agewa napsal(a):

určitě zvládneš, já taky nakonec zjistila, že mě vlastně všechno posílilo, jen to někdy trvalo dost dlouho než jsem se k tomu závěru propracovala a "lekci odžila " a zpracovala.
a s tím manželem, možná to byla jen poslední kapka, já když jsem přemýšlela o rozvodu, tak u mě to byla ta poslední, co mě přesvědčilo, že mám od něj odejít.

Naprostý souhlas.Moje chyba že jsem to nechala dojít tak daleko,ale obviňovat se nemá cenu.

Modroočko, máš naprosto výstižný citát....

Káča napsal(a):

Modroočko, máš naprosto výstižný citát....

Kačí, to není citát, to je přímo můj výplod........................

Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.

Upravil(a) PPavlaa (19. 7. 2009 12:34)

PPavlaa napsal(a):

Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.

Pavli, moje babička umřela před mými třicátinami, dodnes mi chybí, do doby, než měla mrtvičku a já jsem tušila, že umře, jsem žila v tom, že zrovna ona je nesmrtelná, to mě hodně vzalo, když mi umřela, pořád jsem nechápala, jak mi to mohla udělat, jak mě mohla opustit, já ji milovalal, jako babičku, byla sice generál, to jo, ale byla prostě úžasná, hodná, mě těší, že mi všichni, co ji znali, říkají, že jsme celá ona

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

Upravil(a) Liška (19. 7. 2009 13:15)

PPavlaa napsal(a):

Oli, mě nepřipadáš jako genereál jsi

No vo tom žádná, že jsem............... akorát generáluju jen sama sobě, protože třeb mí kluci jsou generálmajorové, víš

PPavlaa napsal(a):

No jo, pavli, no, co už nadělám

Liška napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

****************

To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........

Já svojí životní lekci teprv zpracovávám (tu poslední) - stále se s ní nedokážu vyrovnat... Představte si situaci: máma, se kterou jsme si rozuměly a měly jsme se rády, ale mezi náma stál despotický otec, který na náš vztah žárlil a zakazoval ho (i v době, kdy jsem sama vychovávala malou dcerku a hodilo by se pohlídání, povzbuzení, mít někoho nablízku - tak to šlo jen zřídka a potají...otcům postoj byl: zpackala si život, at si to vylíže sama) Smířila jsem se s tím, ale přiznávám, že jsem tak trochu doufala, že až jednou, ne že bych mu to přála, otec umře (měl několik infarktů, 2 by-passy, kardiostimulátor...) tak se budeme moct s mámou vídat kdykoli budeme chtít, třeba spolu bydlet, budu se o ní starat, pomáhat jí.... No a pak ona znenadání umřela - na rakovinu, nečekaně... a mě zbyl na krku otec, kterého nemám ráda a se kterým si nerozumíme - protože v životě s nikým nevycházel, nemá žádné přátele, brácha se před lety zařeknul, že už ho nechce v životě vidět - tak ted jsem jediná, kdo se o něj může postarat - nebráním se tomu, je starý, je osamělý, pomoc potřebuje - ale když on je to stále stejný despotický manipulátor, takže mě lidově řečeno buzeruje, vylejvá si na mně své nenálady a agresivitu, navíc je hrozně negativní, stále si jen stěžuje, nedá se s ním třeba zavzpomínat na minulost, popovídat si, já nebo vnučka ho absolutně nezajímáme...strašně mě to deptá.... už to trvá 3.rok...

Hamsun napsal(a):

Liška napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

****************

To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........

Jasně.Závidím ti jak sis to zařídila.A zajímalo by mě jak bych si to měla zařídit já aby mi neumřel děti,abych neměla zhoubnej nádor ...Kočka byla nadsázka,ale to zřejmě něddo jako ty nemůže pochopit.Navíc jsem psala,že nikomu nic zlýho nepřeju,naopak.Fištrona asi teda nemám...

víš , dneska když o tom přemýšlím si říkám, že bych asi nic neměnila, každá ta lekce mě posunula a pomohla stát s e tím, kým sem. i když to někdy sakra bolelo a měla jsem strach jestli to vůbec vydržím a zvládnu