Přemýšlela jsem o tom už hodněkrát.
Můj přítel před BM (byla jsem s ním skoro čtyři roky) mne podváděl stejně jako BM. Dozvěděla jsem se to den před svatbou s BM od jeho kamaráda, který to okomentoval, že mne všichni v partě litovali. Já jsem o tom neměla tucha. BM mne podváděl s několika ženami (to mi sám řekl). Oba o mne potom dost bojovali.
Nemyslím, že jsem stoprocentní, ani omylem, oba mohli mít spousty důvodů, ale těžko je odhalit. Můžu se domnívat, že je to proto, že chtějí zkusit něco jiného, než to co mají. Nebo měli nějaký důvod, který jsem se nějak v těch vášnivých rozchodech asi neodhalila. Při rozvodu jsem se na sebe dozvěděla od BM spoustu hrozných věcí, tehdy mě to zraňovalo. Teď už to tak neberu. Kdyby to tak všechno bylo, ani kolo byste si o mne neopřely.

Selima napsal(a):

Ako ktorý... Len dvaja to robili systematicky, ako koníčka (aspoň pokiaľ viem) a tam šlo o akýsi postoj k životu, u prvého asi aj dokazovanie si vlastnej ceny, u druhého povaha, temperament, životný štýl... Zjavne zly výber z mojej strany, aspoň u prvého/to bol môj bývalý), u toho druhého mi to bolo šumafuck. Myslím, že ani jedno podvádzanie nesúviselo priamo so mnou... som o tom skoro presvedčená.

Taky to tak nějak cítím, že to bylo u BM tak trochu dokazování si své vlastní úžasnosti samozřejmě spojené s letitým soužitím s jednou ženskou (se mnou). Tak nějak nuda a stereotyp. Jako všude. Nakonec ten samý pocit nezájmu a u mne navíc samoty vehnal i mne do náruče jiného. Nejdřív nechtěně a pak už cíleně. Když jsem budoucího milence po půl roce od prvního setkání sama oslovila.

Já myslím, že u nás to bylo tím, že na mého bm lezla druhá míza, nebo tak něco. Prostě ve chvíli, kdy se mu blížila 40 se začal chovat celkově divně, měl potřebu vymetat zábavy a celkově věci, kde se zdržovali spíš náctiletí, pořád šílel, že jak se mu překulí, že už mu pomalu potáhne na 50 a bude už starej. já to moc neřešila, vlastně to ani moc nechápala, nebylo mi ještě ani 30. Ale změnu jeho chování jsem samozřejmě zaznamenala, že se jakoby snaží dohnat mládí. Jenže podcenila. A následovala milenka, že ji má jsem tušila od chvíle, co s ní začal. Ale možná byla chyba i na mé straně, protože dřív jsem viděla některé věci jinak, jinak je řešila, něják teď postupem času po té třicítce vidím spoustu věcí jinak než dřív, jinak bych se k nim postavila. Kdo ví. Někdy si na něj vzpomenu, ale už v tom není bolest jako dřív, někdy je mi ho líto, vidím ty jeho oči. Ale - asi to tak mělo být. co už,  život nekončí. ale přiznávám, že něco to ve mně zanechalo, co je pryč, uteču od každého chlapa, kterej projeví zájem. nemusí udělat chybu, jen já dostanu strach .. vím, že chyba není v nich, ale ve mně, ale nejsem schopná to překonat.

Upravil(a) PPavlaa (18. 7. 2009 0:38)

díky ffly

Myslím, že téma se dá trošku použít i v tom smyslu: Proč Vás partneři podvádějí, opouštějí, přestávají milovat, .... dosadit lze cokoliv dle konkrétní situace.

Dlouho o tom přemýšlím, proč a jak to probíhá v mém životě. Jeden partner se radši vrátil k bývalé, druhý do své minulosti, třetí do svého vlastního vnitřního světa. Je to o mé vnitřní rovnováze, kterou se snažím najít. Být sama sebou a nenechat se ovlivnit svým partnerem nebo opačným extrémem, nehrát si na silnou nezávislou ženu.

Vím, že až té harmonie dosáhnu, budu se chovat, jak se cítím, najdu partnera, který na tom bude stejně. Všechno zapadne do sebe, vztah bude o vzájemném porozumění, spolupráci, podpoře a nikdo nebude mít potřebu utíkat od toho, co k sobě vzájemně cítí.

Prostě až se naučím nebát se sama svých citů, strachů - najdu lásku k sobě a tím i ke svému dalšímu partnerovi.

Upravil(a) Valaška (18. 7. 2009 11:36)

surikata napsal(a):

Nepochybně špatný výběr z mé strany... protože jít do vztahu z rozumu je sebevražda.

A když tomu připočtu svou roztomilou generálskou povahu a naprostou neochotu přestat "nosit kalhoty", tak jsem vlastně nemohla nic jiného čekat...

Suri, tys to tak krásně napsala, docela jsi mě rozesmála

Přesně nevím...neptala jsem se BM ted s odstupem času.
Ale domnívám se, že to bylo "něco" nového, s kým si lépe rozumněl, s kým se lépe cítil, bylo mu v tu danou chvilí dobře.
Že doma cítil sterotyp (to kdysi přiznal) Prostě nic se mu se mnou podnikat nechtělo.Neměl chuť, at jsem navrhla cokoliv. Chtěl být jinde ,táhlo ho to jinam.
No asi si myslel kdysi,  že potkal někoho kdo  za to stojí...... asi osud!dál nevím.

Tak všeobecnejšie poňaté sa chlapi so mnou rozchádzajú preto, že sme v danej chvíli buď každý niekde inde, alebo chceme niečo iné(prípadne niekoho iného ). Aj vzťahy sú niekedy skôr o správnom načasovaní ako o čomkoľvek inom...

Během let jsme začali ignorovat okamžiky, které si přímo říkají o intenzivní pocit "obdivuju ho, vážím si ho, miluju ho... " Tupě a líně jsme takové momenty ignorovali - oba. Všechno tak nějak běželo samo.... Pak nám oběma začal chybět pocit, že jsme milováni, ale to už jsme řešili jako dva problémy dvou lidí, nikoli jeden společný. Nu, a to ostatní je už jen důsledek a "technika".

Externí důkaz toho, že "ještě" stojíme za pozornost u druhého pohlaví, jsme hledali oba.  Mám pár kamarádů, u nichž cítím podporu a obdiv - a mně ty náznaky, poklony a signály stačily. On to prostě se svou "kamarádkou - berličkou " dotáhl až do konce - je menší cíťa, větší pragmatik než já .... Zatím to vidím takhle....

Britana napsal(a):

Proč???.....z lehkovážnosti

Čí?

Pandorraa napsal(a):

Víte to? Našli jste sami pro sebe ten DŮVOD nevěry? Znáte ono kýžené PROČ?

Přemýšlím nad tím dotazem.
Ptáš se, protože to nevíš, nebo Tě zajímá, kolik z Babinetek na to přišlo?

Jsou jiné důvody podvodu u žen a u mužů?

Včera muj strýc řekl pro mě hlubokou myšlenku:
Slib manželství - v dobrém i ve zlém - je přísaha vyslaná do vesmíru. A kdo tuto přísahu dává, měl by ji dodržet anebo ji NIKDY nedávat.
Až me mrazilo, když starší "přízemní a jednoduchý" muž neco takového vyřknul. Pořád si myslím, že pokud kdokoliv vstoupí do manželství a svuj slib nedodrží z lehkovážných duvodu, nezustane to Bohem nepovšimnuto.
Strýc je ženatý 38 let a mají s tetou hezké manželství. I když ho bylo v některých obdobích taky dost. :-) Dokonce spolu zvládli strýcovy nevěry a jeho léčbu ze závislosti na alkoholu. Je už asi 25 let abstinent. Nádherně mluvil o tetě, cítila jsem, že to jde ze srdce, že to není lež. Ne jako když takhle mluvil před mou rodinou muj BM, když jsme byli spolu 20 let a přitom už měl slečnu.
Strýcuv otec se s jeho maminkou rozvedl ješte před jeho narozením, nekdy před více než 60-ti lety. Strýci včera, po tolika letech, tekly slzy, když vyprávěl, jak těžce nesl, že nemá tátu. Jak se mu děti posmívaly, že jeho máma je rozvedená. Jak mu táta stále chybí. Tolik mi to "potvrzovalo", že tohle bychom svým dětem dělat neměli, neboť je tím hluboce negativně poznamenáme na celý život a celé další generace našich vnuku, ...
Já se snažím nedávat slib, když si uvnitř sebe nejsem jista, jestli bych ho skutečne dodržela. Zvlášť tak závažný, jako je například slib manželský. Proto bylo pro mě tak hluboké, co řekl muj strýc o tomhle slibu.

Pandorro, taky se připojuju k otázce Damily - proč se ptáš?

Upravil(a) majkafa (19. 7. 2009 9:35)