Terezko, mě by taky vadilo, kdyby mi kdokoli, bez mého vědomí chodil do bytu.
Potíž je v tom, že bydlíte v jejich bytě. Tchýňka je organizátorka. Špatná kombinace. Jí to nepřijde, myslí to dobře. Zkusila bych to přes partnera. On by měl vymezit hranice svým rodičům a naopak.
Co na to vůbec říká, jak reaguje prtner?

Jinak bych tchýni při nejbližší návštěvě -u nich- až budete líčit ty zážitky, řekla: mami/ Marie/ paní Nováková, je mi líto, jak dopadl ten náš návrat z dovolené. Nevěděla jsem, že u NÁS budete a byla jsem unavená z letu. S tím jste ale měli počítat.
A možná bych to ani neřešila, protože tyhle typy lidí se urazí a za dva dny ví kulový, vaří a běží k mladejm s obědem.

terezka007 napsal(a):

Ahoj všem, moc tu nechodím, ale potřebuju radu nebo spíš pohled z jiné strany - možná i pohled nějaké tchýně. S přítelem spolu bydlíme rok. Vlastníky bytu, ve kterém bydlíme, jsou jeho rodiče. V úterý jsme odjeli na kratinkou dovolenou. Jeho mamka tady každý den chodila. Když jsme byli loni na dovolené, chodila tu taky. Nevím, proč tady chodí v naší nepřítomnosti. Možná si chce odpočinout od manžela, opravdu netuším. Tentokrát tu chodila asi kvůli internetu, který jim nejde. Minulý rok měnila věci na policích a prala prádlo, letos už neměnila ani neprala nic. Ve čtvrtek jsme se vraceli domů. Byla jsem spálená (slunce mi nedělá moc dobře), unavená z dlouhého čekání na všelijaké dopravní prostředky a asi to bude znít trapně, ale potřebovala jsem nutně na WC, takže jsem se už hrozně těšila, až za sebou zavřu dveře, osprchuju se, vykonám potřebu atd. Když jsme přijeli domů, otevřela nám tchýně. Tchán se díval na TV, měli s sebou i své psy. Byla jsem celkem překvapená a asi to bylo znát i z mého výrazu. Pozdravila jsem a hned jsem běžela na WC. Tchýně se z ničeho nic sebrala a odešla i se zbytkem posádky. Nechala nám tu nějaké jídlo. Napsala jsem jí sms, že jí děkuju za jídlo, že je moc hodná, a že za ní teď někdy zajdeme a povyprávíme zážitky z cest. Na což mi odepsala, že je ráda, že jsme se vrátili v pořádku, že se ponaučila, že teď od ní už dlouho neuvidíme žádné jídlo, a že nás ani dlouho nenavštíví. Opravdu netuším, čím jsem se jí tak moc dotkla. Vadí mi, že k nám chodí v naší nepřítomnosti, ale nikdy jsem jí nic neřekla. Možná, že jsem se včera tvářila trochu nepříjemně, ale opravdu jsem netušila, že tu bude i při našem návratu, to mě nenapadlo. O tchýni vím, že ráda organizuje, ale už jsem se s tím celkem smířila a myslím, že jsem s ní vždycky jednala slušně. Teď ale nevím, co dělat. Mám to nechat být nebo to s ní nějak řešit?

Jo, tak tohle znám.. Sice bydlíme každý ve svém domě, ale vedle sebe. Před dovolenou nejenže balím, ale gruntuju jak před vánocema. Člověk nikdy neví, kdy přijde kontrola. Jakože na tuty vím, že přijde. Já vím, dělám si to sama, měla bych se na to vykašlat, ale nějak mi to nedá. Navíc u nás je problém i ten, že maminka je zvyklá velet jak v práci, tak doma a ráda by řídila i chod domácnosti naší. Zatím se o to pouze s úsměvem na rtech pokouší, občas mám v těchto situacích problém vyloudit úsměv taky, nicméně odmítám couvnout byť jen o píď. Tak nějak tuším, jak by to dopadlo, kdybych rezignovala, složila zbraně a nechala tomu volný průběh. Obdobnou situaci jsem zažila taky, došlo k drobnému nedorozumění (v podstatě k.o.k.otosovina děsivá a o viníkovi by se dalo slušně debatovat) a byl z toho candrbál jak Brno. Po pár dnech se zřejmě dostavil sebezpyt, sice k žádné omluvě nebo čemukoliv, co by se tomu podobalo, ani náhodou nedošlo, ale sladkost a laskavost přímo odkapávala.
Hoď to za hlavu, zřejmě čekala ovace a slova díků, místo toho se dočkala zaskočeného výrazu a úprku na záchod. Dej jí 2,3 dny, přejde ji to. Ale počítej s tím, že už u ní máš vroubek.
Být tebou nezaobírám se jí, ale partnerem. Jeho pohledem na věc, případně ochotou nastavit hranice. Tyhle věci bude muset udělat on.

Měla jsem to skoro stejný, včetně toho nájmu, neohlášených návštěv, praní a přerovnávání věcí a dokonce i flegmatického přítele. Mě to štvalo strašně, protože jsem dělala co jsem mohla, ale v jejích očích jsem dokonalá hospodyně stejně nebyla. Kdybych se tenkrát nerozčilovala a nechala ji plavat, udělala bych líp, protože ona se mojí skutečnou tchýní stejně nikdy nestala, s přítelem jsme se rozešli

Majja napsal(a):

Měla jsem to skoro stejný, včetně toho nájmu, neohlášených návštěv, praní a přerovnávání věcí a dokonce i flegmatického přítele. Mě to štvalo strašně, protože jsem dělala co jsem mohla, ale v jejích očích jsem dokonalá hospodyně stejně nebyla. Kdybych se tenkrát nerozčilovala a nechala ji plavat, udělala bych líp, protože ona se mojí skutečnou tchýní stejně nikdy nestala, s přítelem jsme se rozešli

Včera jsem taky měla sto chutí se sbalit a jít pryč. Kontrolovat každý svůj výraz a slovo, abych se náhodou někoho nedotkla, mi už opravdu leze krkem.

mashanka napsal(a):

Pochopila bych, kdyby zavolala a řekla "hele, nevadí, když k vám zajdu na inet, nám nejde......

Když k vám ve vaší nepřítomnosti chodila, vadilo ti to (to by asi vadilo každému). Když se teď ponaučila a slíbila, že chodit nebude, vadí ti to taky.
Co máš dělat ? Nic. Buď ráda - ať to způsobilo cokoli, důležitý je výsledek. Hlavně, aby jí to dlouho vydrželo

Jinak, psala jsi jen tchyně - já ............. co tvůj partner ? Byl rád, že vám tam udělala servis nebo překvapeně řekl : "Jéééé, co tady děláte ???", když jste se vrátili a našli je tam ?

Přítel byl nejspíš rád. Já jsem o tom, že k nám bude chodit vědela a vzala jsem to s klidem. Včera jsem opravdu byla unavená a nečekala jsem, že tu bude i při příjezdu. Měla jsem s tím počítat. Asi opravdu čekala, že jí skočím kolem krku a budu děkovat za jídlo, ale já jsem byla celkem zaskočená, protože jsem byla unavená a těšila jsem se na sprchu, WC a postel.

mashanka napsal(a):

terezka007 napsal(a):

Majja napsal(a):

Měla jsem to skoro stejný, včetně toho nájmu, neohlášených návštěv, praní a přerovnávání věcí a dokonce i flegmatického přítele. Mě to štvalo strašně, protože jsem dělala co jsem mohla, ale v jejích očích jsem dokonalá hospodyně stejně nebyla. Kdybych se tenkrát nerozčilovala a nechala ji plavat, udělala bych líp, protože ona se mojí skutečnou tchýní stejně nikdy nestala, s přítelem jsme se rozešli

Včera jsem taky měla sto chutí se sbalit a jít pryč. Kontrolovat každý svůj výraz a slovo, abych se náhodou někoho nedotkla, mi už opravdu leze krkem.

Ježíši, tak se dotýkej a kašli na to, ne  - copak jí dělá těžkou hlavu, jestli se nedotkla tebe ? nedělá, tak o co jde ?

Máš určitě pravdu. Na nějakou nepřetržitou sebekontrolu nemám energii. Navíc si myslím, že se k ní chovám slušně a vždycky jsme měly přátelský vztah. Je mi líto, že je dotčená. Ale musím se naučit myslet víc na své pocity než na pocity ostatních.

terezka007 napsal(a):

nevím, co dělat

vyměnit FABku a urychleně šetřit na vlastní bydlení

Já bydlela 4 roky v přítelově bytě. Svůj byt jsem pronajímala. Jednou v sobotu rádo kolem 8:00 zvonek a neohlášená návštěva, že jedou kolem a vezou nám z pekárny čerstvé rohlíky a hned se nakvartýrovali tchánovci do bytu. Já po pařbě, chtěla jsem spát. Vím, že to jsou rodiče přítele, ale já jsem zvyklá od našich, že návštěvu předem ohlásím. Stačí 10 minut před příchodem, ať se třeba upravím. Pak jednou byla zalévat u něj kytky. Umyla špinavé nádobí a ustlala. Takže jsem jí zavolala a slušně poděkovala za pomoc,ale ať to příště nedělá, že je to prostě i můj prostor, moje věci a moje soukromí a nepřeji si jeho narušování. A že když k ní příjdu, tak jí taky nezačnu uklízet u ní doma. Asi byla opařená, ale slušné vymezení hranic je někdy nutné.
Kdyby jen trochu namítla, že je to byt jejího syna a on splácí hypotéku, usadila bych jí argumentem, že veškeré jídlo, služby a drogerii platím já, podílám se tedy na chodu domácnosti úplně stejně a hlavně, že jí nemusím vysvětlovat svůj podíl na domácích financích.

Víš, otázka Terko taky je, jestli si nechcete nechávat od rodičů pomáhat furt. Nemyslím to zle. Že ti tchýně nebo tvoji rodiče občas pošlou něco dobrého v kastrůlku, buchtu, příjdou pomoc s něčím je normální. Ale pokud Vás "živí", chodí k vám automaticky, automaticky po synovi uklízí, tak si budou vždy myslet, že jste nesamostatní a že vlastně oni to musí dělat. Na to bacha.

Bety napsal(a):

terezka007 napsal(a):

nevím, co dělat

vyměnit FABku a urychleně šetřit na vlastní bydlení

Však to chci právě udělat. Problém je v tom, že já ještě studuju. Jdu teď na navazujícího magistra, takže tak ještě dva roky musíme počkat. Ale určitě tu nechci zůstat a být do konce života někomu vděčná. Situace se má tak, že my jsme vlastně s přítelem společné bydlení neplánovali. Minulý rok přítel začal pracovat a jeho otec chtěl, ať se osamostatní, takže ze dne na den jsme spolu žili. Beru to zatím jako studentský byt. Nechci své děti vychovávat v bytě, který není můj. To bych asi nevydržela. Mí rodiče vždycky ctili soukromí a taky mě i sourozence vedli k samostatnosti. Téhle zlaté klece mám fakt dost, to se raději zadlužím a budu počítat každou korunu.

Terko,
já jsem to blbě napsala. Vím, že jsi uváděla hned na začátku, že na službách se podílíte. Víš, někteří rodiče nebo lidí si myslí, že když někomu pomohou s bydlením nebo je to jejich byt, tak ty děti jim musí být vděční a přestávají respetovat jejich soukromí. Vždyť jsou vlastně ve svém. Ale tak to vůbec není. To je druh vydírání. Takový ty kecy "já jsem vám tolik obětovala a dala a vy mě tam ani nepustíte atd. "
Spíše jsem měla na mysli tvého přítele. Že pokud mu příjde normální, že mu matka donáší jídlo, uklízí u něj, jde si tam kdy se jí zlíbí a on nic, bude chyba i na jeho straně. Rozhodně to nemyslím tak, že byste jí neměli ani pozvat na návštěvu. To ne, hádky a zbytečné trucování ti ještě více ublíží a snížíš se na její uraženou úroveň.
Jako první bych si sedla v klidu s přítelem, vysvětlila mu opatrně svoje pocity ( přeci jen to jsou jeho rodiče a tudíž citlivé téma), navrhla výměnu fabky, nebo aby on informoval rodiče jen o ohlášených návštěvách. Pokud bude "Srab" a nechce s matkou (jak jsem pochopila ona je větší problém) přejít do konfrontace, tak bych přemýšlela nad tím, co mi ten vztah dává a zda je můj partener si něco sám prosadit.

Klubko napsal(a):

Terko,
já jsem to blbě napsala. Vím, že jsi uváděla hned na začátku, že na službách se podílíte. Víš, někteří rodiče nebo lidí si myslí, že když někomu pomohou s bydlením nebo je to jejich byt, tak ty děti jim musí být vděční a přestávají respetovat jejich soukromí. Vždyť jsou vlastně ve svém. Ale tak to vůbec není. To je druh vydírání. Takový ty kecy "já jsem vám tolik obětovala a dala a vy mě tam ani nepustíte atd. "
Spíše jsem měla na mysli tvého přítele. Že pokud mu příjde normální, že mu matka donáší jídlo, uklízí u něj, jde si tam kdy se jí zlíbí a on nic, bude chyba i na jeho straně. Rozhodně to nemyslím tak, že byste jí neměli ani pozvat na návštěvu. To ne, hádky a zbytečné trucování ti ještě více ublíží a snížíš se na její uraženou úroveň.
Jako první bych si sedla v klidu s přítelem, vysvětlila mu opatrně svoje pocity ( přeci jen to jsou jeho rodiče a tudíž citlivé téma), navrhla výměnu fabky, nebo aby on informoval rodiče jen o ohlášených návštěvách. Pokud bude "Srab" a nechce s matkou (jak jsem pochopila ona je větší problém) přejít do konfrontace, tak bych přemýšlela nad tím, co mi ten vztah dává a zda je můj partener si něco sám prosadit.

Poslední odstavec bych podtrhla a zvýraznila. Tahle diskuze je vyloženě na něm - přece jen, i když oba řeknete na chlup to samé, od syna to zcela jistě bude mít naprosto odlišný význam než od tebe, pro ně v podstatě cizí ženské.

Terko,
hlavně neměj vůči sobě žádné výčitky. Ty jsi vůbec neudělala nic špatného tím, že jsi po návratu z dovolené byla unavená a chtěla mít svůj vlastní klid. Je to úplně normální.
Tvoje tchýně asi čekala ovace za to, že máte díky ní jídlo a uklizeno. Ale to bylo JEJÍ rozhodnutí, by jste jí o nic nežádali. To že ona čeká vděk a je teď uražená je jenom její boj.
A ty jsi jí poděkovala, takže jsi se zachovala slušně. Nechjí být nafouknutou jako balon, ono jí to přejde a pokud u ní budeš mít vroubek? No tak alespoň víš, s kým máš tu čest, když jí dokáže toto naštvat.

Já u našich nebydlím přes 10 let a když vím, že se odněkud vrací, tak jím zavolám jak se měli a jestli mají fotky,kdy se můžu stavit na prohlédnutí. Vím, že mamka většinou druhý den pere a vybaluje a chce mít svůj klid. A to jsme rodina. Příjde mi úplně normální, že u svých rodičů návštěvy ohlašuji.