y

Upravil(a) kikinecek (24. 7. 2011 23:21)

Ahoj holky,
bohužel jsem se ze zimňátek přesunula k vám :-( a asi potřebuju napsat někomu, kdo prožil podobnou věc jako já.
Stejně jako Kerstin jsem prošla vyvolaným porodem ve 20tt. Naše mimi mělo rozsáhlý rozštěp v obličeji - celé patro a čelist až k nosu. Na výsledky genetiky ještě čekám. Když jsem byla na KO u mojí dr., tak mi četla nějaké výsledky z nemocnice, co jí už poslali, a tvářila se, že to bylo hodně zlé, v podstatě neoperovatelné.
Jsem 14 dní po zákroku (po porodu a revizi), lehce špiním (a prý ještě nějaký týden budu), břicho mě bolelo jen první dva dny. Teď jsem fyzicky ok, jen trochu unavená. Psychicky to je ale o dost horší.
Pravda je, že nejhorší už mám za sebou. Od toho screeningu, co nám to řekli, to bylo nejhorších pár dní v mém životě. Na rozdíl od většiny z vás, které jste nemohli ovlivnit, že se něco stane, já jsem byla postavená před nejhorší rozhodnutí v životě. Naprosto nepochybuju o svém rozhodnutí, ale je hodně těžké se s tím vyrovnat. Nevím, jestli je tady kromě Kerstin ještě někdo s podobnou zkušeností, myslím tím takhle pozdní potrat. Myslím, že všechny holky, které tohle potkalo, mi dají za pravdu, že nejhorší je ten pocit, že v sobě cítíte miminko, jak se hýbe, má se čile k světu, a vám se prostě nechce věřit, že je něco špatně...  že třeba za dva dny už tady nebude. Samotný zákrok není nic proti tomu, co se vám odehrává v hlavě.
Teď už jsem schopná o tom mluvit nebo psát, dokonce se už těším, až se začneme znovu snažit. Dr. mi řekla, že mám nechat proběhnout tři cykly, snad to vydržím :-) bylo to moje první těhu, a hned taková zkušenost :-( ale věřím,že to byla náhoda a že příště bude všechno v pořádku, i vzhledem k tomu, že jsem žádné problémy v těhotenství neměla.
Ještě k těm rodičům, příbuzným atd. Vykašlete se na všechny! Je to Váš život a nenechte si ho zkazit tchýní nebo kýmkoli. Já jsem měla velké štěstí, že moji rodiče, ségra, tchýně... všichni stáli za mnou a hrozně mě podporovali. A nejvíc ze všeho můj muž, kterého si za to vážím ještě víc než předtím.
(Mimochodem, když píšu vykašlete se na všechny, vím co píšu. Sice to sem nepatří, ale chci vám dodat sebevědomí :-) měla jsem se před rokem vdávat, a 10 dní před svatbou jsem to zrušila :-) v tu chvíli jsem se musela vykašlat na všechny, a rozhodnout se jen sama za sebe, jestli já chci být ta nešťastná, nebo najdu odvahu a budu šťastná. No a rozhodnutí vůbec nelituju, protože dneska mám nejlepšího muže na světě. I proto věřím, že to těhu prostě musí jednou klapnout.)

Upravil(a) Páďa (14. 10. 2009 16:29)

Kerstin, díky moc za útěchu, zatím jí pořád není dost :-( Ty čtyři měsíce, co teď budeme muset čekat, budou dlouhé... však ty to znáš taky. Kolem mě jsou samý těhotný nebo čerstvě porodivší kamarádky, což mě moc nepomáhá, i když jak tady někdo psal, necitím nenávist k těhotným nebo k holkám, co mají malé děti. Spíš lítost, že nám to nevyšlo. Ale pořád mě v běhu udržuje ta naděje, že to proste brzo vyjde a bude to dobré. To si piš, že budu z dalšího těhu pěkně na nervy, jestli bude všechno ok, ale musím tomu věřit, jinak bych se zcvokla.
A jak ty? Tuším, že jsi psala, že už to je půl roku... od té doby ještě žádné nové mimi?

Jo to znám... moje ségra mi zase pořád říká, že jsem se rozhodla správně, že bych byla akorát nešťastná... vím, že má pravdu, jenže člověk, co nezažil ten život v bříšku, to prostě nikdy nepochopí!
Bojím se přesně toho, že se to dva měsíce za sebou nepovede a budu z toho na nervy :-( pamatuju se, když jsem chtěla otěhotnět, jak všichni říkali, že na to nesmím myslet, ale copak to jde? A pokoušet se o mimi po takovéhle skutečnosti bude asi ještě horší si myslím. Navíc si už nepřijdu nejmladší (bude mi třicet), tak mám strach i z toho, že to teď už půjde hůř.
Ale je jasný, že musíme věřit :-)

ahoj holky,
věřte mi - že až uvidíte //, tak se z té bolesti naprosto vyléčíte... ale budete nervozní a ustrašené každý den - jestli je tvoreček v pořádku...
karal - nevím jak se tu na babinetu přidává metřík - stvořit to jsem schopná - ale netuším kam v tom natavení dát tu adresu.. chtěla sem si tu dát v létě dcerku - ale sem asi debil - nepochopila sem to jak:-)
padi - docela mě tvoje situace zamrazila a vím jak ti asi musí být... asi sis prošla peklem, protože to rozhodnutí bylo na tobě - a tlak doktorů a všech asi taky veliký... asi to tak mělo být a bude to zas dobré uvidíš...

Oskárko, pokus se v klidu! Mně se ukázala druhá čárka až v 5tt (u Káji)... Snad bude brzo zase...

Kiki, no tak to je dobře, že to takhle probíhá Držím palečky i  nadále, tak uvidíme Hlavně že je to v pořádku a máš se líp, to je základ, pak už stačí jen trošičku štěstíčka Zatím užívej "normálního stavu", za pár týdnů už si třeba sklenku vínka nedáš

Ahoj Pado, neznáme se, ale vidím, že jsi prožila podobný příběh (ostatně jako skoro všechny tu..) Já jsem taky během resp. po nevydařeném těhoteství přišla o práci...S přítelem jsme se dohodli, že budu doma a pokusíme se o mimi znovu (u nás to znamená IVF). Různé testy a vyšetření se ale vlekly a já mezi tím našla novou práci kam 1.11. nastupuji...navíc to je práce jakou jsem vždycky chtěla...těším se tam a zároveň mám depku, protože mimi musíme cca o 6 měsíců odložit...
Jo a moooc gratuluju k dobrým výsledkům

Taky jsem řešila tohle dilema  - málo placená práce a klid nebo dobře placená práce a jak píšeš kariérismus...Tak měsíc po odchodu ze starého zaměstnání byla moje volba jasná  - KLID!!! Ale za pár týdnů to bylo najednou naopak, zjistila jsem, že ten klid bohužel neumím....Navíc je pro mě hrozná představa 5. narkózy během posledních 12 měsíců, případně 6. narkózy v případě neúspěchu...prostě cítím, že hrozně chci mimi, ale nemám na to to podstoupit ted znovu..Pokud by se to znovu pos... tak skončím fakt už v Bohnicích
Paradox je, že já nikdy nechtěla dělat kariéru...po mimču toužím už od 22 let a poslední 3 roky se o něj snažíme. Pro mě byla vždy rodina na prvním místě...a on to ten život tak nějak sám otočil o 360 stupňů..
Máš štěstí, že Vám to jde přirozeně a já držím palce ať se brzo kulatíš

tak že by se blýskalo na lepší časy a přece jen se nám některým zadařilo ty Letňátka 2010 založit? Já měla v pondělí testík už pozitivní, dle Ms bych ted měla být někde v 6tt, ale úplně mám strach jít k doktorovi. Strach že to prostě nedopadne, občas při prudším pohybu mě hrozně rejpne v břichu. Snažím se to oddalovat, aby -  když už - tak aby bilo srdíčko. Tak nevím, jestli vyrazit třeba koncem příštího týdne nebo ještě později. Od teď za 3 týdny jdu k zubaři, přemýšlím jestli to nespojit, ale to už by bylo kolem 9tt. No snad to dopadne dobře. už 2 měsíce dlabu Babyplan a teď jsem si koupila Femibion.

y

Upravil(a) kikinecek (24. 7. 2011 23:18)

Ivecko, teda myslím, že jsme na stejné palubě... Super. Akorát teda to špinění, to by mě asi znervozňovalo. Já mam nasazený Utrogestan, už ho zavádím týden. Zbyly mě 2 krabičky od minule, když jsem špinila a na poslendní kontrole po revizi doktor řekl, že jakmile bude pozitivní test, tak hned začít brát. Takže zatím jsem v pohodě, žádné nevolnosti, jen pobolívání břicha a prsou. A taky se cítím hrozně nafouklá, kalhoty mám upnutý, hrůza.... Za chvíli abych vytáhla těhotenský A to teď probíhá nějaký 7tt. Asi zkusím zavolat ke gyn a domluvím se se sestrou, v pátek bych měla být 6+6, tak uvidíme, jestli už půjdu k dr anebo to zkusím vydržet ještě do příštího týdne. Ráda bych aby už bylo srdíčko. Uvidíme, však budeme v kontaktu.
Mějte se všichni fajn a dobrou noc.

Oskárko - tak to je mega super zprávička!!!! mám uplně husí kůži radostí!!!! moc držím palečky a bude to dobré uvidíš... musíš myslet na to že to bude dobré -a  ono to bude dobré... u toho předchozího těhu sem se strašně bála potratu a tak se to i stalo - teď sice mám strach ale říkám si že to bude dobré - a BUDE!!!! ja jsem tež měla dost nafouklé břicho, ale ono se to tak střídalo...  u mě to špinění už přestaho - zvedl mi dávky ultrogestanu na 2-2-2, a tak to pomohlo.. ale z neděle na pondělí sem chytla nějakou střevní virozu -zvracela jsem celou noc jak amina - tak sem zas dostala strach - nejhorší na tom že sme to chytly 3 těhule, tak snad to bude dobré.... mám jít k dr v pondělí ale asi už pujdu v pátek.. uvidím... no ted už to je dobré, ale prý to řádí ve vzduchu - tak si dejte holky majzla...
jiti neboj - ono to přijde... držím ti pěstičky!!!