Simi ja Ti naprosto rozumím a jednala bych na Tvém místě stejně jen ted nemám s kým brečet nad ztraceným časem ale nevadí aspon stihneš letnátka

Simi já se smířila s podzimńátkem možní i zimňátkem ovšem kdoví jestli zrovna 2010

Sade, ja uz neprorokuju nic, v poslednim roce jsem naplanovala veci a priroda mi ukazala zac je toho loket..

Jdu se optat ,co myslite po druhe MS muzu uz snazeni a nebo pockat po treti ,strasne pomalu to utika

Zatim nemam ,ale jaestli to neni malo rika se tri mesice ,ale kde je dano ,ze prvni mesic to vyjde

ahoj holky, už sem se tu dlouho nedostala - chci vás všechny podpořit... do ted sem byla dost nervozní - ale dneska sem šla za dr, protože sem si nebyla jista - naštěsti mi muj dr říká, at radši přijdu zbytečně než pozdě - a miminko je pořádku!!! sem tak štastná - sem pořád po té revizi tak nervozni  - a mám strach z toho že když si začnu myslet zas že je už vše ok - tak to přijde nečekaně... holky - já jsem otěhotněla hned po první ms, nebylo to plánované - chtěla sem počkat - no tak trošku sem podvědomky chtěla otěhotnět - ale rozumově ne.... ale myslím že nezáleží na tom jestli čekáte měsíc nebo dva... akorát jsem možná víc nervozní protože mám pořád strach jestli to nebylo brzo... ale možna bych byla stejně nervozní i po 3. ms.... no nevím... ale držím vám všem moc pěsti a myslím furt na vás!!!!!! držte se a nedejte se!!!!

holky, ale já nenapsala, kterou zuimu mám na mysli
Ivečko, držím palce!!!!
Simi, já si taky říkala, dvě MS a jdem na to, ale když se blíží druhá, tak si říkám ještě tu jednu vydržím a stejně vím, že v půlce cyklu budu mluvit azse úplně jinak.

oskárka25 napsal(a):

my na to vlítli po 2.MS. Teď jsem 32DC, na testíku jen nepatrný duch, možná tak trochu vsugerovaný , nevím. zítra zkusím znovu testnout, pze jdu na ultrazvuk se štítnou žlázou, ale prý by to nijak škodlivé být nemělo, ale ať vím přesně na čem jsem. Jinak OVU jsem měla určitě 19den cyklu, no jsem napjatá jak struna. Pořád na to myslím... POŘÁD.
Že by se blýskalo na Letňátka 2010?

Tak to je paráda

To určo vyjde, co já bych dala za ducha prducha

Kikinečko to všechny bychom chtěli vidět postupně // jako dálnice nu což musíme si počkat v kolikátém tt jsi byla a proč revize ? pokud nechceš neodpovídej vím že to bolí ale taky vím že přebolí a stím aprílovým počasím se nedímvím že máš takovou náladu vždyt i venku je taky tak

Kikinko, moc mě mrzí, co se ti stalo... Ten začátek je nejhorší, i když ti nebudu lhát, že to bude dobrý... Myslím, že to dobrý nebude, dokud se to nepodaří - a pak budeš ta nejšťastnější maminka na světě, uvidíš
Já mám za sebou vyvolanej porod už přes půl roku, myslela jsem, že to po pár týdnech bude v pohodě, ale vrací se to pořád... A za co se nenávidim je, že když vidim těhotnou ženskou, tak cítím hroznou bolest a nenávist (asi je to silná závist, na což nejsem moc hrdá).. Takže jediný, co mě drží při smyslech je manžel a půlroční pejsek, kterýho jsem si koupila po tom smutným období...
A přiznávám, že mi teď hodně pomáhá chodit sem, protože je tu někdo, kdo mě opravdu chápe a dokáže upřímně podpořit...ta ti to snad taky pomůže, dej tomu čas Zase bude líp

Neboj, určitě to přijde brzo Nebudu říkat, ať na to nemyslíš, páč to nejde, ale třeba ti pomůže, že si tady o tom popovídáš a určitě tě tady hodně lidí podpoří... aspoň víš, že nejsi sama Jinak já musela na ten porod kvůli Edwardsovu syndromu, je to prevít, prostě to na mě náhodou vyšlo, jinak to prej potkává starší než jsem já, ale náhoda je blbec, jak všichni víme... Tak se konečně snažíme a doufam, že takhle MS byla poslední... No každopádně jsem teď naplánovala velkej podzimní úklid, abych tak nemyslela na plodný a neplodný dny, a třeba to bude lepší... Tak hlavně přeju ať je brzo líp a ať další těhu probíhá v pohodičce, ale to tady přeju všem

Karal, děkuju jsem ráda, že nejsem jediná, už jsem se lekla, že to tak ostatní necítí... A když tak vzpomínám, já vlastně přišla z nemocnice v Ústí k mamce a hned jsem volala mužovi, ať nahází všechny věci na miminko do bedny a dá je na půdu...nemohla jsem je ani vidět A teď už jsme v paneláku, máme tu dětskej pokojíček, v něm postýlku a já čmáram medvídky na zeď Takže asi nějakej pokrok je, i když občas přijde špatnej den a bulim v dětskym pokoji s medvídkem a UZ fotkou v ruce Prostě už to chce ten pupík... to musí vyjít a budou srazy pupkatých bývalých snažilek

Kiki, já to měla tak, že maminka se mnou byla na všech vyšteřeních než jsme se dověděli, že je to Edwards... nejdřív to totiž vypadalo jen na vadu srdce, tak jsem byla pečená vařená na kardiu v Ústí... Takže první kdo to věděl byla ona... Pak bylo horší setkání se zbytkem rodiny... Nikdo se na nic  neptal, jen tak pokoukávali do země a snažili se bavit o jinejch věcěch, občas někdo zkusil něco jako "jsi mladá, vyjde to příště"... Ale to až časem... Myslím, že tě nidko nebude trápit a moc se o tom bavit, to spíš když se budeš chtít vypovídat ty sama...