napiš třeba slovo blahobyt a obejdi lidi ve všech koutech světa, ať ti řeknou, co pro ně znamená

K té minulosti..
Ta proběhla. Ano.

Ale já mám možnost - teď - v současnosti - rozhodnout se, jak na ni budu nahlížet. jaký k ní zaujmu postoj. Můžu brečet nad minulostí, můžu nadávat a proklínat ji a všechny kolem a můžu ji taky ctít, vážit si jí a brat ji jako dobrý a potřebný vývojový stupeň. (má-li tedy můj život smysl a cíl..)

Mám dokonce možnost zaujmout názor, pocit, postoj k budoucnosti. K budoucím událostem... K těm předpokládatelným, a to mnohé jsou. Ujasnit si budoucí  situaci, rozhodnout se jak na ni budu nahlížet a pak ji mohu skutečně zrealizovat. To také jde.
Tím vlastně zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Páč ty události na které se dívám, ty se mi spíš vyhnou...a nevyhnuly -li by se, jsem na ně připravená..

Nic se neuděje jaksi samo, že by můj postoj jakoby spadnul z nebe. Já si ho vytvářím vždycky. K minulosti, k přítomnosti i k budoucnosti. A to i když si ho nevytvořím.
Není to vlastně nádherná hra?

Rochním se v tom. Ráda sdílím s jinýma to, jak to maj. A ještě radši nad tim přemejšlím. A vyhodnocuju... pro sebe, je to má duševní potrava. Když mi na něčem moc záleží, ozvu se. A pak "sklízím ovoce"...

ViktorkaLove napsal(a):

Ráda sdílím s jinýma to, jak to maj. A ještě radši nad tim přemejšlím.

Pouziju jen tyhle dve vety z toho zbytku co jsi psala,protoze ja osobne s timhle trosku souznim.
Take rada (je to neco jako muj konicek) vnimam to, jak to maji ostatni a rada to poznavam a rozjimam o tom. Jinak to totiz ani nejde.   

Já to o tobě vim, přítelkyně... ale proti tobě mám nedostatky v úžasných reakcích... já někdy podlehnu chuti rýpnout, špásovat o vážných věcech, a proč to nepřiznat... i "honit si to posr. babinetí triko"...
Ale UŽ se na sebe za to nezlobím, začla jsem se mít ráda aj s těmahle potřebama...

Dik. Tohle konstatování od tebe považuju za poctu nejvyššího kalibru...

I ta nejmenší lekcička tě někam posune - stačí jednou přinést domů ze sámošky mezi rohlíky jeden tvrdý, a už je budeš vždycky osahávat

Upravil(a) mashanka (23. 7. 2009 14:51)

mashanka napsal(a):

I ta nejmenší lekcička tě někam posune - stačí jednou přinést domů ze sámošky mezi rohlíky jeden tvrdý, a už je budeš vždycky osahávat

Hezké.

ViktorkaLove napsal(a):

Někomu zřejmě jo, když má pak potřebu smazat půlku vlákna...

Ale tím se přece také zapojí - konfrontuje - ukazuje svůj názor a svůj obraz - budiž mu to přáno je uspokojen - a ti, co příspěvky psali a četli a připadaly jim zajímavé, si je stejně pamatují.

Mazač jim vlastně udělá službu - tím, že mu stálo za to je smazat je vlastně povýšil

Upravil(a) mashanka (23. 7. 2009 15:05)

No tak jsem tu zas po odmlce,celé to ještě nepřelouskám..ale je mi smutno u některých příspěvků,které jsem,už přečetla Jen se přidám,že mi život nadělil pár lekcí ať se to týká vztahu mezi rodiči, úmrtí,býv.manžela a co se týká mého zdraví..taky jsem si to nemohla vybrat zda budu či nebudu vidět..a zda jednou vůbec. Nevím ani zda mi to něco dalo,kromě toho,že některé věci prožívám možná jinak a možná právě citlivěji,ale spíš  to je tou mou povahou,neřekla bych,že mě to nějak "zocelilo."  Ale když se to týká mě,tak jsou to všechno s.r.a.č.k.y.s kterýma se nějak srovnám,někdy hůř a někdy líp,ale pokud se  tzv. životní lekce  týkají vlastních dětí,nedovedu si představit nic horšího aspoň teda pro mně..z toho fakt mrazí.  Už tak není pro mámu jednoduché,když jsou nějak nemocné nebo je tam genetická zátěž,zjištěná třeba,až po porodu,kdy to pak může být pokračující lekce zas pro to dítě,už třeba v tom,že nebude mít takový život jaký by chtělo,pokud nebudou mít štěstí a nedopadne to,jak nejlíp v tomto případě jde,to je má vlastní zkušenost. Ale  vím,že jsou situace,kdy někomu byly jejich děti "dopřány" na krátkou chvíli a to si myslím,že je ta nejtvrdší životní událost ani se mi nechce psát lekce,protože co může tohle člověku dát kromě toho,že mu jeho nejvíc co měl,už bude napořád chybět a zůstane po něm prázdné místo? (Ale taky  mě  ještě napadá,že pro dítě je hrozné,když ztratí mámu a tátu,svou jistotu a nemá se kdo o něj postarat..,teda kromě nějaké tety v dětském domově,taky dost tvrdá lekce,bohužel pro to dítě..)

No a ještě jsem si vzpomněla na jeden výrok,myslím,že je to tak trochu i k tématu,je to od pro mně zajímavé osobnosti,herečky Ljuby Skořepové,kdy v  televizním dokumentu řekla něco v tom smyslu že.."kdo říká,že život má být šťastný?! Už to,že jsme zde a můžeme se dívat naty malé zázraky,stojí zato poděkovat.." Mně se tohle zdálo docela dost pravdivé.

Upravil(a) REŇAS (29. 7. 2009 11:14)