29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
nejdéle jsem zpracovávala to s tím dědou, je to teprve podruhé, kdy o tom mluvím.
Není tady
agewa napsal(a):
určitě zvládneš, já taky nakonec zjistila, že mě vlastně všechno posílilo, jen to někdy trvalo dost dlouho než jsem se k tomu závěru propracovala a "lekci odžila " a zpracovala.
a s tím manželem, možná to byla jen poslední kapka, já když jsem přemýšlela o rozvodu, tak u mě to byla ta poslední, co mě přesvědčilo, že mám od něj odejít.
Naprostý souhlas.Moje chyba že jsem to nechala dojít tak daleko,ale obviňovat se nemá cenu.
Není tady
Když něcko z toho čtu, říkám si, že mám úplně pohodový život, že mě žádné životní pohromy nepotkávají. Jo, asi mě v životě nejvíc zasáhlo, když mi před deseti lety umřela milovaná babička, to mě zasáhlo strašně, dlouho jsem ten fakt nemohla v přijmout, jaksi mi to halava nechtěla přijmout. Pak jsem si myslela, že je katastrofa, když si manžel našel jinou, asi to byl mezník nebo poučení, naučilo mě to se dívat na věci reálně, být smířilivá, odpouštět a chápat. No a další nepříjemnost byla, když mě dost blbým způsobem podrazila kamarádka, které jsem věřila. Stálo mě nějaký peníze, tenhle její podraz, ale posunulo mě to zase o kus dál. Rekla bych, že to nebyly tvrdé lekce, ale jen běžný život. Každýho v životě potká spousta hezkýho, ale i spousta špatnýho. Všechno je k životu dobrý, ponaučí nás to, posune jinam. Dnes vím, že každý jednou zemře, i moje babička nebyla nesmrtelná, vím, že se lidi scházejí a rozcházejí a život jde i tak dál, vím, že věřit a spoléhat se mám především sama na sebe. Jsem tím vším vyspělejší. Ale je fakt, že nic z toho mě nepřipravilo o mou praštěnost a ulítlost, nebo jak to nazvat. Díky tomu taky zvládám i "pohromy" tak nějak s tím, že to tak prostě je a nejde to změnit a že i to k životu patří.
Není tady
Modroočko, máš naprosto výstižný citát....
Není tady
Když mi naposledy dal život facku (před 10ti lety babičku s dědou přejelo auto), říkala jsem si, že jsem snad prokletá. Ale i když se to v člověku ukládá, čas to aspoň trošku vše otupí, všechnu tu bolest.
Není tady
Káča napsal(a):
Modroočko, máš naprosto výstižný citát....
Kačí, to není citát, to je přímo můj výplod........................
Není tady
Káča napsal(a):
Když mi naposledy dal život facku (před 10ti lety babičku s dědou přejelo auto), říkala jsem si, že jsem snad prokletá. Ale i když se to v člověku ukládá, čas to aspoň trošku vše otupí, všechnu tu bolest.
Kačenko, všechno zlý je pro něco dobrý, je to otřepaný, ale je to tak. Aneb - co nás nezabije, to nás posílí. A to platí ne na 100, ale na 1000%. Takopvý mám životní zkušenosti.
Když padám na hubu, vím, že se musím zvednout a šlapat dál. Musím, protože nejsem jen já, ale jsou ještě lidi okolo mě, tak proto.
Není tady
Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.
Upravil(a) PPavlaa (19. 7. 2009 12:34)
Není tady
Tvrdá životní zkušenost bylo dětství s mou matkou.
Pak taky bohužel moje nevydařená těhotenství-mohla jsem už mít dětí jako smetí....
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.
Pavli, moje babička umřela před mými třicátinami, dodnes mi chybí, do doby, než měla mrtvičku a já jsem tušila, že umře, jsem žila v tom, že zrovna ona je nesmrtelná, to mě hodně vzalo, když mi umřela, pořád jsem nechápala, jak mi to mohla udělat, jak mě mohla opustit, já ji milovalal, jako babičku, byla sice generál, to jo, ale byla prostě úžasná, hodná, mě těší, že mi všichni, co ji znali, říkají, že jsme celá ona
Není tady
Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.
Netuším, jaký to má vztah k mému psaní (pokud je to skutečně reakce na mé psaní), ale tuším tohle: na nikoho se skrz prsty nedívám, beru každý životní mezník ať už smrti kočky nebo smrti části rodiny stejně vážně.
Ale vážím si lidí, kteří přestáli těžké životní tragédie a je mi jich líto, že tohle všechno museli prožít. Protože každá životní tragédie člověka nějak poznamená do konce života, už nikdy to nebude úplně dobré, nikdy nezapomeneme.
A já jsem vděčná za to, že jsem dosud žádné těžké tragédie nezažila a budu za to děkovat Bohu (Vesmíru).
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.
Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))
Upravil(a) Liška (19. 7. 2009 13:15)
Není tady
Oli, mě nepřipadáš jako genereál jsi
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Oli, mě nepřipadáš jako genereál
jsi
No vo tom žádná, že jsem............... akorát generáluju jen sama sobě, protože třeb mí kluci jsou generálmajorové, víš
Není tady
Není tady
PPavlaa napsal(a):
No jo, pavli, no, co už nadělám
Není tady
Liška napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))
Vieš, ide o to, že pre niekoho môže byť tá mačka celá rodina... a smrť mačky je potom ako smrť blízkeho, keďže tí "blízki" proste nie sú. Ešte horšie možno je, keď blízki sú, ale vzťahy sú také zlé, že o nich človek nič nevie a ako keby neboli.
Není tady
Liška napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))
****************
To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........
Není tady
Hamsun, každej si něják život zařídí, těžko můžeš posoudit, kdo líp a kdo hůř.
Není tady
Já svojí životní lekci teprv zpracovávám (tu poslední) - stále se s ní nedokážu vyrovnat... Představte si situaci: máma, se kterou jsme si rozuměly a měly jsme se rády, ale mezi náma stál despotický otec, který na náš vztah žárlil a zakazoval ho (i v době, kdy jsem sama vychovávala malou dcerku a hodilo by se pohlídání, povzbuzení, mít někoho nablízku - tak to šlo jen zřídka a potají...otcům postoj byl: zpackala si život, at si to vylíže sama) Smířila jsem se s tím, ale přiznávám, že jsem tak trochu doufala, že až jednou, ne že bych mu to přála, otec umře (měl několik infarktů, 2 by-passy, kardiostimulátor...) tak se budeme moct s mámou vídat kdykoli budeme chtít, třeba spolu bydlet, budu se o ní starat, pomáhat jí.... No a pak ona znenadání umřela - na rakovinu, nečekaně... a mě zbyl na krku otec, kterého nemám ráda a se kterým si nerozumíme - protože v životě s nikým nevycházel, nemá žádné přátele, brácha se před lety zařeknul, že už ho nechce v životě vidět - tak ted jsem jediná, kdo se o něj může postarat - nebráním se tomu, je starý, je osamělý, pomoc potřebuje - ale když on je to stále stejný despotický manipulátor, takže mě lidově řečeno buzeruje, vylejvá si na mně své nenálady a agresivitu, navíc je hrozně negativní, stále si jen stěžuje, nedá se s ním třeba zavzpomínat na minulost, popovídat si, já nebo vnučka ho absolutně nezajímáme...strašně mě to deptá.... už to trvá 3.rok...
Není tady
Janči,
jak si to kdo udělá, tak to má. Pokud jasně otci neukážeš, že takhle se k tobě chovat nemá a nestanovíš mu hranice, bude si na tobě zlost stále vylívat. Našel si oběť, která si to nechá líbit.
Ano, je to tvůj otec, ale to neznamená, že se od něj musíš nechat týrat!
Není tady
Hamsun napsal(a):
Liška napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))
****************
To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........
Jasně.Závidím ti jak sis to zařídila.A zajímalo by mě jak bych si to měla zařídit já aby mi neumřel děti,abych neměla zhoubnej nádor ...Kočka byla nadsázka,ale to zřejmě něddo jako ty nemůže pochopit.Navíc jsem psala,že nikomu nic zlýho nepřeju,naopak.Fištrona asi teda nemám...
Není tady
Liško, život ti připravil hodně tvrdé lekce, když jsem o nic četla, bylo mi smutno.....Jsi silná žena, tak se nenech rozhodit. Přeji hodně štěstí v dalším životě.
Upravil(a) astina (19. 7. 2009 22:41)
Není tady
víš , dneska když o tom přemýšlím si říkám, že bych asi nic neměnila, každá ta lekce mě posunula a pomohla stát s e tím, kým sem. i když to někdy sakra bolelo a měla jsem strach jestli to vůbec vydržím a zvládnu
Není tady
agewa napsal(a):
víš , dneska když o tom přemýšlím si říkám, že bych asi nic neměnila, každá ta lekce mě posunula a pomohla stát s e tím, kým sem. i když to někdy sakra bolelo a měla jsem strach jestli to vůbec vydržím a zvládnu
S tím nezbývá než souhlasit.Všechno co se stane má svůj důvod.Člověk se zvedne a jde dál a je silnější,vnímá okolní problémy naprosto jiným pohledem než ostatní..To co jsem tu psala nebylo skuhrání,ale konstatování.Přeto všechno co se dělo a děje jsem pořád životní optimista a málokdy mě uvidíš bez úsměvu.:-))
Není tady