,vždy to má nějakou příčinu.

agewa napsal(a):

maja095 napsal(a):

agewa napsal(a):

moje tchýně byla alkoholik, můj manžel taky, dokonce se z něj stal gembler, přesto jsem to "nezačala  řešit" tím, že bych začala pít taky.

A jak si to řešila?Především,to s tím manželem?Léky,rozvod,smíření se se situací??

ze začátku snahou mu pomoci, včetně docházení s ním k psycholožce a , když neměl snahu se léčit rozvodem, s tím že mi zůstali na "krku " dvě děti a spoustu dluhů.

tak to si silná žena,můj otec by před tebou smekl!

maja095 napsal(a):

agewa napsal(a):

maja095 napsal(a):

Byla jsem odeslána na toto vlákno,četla pečlivě,a jako dcera matky alkoholičky,ktera způsobila mému otci deprese,které začal řešit alkoholem,následně si sám vzal život,nemohu zde s mnoha názory souhlasit především s timhle:"NIKDO nemůže způsobit alkoholismus nikomu"!!

jak to myslíš?
tvůj otec přece měl spoustu možností, jak se s manželkou alkoholičkou vypořádat od toho, že jí nějakým způsobem se snažil pomáhat až po rozchod a rozvod.

Bohužel neměl tu sílu,byl to velice citově založený člověk,snažil se zachovat rodinu,až na to sám doplatil.
Ovšem depresemi,které řešil alkoholem.Tím myslím,že ten,kdo je v životě spokojený,nestane se alkoholikem,vždy to má nějakou příčinu.

taky jsem citový člověk a snažila jsem zachovat rodinu. a nevěř tomu, že kdo je spokojený , nemůže se stát alkoholikem.Jediná příčina je .............že dotyčný svůj problém řeší špatným způsobem.JE TO JEHO ROZHODNUTÍ. NIKDO ho k tomu nenutí.

agewa napsal(a):

Nefrit napsal(a):

agewa napsal(a):

jak to myslíš?
tvůj otec přece měl spoustu možností, jak se s manželkou alkoholičkou vypořádat od toho, že jí nějakým způsobem se snažil pomáhat až po rozchod a rozvod.

Ano,je spousta možností,ale každej to nedokáže řešit,tím lepším způsobem ,jak ten druhý.To neznamená,že ten ,který to tak řeší je slaboch.Prostě v tu chvíli ,to jinak nedokáže.

dobře, jinak to nedokáže, ale pořád je to JEHO rozhodnutí a JEHO způsob řešení.

Nejvíce asi záleží na DANÉ povaze člověka,na jeho vnitřní síle i situaci ve které se nachází.
Ale jedno vím jitě-moje matka způsobila mému otci alkoholismus.

Ahoj Majo! Bohužel u chlapů to bývá tak ,že je pro ně asi nepřijatelné řešit deprese s lékařem a tak to řeší pitím. Mám jednoho takového doma a i přesto JSEM PŘESVĚDČENA, ŽE ZA JEHO PITÍ MŮŽE JEN ON SÁM, on si to vybral jako lék na deprese, nikdo mu to nenutil. Ty jsi přeci také partnerka alkoholičky a vsadím se, že když Ti matka vyčítá, že za její pití můžeš Ty, tak to cítíš jako křivdu, protože uvnitř každá víme tak nějak podvědomě, že si za to můžou sami, nikdo na ně nebyl tak zlý, jak oni rádi tvrdí, aby museli začít s pitím. Takže když Tvá matka pije, nemůžeš za to ani ty ani za to nemohl tvůj táta, prostě si to vybrala sama. No a tvůj táta už toho asi měl nad hlavu a tak sáhl poté zdánlivě nejrychlejší nicméně nejhorší pomoci- po flašce, ale taky mu ji nikdo nenutil, rozhodl se tak sám. Je dobré si tohle uvědomit, protože pak se člověku žije daleko lépe, když se oprostí od pocitu viny za něco co nezpůsobil. Taky mi trvalo, než jsem to pochopila, pořád jsem si říkala: "Byly to okolnosti, co ho k tomu dohnaly, přestěhování na venkov, smrt mámy..." Ale po přečtení těch příspěvků tady jsem nakonec došla k tomu, že to bylo opravdu jen a jen jeho rozhodnutí, všechnny tyhle problémy se dají řešit jinak a bez závislosti. Takže stojím za tím, že NIKDO NEMŮŽE NIKOMU ZPŮSOBIT ALKOHOLIMUS, možná lze maximálně připustit , že jsou situace, ktteré mohou toho dotyčného postrčit, ale to jak problém vyřeší je jen jeho volba a ničí jiná.

Jo a jinak je tu ještě starší vlákno o téhle tématice, tam jsou taky "pěkné" příběhy a myslím, že tam je i něco podobného, co řešíš teď Ty, Majo.

Blossom napsal(a):

Obecně vzato, ano, právě zapíjení depresí a nebo stresu je asi nejčastější cestou k alkoholismu.
Jenže deprese a stres vlastně zažívá občas úplně každý, a jen někdo je řeší pitím, načež spadne pak do závislosti.

Ono bohužel model "Dnes jsem měla příšerný den...chce to rozhodně panáka" je velmi, velmi zažitý...

Ale Majo, prosím, popiš tvůj pocit, váš příběh, nehledě na to že  s verdiktem Matka způsobila otci alkoholismus většinou nesouhlasíme.
Ale ráda bych to lépe pochopila, jak jsi to myslela. Může to být úplně nový úhel pohledu...

Bude to asi dlouhé,bude se vám to chtít číst?Dám si to trošku do kupy a napíšu svůj příběh,třeba se mi i uleví

maja095 napsal(a):

Blossom napsal(a):

Obecně vzato, ano, právě zapíjení depresí a nebo stresu je asi nejčastější cestou k alkoholismu.
Jenže deprese a stres vlastně zažívá občas úplně každý, a jen někdo je řeší pitím, načež spadne pak do závislosti.

Ono bohužel model "Dnes jsem měla příšerný den...chce to rozhodně panáka" je velmi, velmi zažitý...

Ale Majo, prosím, popiš tvůj pocit, váš příběh, nehledě na to že  s verdiktem Matka způsobila otci alkoholismus většinou nesouhlasíme.
Ale ráda bych to lépe pochopila, jak jsi to myslela. Může to být úplně nový úhel pohledu...

Bude to asi dlouhé,bude se vám to chtít číst?Dám si to trošku do kupy a napíšu svůj příběh,třeba se mi i uleví

Jinak piš,uleví se Ti třeba aspoň na chvíli..

Majo, bude se nám chtít to číst.
A mnoha lidem, kteří se s alkoholismem ať svým nebo v rodině potýkají a tápou, tvůj příběh třeba může pomoct. A tobě se možná uleví, a třeba přitom najdeš ve směsi různých reakcí i nějaké přijatelné řešení, nějakou cestu....