14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Jsem 10 let rozvedená a dosud sama. Bývalý mu je enatý. Syn se bude enit a chce pozvat svého otce i s novou manelkou, prý ze slunosti. Mě příjde nevhodné, aby tam byla, kdy je to rodinná záleitost. Pro mě by to byla nepřekonatelná překáka, ale nechci synovi kazit svatbu. Mám z toho trauma.
Není tady
Verim, ze mas z toho trauma. Nicmene oni jsou svoji deset let. Mam kamaradku taktez rozvedenou, ktere se vdavala dcera. Ta pozvala sveho otce i s jeho novou manzelkou. Jejich rozvod byl ocistcem. Kamaradka ji taky nesnasi, ale ustala to a nakonec si z toho dela legraci. Nebot na manzelovi vidi rysy a veci, ktere driv v manzelstvi nevidela. Bavi se tim, ze toto - manzela nema doma. Musim podotknout, ze je sama a nejake pokusy navazat pratelstvi skoncily neuspechem.
Není tady
Brelo,
patřím mezi lidi, jim se rodiče rozvedli poněkud "velmi halasně". Patřím mezi lidi, kteří nemohli na svoje promoce pozvat oba dva, protoe jeden svoji účast podmiňoval neúčastí toho druhého. Jejich rozvodová situace (celkem několik let)mi vzala kus pěkného ivota, naplno jsem tehdy pochopila rčení "být mezi mlýnskými kameny".
Chtěla jsem Ti říct: jestli Ti záleí víc na synovi ne na svém pocitu, e se Ti cosi nelíbí, vzchop se. V jeden jediný důleitý den se usmívej na tu babu, kterou nikdy nebude mít ráda a o ní přece ví, e ji u nikdy nebude muset vidět. Syn jistě okolnosti vaeho rozvodu zná, nemusí nic demonstrovat právě v den, na kterém mu hodně záleí.
Má dvě monosti: buď synovi ukáe, kam a sahá nenávist, nebo mu ukáe, e jsi velmi velkorysá a skvělá matka.
Zvol, prosím Tě, správně.
A hezký svatební den přeji.
Není tady
Já bych si tam partnerku svého BM nepřála. Měla bych s tím problém.
Milá mamčo, ví co je nás, rozvedených otců, kteří ijeme bez svých dětí, zatímco ony ily delí dobu s matkou?
Ví o co jsme za tu dobu vechno přili a jak nás těí, pokud nás některé z naich dětí chce mít na své svatbě?
Taky moná mnozí máme trauma z toho, e se uvidíme se svou bývalou... Jo, jo...
Ale asi to risknem a své dítě nezklamem - a na tu svatbu půjdem.
Je to jeho den.
Den kdy začíná jeho ivot s novou partnerkou. Ta toho moc neví o naí minulosti, leda zprostředkovaně.
Copak dopředu víme, co své partnerce o nás řekl?
Jistě nic tak straného...
Není tady
myslím, e po 10 letech u by mohly některé věci být smazány.
já jsem rozvedená 2,5 roku a své nové partnery nevodíme nikam, kde jsme společně (ale těch akcí bylo pomálu - maturitní ples dcery, slavnostní večeře apod.)
a jednou budou podobné věci probíhat u dětí mého přítele, budu první, kdo se nebude chtít účastnit.
Není tady
Jetě - Brelo - kdy má přímo trauma, není tedy třeba monost, e bys svému ex zavolala a dohodla se s ním na tom, e půjdete synovi na svatbu třeba jen vy dva? Jeho nová partnerka by to moná pochopit mohla, nevím.
Představuji si sebe v této situaci a určitě bych se dítěti svého partnera na svatbu netlačila.
Jediné řeení: zkusit se co nejlíp se vemi domluvit.
Upravil(a) Tercila (8. 7. 2009 12:54)
Není tady
Vachu napsal(a):
Milá mamčo, ví co je nás, rozvedených otců, kteří ijeme bez svých dětí, zatímco ony ily delí dobu s matkou?
Ví o co jsme za tu dobu vechno přili a jak nás těí, pokud nás některé z naich dětí chce mít na své svatbě?
Taky moná mnozí máme trauma z toho, e se uvidíme se svou bývalou... Jo, jo...
Ale asi to risknem a své dítě nezklamem - a na tu svatbu půjdem.
Je to jeho den.
Den kdy začíná jeho ivot s novou partnerkou. Ta toho moc neví o naí minulosti, leda zprostředkovaně.
Copak dopředu víme, co své partnerce o nás řekl?
Jistě nic tak straného...
Vachu, tady přece neřeíme, jestli tam půjde otec, ale jestli tam půjde jeho partnerka.Za sebe - otec ano, nová partnerka ne.
A e jste o něco přili? Nevím konkrétně nic o tobě. Ale mu, který se rozhodl opustit svou rodinu kvůli jiné eně, si o to přiel zcela dobrovolně.
Upravil(a) majkafa (8. 7. 2009 12:57)
Kukačka napsal(a):
myslím, e po 10 letech u by mohly některé věci být smazány.
já jsem rozvedená 2,5 roku a své nové partnery nevodíme nikam, kde jsme společně (ale těch akcí bylo pomálu - maturitní ples dcery, slavnostní večeře apod.)
a jednou budou podobné věci probíhat u dětí mého přítele, budu první, kdo se nebude chtít účastnit.
Myslím, e je to i otázkou taktu. Obzvlátě kdy se jedná o partnerku/partnera, kvůli kterému se ná bývalý partner/partnerka s námi rozvedl.
Myslím, e je otázkou taktu syna, aby nezval tátovu partnerku, kdy ví, e jeho maminka s tím má problém.
Upravil(a) majkafa (8. 7. 2009 13:00)
Kukačka: "]myslím, e po 10 letech u by mohly některé věci být smazány."
Kukačko: vlastní zkuenost: v ádném případě!!! někomu nějakých 10 let nestačí. Jinak uvauji stejně - jak jsem psala, na tyto akce bych se jako nová partnerka netlačila.
Není tady
Brelo, nazvala jsi to Svatba syna, nemyslí si, e by měl mít monost si na svůj velký den pozvat koho bude chtít? I kdyby to nebylo jenom ze slunosti, copak děti musí kopírovat vztahy mezi svými rodiči?
Není tady
Syn se bude enit a chce pozvat svého otce i s novou manelkou...
co já vím - třeba proto má i jiný důvod, ne jen slunost... třeba ta jeho chce poznat oba jeho rodiče resp. ve co s rodinami souvisí... tedy klidně i novou manelku otce...
Jak jsem napsal: Je to VELKÝ den těch dvou mladých, kteří se berou.
Tak bych se na to díval.
A proto bych se přenesl nad ve ostatní. - Nikomu nic nenutím.
Není tady
D. napsal(a):
Brelo, nazvala jsi to Svatba syna, nemyslí si, e by měl mít monost si na svůj velký den pozvat koho bude chtít? I kdyby to nebylo jenom ze slunosti, copak děti musí kopírovat vztahy mezi svými rodiči?
Ale v tom případě se maminka můe rozhodnout, e ona se svatby nezúčastní. Ona není povinna tam jít, kdy ví, e by měla problém. Proč se zbytečně trápit.
ale jako novou partnerku by mě pozvání potěilo.
ono to má dvě strany - jsem nová partnerka a zároveň stará. Jako stará bych tu novou probodávala pohledem za předpokladu, e já jsem na obřadu "lichá". Jako nová bych "nevlastnímu" synovi poděkovala a zůstala doma, kdybych věděla, e maminka je sama a partnera nemá.
ale to je jen teorie, jaká by byla praxe, nevím. Třeba by chtěl můj partner, abych la, třeba by to chtěl syn...
variací je nespočet.
my to doma neřeíme, zatím se ve odehrává já+moje děti, přítel+jeho děti. Svatby nás snad čekají a za 10 let, pak se přijdu na BB zeptat
Není tady
Tercila napsal(a):
Brelo,
patřím mezi lidi, jim se rodiče rozvedli poněkud "velmi halasně". Patřím mezi lidi, kteří nemohli na svoje promoce pozvat oba dva, protoe jeden svoji účast podmiňoval neúčastí toho druhého. Jejich rozvodová situace (celkem několik let)mi vzala kus pěkného ivota, naplno jsem tehdy pochopila rčení "být mezi mlýnskými kameny".
Chtěla jsem Ti říct: jestli Ti záleí víc na synovi ne na svém pocitu, e se Ti cosi nelíbí, vzchop se. V jeden jediný důleitý den se usmívej na tu babu, kterou nikdy nebude mít ráda a o ní přece ví, e ji u nikdy nebude muset vidět. Syn jistě okolnosti vaeho rozvodu zná, nemusí nic demonstrovat právě v den, na kterém mu hodně záleí.
Má dvě monosti: buď synovi ukáe, kam a sahá nenávist, nebo mu ukáe, e jsi velmi velkorysá a skvělá matka.
Zvol, prosím Tě, správně.
A hezký svatební den přeji.
Tercilo, hluboce smekám.
A brelo a ostatní, pokud to takto dokáete, tak právě tímto dokáete, e jste skvělá mámy.
Protoe i já tento problém znám - z druhé strany. Jako dítě rozvedených rodičů jsem těce řeila u taneční. Tehdy já sama jsem si nedovedla představit, e tam budou oba, a kadý u jiného stolu (to bylo krátce po rozvodu). Tak jsem je poádala, aby chodili na střídačku - jednou ten, podruhý ten druhý. Pro mě - patnáctiletou holku, to bylo obrovské trauma. A rodiče, a jinak skvělí a celkem rozumní s tím bohuel měli pořád problém, proč já na prodlouenou, a ne na věneček apod. Hodně jsem tím trpěla.
Pak po letech se mamka vdala, a já se bála své svatby, jak to zařídit. Pozvala jsem oba rodiče - mamku s manelem i tátu (toho času sám). A bála jsem se, jak to vezmou, kaziůlo mi to celou svatbu, ten můj strach. Seděli opodál od sebe.
A najednou, asi v půlce svatby, kdy u byli vichni trochu v náladě, se mamčin manel zvedl, přeel k mému takovi a přisedl si k němu. Celý sál ztuhnul, ztichl, i já, v obavě, co se bude dít.
Ale oni si tam spolu půl hodinu přátelsky popovídali, vysvětlili si i to, e nemají důvod něco proti sobě vzájemně mít (mamka se s manelem seznámila a pár let po rozvodu). A světe div se - prý si docela rozuměli, a to tak, e si potykali.
Jetě dnes se mi chce brečet, kdy na to vzpomenu. Brečet dojetím. Oběma jsem hrozně za toto gesto vděčná - mě se tím zahojilo část jizev z rozvodu rodičů. Dali mi tím ten nejkrásnějí svatební dar, jaký mohli dát.
Brelo, drímpalce, vím e to není lehké, ale překonej se, uka, e jsi osobnost a udělej to tak, jak radí Tercila.
Ví, navíc, ona ta tvá sokyně prostě u členem rodiny fakticky JE, i kdy ty ji tak asi nebere. Je to manelka otce tvých dětí. Já vím, je to těké, ale překonej to prosím. Věř, e to, co proívá jako trauma ty, je i traumatem tvých dětí a nedopus, abyste jim starými spory zhnusili jejich vlastní svatbu.
JJ, Blossom. Je jiné, kdy noví partneři nebyli jedním z důvodů rozpadu manelství, ne kdy jím byli.
A taky je jiné, jestli oba rodiče mají nebo nemají partnera. Pokud jeden z nich zůstal sám, a to ten, kterého ten druhý opustil kvůli novému partnerovi a ten má přijít na svatbu, je to docela drsný poadavek syna. Kdy ví, e s tím má ten osamělý rodič problém.
Variací je spousta, jak píe kukačka.
Blossom, krásně napsané .
Také myslím, e by se měla překonat a na svatbu jít. Vdy je to svatba jejího syna, jeho důleitej den a aby mu tam chyběla jen kvůli minulosti (já to chápu, e to musí být hrozný), ale co s tím má co syn společného, proč ho za to trestat případným nejitím?
Není tady
Nai byli rozvedení 3 roky,kdy jsem se vdávala.
Táta u byl v té době enatý s novou paní(nai se nerozvedli kvůli ní) a taky el táta sám a mamina taky(ta je tedy pořád sama).
I tak by se dalo napětí krájet.Původně jsem z toho důvodu chtěla jen svědky,ale pak jsme nakonec vzali tedy i rodiče,aby se poznali s manelovo rodičema.
Tuhle situaci budeme asi řeit i u manovo synů s prvního manelství.
Myslím ale,e se kluci taky asi rozhodnou jen pro svědky,protoe mana s BM vůbec nekomunikuje(mmch.nerozvedli se kvůli mě).
Kdyby přece jenom kluci trvali na rodičích,tak se tam taky asi nepohrnu i kdy u jsme spolu 10let.
No ale to je jětě daleko,tak to budeme řeit a situace nastane.
Není tady
Barborka napsal(a):
Blossom, krásně napsané .
Také myslím, e by se měla překonat a na svatbu jít. Vdy je to svatba jejího syna, jeho důleitej den a aby mu tam chyběla jen kvůli minulosti (já to chápu, e to musí být hrozný), ale co s tím má co syn společného, proč ho za to trestat případným nejitím?
Dá se na to dívat optikou - trestat syna.
Dá se na to dívat optikou - netrápit sebe sama.
Která je ta "správná"?
No jo, ale co chce za radu ? Pokud nechce synovi kazit svatbu, asi to musí skousnout. Ostatně, je to manelka jeho otce. On zjevně chce, aby tam byla, kdy ji pozval. Můe se stát, e pokud je alespoň trochu sociálně zdatná, e se omluví - já bych to udělala. Otázka je, jestli jí by zase nevadilo, e se bude otec veselit se svou bývalou enou "bez dozoru" - záleí, jaká je
Upravil(a) mashanka (8. 7. 2009 13:31)
Není tady
Jak píe adavok - napětí se dalo krájet.
Třeba je lepí, aby maminka na svatbu nela, kdy tam chce syn mít mermomocí otce s partnerkou, ne aby se v ten krásný svatební den trápila spousta lidí nepříjemnou atmosférou.
Já jsem si tu situaci aplikovala na sebe a na svoji dceru...
Pokud by ona chtěla mít na svatbě tuto sestavu, tak bych jí vyhověla. Já mám k přítelkyni bm lhostejný vztah. Já jsem ráda, e ho má někdo rád...taknějak i fyzicky. A to jsme se rozeli ve velmi zlém. On mě nenávidí dodnes. Já bych se zúčastnila bez problémů, asi bych mu, ani jí kolem krku nepadla, ale určitě bych se chovala přirozeně a zdvořile, protoe mi vůbec nic nebrání a nic mě nenutí mít zlost nebo jiný negat.pocit.
Pro mě je důleité, aby byla spokojená dcera ( v tvém případě syn). A myslím si, e v tuto chvíli jde o naeho potomka, ne o nae ego, které něco nebo někoho neunese....
Docela mě překvapilo, jaké mnoství holek by "nechtělo"....
Tercila to napsala od srdce, souhlasím s ní. Jen bych se do své pohody a úsměvu nemusela nutit. Moje pohoda a klid není závislá na paní A., ani na pánovi B ...to tak. Notabene po 10(!) letech??
Spí se ptám, proč se přítelkyni (manelce) bm dává taková důleitost(či váha), a navíc proč si ji stavíte do pozice někoho, kdo bude řídit a ovlivňovat vlastní pocity..??
Není to pak vlastně trest nejvyí (a vlastní a dobrovolný) ?
Není tady