Ó ne, Luthien, takhle to opravdu není. Strážce prahu je energetická bytost, která je duchovně velmi vyspělá. Může to být ve výjimečných případech i člověk. Tj. jinými slovy, za normálních okolností to lidská bytost není. Ze své duchovní úrovně však působí na lidi a ty, kteří jsou k němu vnímaví, pak nezávisle na jejich vůli si podmaňuje do svých služeb. Působí jako inspirace v mysli toho člověka. A on pak celý nadšený a zapálený v jeho intencích jedná.

Strážce prahu nikdy není vzteklý nebo vztahovačný, je vysoko, vysoko nad těmito lidskými projevy, avšak pro svůj záměr může použít vteklého, panovačného člověka, neboť takový mu velmi snadno proklestí cestu k prosazení jeho záměru.

Ale já řekl, že zde rozeznávám jeho působení, ne že by to snad byl někdo tady!
On se totiž projevuje určitým specifickým způsobem. A právě podle toho je možné jej rozkrýt.

Aha..to by znamenalo.., že byl zde třeba někdo použit jako nástroj, jehož  prostřednictvím bylo zde působeno...takto jsi to myslel?
A pokud ano,... ten nástroj(třeba člověk) onoho Strážce o tom vědět ani nemusí, ne? Ten je jen použit..

Pokud by to tak bylo,.. vysvětluje to mnoho jevů (ne  zjevů! )okolo nás.

Ale zase..pokud budu vědět, že je možné takto na mě působit (prostřednictvím někoho - toho nástroje), záměrně a s úmyslem mě poškodit, tak už mi to nebude vadit a nebude mít na mě vliv..neumožním-li mu to.....no jo..a to je asi cílem a přínosem poznání. (?)
Crabate je to tak?? Nebo jsem chytla špatnou stopu?

Crabat napsal(a):

Ano, v podstatě tak, jak to říká Tuli. Až na to, že se vlastně jedná o temného Anděla. Neboť zabraňuje lidem v poznání. A Branou poznání se v tomto případě myslí duchovní realizace. Tj. nejvyšší stupeň dosažení.

Já bych řekla že právě ty často bráníš lidem v poznání tím, že sleduješ víc svoje uspokojení, než pomoc jim........člověk, který tak koná jde uplně jinudy než by měl......a nepomůže sobě ani druhým......ale je řada lidiček, kteří nejsou vůbec schopni to poznat, takže spolu tu hru hezky  hrajete......

Bloss, promin, ze se k tomu jeste vracim, ale moc by me zajimal nazor Hirondel na Strazce prahu o kterem se tady dneska mluvilo. Jestli Te k tomu neco napadne Hir, budu rada za Tvuj pohled na vec

Upravil(a) mariposa (16. 8. 2009 23:10)

Blossom napsal(a):

Ráda bych poprosila o návtat k tématu vlákna, a to je budhismus.
Nejde mi jen o doporučenou literaturu, ale i o osobní zkušenost lidí, kteří tuto víru přijali a praktikují, a nebo třeba i jen její části. Zajímalo by mě vaše hodnocení, jak moc se vám změnil s budhismem život, a v čem?
Prostě - jakékoli vaše postřehy nejen z knížek, z teorie, ale hlavně z životní praxe...

Bloss, mě kdysi dávno mamka dovedla k věcem, o kterých píše Moody, k reinkarnaci a souslednosti životů. Tak nějak jsem si tyhle věci přiřadila právě k buddhismu, protože ten na reinkarnaci "věří". Ale v podstatě jsem se nikdy o buddhismus jako takový do hloubky nezajímala, jen jsem věděla, že "to s tou reinkarnací" se mi líbí. Ani bych teď nebyla schopná říct jaký je rozdíl mezi buddhismem a hinduismem, třeba... Časem jsem tu svou víru začala označovat spíše jako východní, nicméně časem jsem poznala, že existuje i západní směr mimo místní náboženství...

Zpětně to vidím tak, že se mi postupně do cesty zamotaly různé knížky, lidé... Pokaždé jsem si ze všeho odnesla jen tu "mojí" část a to je TO moje, co není podmnožinou žádného "oficiálního" náboženství, ale nějak mám pocit, že naopak obsahuje nosné prvky všech vír (věr? ), i když ty si to rozpracovaly po svém...

Hm, vždycky jsem o sobě tvrdívala, že jsem ateista bez vyznání. Zpětně to vidím, že to bylo jen proto, že jsem vlastně ani nevěděla, jak taková víra vypadá, a že je založena hlavně na uctívání fousatého pána na obláčku Teď si myslím, že jsem neměla pravdu

Praktikovat víru... hm, asi neudělám výčet, ale řekla bych, že je to v tom "dělat to, čemu věřím" Průběžně se i to čemu jsem věřila pozměňovalo a vyvíjelo a asi i dál bude Život se mi změnil opravdu hodně. Hlavně jsou to pocitové věci, a případně to pak i vnímám zpátky směrem od okolních lidí ke mně... No, nevím, jestli jsem ti odpověděla, je to hodně takové obecné, ale v tuto chvíli myslím, že jsem napsala přesně to co jsem chtěla a to jádro v tom je. Ono je asi v konečném důsledku jedno, jestli člověk zapaluje vonné tyčky nebo ne, i když mně osobně moc teda nevoní

Literatůru jsem tuším psala sem o fous dřív a té knížce si myslím, že je naprosto skvělým o odrazovým můstkem... Tak akorát si teď nejsem jistá, jestli tohle celé není jeden velký , protože vlastně ani nevím, jestli je o buddhismu...

Beru to, Hir

Mně se to napoprvé povedlo s nevl. babičkou, byla jediná, kým jsem cítila milovaná ap. Nejdříve dostala jednu mrtvici, pak druhou, snažila jsem se za ní co nejvíce jezdit a bylo to ze začátku dost děsný.. ale postupem času jsem si ´řekla´, že ať se stane co je nejlepší pro ni a co se má stát(tedy byl to proces, ne jedna věta). Když pak umřela, přišla se mnou rozloučit a já věděla, že je vše tak, jak má být. Na pohřbu byli všichni vedle z toho, že jsem neuronila ani slzu(D. ani jednou nezabrečela, mami, viděla jsi to? ), ale já už neměla důvod, vše jsem vyřešila předtím.. neupřednostňovala jsem vlastní potřeby před jejími a ´zákonitostmi´. Asi teda

sankalpa napsal(a):

Wiki napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Hm, bude to znít i tak frázovitě , ale v podstatě mi v tomhle směru pomáhá život tak jak přichází... Vím, že je spousta věcí na kterých lpím, dokonce jsem to dotáhla až do tvaru, že si vědomě dovoluji na nich lpět, ale nepřijde mi důležité je štítivě odhazovat pryč. Jsou to věci, které v tuto chvíli pro mě nemají prioritu. Nejsem dokonalá a vím to a nebudu se honit od čerta k ďáblu abych (si) dokázala, že tomu tak není. Všechno stejně nakonec přijde přirozeně a v tu správnou dobu a v tuto chvíli tomu nepotřebuju dávat nálepku "fuj". Ono fakt stačí o nich jen vědět, někdy mi přijde, že si mě život i sám tak průběžně připravuje, že to nakonec ani moc nebolí... Pak ve správnou chvíli odejdou samy, tomu věřím

A lpění na živých tvorech?
Já ani tak nemyslím mít ráda své věci, své auto, i majetek, a nelpět na nich..taky nevidím jako nutné se toho zříkat, vím, sice , že jsem žila i bez nich, že by mi to šlo těžko, ale vím, že by to šlo..
Co živí tvorové? Děti? Rodiče? Domácí mazlíček? Partner ani ne..lpění na něm by mohlo být "jiné" ..
jak ti to jde Andromedo tady? Jak se pereš s tímto?
S věcmi, plány,  je to ještě jednoduché ..
Myslím, že lpění (tedy "nelpění") také spadá do Buddhismu

Ale proč to zveličuješ ............tak na tom lpíš, že to musíš  zveličovat ?Studuješ to celý dny a nevíš, jak se to píše?To taky o něčem svědčí...............Blossom dokonce založila téma a hned to slovo  opsala a píše blbě......záleží vám vůbec na buddhismu nebo na něčem jiném??

Pominu agresi a zeptám se tě o kterém slově mluvíš? Nebo co přesně "studuju celý dny a a nevím jak se to píše?"

Andromeda napsal(a):

Wiki napsal(a):

A lpění na živých tvorech?
Já ani tak nemyslím mít ráda své věci, své auto, i majetek, a nelpět na nich..taky nevidím jako nutné se toho zříkat, vím, sice , že jsem žila i bez nich, že by mi to šlo těžko, ale vím, že by to šlo..
Co živí tvorové? Děti? Rodiče? Domácí mazlíček? Partner ani ne..lpění na něm by mohlo být "jiné" ..
jak ti to jde Andromedo tady? Jak se pereš s tímto?
S věcmi, plány,  je to ještě jednoduché ..

Myslím, že lpění (tedy "nelpění") také spadá do Buddhismu

Wiki, přiznám se, že jsem při psaní předcházejícího textu měla v hlavě věci neživé (věci) nebo abstraktnější povahy (zaměstnání apod.) a výše zmíněné "živé" kategorie mě v tu chvíli nenapadly vůbec Takže ti asi nebudu ani umět na tohle odpovědět, protože se s nima aktuálně "neperu" ani jsem je dosud nikterak nepotřebovala řešit (případně jsem je řešila v době, kdy bych teď řešila nejspíš totéž jinak...) Vlastně, když nad tím uvažuju, lpění na třeba domácích mazlíčcích, chápeš v praxi jak? Myslíš ve smyslu mít - nemít (tj. muset se vzdát?)

Třeba tak, jak jsi to napsala. Ve smyslu, bát se o někoho, že se mu něco stane atd..bojím se že bude nemocný. , že o něj mohu přijít ( i když ho nevlastním - právně ano:D třeba psa ). Těžko se smiřuji se smrtí...

D. to napsala hezky. Toto je ono. To smíření. A třeba už i předem, abych to opravdu vzala a nebála se. Vím, že jde stejně o mě o moje ego, jen mně je líto, jen já ho nemám (nebo nebudu "mít") - takže jde jen o mě , ne o někoho (třeba tu babičku)..víš.

Proč píšeš velký písmeno Buddhismus Wiki.......jakože si ho vážíš nebo proč ??..........Mě to přijde jakože chcete být strašně duchovní a pokud možno rychle .......ale kloužete po povrchu a ani si nevšimnete, jak se to píše.........když budu mít nějaké téma, které mě zajímá, tak si v první řadě dám to slovo do vyhledávače a opíšu ho dobře .............jinak tu s vážnou tváří rozebíráš vážné téma a píšeš jak prvňák......takže vážnost situace je pryč.........jakoby křečovitá snaha o spisovné psaní .........

Klouzavý je moc hezký pojem, že bychom, Wiki, vytvořili "Klub klouzavých"?