Dey,chápu tě,že tě to naštvalo,u nás tady toto proběhlo před více lety,kdy manželovi rodiče nechali celý dům vč.zahrady a garáže jeho sestře,která tam s nimi bydlí i se svou rodinou.Manžel od nich nedostal   n i c   a vždy upřednostňovali jen jeho mladší sestru,miláčka.Když ten dům přepsali na ni,chvíli jsme uvažovali co dál a taky tam padla myšlenka zda se s nimi "zato" přestat stýkat-ale uvědomili jsme si,že tohle bychom nemohli našim klukům udělat,aby přišli o prarodiče,kteří se k nim chovají relativně pěkně i když na dovču je nevzali nikdy narozdíl od dětí svojí dcery.A jsou tam i jiné niance,na kterých poznám,na čí je babička straně.Už jsem se ale smířila stím,že já nic nenadělám,občas něco pronesu a tak jsem asi u nich černá ovce rodiny,ale to je asi tak všechno.Já si to jako matka nedovedu představit,že bych takhle měla jednomu dítěti nadržovat a upřednostňovat ho,nemluvě o dělení majetku.Ale lidi jsou různí a jejich myšlení nezměníme.Buď ráda,že ste zdrávi,těšte se na mimčo a žijte si svůj život.K tchými jedem občas na kafčo,nejsme jim ničím povinováni a taky si říkáme,že pro manžlovu sestru to nebude pořád jen ta smetana kterou líže nyní,ale bude muset sebou hodit jednou,až skutečně to budou její rodiče potřebovat.Bude to především ona,která jim má co oplácet,i když se te´d tak nechová.

A jak tady ostatní píší,že někdo nemá na vyplacení toho druhého - nemusí mít hotovost,řeší to i stavební spoření úvěrem za nízký úrok.

Kuty, to jsi vystihla přesně. Už jsem si myslela, že všichni lidi na zeměkouli nic neřeší a jsou strašně féroví a nad věcí, jen já se snažím asi srovnávat nesrovnatelné - pro ni je prostě ten její miláček asi vším a ostatní děti ji nezajímají. Už jsem to i psala dřív, on byl vždycky ve výhodě, ale prostě nepochopím proč to udělali, když se k nim chová nejhůř z těch tří dětí. Za dobrotu na žebrotu, jak se říká. Jasně že bych se chtěla postavit na vlastní nohy a bylo by mi krásně, kdybych to jednou dokázala, ale situace je taková jaká je a vím, že to je nereálný. Potom to zamrzí tím víc, když víš, že někdo kdo se narodí o pár let dřív než ty má všechno z první ruky a zadarmo a ty dřeš bídu abys přežil.. no prostě to tak je, ano, musíme se s tím nějak smířit. Sice jsme tam s nima nikdy neměli zvlášť extra vztahy, ale pořád to šlo a sešli jsme se, popili, ugrilovali masíčko, zatančili.. bylo to i fajn, ale už se nám to asi bude pořád připomínat a nevím jestli se s nima přestanem stýkat úplně, ale určitě se ty vztahy tímhle hodně naruší.  Taky si neumím představit, že bych jednomu dítěti dala vše a jinému nic, a tím spíš když bych jim to slíbila a měla zájem na tom, abychom měli hezké vztahy. Pro svoje dítě bych se rozdala už teď a to ho ještě nemám.

Dey, jestli Tě to utěší, nevím, ale moc často bývá, že dítě od rodičů preferované se na ně zcela jednou vykašle. Umělo vždycky jenom brát, ne dávat. A dítě odstrkované k stáru pomůže, protože dávat umí...Svět je nespravedlivej, Dey. Lidi by měli být opatrní a nestrkat koruny nikam, kde nemají jistotu. Kdybyste si to ušetřili, hodilo by se to spíš. Spravedlivost rodičů je diskutabilní. Kamarádčiny rodiče dávali svým třem dětem stejný peníz na Vánoce. Kamarádka měla dvě děti a muže, její sourozenci byli svobodní. Ona věnovala koruny na nákup oblečků pro děti. Máš si koupit pro sebe, hecovala jsem ji. Vím-neudělala by to. Ovšem když stará teta, které chodila uklízet, upéct a pomáhat, dala rodičům na svátky peníze, rozdělili je rodiče na tři díly. Taky spravedlivě. Nevěřila vlastním očím. Vzala si peníze a řekla...dva roky jsem tetě pomáhala já a oni ne. Jsou teď na řadě oni. A už tam nešla. Její matka jí řekla, že je závistivá a sobecká. Utřela si slzy, dopila u mě kafe a řekla...a dodržím to. Teta nás má všechny stejně ráda, ať si užije i  ty dva.
Dey, jestli Ti můžu poradit, vykašli se na to. K rodičům svůj postoj neměň, protože bys tím udělala neskutečnou radost obdarovanému...VIDÍTE, JÁ VÁM TO ŘÍKAL...JEDE JEN PO PENĚZÍCH. Počkej si, Dey. Jednou dojde na lámání chleba. Jednou uslyšíte...RODIČE POTŘEBUJOU POMOCT A VY SE TADY ANI NEUKÁŽETE...JSTE SNAD TAKY DĚTI, NE...MY TO NESTÍHÁME. Jednou budeš moct říct...RODIČE TĚ MAJÍ NEJRADŠI A VŠICHNI TO VÍME. JE TO NA TOBĚ, ABYS PRO NĚ UDĚLAL MAXIMUM, JAKO ONI PRO TEBE.

kalupinko, bohužel je to tak.. Můj manžel je zlatej, a vím, že by pro ně udělal všechno a vím taky, že ten jejich rozmazlenec by pro ně nic neudělal - jo, jednou se o ně postaráme my a oni budou spokojení, že nemusí vůbec hnout brvou.. řešit to nebudu, manželovo jednání ale podporovat budu ať se rozhodne, jak se rozhodne, ostatně pokud se s nima rozhodne ten vztah nějak utnout, je to jeho rodina, o kterou přijde, ale myslím, že je rozumnej a za pár let to asi vyšumí, jenže on si zase všechno líbit nenechá a vím, že tohle ho hodně zklamalo, to opravdu nečekal, tak se trochu i bojím co bude.. Kuty, už jen pokud jim něco někdy dáš a máš to, měli by za to být rádi. A pokud jim dáš oběma stejně, hádat se nebudou, snad budou rozumní. Já třeba vím, že po našich něco mít budu, ale i kdybych neměla, tak vím, že o ně se vždycky můžu opřít, což se o tchánovcích říct nedá Taky za nima pro rady nechodíme, oni to nechápou, nikdy nemuseli nic dělat sami, vše jim spadlo do klína stejně jako jejich miláčkovi, tak naše starosti nechápou.

Dey,
tak jsem si to zběžně přečetla. Takové případy jsou jak přes skopírák.
Rodiče si s majetkem, který je jejich, po právní stránce mohou dělat co chtějí, to je fakt. Ale fakt je i to, že podle psychologů je neodůvodněné vyvišování jednoho dítěte nad ostatními morální šikanou těch ostatních. A podle další psycholožky, je běžné, že matka někdy nemá ráda všechny děti stejně, dokonce může některé dítě i zavrhnout a nemá to žádný logický důvod, je to jen věc citů a ty logiku postrádají. 
Takové případy většinou také podle toho špatně dopadají, myslím pro rodiče. Rodiče pochopitelně mohou darovat svůj majetek jednomu, dokonce je to po právní stránce v neprospěch těch opomenutých, říká se tomu, že chtějí
svůj majetek uchránit před nimi, není to nic lichotivého.
Ale závěrem se musí ještě dodat, že přes tohle všechno, nejsou žádné děti zproštěny zákonné povinnosti se o rodiče v nemoci a ve stáří postarat a nebo je i finančně podle svých možností podporovat.
Tak se v tom vyznej.
Já jsem názoru, že nechat děti které mají své rodiny, musí živit již  svoje děti vrážet peníze do svého domu, naoko se tvářit jako že to dělají i pro sebe a při tom darovat potají polovinu domu jednomu, je čistý podraz. Od rodičů i od bratra. Upřímně, je mi Vás líto.
Tak co bych Ti jako starší osoba poradila. Pořádně si to s mužem rozeberte až dojdete k názoru, že ne všichni které máme rádi jsou seriozní, spravedliví a že se s tím musí pracovat jak to je i když je nám to proti srsti. Nedá se nic dělat. Je to mrzuté se s tím smířit, ale je dobře, že Vás nepotkalo nic horšího.  Moc o tom ve Vašem okolí radši nemluvte, mohlo by se Vám stát, že se to obrátí proti Vám, že by i na Vás mohl někdo pohlížet jako na neseriozního, házet Vás do jednoho pytle s bratrem nebo by z toho mohl mít i někdo škodolibý radost, atd.
Potom se snažte o klidné, korektní vztahy, hlavně, ať se nenaruší kontakt. Už kvůli rodičům, aby jste měli přístup do domu. Připravte se na další možné chytráctví od bratra. Zkrátka buďte chytří, když víte, jak to v téhle rodině chodí. Možná, jestli by bratr nemohl vyplatit alespoň z poloviny investice co jste do domu vložili, potřebujete to.. Nebo uvědomují si rodiče, jak se o ně bratr s ženou budou starat? Snad i něco požadujte až Vás budou zase potřebovat, máte rodiny, musíte koukat na své děti. Smiřte se s tím, že rodiče mají jednoho syna raději než dva vlastní další syny a chovejte se podle toho.
Držím Vám palce, třeba Vám to osud vynahradí jinak.

Upravil(a) Bláža.. (21. 7. 2009 21:22)

prostě nepochopím proč to udělali, když se k nim chová nejhůř z těch tří dětí
To je jednoduchý - u těch ostatních mají téměř jistotu, že když bude potřeba, naklušou i s manželkama a pomůžou, tak proč je ještě "uplácet"? Nejstarší sice bydlí s nimi, logicky by tedy měl být první na řadě, když je nejblíž - ale protože zjevně nejeví zájem, dostane půl baráku, což se vždycky dá použít jako argument k tomu, že by měl jaksi na oplátku pro rodiče něco udělat. Teda - oni aspoň doufají, že to tak bude. Obávám se, že se šeredně zklamou, stejně jako vy.

Dey, to snad nemyslíš vážně, že budete společně zapíjet miminko?
Dali  jasně (spíš zákeřně) najevo, jak se synem smýšlejí a jak jim na něm záleží. Společné juchání bych ukončila.
Dělala  bych, že o přepsání baráku nic nevím a chovala bych se k nim nadále normálně, jako by se nic nestalo.  Jen bych nedávala žádné dárky, zrušila oslavy atd. Nemáme peníze, potřebujeme každou korunu na bydlení.

Napiš, jestli k domu rodičů patří i  zahrada nebo jiný pozemek a jak je asi velký.

Javena:
Jaképak hrocení, normální komunace. Jen to juchání a dárečkování bych omezila, Dey přece psala, že finančně na tom nejsou nejlépe. Projuchané a prodárečkované penízky bych ušetřila na horší časy, zvlášť, když se musejí spoléhat jen sami na sebe.

Věř tomu, pokud budou dávat dárky a podílet se na společných oslavách, budou stále v očích ostatních dost solventní když na to mají a bude se to od nich očekávat stále.  A oni nejsou. Proto bych jim jasně dala najevo, že na to nemáme a peníze potřebujeme někde jinde. Není to hrocení situace, ale pouhé konstatování reality. Proč se přetvařovat. Někdo přijde k bydlení zadarmo, někdo si na něj musí vydělat a ušetřit.

Rodiče, nerodiče. Když se oni dokážou chovat různě ke svým dětem, tak to byli oni, kdo  nastartoval  budoucí vývoj vzájemných vztahů.

Možná vnučce něco kvalitního koupí, možná nakoupí v tržnici a půjde to do popelnice, nevím, všechno je možné. U nás dělali rodiče  rozdíl nejen mezi vlastními dětmi, ale i mezi vnoučaty a nezměnilo se to až do jejich smrti.
Když se nám narodil syn, jen se babička opovržlivě ušklíbla, že zase kluk. Ani se na něj nepodívala. V celé široké rodině se nenarodila  žádná holčička. Povedla se jako druhé dítě jen nám a bylo zle, protože ji tchýně chtěla od jiného syna. Potrestala ji tím, že jí nikdy nic nedala, ani lízátko, a  nikdy si jí ani nevšimla. 

Proto bych byla opatrná a ohlídala si směrem k nim všechny výdaje. Je to totiž úplně jedno, jestli méně oblíbené dítě se pro rodiče přetrhne nebo  se na ně vykašle, rodiče svůj postoj k němu NEZMĚNÍ. Stejně to platí pro jejich miláčka. Může na ně být jakkoliv zlý, všechno mu odpustí.

Mám zkušenost:
V době, kdy jsme žili z ruky do huby a museli šíleně šetřit, aby jsme před výplatou měli co jíst, přesto jsme uškudlili  na kvalitní dárek pro rodiče, i za cenu vlastního odříkání.  Oni našim dětem dali na Vánoce vystřižené obrázky z časopisu, protože nemají. Chápali jsme to, stejně  jsme nic nečekali, protože před námi vždycky"brečeli" že nemají.  Pak se prořekli. Jak by měli peníze, když  milovanému dítěti koupili pro celou rodinu 14ti denní dovolenou u moře ve vzdálené destinaci, a ještě jim museli ušetřit  penízky na výměnu, že.

Nebo: Náš syn toužil po koloběžce, tenkrát stála 480Kčs. Babička naříkala, jak je na tom špatně a nemá. Přispěli jsme jí pětistovkou (tenkrát velký peníz), a hned na to se synovec chlubil, že mu babička koupila koloběžku, stejnou, jakou chtěl náš syn, kterému jsme ji už  koupit nemohli. Syn se na ní chtěl svézt, ale z obavy, aby ji nerozbil, nesměl.
Příkladů bych mohla uvést celou řadu.
Jen jsem se naučila, jak se chovat, nemám na mysli  žádné hrocení. Máš pravdu, jsou to rodiče, právě proto by se měli ke svým dětem chovat alespň přiměřeně stejně.

Ono to není jen o majetku. Svým chováním dali rodiče ostatním dětem  jasný signál, na kom jim záleží a na kom ne. Rozumím tomu, že odstrčení  synové (i když dospělí) se cítí  zákeřně zrazení a  co hůř, tím  nečekaně ztratili rodičovské zázemí.
Mám zkušenosti, téměř stejné jako Day. Popisovat to podrobně nebudu, vydalo by to na celou samostatnou diskusi a už je to stejně minulost.

Ambo, mám taky podobnou zkušenost s rodiči BM, včetně cpaní peněz do baráku, rozdíly mezi dárky vnoučatům taky proběhly - pamatuju i jedny narozky co syn nedostal nic... Stejně jsem nezahořkla, včas jsem manželovi vysvětlila, že nehodlám investovat do něčeho, co mi nemusí říkat pane.
Pro děti jsou prarodiče děda a babí, mají je rádi, pravda je, že to funguje i obráceně, a já jsem ráda. Možná jim to dá do života víc... Na prachy a barák kašlu, manža se s tím vyrovnal po svým - odstřihl sourozence. Je to jeho volba, já to nechápu, když švagryně zavolá, nebo se potkáme, tak jí pozdravím...
Ani od svých rodičů nějak nic nečekám, se svým majetkem můžou dělat, co chtějí, nemám je ráda proto, že mi něco jednou dají.

Darování je ze zákona možné pouze mezi živými, ale může být vázáno na určité podmínky, třeba dosažení určitého věku atd.
Ale ještě k synkovi - za určitých okolností je možné domáhat se vrácení daru (hrubé porušení dobrých mravů - viz Obč.z.). Otázka je, zda byla půlka domu skutečně darována nebo prodána, byť i fiktivně.

Javena:
Nezahořkli jsme, nic jsme neřešili, vykašlali se na všechno a hned jsme začali řešit svoji situaci, postavili  si svoje. Jo, ty penízky byly hodně potřeba. Kdyby jsme je projuchali s rodinou, která o nás stejně nestála, chyběly by.

Taky bych se v tomhle případě styku s tchánovci, zvlášť po narození mimča, vyloženě nevyhýbala. Přišlo by mi to jako "dali jste půl baráku bráchovi, tak si teď ponesete následky" - třeba neuvidíte vnouče, nebo vám ho nebudeme půjčovat. Takovej truc, kterej povede akorát k tomu,že se ty vztahy rozese... ještě víc.