Selima napsal(a):

Mikeš, ono záleží podľa mňa hodne na tom, aký bol vzťah už pred neverou a aj na tom, ako sa chlap k nevere a k fáze PO postavil. Ak to už predtým stálo za houby a páníšek sa po návrate tvári "No čo, čo, veď zasa nič také hrozné nestalo..."

Já to chápu, Sel, ale od nás, mužů, nemůžeš očekávat nějaké hlubokomyslné rozbory situace a podobné filozofování Pro nás je to jasné:
- rozešel jsem se s milenkou
- nasypal jsem si popel na hlavu
- vrátil jsem se k tobě
- chovám se k tobě i k děcku dobře
- zaplatil jsem vám dovolenou
- tak co po mně, dopr...., ještě chceš???

werena30 napsal(a):

Zapomněl si:
- miluju TEBE
bez toho všechny ostatní body postrádají smysl.

Máš samosebou pravdu, jsem hlava děravá...

Mikeši, není kocour jako kocour

Takže:
s milenkou jsem se rozešel, ale docela dobře s ní vycházím, i tu pusku si neodpustím...
nasypal jsem si popel na hlavu (a přitom jsem Ti vyčetl, jaká jsi po*ná morální bytost, dokonce jsem na          Tebe párkrát vztáhl ruku...)
vrátil jsem se k Tobě, (ale když jsem Tě prosila, ať mě necháš samotnou, protože je mi zle a potřebuju si SAMA rozmyslet, co dál, neodešel jsem, protože  to pro Tebe bylo nepohodlné - k mamince se Ti nechtělo a tísnit se na ubytovně, to bys byl pro smích druhým...)
chovám se k Tobě i děcku dobře (konečně, po letech, ale jsem strašně náladový a celkem neodhadnutelný ve svých projevech přízně Tobě...)
zaplatil jsem vám dovolenou (zaplatili jsme ji oba napůl, Mikeši...)

Co po Tobě dopr chci?
Abys pochopil, že to pro mě nebylo a není snadné, že jsem jiná a v téhle kapitole našeho života mám jinou roli a jiný úkol, než Ty. A taky že jsem Tě poznala i z té odvrácené strany a učím se Tě mít ráda takového, jakého bych si Tě před lety nevybrala.

Laureene, ty podmínky si nastavila, ale ty sama.
A teď za těchto podmínek mu nejsi schopna odpustit.

Mikeš napsal(a):

werena30 napsal(a):

Laureene, ty podmínky si nastavila, ale ty sama.
A teď za těchto podmínek mu nejsi schopna odpustit.

Hmm, ale za této situace se odpouští asi hodně těžko, to je fakt...
A už chápu Laureene, když tu nedávno napsala něco v tom slova smyslu, že bývalá fyzická nevěra jejího M je to poslední, co by jí teď ve vztahu trápilo...

Právě. Já bych za takových podmínek taky nebyla schopna odpustit a on by se mohl stavět třeba na hlavu,ale stejně by mu to nebylo nic platný.

Wereno, promiň, že si to řeším tady  na Tvém vlákně, to mé původní je už asi nepoužitelné, nechce se mi tam vracet, ani se mi to nechce číst, co tam za těch 14 dnů mojí nepřítomnosti přibylo...

Helčo, na Tvůj dotaz neumím úplně dobře odpovědět.

Vlastně mě nedrží asi nic, nemám strach být sama, (pod mostem neskončím a na chleba jsem si taky vždycky vydělávala sama...), vím, že by mi chyběly ty chvíle, kdy je fajn chlap, kdy je s ním legrace, kdy hrajeme s malou třeba karty a nasmějeme se u toho, líbí se mi milování s ním, mám ho ráda, možná, někde ve skrytu doufám, že přece jen můžeme být nakonec spokojená rodina...na druhou stranu vím, co by mi určitě nechybělo, kdybychom se rozvedli...
Po tom vyhraném konkurzu v červnu jsem se ujistila, že jsem i dost šikovná najít si jinou práci a začít znovu.
A třeba o tom prostě jen moc přemýšlím.
Loni jsem nechtěla dávat výpověď, připadala bych si, že utíkám, teď je situace v práci taková, že ona a její kamarádka kolegyně spolu nekomunikujeme (to mi nevadí, spíš naopak), jinak lidé jsou zvědaví, ptali se na dovolenou, sondovali, jak to spolu máme...cítím takovou nevyřčenou (občas i vyřčenou) podporu, že by nám přáli, abychom to zvládli...Jo, už je mi mnohem líp. Spousta věcí časem vykrystalizovala, už se otupila ta naše ostří, jsme takoví pomalejší, klidnější.
To byl vážně příšernej rok!

Upravil(a) laureene (22. 9. 2009 10:24)

A taky jsi kdysi zkraje psala, že jsi mu ublížila, že jsi se k němu nezachovala pěkně, viď?
Já tam nikde tohle nemám, nemám pocit, že bych měla něco odčiňovat, prostě je to taková obrovská výzva, jestli mám strávit to, že jsem čekala jeho procitnutí a zodpovědné chování k rodině a ono se dostavilo, ale až poté, co mě šíleně zranil tou aférou.
Snad se z toho časem vymotám úplně.

Nezachovala. Patřilo mi,že odešel. Neskousla jsem jen to,že mi před tím lhal a podváděl(a tím nemyslím sex). 
A nepomohlo by Vám začít úplně znova?
On je dneska někdo úplně jiný než před rokem a ty jsi taky někdo jiný. Možná,že by stálo za to se s ním seznámit.
Třeba si s ním zkusit dát první rande a na jeden večer se oprostit od toho,že ho znáš léta a víš na něj spoustu nelichotivých věcí. Nic tím přeci neriskuješ .