Ze bych nekomu lezla pres plot, na to jsem byla moc slusne devcatko, ale z takovych tech "verejnych" neoplocenych kultur, no jeje. A pak jednou samolepku v papirnictvi, hrozne moc jsem ji chtela a nemela u sebe penize a ona byla posledni... Taky stydim A nebylo mi zrovna malo, tak 10. A hodnekrat si koupila nanuk z penez na nakup a pak ho strasne rychle jedla, jeste nez jsem vylezla z obchodu, aby me nikdo nevidel.

Po revoluci jsem se živila jako průvodkyně a jezdila se zájezdy do zahraničí. Bylo neuvěřitelné co všechno lidi kradli - většinou proto, že takovou věc doma nikdy neviděli. V řecku hoteliérovi ukradli všechny želvy, co choval na zahradě, kradli kameny z historických památek, skleničky , keramiku.
Jeden účastník ukradl ve Švýcarsku  na WC osvěžovač vzduchu ve spreji s jakousi exotickou vůní, u nás tehdy nic takového nebylo. Pak tím až do konce zájezdu voněl celý autobus.

Já jsem tehdy v Anglii ukradla 2 sklenice od piva. Jednu pintu a jednu půlpintu, protože se mi strašně líbily. To pivo tam bylo  na naše poměry šíleně drahé, tak jsem asi měla pocit, že ty sklenice jsou v ceně.

Asi do 9 let jsem kradla otci ze saka šestáky a kupovala si 5 Dkg polosuchého salámu. Nikdy na to nepřišel. Vyrostla jsem z toho. Po smrti mámy jsem přišla na jiné myšlenky.

já si myslím, že každý když byl malý, tak někdy něco skusil ukrást... jako děcku to prostě nedá, to neskusit.... kor když má na něco chuť a nemá na to peníze...

Ano přiznávám ukradla. Vraceli jsme se tehdy ze školení v Trnavě a v Bratislavě jsme čekali na noční rychlík do Prahy (bylo to ještě za hluboké totality). Abychom nemuseli courat do večera s bagáží po městě, tak jsme si chtěli dát tašky do takových těch boxů. Skoro všechny byly obsazené a když jsem otevřela jeden z volných, tak tam byl úplný poklad. Nejvíc se nám hodila francouzská hořčice Amora, tehdy ke koupi jen v pařížské prodejně ve Vodičkový ulici, tahle však byla v tubách. Pak tam ještě byly takové náhrdelníky z kulatých lízátek a já nevím co ještě. Nejspíš to tam dal nějakej kradláž pracující na dráze a nestačil si to vyzvednout, tak holt jsme se o to podělili a měli jsme bobky, že jsme zloději. Ani jsme z toho nemohli v noci usnout. To bylo před léty, jinak jsem nikdy nic nevzala co jsem si nezaplatila, nebo nedostala, ani by mě to nebavilo. Teď před týdnem se mi stalo, že jsem si kupovala nový větrák, nechtělo se mi lítat někam do supermarketu, tak jsem zapadla vedle našeho baráku do elektry, tam měli jen dva – jeden za 905,- Kč, druhý za 700,-. Vybrala jsem si ten dražší, i líp vypadal. Platila jsem kartou. Prodavačka se spletla, což jsem zjistila až za dva dny, kdy jsem kontrolovala účet a platba byla 9,05 Kč (bez brýlí na ten displej špatně vidím). Bylo to před víkendem, přes víkend začal větrák vrzat a to tak, že to nebylo k poslouchání. Tak jsem zašla do prodejny upozornit prodavačku, že si vydělala a doplatila jsem zbytek. Při tom jsem ji řekla o vrzání, byla tak naštěstěná, že jsem ji přišla ten rozdíl doplatit a větrák okamžitě vyměnila. Protože kolem toho krámku chodím denně a ona stává mezi dveřma tak od té doby se zdravíme a prohodíme pár slov. Tuhle mi řekla, že mi nechce sahat do svědomí, ale kdyby ten větrák nezačal tak strašlivě vrzat, že bych asi stěží přišla. Na to jsem ji odpověděla, paní, větrák za devět korun bych s chutí hodila do popelnice a šla si do supermarketu koupit za třista nový, to ji nenapdalo – tak jsme se zasmály.

lady ZP napsal(a):

... jsem si kupovala nový větrák, nechtělo se mi lítat někam do supermarketu, tak jsem zapadla vedle našeho baráku do elektry, tam měli jen dva – jeden za 905,- Kč, druhý za 700,-. Vybrala jsem si ten dražší, i líp vypadal. Platila jsem kartou. Prodavačka se spletla, což jsem zjistila až za dva dny, kdy jsem kontrolovala účet a platba byla 9,05 Kč (bez brýlí na ten displej špatně vidím).......  Tuhle mi řekla, že mi nechce sahat do svědomí, ale kdyby ten větrák nezačal tak strašlivě vrzat, že bych asi stěží přišla. Na to jsem ji odpověděla, paní, větrák za devět korun bych s chutí hodila do popelnice a šla si do supermarketu koupit za třista nový, to ji nenapdalo – tak jsme se zasmály.

Špatně - protože obchod může i zpětně prostřednictvím banky a bez tvého souhlasu doúčtovat co chybí do správné ceny zboží!!! .... Kdybys větrák za 9,05  vyhodila - zaplatila bys za vyhozený krám nakonec celých 905,- !!!!!

Já jsem ukradla knížky. To bylo ještě za bývalého režimu a v práci jsem mimo jiné chodila sepisovat majetek po lidech, co zemřeli bez dědiců. A když jsem u nich narazila na knížku, která byla tehdejším režimem zakázaná, tak jsem si ji ukradla.

V 1.třídě jsem ukradla v papírnictví omalovánky :-(

na základce jsem měla takové prapodivné období - ukradených věcí jsem nikdy nelitovala co si ale dodneška neodpustím je, když jsem byla s našima v obchoďáku - v jednom drahym časopise byl krásný plakát, ale protože jsem neměla peníze, prostě jsem ho vytrhla a schovala do kapsy. co čert nechtěl, chytili mě, rodiče vyvolávali rozhlasem. takhle bídně a provinile jsem se nikdy necítila od té doby všechno platím, nadobro jsem se vyléčila. bylo to pro mě ponaučení, za které jsem hrozně moc vděčná dneska, když si na to někdo doma výjimečně vzpomene, se tomu jen zasmějeme, ale stejnak si myslím, že hlavně máma to nikdy nepochopí (stejně jako já)

p.s.: ten časopis jsme nakonec museli koupit - schovala jsem ho na dně skříně, nikdy ho nečetla a když jsem dělala po čase pořádek, vyhodila jsem ho...

No, ale my jsme se tady Viktorko všichni přiznali... až na tebe. Tak ven s tím.

Co my - ale nám firma Nestlé ukradla kávovinovou směs Ricoré, na kterou
byla moje milá tak zvyknutá... Místo ní našla v regálu nějakou v plechovce a prý
s magneziem...
.... jenže ji koupila poprvé a NAPOSLED !!! - má to úplně jinou chuť.... (f)úúJtajksl !!!
Člevěk si na něco zvykne a vůbec - rituál je rituál ... a oni mu provedou tohle?!