|
19.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 19.září : Zapomeňte na nudné podzimní barvy. Tyhle nečekané kombinace ovládnou podzim 2026: Kvůli novým trendům nemusíte měnit celý šatník. 19.září: Dědictví, o které nestojíte: křečové žíly: Podle současné genetiky je jejich vznik složitější. |
|
|
SEm někde četla diskuzi co pro ženu bylo nejhorší v období mateřství.
JAk jste na tom byly VY?Co Vás nejvíc vyčerpávalo,z čeho jste měly depky atd.........
Není tady
Asi prvni mesice po porodu, neustaly kolotoc kojeni, prebalovani, vzhuru celou noc...nevyspani. Jakmile ditko zacalo spat pres noc, konecne jsem si trochu odpocinula a materstvi si uzivala s radosti a energii. 
Není tady

Nejhorší?
Strach o život dítěte.
Ale jinak, asi taky ty první měsíce, než jsem si zvykla na to, že tu musím být kdykoliv-24 hodin denně- pro své dítě, když jsem byla nucena popřít sama sebe a své potřeby. To byla doba, kdy jsem si mateřství nedokázala plně užít.
Jen přežít. Dítě řvalo pořád pořád pořád.
U druhého dítěte nic takového nebylo.
Není tady
Já ani nevím, každé období má své pro a proti. Malá po porodu docela pěkně spinkala, takže jsem si dokázala i odpočinout. Takže šestinedělí bylo docela v pohodě. Věděla jsem, že už nebude nic jako dřív, že se budu muset 24 hod. starat o toho malého tvorečka, takže to zas takové překvapení nebylo. Asi nejvíc únavné bylo období těsně před tím, než začala dcerka lézt po čtyřech. Už vnímala okolí a pořád něco chtěla zkoumat, ale ne a ne se hnout z místa
Tak kňourala a byla mrzutá. Když se začala plazit a následně lézt už to bylo lepší, sice jsem jí musela hlídat, ale alespoň pořád nekňourala a nebrečela. Takže asi tak..
Ještě abych navázala na příspěvek nade mnou, strach o život dítěte je samozřejmě nejhorší, ale spíš jsem to hodnotila tak nějak celkově. Nikdy nezapomenu na to, když Jitunka měla v pěti měsících 40-tky horečky, pořád plakala a plakala.. To byla opravdu noční můra
Není tady
Jednoznačně těsně po porodu, ty první týdny a následně tak do toho třetího měsíce, než jsme se sžily a já se naučila rozpoznávat a chápat její potřeby a nějak se rozumně skloubit s těmi mými :-)
Začátky byly děs, měla jsem pocit že jsem vyřazená z normálního života, že jsem nejhorší a nejneschopnější matka na světě a do toho ten neustálej strach o malou, aby byla v pořádku k tomu přičtu minimum spánku a maximum hormonů a výledek = tutový Bohnice, doktor Chocholoušek 

Ale pak se to najednou zlomilo, našly jsme si rytmus a svůj režim a najednou je to pohodička :-) Poslední dobou mám pocit že prožívám nejkrásnější období života. Dokonce je to tak super, že jsme zapoměla na to co bylo a chci další mimčo 
Není tady
Tak jednoznačně šestinedělí... budu opakovat co holky předemnou, nevyspání, kojení, které absolutně nešlo, pocit selhání, neschopnosti... do toho "proniczanic" řvoucí dítě, domácnost (blížící se Vánoce), rodina, která nepomohla, babka s dědou na krku... horor!
Teď je to na střídačku, mám dny pod psa a dny kdy jsem nejšťastnější... odvíjí se to od toho, jak je ďáblíkovi a jak se chová.
Není tady

budu se jen opakovat ... šestinedělí ... vyjádřeno na jedničku od BLUE: "Začátky byly děs, měla jsem pocit že jsem vyřazená z normálního života, že jsem nejhorší a nejneschopnější matka na světě a do toho ten neustálej strach o malou, aby byla v pořádku k tomu přičtu minimum spánku a maximum hormonů a výledek = tutový Bohnice, doktor Chocholoušek", stehy táhly a bolely, krvácela jsem fakt 6 týdnů, malá se mi dusila při kojení mlíkem, měla jsem strach, že se mi udusí, ... se fakt divím, že jsem to do těch Bohnic fakt nedopracovala - ale to jen asi díky mamce 
Není tady
Jednoznačně šestinedělí a pak ještě zbylý půlrok, kdy si prcek nedokázal hrát 10 minut sám s 1 hračkou a neustále potřeboval moji pozornost.
Není tady
Jojo, šestinedělí. Asi nejhorší období. Holky to popsaly přesně. A u mě se navíc přidalo to, že jsem nemohla kojit, to mi fakt na štěstí nepřidalo.
A teď je to taky nářez - zlobivé, neposlušné, každou chvíli hystericky ječící dítě 
Není tady
u prvního šestinedělí - každý radil, každý jinak, ale každý chtěl, aby bylo po jeho, já jsem se hroutila a připadala si jako nejhorší matka na světě, do toho jsem ani sedět nemohla vinou "velice citlivé" PA a dr. u porodu - ten byl teda taky hrůza, ale spíš psychicky... a díky tomu všemu jsem začínala mít málo mlíka - pak jsme naštěstí byli týden s malým a manželem sami a srovnalo se to...
u druhého už jsem si jela po svém, takže nejhorší teprve přišlo - zjištění astmatu v jeho sedmi měsících, následně zápal plic s hospitalizací v nemocnici v deseti měsících a pak alergie na kasein v roce a půl, která to pravděpodobně vše způsobila... teď držíme dietu a je dobře - a 2.9. všichni držte palce, ať nám dobře dopadne imunologický rozbor...
no - a krásné je, jaká jsme teď krásná a spokojená rodinka 
Není tady
docela pěkný téma..a já se budu taky opakovat...stehy bolely a táhly, jít na wc bylo utrpení..malej pořád řval, byla jsem unavená, málo mlíka, malej pořád hlad..přešli jsme hodně brzo na příkrmy a zlepšilo se to...a teď další hrůza - malej leze..těšila jsem se na toto období, ale vůbec nevím, na co..je všude..nestíhám odnášet věci, jeho, stavět bariéry:-( ale vynahrazuje to spánkem, tím že není plačtivej - vlastně skoro vůbec, umí si sám hrát, rád se mazlí, rád bývá ráno přitulenej v posteli)..
Není tady
Pro mě taky šestinedělí, byla jsem fakt unavená a to i Kristinka pěkně spala, bohužel kvůli její nižší porodní váze jsem jí musela zpočátku 3 týdny budit každé 3h na kojení a pak ještě několik týdnů každou 5-6h než měla 3kg...taky trpěla na prdíky, ale všechno kolem 2m přešlo a mateřství jsem si začala naplno užívat 
Není tady
tak pro mě taky šestinedělí, i když jsem si s Eli velice rychle vytvořila stejný režim, budila se pravidelně přes den co 2hod v noci skoro na min co 3hod,ale spíš šlo o tu rozpačitost,nevědomost a do toho každý radil jinak. Takže spíš z toho zmatku kolem,strach abych neudělala něco špatně byl strašně velký. Ted už si jedu po svým a jsem naprosto v klidu. Díky mojim super rodičům jsem dokonce přes léto na brigádě,takže se těším že brzy zařídíme malé pokojíček.
Není tady

puberta 
Není tady

sugar napsal(a):
puberta
Jo, tak to bude asi nejpřesnější. Právě nám to nastalo...
Není tady
Tady v Japonsku ted za tyden spadly dve trilete deti z okna...mam sama v tom veku maleho syna. Tenhle vek je taky dost narocny. Deti jeste nemaji rozum a neposlouchaji, behaji a pod. Sama jsem rada, kdyz vecer lezi syn v postylce a spi, to je snad jedina doba, kdy mam relativne klid.
Není tady

Tak já už to mám hodně dávno za sebou, ale u kluka odpolední spaní, které od 18-ti měsíců bylo hororem - nechtěl spát a pak už nespal.
A jeho denní aktivita, kdy vylezl kam libo, strkal ruce, kam libo, snědl všechno, co kde našel... musela jsem mít oči všude. Oproti tomu byl porod, šestinedělí i to noční nevyspání brnkačka.
U dcery noční uspávání od miminka - řvala jak tur, na což jsem nebyla u kluka zvyklá. Pak její nástup do školky - noční můra. A synova první třída, díky jeho "báječné" učitelce. Teď už mě straší ta puberta, jak píšou holky. 
Není tady
Male deti - male starosti, velke deti - velke starosti. Myslim, ze plati dodnes.
Nemuzu dost dobre napsat, ze porod, kojeni, detske nemoci, obdobi vzdoru ve 3 letech, ci nejake jine obdobi kojeneckeho a batoleciho veku je obtiznejsi, nez pubertalni vylomeniny, trapenicka kvuli lasce, skolnim pratelstvim... a pod., jsou mene obtizne ci nedulezitejsi nez starosti, se kteryma se mi dnes uz dospele dcery sveruji ted...
V dobe, kdy neco pocitujeme jako "neunosne", mame zrejme vzdycky pocit, ze horsi to uz byt nemuze... bohuzel, ten pocit je klamny... a pro mne teda plati take: Nikdy neni tak zle, aby nemohlo byt hur... 
Upravil(a) ViktorkaLove (9. 1. 2010 17:19)
Není tady

Porod byl nejhorší a asi ty první 2 dny v porodnici, protože to bolí.
U všech ostatních období, když už je to moc náročné se najde někdo, kdo pomůže.
Není tady
No nevím, ale nic nejhoršího na posledních 17 měsících mě nenapadá (nebo že bych to zapomněla
) Porod, ačkoliv trval 32 hodin se "dal", kojení bylo bez větších problémů, v šestinedělí se mi hormony nijak zásadně nevzbouřily, malá od narození spala celou noc, vyjímečně se jednou budila na kojení - byla jsem v tu dobu mnohem odpočatější a víc v pohodě než když jsem chodila do práce.
Od malička je hodně pohodová a všechny problémy typu ublinkávání, prdíky, zoubky, reakce na očkování ..., šly mimo nás. Ťuk ťuk. Po porodu jsem neměla žádné pochybnosti, všechno to přišlo tak nějak samo a neměla jsem důvod přemýšlet o tom, jestli to dělám správně nebo ne.
Tak už vím
... Do roka jsme bojovaly s večerním usínáním (to má po mně). Večer byl jediná denní doba, kdy fakt pohodová nebyla 
Takže sumasumárum, zatím to docela šlo, takže jsem zvědavá, co ještě přijde 
Upravil(a) yellow108 (10. 1. 2010 14:03)
Připojuju se k šestinedělí. Do třech měsíců nás trápily prdíky, takže hodně plakal. Deně jsem spala max 6 hodin, byla vzhůru od 4 rána. Padala na h.ubu téměř každý den. A pak najdnou to přestalo. Ještě neleze, tak nevím co bude, ale teď si to užívám.Každopádně člověk zapomene a v zimě bych už chtěla čekat druné.
Není tady