agewa napsal(a):

ano, OSHO tu už není. dokonce vím, že vlastně ani jednu knihu nenapsal, všechny byly vydané z jeho přednášek. jestli měl ženu nevím, přesto si myslím, že to řekl, je hluboká pravda, lépe se duchovně "probouzí" pokud mám na starosti jen a jen sebe. Přesto žijeme mezi lidmi a s lidmi., tak si myslím, že takovéto odlučování ze společnosti není ta pravá cesta . většina našich problémů a strachů a starostí totiž s lidmi souvisí a naším ukolem je se naučit je zvládat, nikoliv se ze společnosti oddělit, tak jak to dělají třeba ti mniši.

Mozna to rekl a mozna i nerekl.  To je jedno,protoze jsem nepreslechla ze Ty tomu veris.

K vytucnenemu: muj nazor je,ze o tom moc nevis.  Nebot Ty nejsi mnich,nedokazes pochopit jejich mysl. Zvolili si byt mnichem,protoze si tuhle cestu vybrali. Oni se uci,jsou ve skole.  To neznamena ze se strani spolecnosti.
Maji jinou kulturu,nelze se na to divat ocima nasi kultury.
Ty jsi naopak zvolila cestu ktera je nasi kuture blizka,normalni. Zit bezny zivot-ve spolecnosti lidi,chodit do prace, mit deti a nekoho s kym ty deti mit. 

...asi ste neporozumeli princípu buddhizmu. Je to Buddhove učenie, ktoré sa dá aplikovať aj pre nás, civilizovaných ľudí, ktorí máme prácu, rodinu a aj deti. Je to o meditáciách, jasné. Ale tie môžeš robiť tak dlho alebo krátko, ako sa ti len páči. A meditácie sú na to, aby si mala jasnejšiu myseľ a vedela rôzne ťažké situácie zvládať s prehľadom. Alebo sa nedala zbytočne vytočiť hlúposťou iných alebo nemala vzlety a pády. Je jedno, či je to mních alebo civilizovaný človek, kto chce praktikovať buddhizmus. Ide len o to, či si bude hľadať výhovorky, že veď to robia len mnísi, lebo majú na to čas alebo chce človek svoju myseľ rozpoznať a spoznať a podľa toho sa aj potom správať a duchovne rásť.

Když jste tohle téma otevřeli, byla jsem u dcery v byla jsem pohlcena přípravami na její svatbu. Už jsem chtěla psát, ale šlo mi to bez české abecedy nedobře, byla jsem vyrušena , tak jsem to smázla a pak už byly jenom fofry.
Tak se k tomu vracím teď, ale bohužel nemám to , co jsem odvezla dceři jako dárek a totiž knihu o buddhismu.
Tibetská kniha mrtvých se jmenuje. Hodně jsem o ní slyšela, trochu jsem do ní nakukovala.
Ani budhismus není úplně jednotný , jakou cestou se k osvícení nejlépe dobrat. Mluví se tam o dvou proudech. Velký vůz a Malý vůz. Podrobněji nenapíšu, abych to celé nepomotala.
Ale ta kniha je spíš o tom, jak připravit člověka ke smrti, když je jisté, že odchází, co dělat ,když ve fyzickém těle proběhne poslední výdech, jak mrtvým pomoci, aby těla , která po smrti mají odejít spolu nebyla od sebe oddělena.
Kde  přebývá  duše, než se znova přesune do nového těla. Je to na delší čtení a zamýšlení se nad tím a to jsem nestihla. Vím o té knize už dost dlouho, ale ani po této ukázce se mi moc nechce se do ní ponořit.
Už třeba fakt,že jinak se promlouvá k umírajícímu prostému člověku a s mnohem větším respektem a úctou se se promlouvá, jak roste postavení mrtvého.

taky jsem na počátku prázdnin přečetla moc čtivou knihu s poutavým dějem.Z doby, kdy se po Hedvábné stezce přepravovalo hedvábí, jak si v buddhistických klášterech načerno vypomáhali k přežití chováním bource a výrobou hedvábí, o nejednotnosti, rivalitě, prostě o všech denodenních štrapácích, přetože právě v té době byl u čínského císařského dvora buddhismus uznávaný.
O tom jak zastánci starých nauk těžce nesli nové vlivy, které se vnášely do bud.
Došla jsem k závěru, že jsem idealista nepoučitelný, ani touto cestou bych se nemohla vydat, je tam pro mě hodně nestravitelných aspektů.
Mrzí mě, že si nepamatuji název, je tam hodně informací a dobře se to čte. Zkusím to zjistit a napíšu.

Hir,  samozřejmě to tam nebylo nasáno těmi slovy, která jsi citovala, ale já jsem to tak vnímala z toho, co jsem si v té knize stihla přečíst.
Ty jsi tu knihu četla?

Ahoj všem a díky za tipy. Podrobněji ty knížky pročtu až asi až bude čas za dlouhých zimních večerů...

Teď jsem si tedy koupila aspoň takovou úzkou brožurku o budhismu, tak jsem do toho zatím jen nakoukla.
Ale trochu mě to odradilo, tedy hlavně zde psaná ústřední myšlenka: Smyslem lidského života je utrpení... Přiznám se, toto mi nesedí.
Ale nechci hned házet flinru do žita , posoudím to, až toho budu vědět víc...

Blossom napsal(a):

.... posoudím to, až toho budu vědět víc...

To si rekla velice moudre Blossom. 
Nesedi Ti to prave proto,ze jsi v tom teprve nazacatku.

Heluška napsal(a):

"Nesedí Ti to, protože jsi v tom teprve na začátku" ,  tak s tím moc nesouhlasím.
Tak jako kvalitní boty by měly sednout na první našlápnutí, tak by i víra  měla padnout od první myšlenky, ale zase je to jen moje stanovisko. A to je možná důvod, proč, ač pokřtěná evangelička, jdu cestou vlastní víry bez  hranic, kterými se jednotlivá náboženství vymezují.

Helus ,
Blossom rekla ze to posoudi az toho bude vedet vic.Jsou to jeji vlastni slova. Ja k tomu dle sveho vnimani dodala ze je v tom teprve na zacatku,coz je jedno a totez.Tak to bylo mnou mysleno.
Sama se podle vseho proc otevrela tohle vlakno o to teprve zacla zajimat.

Mozna ze se muze stat, ze az bude vedet vic,ze to co ji nesedi dnes ji nemusi sedet ani potom.Nebo se stane to, ze to bude vnimat jinak a sedne ji to. Vzdyt nam vlasne nerekla jak tu vetu o utrpeni pochopila a proc ji nesedi.
Ja jen reagovala naprosto spontanne na zaklade svych citu.

Tak jak by mely padnou boty nez si je zakoupis, tak nelze (promin ale rikam to dle sebe a uprimne) prirovnavat k necemu tak slozitemu jako je okamzite splynuti s nejakou virou (dle Tvych slov) ci naukou od prvni myslenky-prvniho kontaktu.
Vim a chapu ze Tvuj nazor je vsak jiny a tim co pisu Ti ho neberu.  Vracim zpet jen moji myslenku. 

Tvoji posledni vetu nejsem schopna rozlustit ,ztracim spojitost s predchazejici myslenkou.
Chtela jsi tim rict ze jdes v botach ktery Ti padly dle svobodne volby? Pokud ano,pak se Ti nedivim.Delam totez,nebot jit cestou vlastni nikym nevymezenou je uzasne. 

Upravil(a) hirondel (13. 8. 2009 22:44)

hirondel napsal(a):

...nebot jit cestou vlastni nikym nevymezenou je uzasne. 

Jit touhle vlastni cestou, na svou vlastni pest je neco tak nadherneho, ze se to neda slovy ani popsat. Je to jako bych sama sobe nasadila kridla a rozletla se volne do krajiny. A ta krajina je presne takova jakou ji vidim ja, je to tvorba

Crabat napsal(a):

Smyslem lidského života není utrpení, ale poznání. Utrpení k němu ovšem vede.

k poznání lze dojít nejen utrpením.

Možná se tam nemyslí utrpení ve smyslu fakt úplně děsně utrápenýho života plnýho nástrah a příkoří, možná se utrpením myslí jen stažený žaludek, když se (o něco) bojím, nebo třeba nekonečný proud myšlenek typu "co ten můj se kterou dělá, že je tolik hodin a ještě není doma"
Ono stejně to poznání vyplývá z toho "utrpení", i když to nemusí být v důsledku až tak útrpný jak to slovo ve své podstatě vyznívá

Oprava: po přečtení posledního Blossiina příspěvku ... "může vyplývat" bude lepší varianta

Upravil(a) Andromeda (14. 8. 2009 9:50)

Blossom napsal(a):

A mimoto znám i pár případů lidí, kteří utrpením prošli, ale k žádnému poznání je to nepřivedlo...

A prave proto ze je nejaky druh bolesti(utrpeni) neprobudil k nejakemu poznani=uvedomeni si neceho. Budou nadale zakouset bolest v jinych podobach kterych je v lidskem zivote tolik.

Jak pise agewa ze k poznani lze dojit nejen utrpenim i to je pravda. 

Bloss , to je dobře, žes to nevzala. ..že tomu dáš šanci po přečtení víc..
Já jsem po přečtení jedné knihy získala pocit, že vlastně doposud jsem všechno dělala blbě. Asi týden jsem se nemohla vzpamatovat, nemohla jsem uvěřit, přestože jsem věděla, že je to tak, jak píší. Bylo to jak rána do hlavy.
Těžko se to vysvětluje. Jako bys žila jiný život, než máš žít.. nebo , že sis myslela, že jdeš desetiletí na sever a někde cestou, po stovkách, tisících kilometrech, ti někdo řekne, že jdeš na jih. Takovej pocit.

Pak časem jsem to vstřebávala a porovnávala s mým odžitým krok po kroku. Samozřejmě jsem ráda, že mě to přehodilo na jinou kolej, na ten Jih.

Souvisí to tupil jak se lpěním, tak s iluzemi..je to tak. A je to špatně. Dokonce víme i kam jít..že, ale pořád mám se lpěním potíže.
Dříve pro mě (perfekcionistu) přetěžké i změnit plán cesty, programu...atd. Takže si představ z jaké startu jsem šla...

Peníze už jsem dpkázala jaksi pustit, úplně volně a musím říct, že se mi vracejí, programy, plány, toto všechno už mi vůbec nevadí a vždy se to vyvrbí opět dobře. Ale lpění zejména na lidech (nemyslím partnera ani..) a zvířatech mám. Přesto, že vím, že jde především o mě , o moje ego, a to že je špatně. Myslím, že toto také souvisí s ideologií Budhismu.
Co ti (vám) v tomto směru pomáhá..? Nelpět. Ale vážně prosím, bez fráziček?

Ta rovina ztráty zaměstanání - ta je ještě tak rozumná. (když srovnám ty hrůzy z lpění ). Ne , ale nechci to zlehčovat, je to také velmi nepříjemné..
Tam bych se ale tolik nebála, protože jaksi vím, že si nepohorším a pokud budu dělat s max nasazením a vědomím, že je to tak správně, že se s tím co dělám ztotožňuji, tak se mi musí dařit.