|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Nó, to je nepříjemná situace.
Vadilo by mi to tak, jako všem ostatním.
Psala jsi, že platíte nájem.. Já bych možná řečšila jiný nájem. Cizí, kde nebudou mít pronajímatelé ani klíče (vyjma případů havárie). Zřejmě zase půjde o finance. ..
Asi si budeš muset vybrat, pokud setrváte. Buď bydlet a vymezit pravidla (šetrně ale jasně) nebo tomu dát volný průběh. To ale asi není objev.
Spíš mě zajímá tvůj přítel.Nebo spíš by mě zajímal na tvém místě.. Zajímavý je jeho postoj. Zřejmě je zvyklý na tuto "péči" a přijímá ji samozřejmě...
Jedno je jisté- tchyně to myslí dobře a koná v dobré víře. Proto bych asi v první řadě s ní promluvila. A začla bych pochvalou na její péči a schopnosti atd. Pak bych plyně navázala na své soukromí. Určitě se to slušně a čistě říct tak, aby se jí to nedotklo...
Není tady
Autorce vlákna - ano, mě by toto vadilo, a já bych to řešila. Je to potřeba řešit a nezavírat před tím oči (a zatínat vzteky pěsti). Slušně, zdvořile, leč jasně vymezit pravidla svého soukromí. Pokud to nebude dodržováno - odstěhovat se.
Jinak - hodně k tomuto tématu je i na Mezilidských vztazíchh - téma Bydlení s tchýní v dvougeneračním domku. Já tam chodím koukat a učit se, jak NE, co mladým nedělat, protože já jsem už skorotchýně 
.
Ale jinak holky - bacha!!! : VŠECHNY JSME POTENCIÁLNÍ TCHÝNĚ !! 
I vás to jednou čeká. 
Každá tchýně by měla vědět, že se jí mladí nebojí říct něco do očí.
Každá tchýně by měla brát ohled na soukromí mladých a sama sebe se ptát, jak by se jí líbilo, kdyby...
Každá tchýně by měla mít svoje záliby a koníčky a ne mít jako alfu a omegu svého života mladé a vnuky.
Každá tchýně by měla předem zvážit, zda vypustí z úst nevyžádanou radu.
Každá tchýně by měla bydlet tak, aby raději neměla společné číslo popisné, ulici, obec s mladými.
Každá tchýně by se k mldým měla chovat jako k cizím:ohlásit se na návštěvu atd. by měla být samozřejmost.
Každá tchýně by měla brát mladé jako celek a netříštit jejich vztah jakýmikoli nájezdy s cílem rozeštvat.
Každá tchýně by neměla využívat své pomoci k neoprávněnému pocitu mluvit do věcí dospělých dětí.
Jé, toho by ještě bylo k diskutování.Hodně volně řečeno, má dneska již tchýně taková nebyla. Musela všechno vědět, do všeho mluvila, byla abych tak řekla v úzké spolupráci se svým jediným synem, ten bral svůj vztah k rodičům pochopitelně jako zcela normální, takže ta divná jsem byla já. Tchyně asi měla pocit, že bych bez ní chodila nahá a tak mě zásobovala - bez komentáře - dle svého vkusu. Taky si asi myslela, že si bez ní byt nezařídíme. Ráda byla u všeho. Byl to její koníček. Hádejte, kdo volal podvakrát do porodnice? Aniž bych o tom věděla, našla mi jinou práci, než na jakou jsem studovala a chtěla, abych tam po MD šla, že bych měla o 250 víc. Korun teda. Jenomže to byla práce za tenhle příplatek tak duševně vyčerpávající, že by se mi to tedy fakt nerentovalo. Považovala taky za samozřejmost, že budu jejímu synovi pomáhat ve volném čase s jeho funkcemi, které si na sebe nabral v práci i volném čase, což jsem skutečně cca 8 let dělala a mlčela.
Co bylo na věci skutečně tragické, její názory na výchovu a zdraví dětí. Přežila-li jsem vše, toto jsem nebyla schopná skousnout. Nutila mě, abych se s dětmi dopředu učila, než půjdou do školy, abych je tam nemocné s horečkou posílala, aby nezameškaly, abych s nimi nechodila na vyšetření ke specialistovi, kam mě dětská doktorka posílala, dávala jim v pěti letech turka a v patnácti Jelzina a brala to jako dobrou legraci, zkrátka, velice dlouhá léta trvalo, než u mě bouchly saze. Pak to lítalo a bylo po manželství.
Ponaučila jsem se z toho. Dneska mám dvoje mladé. S jedněmi si pomáhám na oplátku, s druhými jsem bydlela na jejich popud a sama je pak vyzvala k osamostatnění. Když se mě jedni či druzí občas na něco zeptají, většinou odpovím, já nevím. Zvažte to sami, protože potom byste řekli...poradilas nám špatně. I když žiju sama, sama se necítím. Mám hodně aktivit, plánů a na světě mi je fajn. Už si skutečně nemyslím, že my ženy si musíme nechat všechno líbit a pak potají brečer nebo se snažit si na partnerovi vyhádat respekt. Nic nemusíme. Naše věci jsou jen v našich rukách.
Terezko, co Ti poradit, nevím. Nic špatného jsi neudělala. Snad bys měla myslet na vzájemný vztah Tvůj a tchýně méně a nahlížet na něj jinak. Pokud by něco měla, klidně jí řekni...chápu, že Vám na mě ledacos vadí, ale vydržte. Až dostuduji, odstěhuji se jinam. Váš syn půjde buď se mnou, nebo tady zůstane a jistě si sem přivede někoho, kdo Vám sedne líp. Tak prosím vydržte. Pokud byste měla nějaký problém a vadila bych Vám tak moc, stačí říct. Šla bych bydlet zpátky k rodičům. Pochopte ale, že i já mám právo na svoje soukromí a nenechám si do něj zasahovat. Pokud udělá cirkus nebo začne syna proti Tobě štvát, je to normální hysterka a cválej úprkem v dál, protože ta by Ti chodila jednou teploměrem měřit Sunar třikrát denně. To mi věř. Jsi normální inteligentní holka a jsi schopná najít si normálního kluka, co nebude ke vpádům maminky mlčet. Já bych takovou snachu brala všema deseti. Bohužel jsem tady půl roku měla takovou, co tu bydlela zadarmo, používala veškeré zařízení bytu zcela samozřejmě a ještě jsem měla pocit, že tu překážím. O tom, že nepříliš pilně pracovala, aniž by mi ráčila oznámit..já s tím sekla....o tom, že kolikrát jsem měla pocit, že jsme se ani nepozdravily, a jak mi nakonec všichni řekli...MY TI TO ŘÍKALI, ŽE SI JE TAM NEMÁŠ BRÁT...o tom bych se raději nešířila....Jo. z Ustupující snachy Jsem se propracovala k ustupující tchýni. JEN ABY BYL KLID.
Upravil(a) kalupinka (17. 7. 2009 15:30)
Není tady
o tom to právě je - neumím si říct své - to jak oni zjistí, jsi v pytli. Je to jako s partnerem - jak si to zavedeš od začátku........
Tím nemyslím být neslušná hulvátka, ale prostě umět říct , NE, DÍKY, ... dík za radu, ale potřebuji si na věci přijít sama na vlastní kůži - už jsem prostě taková,........ na otázku proč něco děláš nebo neděláš takhle, umět odpovědět "mně se to tak osvědčilo......... přátelsky, mile, ale definitivně, se závěrečným klesnutím hlasem, které znamená, že je to oznámení a ne námět k diskusi
Není tady
tak nejak mi to pripomelo situaci u nas doma ze zacatku,kdyz jsme spolu s mym skoro manzelem zacali bydlet. Jeho draha maticka k nam chodila jak se ji zlibilo, bez ohledu na to, jestli mame cas, jestli se nam to hodi apod. byla u nas "nasackovana" asi 4krat tydne,coz bylo fakt na me moc. nemam nic proti tomu,kdyz se stavi, ale prosadila jsem si u sveho pritele a ze se mu do toho taky nechtelo neco resit a vytknout matince a pozadat ji aby neco respektovala, aby ona kdyz k nam bude chtit prijit dopredu,klidne ten den ale dopredu zavolala nebo poslala sms, jestli muze k nam prijit., tak jak to mam ja s nasima. taky oni me kdyz k nam jedou davaji vedet jestli muzou prijet a to same ja davam vedet jim kdyz chceme jet za nima. samozrejme jsem byla ze zacatku ta spatna, ktera ji tam nechce a dokonce odmitla s nami travit jednou vanoce a rekla nam to 14 dni pred nima s dotcenym vyrazem,ze ji tam stejne nechceme. nakonec to zacala respektovat, ale ta "spatna" jsem porad. ale bylo to nutne vytycit hranice aby k nam nechodila jak domu...
Není tady
mě by zajímalo, zda je tu někdo kdo má opravdu dobrý vztah s tchýní, já mám pocit, že to snad ani nejde 
. Já si tedy s tchýní rozumím v rámci možností dobře, ale že bychom byly nějaké kamarádky to tedy ne. Prostě cítím pořád takové napětí - zase je to asi o té energii
Upravil(a) vendulinda (17. 7. 2009 21:46)
Není tady
já s ní mám dobrý vztah přes to, že už je to ex tchýně prostě je to skvělá baba a za to, že ná to nevyšlo nemůže, tak proč přerušovat kontakty 
Není tady
Já s ní mám dobrý vztah, ale je to druhá tchyně, manželův i můj syn jsou dvacetiletí chlapi, mně je 42, takže už odpadají nějaké ty tendence, aby mi chtěla radit, že ona vždycky guláš se zahušťuje chlebem a že by to dítě mělo mít čepici. Jsme prostě dvě zralé ženy a nemáme žádnou rivalitu. Ona už je poměrně stará - 73 let a říká, že je ráda, že si její syn našel konečně normální ženskou - tu první naprosto nesnášela, v čemž je asi moje výhoda
Není tady
zacala jsem cist tohle tema,pac mam momentalne taky problemy s tchyni,jako vsechny
jen jsem chtela napsat,ze s moji ex tchyni jsem perfektne vychazela a stale vychazim,takze to asi mozne je...ale vzdycky bude nekde zadrhel,proto je take jiz byvala..nynejsi partner se prave chysta,ze tchyni promluvi do duse,tak se na to tresu..aby to nebylo vuci me jeste horsi 
...ale aspon tam budou jasne hranice a o to mi jde,rada me mit nemusi,pokud se mi nebude montovat do vztahu,domacnosti,ci vychovy ditete 
Není tady
PPavlaa napsal(a):
já s ní mám dobrý vztah přes to, že už je to ex tchýně
To je super, pavli, já to mám s ex-tchýňkou taky tak, i s dědou. Jasně, babča nám zkraje radila, sem tam do něčeho mluvila, ale já jsem měla výhodu, že ji BM usadil, s tím, že ona ať se stará o sebe a nás něchá si to dělat po svém, a až budeme potřebovat, o radu ji požádáme. Ona se tomu zasmála, vesele, příště radila zase, tak jí zase BM zlehka usadil. Ale u nás to bylo všechno takovou příjemnou a celkem veselou formou, babička to myslela dobře, já to beru. Ona mi třeba přišla pomoct s úklidem po malování. Babča uklízela a já jsem jela něco zařídit do města. Po návratu mi babča hlásila, že rozbila jesnu skleničku z vitríny, s tím, že - no co, to se stane, je to jen věc. mně to sice mrzelo, ale fakt to byla jen věc. na druhou stranu nám toho dala tolik, že ...........no nemělo cenu se zlobit.
Ale sama bez našeho vědomí nám do bytu nechodila, i když měla klíče.
Tery, podívej se, neřeš to. Jak už psala Mashanka, tchýně si problém nedělá, neřeší, jestli se tě něco dotkne nebo ne, tak to neřeš taky. Máš stejný právo být naštvaná jako ona. Tak si buď, ona vlezla k vám, ne vy k ní. Ona se taky netrápí tím, jestli neudělala blbost, tak proč to řešíš ty? Nech to plavat. A když na to při příštím setkání narazí, tak klidně řekni - no byla jsem tak unavěená a tak se mi chtělo čůrat, že o minutku dýl a byla pode mnou loužička, víte co to bylo za námahu to udržet? Kdybych se vám napřed vrhla okolo krku, praskl by mi měchýřek.
A zasmála bych se tomu.
Není tady
vendulinda napsal(a):
mě by zajímalo, zda je tu někdo kdo má opravdu dobrý vztah s tchýní, já mám pocit, že to snad ani nejde
Tak to se hlásím. Měla jsem skvělou tchýni. Ani se mi nechce o ní mluvit jako o tchýni (to slovo samo mi přijde takové negativní), říkávala jsem jí babičko (ve smyslu - babička mých dětí- a taky byla skoro o 2 generace starší než já). Pravda - bydlela 15 km od nás, ale ráda jsem tam jezdila, rozuměla jsem si s ní. Ona vždycky tak jakoby stála při mě proti svému synovi, mému manželovi - sice tak trochu v žertu - říkávala - tohle mu nedovol, hoň ho, ať ti pomáhá atd.
A já zas iniciovala cesty k ní, aby jí nebylo samotné smutno a viděla nás i vnoučata. Vždycky když jsme tam delší dobu nebyli, byla jsem já ten kdo řekl - co kdybychom jeli v sobotu k babičce?
Měla jsem ji ráda, a ona mě myslím taky.
A doufám, že se mi daří dobrou tchýní být, zatím to tak vypadá. Tedy - mé děti jsou zatím svobodné, ale oba již delší vztah měli. Se synovou bývalkou jsme ve velmi dobrých vztazích, a když jsem potřebuju pomoct někdy v naší firmě, zavolám jí a ona ochotně přijde, je ráda, že má dobrou brigádu a přitom vždycky ještě spolu popovídáme, skoro jak dvě kámošky.
A mí ex-zeťáci? To je kapitola sama pro sebe. Těch bylo víc, a všichni se ke mě dodnes hlásí. Jeden z nich mi i po letech pořád píše přání k vánocům a tak. Jiný, když se vrátil z vandru na druhý konec světa, mi zavolal, zda nechci vidět fotky. Samozřejmě jsem řekla že jo,tak přišel pobýt, pochlubit se zážitky a popovídat si se mnou. Ačkoli jsou s mou dcerou už víc než rok od sebe.
Pro mě jsou současní partneři i ex-partneři mých dětí mými přáteli, členy naší rodiny (už doživotně )
Upravil(a) terezka007 (15. 8. 2009 14:23)
Není tady
Vidím, Terezko, že směřuješ do obdobného, kde jsem byla já. Jakmile si to nevyřešíš hned zpočátku, budeš mít co setkání s tchýní, to problém.
Ony to s námi myslí dobře. Bohužel se ale mýlí v tom, ŽE SI MYSLÍ,ŽE VĚDÍ LÍP, CO NÁM VYHOVUJE. A to je ten problém. Taková hodná tchýně vidí skříň a řekne si...tahle by pasovala mladým do obýváku...a jde za tím fest. Hned běží referovat, nabízí se změřit pokoj, eventuálně chce poskytnout půjčku, bere na poradu s sebou do obchodu tchána, trvá na tom, že skříň zamluví, aby ji neprodali a že by se měli staří+mladí vypravit do obchodu, než dneska zavřou....A to je jen hloupej kus nábytku. Kde jsou další věci...například kam má chodit dítě do školy, zda mají mladí jet na dovču, nebo raději ušetřit a být s ní na jejich chatě, aby je měla pěkně na dosah....s kým se mají vídat a s kým ne....zkrátka u tchýní platí ne dvoj...ale trojnásob...aby si hlídaly svoje a nestrkaly nos jinam.
Je jasné, že mladí kolikrát, zkušeností nemaje, tápou. Myslím, že když vědí, že staří nevyužijí situace k poradám všeho druhu, optají se sami. Například moje mladá...A CO PAK ZAČNU PŘIDÁVAT PO ČTVRTÉM MĚSÍCI VĚKU ZA STRAVU...Já: TŘEBA SE TO DĚLÁ DNESKA JINAK, ZEPTEJ SE DOKTORKY....Ona: ŠLA BYS TAM SE MNOU, JÁ SI NEJSEM JISTÁ, ZDA TO DIOBŘE POCHOPÍM A BUDU SI TO PAMATOVAT...Já: ALE JO..
Finále bylo zdrcující....ZÍRALY JSME OBĚ A MĚLY CO DĚLAT, ABYCHOM SI TO PAMATOVALY. Ono to fakt jinak je. No.
Není tady
Něco z pohledu tchýně:
U nás to je (už 15 let) tak, že nás mladí vždycky požádají, aby jsme za jejich nepřítomnosti kontrolovali jejich dům a zalévali zahradu. Při jejich návratu býváme přítomni a nikomu to nevadí. Naopak, snacha mě objímá a děkuje, protože má vždy navařeno na dva dny, napečeno a plnou lednici čerstvých potravin. První po příchodu domů jdou na záchod, pak se vykoupou a jdou se prochrupnout. My s manžou vezmeme děti a dle okolností se s nimi zabýváme.
Mladí si nemůžou vynychválit připravené pohodlíčko, alespoň mají čas "přepnout" na běžný režim bez stresů a odpočinout si po cestě. My jsme zase rádi, že se vrátili v pořádku, děti už se nemohou dočkat, až nám budou vyprávět zážitky. Pohodička.
Jasně, my pak jedeme domů. Pravda je, že jim v jejich domácnosti do ničeho nelezu a nikde jim nehrabu, to by mě ani nenapadlo. Řídím se heslem - co oči nevidí, srdce nebolí. Vlastně tím chráním sama sebe a celé roky žiju v přesvědčení, že mají všechno tak, jak má být. Po ničem nepátrám a jsem spokojená, protože i můj syn je spokojený tak, jak to je.
Když se mladí vrátí, jejich první cesta je také na záchod, potom do koupelny, to neřeším, je to samozřejmost. Kdyby se snacha nebo syn hned nafoukli a měli pocit, že tam nemáme co dělat a překážíme, tak by se to stalo opravdu jen jednou, další příležitost k "nafukování" by už neměli. Rozhodně bych se zachovala tak, jak si to oni přejí. Vyjasňovat si pozice a dávat mantinely je určitě nutné. Není ale pravda, že je tchýně vždycky tak hnusná a blbá, že by při běžné komunikaci nepochopila, že mladí chtějí být sami a během chvíle sama neodešla, zvlášť kdyby jí přímo řekli, že jsou unavení.
Terezko, možná se toho ani moc nestalo, třeba se jen chtěla ubezpečit, že jste se vrátili v pořádku a nebo se jen obyčejně na vás těšili, bez dalších úmyslů.
Není tady
akorát že tady je jeden nebetyčný rozdíl:
amba napsal(a):
nás mladí vždycky požádají
Není tady
Osobně jsem naštěstí nikdy nic podobného nezažila, ale ze svého okolí znám taky několik případů tchýní, se kterými jsou podobné starosti. Tohle je hrubé narušování soukromí a opravdu něco jiného by bylo, pokud byste je o to požádali.. V tomhle by měl zakročit partner a s matkou promluvit, ale většinou to bývá tak, že tchýně si to dovolí, protože může a synáček neprotestuje 
Neměj výčitky, že je dotčená, chytnout za nos by se měla ona.. Určitě byste co nejdřív měli stanovit hranice a pokud s tím bude mít problém, je to opravdu jen její problém..
Není tady
Bety:
To jo, požádají, dokonce se tím snacha v práci chlubí, jak má po dovolené všechno připravené. Minulý týden jsem si u ní v práci byla pro namnožené kytky a její kolegyně se na mě přišly podívat a zvaly mě, jestli bych nechtěla čekat i u nich, že by se jim takový sevis hodil. Já vím, že to nemusím dělat, ale ve finále jsme spokojení všichni. Moc dobře si pamatuji dobu, kdy jsem po návratu z dovolené kmitala několik dnů, než jsem všechno uvedla do "původního provozního stavu". Já takovou pomoc neměla.
Není tady
Ono je to, jak k tomu kdo přistupuje. Jsme každý jiný. Pokud si ráda svoje věci dělám po svém, těžce nesu, když mi někdo nečekaně přijde a motá se mi do úklidu, výchovy či vaření. Obzvláště jsou -li ty návštěvy pravidelné. Mám svůj systém práce a někdy je ta dobře míněná pomoc de facto překážením. Na druhou stranu ani já nezasahuji druhým do čehokoli. Párkrát se mi stalo, že dobře míněná nabídka vyšla naprázdno a zůstal zváštní pocit. To si člověk skutečně pamatuje. Například v práci si kolegyně stěžovala, jak jí dává zabrat to, co musí udělat navíc. Na mou nabídku...nechtěla jsem protislužbu ani peníze...jen překvapeně řekla...ne, já si to udělám sama. Na návštěvě u kamarádky, kam jsem byla pozvaná na celý den, se domácí rozhodli ten den pro zemědělskou práci, která nesnesla odkladu. V dobrém jsem se nabídla, že uvařím oběd. Přesto, že paní domu byla napůl k kuchyni, napůl venku a ještě si chtěla popovídat se mnou, odmítla dotčeně pomoc v kuchyni a řekla doslova, že si nepřeje, abych do vaření jakkoli zasahovala. Jindy jsem se zase nenabídla a příbuzná ze mě udělala lenocha. Po popovídání nad kafem...byly jsme doma jen čtyři holky příbuzné, se ta nejmladší chopila těch pár hrnků...myslím, že by to počkalo, dlouho jsme se neviděly a byly jsme všechny až na tetu časově omezené....Domácí se podívala vítězoslavně na mě a řekla...no prosím...JI BY TO ANI NENAPADLO....SEDÍ SI SPOKOJENĚ.....Velice se mě to dotklo. Ale nedala jsem to znát a s klidem odpověděla něco v tom smyslu, že ten můj jeden hrnek a jedna lžička snad až takový binec ve dřezu nenadělá. Od mladší příbuzné to bylo gesto, nic víc. To, že já pomáhám tetě s daleko těžšími věcmi, ovšem když u toho není publikum, nepadlo ani slovo. Pokud člověk pomáhá, měl by to dělat sobě pro radost a druhým pouze proto, že je to potřeba. Svěří-li mi někdo klíč od bytu s tím, že je tam třeba cokoli v jeho nepřítomnosti udělat, udělám to. Mám-li chuť a čas. Rozhodně tam ale nečekám na návrat, abych byla objímána a velebena. Též mám klíč od mladých. Je mi jasné, že když jedou na víkend na chajdu, nechají tam při svém pracovním nasazení a péči o malé lidově řečeno čurbes. Buď přímo řeknou o konkrétnost či jen naznačí, že by si v neděli večer rádi pochutnali na...něčem. Taky vždycky nemám čas nebo jsem unavená, ale jde-li to, jdu a máknu. Tím spíše, že vím, že když mám směny a na chatu nemohu, oni tam posekají, natřou, udělají zase věci jiné....Kdyby mi klíč nedali nebo nechtěli pomoct, prostě tam nepůjdu a nebudu se cítit dotčená.
Jsou tchánovci, kteří prostě ten klíč od mladých chtějí a vyžadují. Občas to ve svém okolí vidím. Uvádějí tak mladé do neskutečných rozpaků, protože mladí se nikam jet nechystají a po dohodě jsou doma, tudíž staří mohou dorazit na pokec a bude jim otevřeno. Není totiž nic trapnějšího, než když mladá vyleze z koupelny a oblečená neoblečená se střetne s tchánem, o němž neměla potuchy, že tam je a který se přehrabuje ve skříni a zahakeká...JÉ TY JSI DOMA? JÁ SI PŘIŠEL OD KLUKA PŮJČIT VRTAČKU. Mít klíč od svých mladých a chodit tam kdykoli se mi zachce, považuji za stejné, jako dávat svým tchánovcům číst soukromou došlou poštu. Jako bývalá snacha jsem dosud nezapomněla na pocity, kdy se mě tchyně ptala, copak jsem vařila a budu vařit a co kdo říkal u nás v práci a koho z jejích známých jsem potkala ve městě a taky si dobře pamatuju sáhodlouhé litanie o lidech, které neznám a po nichž mi je celkem houby. Tchýně s prazvláštním talentem prováděla selekci informací, aby se ke mně dostaly jen ty patřičné. Vesměs se jednalo o báchorky jak staří a mladí společně žijí a rozumějí si a jak mladí dbají rad zkušenějších a dokonce jsou tak uznalí, že nechají jedno dítě bydlet u prarodičů, aby jim nebylo smutno a berou si je jen na víkend a na můj udivený dotaz, zda to tohle vybrané dítě nebere jako odstrkování, se na mě podívala s výrazem...HOLKA, TY SNAD NEJSI PŘI SMYSLECH....
V některých vyhrocených situacích pak není divu, že člověk bouchne a šprajcne se. Jedná-li se o samostanou holku, která je zvyklá žít sama a poradit si sama a citově závislou tchyni, která svému jedinému synovi přímo vnutila soužití v poloprázdné rodinné vile, tam to vidím dopředu na lítý boj.
Ovšem...jak si to my lidi uděláme, takové to máme. Platí to ve vztazích na pracovišti, v rodině, všude. A že jsme každý jiný, o tom svědčí část rozhovoru, který jsem byla nucená vyslechnout v jedné kanceláři:
Cituji: "Bába nám každou neděli nacpe na cestu horu nesnědenýho jídla. Ona si myslí, že je na ty její zbytky někdo zvědavej!"
Odpověď:"Co já bych za to dala, kdyby mi tchýně aspoň občas dala omáčku a knedlík, co se nesní u oběda! Mně by to pomohlo, měly bychom s malým oběd v pondělí a mohla bych si přispat. Nás totiž tchýně na jídlo nikdy ani nepozve."
No a teď se v tom vyznejte. Jedna byla nevděčná a druhá na vaření pohodlná..?...
Není tady
Jsou tchánovci, kteří prostě ten klíč od mladých chtějí a vyžadují - no, chtít, to můžou 
Upravil(a) mashanka (19. 7. 2009 18:16)
Není tady
a nemusí se jednat jen o tchýnovce.
já bydlím s rodiči v jednom domě a máma vždycky říkala. : no já nevím, co tam máš, já k vám nechodím. no a pak se jednou otec prořekl ve stylu, ....kočky to tam oblézají. protože jsem věděla, že doma ten den nebyli, tak říkám...vždyt doma nejsou , a on na to: no ted ne, ale jindy, když jsem k vám šel, když jste doma nebyli..., pak se zarazil a dodal" : to já jen kvůli tomu, že jsem tam něco slyšel, myslel jsem jestli to nebyl zloděj:-).
tak jsem si byt začala zamykat a je klid.
Není tady
To si vůbec neumím představit, že by od naší "nory" měl klíč kdokoli jiný, než my, co tam bydlíme. O dovolené kamarádka - sousedka, která je mi velmi blízká, naše děti spolu vyrostly jako bratr a sestra, klíč dostane, aby zalila kytky a vím, že ji tam nic k hrabošení neláká - není zvědavá na můj bordel - má svého dost. Ale aby mi tam šmejdil kdokoli jiný, to bych nesnesla.
Ale je fakt, že když dáte rodičům klíče od svého bytu - proč potřebují klíč ? Jedině na to, aby si sami odemkli. A kdy si musí sami odemknout ? No, když nejste doma. Takže, dát jim klíč, to je jako pozvání "choď si sem kdy se ti zachce". Tak se pak nedivte, že to dělají
Upravil(a) mashanka (19. 7. 2009 19:32)
Není tady
Rodiče prostě ten klíč potřebujou ze spousty důvodů.
Aby ho měli a přiopadali si důležitě.
Aby mohli mladým domů dát něco na zub, kdyby mladí nebyli doma, aby se to nezkazilo.
V případě havárie, vyhoření, vytopení, atd.
Když mi mladí cpali klíč, řekla jsem po pravdě: já ho nepotřebuju. Mám co dělat, abych si pamatovala, kterej klíč od čeho mám sama. A kde...to bývá můj kámen úrazu. Pořád klíče hledám. tedy čímméně jich mám, tím menší průšvih při jejich ztrátě.
U nás je to nějak naruby...TO ONI POTŘEBUJOU, ABYCH HO MĚLA. Jsem domácí skřítek: uklidím uvařím, zmizím.
Není tady
Tak takového skřítka bych moooožnáááá doma snesla
To je asi něco jiného - oni tě tam chtějí, takže by si asi nestěžovali - ale někteří si stěžují, ale přitom jim ho dali - to nechápu.
Nevěřím, že přijde tchyně nebo máma a řekne mi: Dej mi klíč od tvého bytu. Asi bych na ně vyvalila oči a zeptala se, k čemu ho potřebuje
Upravil(a) mashanka (19. 7. 2009 20:08)
Není tady
mashanka napsal(a):
Tak takového skřítka bych moooožnáááá doma snesla
To je asi něco jiného - oni tě tam chtějí, takže by si asi nestěžovali - ale někteří si stěžují, ale přitom jim ho dali - to nechápu.
Nevěřím, že přijde tchyně nebo máma a řekne mi: Dej mi klíč od tvého bytu. Asi bych na ně vyvalila oči a zeptala se, k čemu ho potřebuje
Týhle paní nevěřte ani slovo .......roznáší tu lži a pomluvy, které neumí dokázat, vymyslela si, že jsem nemocná .cituji:Až se jednou uzdravíš, najdeš si tuto diskusi v archivu a přečteš si svoje výplody, dáš mi za pravdu
Není tady
No, oni jsou taktici...řeknou...BYLO BY DOBRÝ, ABYCHOM MĚLI KLÍČ OD VAŠEHO BYTU. Je to vlastně takový nepřímý povel, aby mladí vyhověli, protože toho staří pro ně mnoho udělali, je to vlastně dílem takový nějaký projevený vděk, uznání, co já vím.
Nejlepší situace ale nastane, když dítě daných rodičů jim ten klíč dát chce, ostatně je na ně zvyklé z domova a myslí si, dáme klíč, bude klid, a ten druhý, což je asi v 99 % snacha, argumentuje, nač by jim asi tak byl.
Proto tvrdím, že je lépe se chovat někdy k rodině jako k cizím: TADY JE KLÍČ V ZALEPENÉ OBÁLCE PRO PŘÍPAD POŽÁRU ČI POVODNĚ. NEBO KDYŽ SI ZABOUCHMEME DVEŘE A BUDEME VŠICHNI VENKU.
Děkujeme za nabídnutou pomoc a pokud byste klíč hodlali použít, prosíme dopředu nás kontaktujte.
Teď mě ale napadá....kdyby si tak snacha domů pozvala na kafe kamaráda a tchyně přišla pod nějakou záminkou....myslím tím JENOM KAMARÁDA....koho by po sporu, jež by následoval zcela zákonitě...rodiná porada určila jako viníka? Na místě snachy by bylo namístě říci...to je naše zvědavá babi, postavím jí na kafe, dá si s námi...a to je babi Venda, co se mnou hrával na základce basket...ovšem jestli by to byl co platný argument pro ochránkyni klidu rodinného krbu a zastánkyni názoru mravnost nadevše...no nevím.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
