No v tom problém není fenka by malému neublížila spíš naopak chrání ho a nehne se od něj a spíš mi přijde že vyje že chce jet s ním a chránit ho vždy když se vrátíme tak ho kontroluje a tak.Jenže poslouchat ty sousedky(jedna má kocoura který nám leze do bytu, plete si patra takže se odbývá k nám v noci a s tou jsme kvůli tomu na nože, a ta druhá je s ní zajedno a má pejska maltézáka) mně nebaví.Fenku dát pryč nechci plánujeme změnu bydlení jenže to ještě nějakou dobu potrvá ,ale zase nechci aby si sousedé stěžovali i když kdo ví jestli by to začlo zatím se ozývají jen ty dvě ale i tak nechci aby fenka tolik štěkala...Ale přijde mi že ty dvě problém zveličují jelikož jsem kolikrát čekala a fenka štěkala jen pár minut co jsem odešli a pak byl klid tak nevím....ale nechci být bezohledná k sousedům...Jinak sama se divím že ty dvě si nestěžovali když byl syn ještě miminko a plakal v noci kvůli prdíkům nebo tak i když sem tam ta jedna něco prohodila že to bylo hrozný jak v noci plakal....no hold sousedy si člověk nevybere

To již děláme když odcházíme dostane piškoty....Bohužel někam jí dávat není možné.Takže si už vážně připadám že nemám na výběr.Ono s tím štěkáním je to tak že štěká vždy jen pár minut když odejdem (několikrát jsem čekala od baráku a poslouchala)Jenže bohužel ty dvě sousedky jsou baby jak poleno no.Ale jak to fenku odnaučit?ted je uštěkanější protože hárá ale to je snad normální.Je zajímavé že přes rok a půl jim to nevadilo ale jakmile jsme začali mít spory tak si stěžují....

La_cheri. Nade mnou bydlí pejsek. Štěká, když odchází rodina - chápu. Občas, když jde ven - má radost. Ale štěká opravdu i přes den, stačí, aby někdo prošel kolem bytu, bouchnul výtah. Pozor - já si nestěžuju, i když vytí v jedenáct v noci není má oblíbená ukolébavka. Naopak, dala bych do čenichu páníčkům, že ho tam nechají. Jen chci naznačit, že čekat pár minut na chodbě a pak posuzovat, co se za dveřmi děje dvě hodiny je liché...
Taky myslím, že fenka žárlí. Vy si jdete na očkování a jí necháte doma...
Zkus zůstat na chodbě a když štěká, vrátit se a potrestat ji. Opakovaně. Při příchodu pak pamlsek, za odměnu...

My jsme to udělat museli. Koupili jsme psovi kámoše. A teď mám magory dva

A když jeden někam jde (vetrina, výstava), tak ten druhý musí být vzat s sebou nebo udán k rodičům (přítele), jinak by se zbláznil. Vůbec dnes nechápu , jak mohl být někdy sám. Je to pravda 2x tolik práce, ale jsou nekonečným zdrojem mého obveselení a radosti.

Věřím, že je to pro tebe nepředstavitelné, další čokl, ale já to taky doporučuju..

Jen bych se zkusila domluvit s chovatelkou, pro případ, že by si psi nějak nesnesli, aby nový pejsek mohl být vrácen do stanice zpět. U štěněte ale toto nebezpečí nehrozí, si myslím. My jsme kupovali dorostence . Chovatelce jaksi zbyl. ..

La cheri- mám dva tipy-   1. použít metoda trestu.  Návrat páníčka by ale neměl být spojen s trestem. Někdy se vyplatí zapůjčit elektrický obojek. . Jak zaštěká po tvém odchodu ( číháš na doslech a na dosah vysílačky) pustíš impuls. Můj kámoš to vylepšil o   propojení s jeho hlasem  s výkřikem "fuj" na nějakém  adaptéru s hlasovou smyčkou , který reagoval na stejný impuls jako  obojek. Technicky tomu nerozumím, přijde mi to jako kruťárna použít  elektrický obojek, ale je to lepší než dát pesana kvůli  zlozvyku  z domu.
A druhá rada- pusť psovi  při odchodu rádio, nebo TV. Ono je to také zabaví.

Naši psi také vyjí, když odjíždíme z domu,  je to jak sbor muezínů, ale naštěstí jen chvilku a mám tolerantní sousedy.
Se sousedkymi bych se pokusila  promluvit po dobrém. Když má ta jedna psa, mohla by to snad  strávit.  Třeba se jí zeptat- paní,  neslyšela jste tu naši fenečku dnes?  Já ji tak lituju a vás taky,když teď tak trojčí po našem odchodu, ale snad ji to přejde, co myslíte- vždyť máte také pejska... Možná by to zabralo víc než dohady.
A té s kocourem bych řekla, že mi  její kocour počůral okno, že to nevadí, protože máte zvířata obě rády- a že jsi ráda, že snáší  stejně trpělivě  ječení tvého psa...  Ono na  nepřítele v domě  je lépe jít po dobrém... Osobní zkušenost...

No jo, tak já mám taky dva První magořil venku, takže jsem chtěla kámoše, aby si nějakým způsobem zvykl na psího kámoše a spravilo se to. To se nepovedlo a druhé trdlo zase vyvádí doma čili druhý kámoš vyjít může, ale nemusí(je fakt, že jsou to oba problémoví útulkáři, ale znám víc lidí, kterým druhý do party nevyšel)..
Je pravdou, že první, co magoří venku, je doma zlatíčko a druhému pomáhá, když zůstanou sami doma, prostě není sama, když zlé paničky vypadnou.. Trochu zamotané? No, vlastně se docela doplňují

Ale když jsme prvního útulkáře učili zůstávat doma, natahala jsem mu do pelechu nějaký starý svetr, sukni, pustila TV(to dělám dodnes, když jdu pryč), nijak výrazně jsem se s ním při odchodu neloučila a hlavně jsem procházky pomalinku protahovala. Nejdřív jsem šla párkrát jen vynést koš, pak za roh do trafiky, pak na kafe atd. Postupně si navykl, věděl, že se k němu vždycky někdo vrátí. Když přišel druhý pes, začalo vše nanovo, navíc jsem před ní musela schovávat oblečení, ukázala se jako šílená trhačka v naší nepřítomnosti.

Tercila napsal(a):

No a nechce to ještě se vyptat třeba různých chovatelů nebo veterinářů?...
Jo, holky, ale ohledně puštěné TV při odchodu, na to bych tedy byla opatrná - protože my jsme celé roky běžně nechávali puštěnou TV, když jsme odcházeli třeba do obchodu atd. (ale kvůli psovi - mě to nikdy nenapadlo, ten byl zlatej - kavalír KCHS - neexistovalo nic podrápaného, roztrhaného, neštěkal zbytečně), ale jednou těsně před  odchodem z domu - už jsme si v chodbě obouvali boty a najednou jsem cítila zápach....no, milá televize hořela. Takže odejít o 2 minuty dřív, neměla bych domácnost....
A vytí sousedovic psa se sice smějeme, protože to je opravdu srandovní koncert, ale zase se přiznám, že úplně vždycky na to náladu nemám, i když chápu, že není lehké psa vychovat, a taky vím, že sousedovic záměr to není .
Jinak se přidávám k Hani, že je lepší mít psy dva (i když možná spíš lepší pro psa než pro majitele) . Taky hodlám jednou pořídit právě nejméně dva.

Tak tohle než uděláš, pořádně si to rozmysli. My si taky pořídili dva, aby se kluci spolu zabavili, když jsme v práci/škole. Fakt je, že jsme se nepletli. Zabaví se dokonale a spolupracují jedna báseň. Bohužel nepříliš přínosným způsobem. Žádná prasečina jim není cizí (nebudu jmenovat vše, posledním kouskem bylo "vylepšení" vlastní boudy - během jediného dopoledne zvládli naši dva mazlíci odstranit izolaci okolo a odloupat tašky ze střechy), učí se je jeden od druhého rychlostí blesku, zato jejich výcvik, byť jen základní, je docela fuška. Chlap ze cvičáku se mě opatrně ptal, proč jsme si pořídili dva najednou, z očí mu přitom šlo jednoznačně vyčíst, že jsme naprostí kok.ti a po tom, co jsem mu objasnila důvody, které nás k tomuto kroku vedly, mi opovržlivým tónem objasnil, že je dobré pořídit jednoho, naučit ho aspoň trošku slušnému chování a pak teprve pořídit dalšího.
Sice to naše duo Tajfun+Tsunami zbožňuju, ale občas by je člověk roztrhal na malinkatý kousíčky.

Nemáš zač, aspoň někdo se cítí osvěžen. Já jsem z nich zbitá jak pes - neustále likviduju škody, které vyrobili během dopoledne (partner to rozdýchává podstatně hůř než já, zvlášť když mu postupně loupou kkůru ze stromů v jeho hýčkané zahradě jak slupku z banánu), zbytek času věnuju nácviku alespoň základních povelů. Jinak naši dva kosí bratři jsou beagli

Terci, u nás by to bylo spíš na videozáznam. S tím loupáním - oni se naši chlapci specializujou na mladé stromky, nejlépe čerstvě zasazené. Můj milý je jako bonus inženýr, stavař, všechno potřebuje mít nalajnované a podle tabulek a oni mu z nich těžce vybočují. A po každé takové události se vzteká jak malej kluk. A naprosto neponaučitelnej. Onehdy učinil další pokus - nesl si ze zahradnictví jak svátost boží deštníkovec japonský. Z mého pohledu borovice jako každá jiná, akorát jehličí tomu roste vždy z jednoho místa v kruhu, takže tvoří rádoby deštníky. Prostě nic, bez čeho by člověk nepřežil. Dopoledne zasadil, zalil a kochal se. Odpoledne už nebylo čím. Deštníkovec ležel  na trávníku (resp. jeho torzo - bez jehličí, bez kůry, bez větviček, prostě jak pastelka) a v zemi půlmetrová díra. Chvilku jsem přemýšlela, že bych vzniklý ščagél píchla zpátky a vinu hodila na slunko, horko a sucho. Pak jsem tento plán opustila, protože nežiju s debilem. Takže zase cirkus. Včera už jsem vztáhla ruku i já - chlapci se servali o rohlík (ne že bych byla kolenovrt a dala jim jen jeden, dostali každý svůj, akorát jeden z nich je trošku hamoun, takže ten svůj si letěl zahrabat a pak demonstrativně hopkal před tím druhým a odváděl pozornost všemožným způsobem. Když se mu to konečně povedlo a ukořistil i druhej rohlík, nastala slušná bitka), kvičeli u toho jak podříznutí pašíci a moje pracně trénované povely naprosto ignorovali. Krev sice netekla, ale ale škubali se pěkně, takže mi nakonec nezbylo nic jinýho, než je lapnout za kůži na krku a oba strčit do jezírka ke Koi kaprům. Čučely jim akorát hlavičky a ty se nestačily divit. Sice to pomohlo, byli pak rádi, že jsou rádi, ale docela se teď bojím, jak naloží s informací, že někde plavou kvítka i ryby pěkně pohromadě. A právě kapři jsou moje zbraň nejtěžšího kalibru - když začne miláček provolávat hesla "já jim roztřískám zadky", stačí jediná zmínka o možnosti rybích hodů  z jeho barevných mazlíků a je klid.

Upravil(a) Anda (21. 8. 2009 9:01)

Holky, já se tady válím smíchy a už jsem vaše příspěvky musela přečíst i dceři .
No vy mě teda pěkně odrazujete od pořízení několika mazlíků (jak říkal Ducháček "dohromady")
Ando, Tvůj partner má můj velký obdiv, protože já ač nestavař, vidím potřebu těch lajn a tabulek podobně - a dokonce i zálibu v zahradničení - osobně bych omdlela, kdyby mi ohlodali deštníkovec . Podobně u Hani s těmi ibišky. Úplně tu jeho zahradu vidím, buď na něj pyšná .
Moc krásně píšeš, evidentně máš talent, tak šup šup - odhoď utěrku v kuchyni a začni psát knížku - konekonců, do knížky se dá vlepit "dýfko" . Budu první natěšená čtenářka .
Jinak taky uchováváme fotku našeho kavalíra-aristokrata, kterak se rozrochnil u odpaďáku, ze kterého vypadly zbytky a ještě u toho zadkem poshazoval flašky od piva určené k odnesení, takže vypadal jak těžký bezdomovec. Se zvířaty je sranda, to jo .

Terci, to není odrazování. Přece pár sežranejch ibišků je prd proti tomu, kolik lásky ti dají a kolik legrace s nimi zažiješ.

Ahoj holky, to je krása, ty příspěvky jsou opravdu na knížku . My měli taky psa a je zvláštní, že když jsme odcházeli z domu pěšky, tak vyl a štěkal na celou ves, evidentně si myslel, že s ním jdeme ven a zapoměli jsme ho doma. Ale jak jsme před domem nasedli do auta, ani nepípl, zalezl do boudy a celý den o něm nikdo nevěděl. Dokonce když nám jednou opravovali zedníci fasádu, tak mu přímo na boudu postavili rádio a když jsme se ptali jestli jim ten pes nevadí, divili se: "Vy máte psa?" Co se týče problému se štěkáním fenky, zkus jí dát kus oblečení vašeho malýho, třeba si bude myslet, že tam s ní je a nebude štěkat. Držím pěsti, aby to zvládla a vy jste ji nemuseli dát pryč.