lavský napsal(a):

Aha ...
Dneska jsem měl v práci docela depku, neustále "dusím" frustraci a někdy mi řpijde, že jako kdyby z toho napětí mě mělo trefit nebo se složit ...
Snažím se dělat něco, co nejsem, lepšího a tak, a když už to nejde, a ztrácím nad tím vším kontrolu, tak se člověk dostane do takového stádia, kdy už není suverénní (třeba tím, že je bohatý, tkto si to mohou vyložit), ale spíš divný a je pod ostatníma, takový podřadný, nikdo ho pak už nebere vážně ...
Až člověk přestane vidět tu svou "úroveň i tu, na kterou by se měl dostat", ale celkově mu není dobře
// kdybych sem nějaký čas přestal psát, tak mě trefilo ..

Ne člověk, ale ty. Neschovávej se za nějakého imaginárního člověka. Většina lidí, troufám si říct, to takhle nemá, jak ty píšeš.

Do této chvíle jsem si myslela, že někdy nedělám nic jiného než se lituji. Ale když opět vidím "chudáčka Lavského" na scéně (dlouho jsem tu nebyla), jsem proti němu hadr. Já se alespoň umím litovat v duchu, v soukromí a bez lidí a ty, Lavský, by ses to už také konečně mohl naučit. Víš o tom, že zneužíváš internetu, aby zde hypertrofovalo Tvé vlastní zničené, pošlapané já? Pořád Tě baví z těch druhých vysávat energii, děláš to jen tady nebo i doma? Máš alespoň nějakou jinou pohádku než tu, co tady pořád omíláš dokola? Nechci tady být za tu zlou a nechápavou, ale Tobě by opravdu jen a jen prospělo, kdyby Ti tady na Tvé neustálé nářky už nikdo neodpovídal...alespoň by ses naučil postavit světu čelem a přijmout sám sebe takový, jaký jsi.

maricka napsal(a):

Do této chvíle jsem si myslela, že někdy nedělám nic jiného než se lituji. Ale když opět vidím "chudáčka Lavského" na scéně (dlouho jsem tu nebyla), jsem proti němu hadr. Já se alespoň umím litovat v duchu, v soukromí a bez lidí a ty, Lavský, by ses to už také konečně mohl naučit. Víš o tom, že zneužíváš internetu, aby zde hypertrofovalo Tvé vlastní zničené, pošlapané já? Pořád Tě baví z těch druhých vysávat energii, děláš to jen tady nebo i doma? Máš alespoň nějakou jinou pohádku než tu, co tady pořád omíláš dokola? Nechci tady být za tu zlou a nechápavou, ale Tobě by opravdu jen a jen prospělo, kdyby Ti tady na Tvé neustálé nářky už nikdo neodpovídal...alespoň by ses naučil postavit světu čelem a přijmout sám sebe takový, jaký jsi.

Když já si vždy myslel, že budu úspěšný, sjezdím hodně zemí, prožiji buhví co a místo toho hniji a na vše je pozdě. A když si to uvědomím, je mi ještě hůř ...

JInak k tomu vysávání: nevysávám, něco dělám, teď jsem byl u té psycholožky, jdu příští týden, tak se uvidí ... je to na pojišťovnu, ale jinak je to pálka, soukromě asi 600,-/ sezení (nevím, zda 45 min, hodinu), minule
to bylo jen takové oťukávání a tak.

A hodně jsem takový pošmurný, já vím, takový pesimistický a tak Ale pak mě netrápí, když je někde veselo, protože já veselý nejsem ... a pak vidím, na jaké jsem úrovni ... nikde, proti ostatním ... ach jo

Myslíš, že jsem takový ten člověk, co vysává?

Tak me napadlo, zda neni ten psycholog zbytecny. Rekne mi, ze abych bydlel samostatne, abych se vyrovnal s tim, na jake urovni jsem, pripadne mi daji antidepresiva, abych to lepe snasel a at se snazim radovat z malickosti a tak, at si zvyknu. Jen ale nemuzu prenest to, ze kde jsem byt mel, tam nejsem a to, co by z toho plynulo a po cem jsem touzil, tak me miji! To hrozne boli a poslapava to neco ve me.
jako kdyby ctizadostivi clovek, co maka a snazi se, tak nic nedelal (jen teorie) a pak tohle musel rozdychavat ...

lavský napsal(a):

Tak me napadlo, zda neni ten psycholog zbytecny. Rekne mi, ze abych bydlel samostatne, abych se vyrovnal s tim, na jake urovni jsem, pripadne mi daji antidepresiva, abych to lepe snasel a at se snazim radovat z malickosti a tak, at si zvyknu. Jen ale nemuzu prenest to, ze kde jsem byt mel, tam nejsem a to, co by z toho plynulo a po cem jsem touzil, tak me miji! To hrozne boli a poslapava to neco ve me.
jako kdyby ctizadostivi clovek, co maka a snazi se, tak nic nedelal (jen teorie) a pak tohle musel rozdychavat ...

Předně,
psycholog by Ti neměl přeorganizovat Tvůj život. Jakékoliv změny ve svém životě uděláš, uděláš ze svého vlastního rozhodnutí.

Za druhé,
nevím, kde jsi přišel na to, žes "měl někde být", žes měl něčeho dosáhnout...
Pokud to opravdu chceš, tak toho dosáhneš.
Pokud je snazší hledat důvody, proč to nejde, a pak nadávat na svět a litovat se...prosím. Je to Tvá volba. Budeš to dělat tak dlouho, dokud Tě to bude bavit.

U psycholožky se připrav na dlouhou cestu, nic se nezmění jen tak hned a samo. Doufám, že chápeš, že ona Tě nespasí a neudělá z Tebe "Rambo", že Ti jen nastaví zrcadlo, a na Tobě bude vše ostatní.

Je to nepohodlné...
Nic si z toho nedělej, já jsem taky v terapii, taky se ještě někdy vztekám. Sama na sebe...

Myslite ze je lepsi si rikat "nic a nikoho nepotrebuji"? A s nikym se nebavit?

lavský napsal(a):

Myslite ze je lepsi si rikat "nic a nikoho nepotrebuji"? A s nikym se nebavit?

To jako pro koho lepší ?

Myslite ze je lepsi si rikat "nic a nikoho nepotrebuji"? A s nikym se nebavit?
Jenomže ty je potřebuješ - jinak bys tak zoufale neřešil třeba to, že ostatni se na me dost sklebi. Asi je hodne videt, ze jsem out Ono na tobě není vidět, že jsi out, ale jak moc nechceš být sám. Jako svobodná stará slečna, ze který číší její touha ulovit chlapa tak, že všichni se buď posmívají nebo zdrhají.

V mládí jsem mívala také často pocit, že se na mě všichni dívají a všichni mě hodnotí. Když jsem si třeba ve škole udělala oko na punčocháčích, měla jsem pocit, že to musí všichni na ulici vidět, že se mi určitě tajně smějí a budou to doma vyprávěk - hele, představ si, dneska jsem potkala holku a měla oko na punčoše - to je, viď - umíš si představit, jak to bylo trapné
Věř mi, není to tak - oni mají svých starostí dost.
Asi to patří k věku. Dneska už vím, že jsem většině lidí prakticky ukradená stejně tak, jako oni mně.

maricka napsal(a):

Jestli tě to, Lavský, uklidní, tak já někdy prožívám úplně stejné stavy. Ano, také se ráda lituji (i když jen uvnitř, max to řeknu příteli). Možná chápu to hrozné zjištění, že na něco je někdy už pozdě, popřípadě, že na to nemáme. Fajn, takže já jsem zatím zjisitla, že:

1. Chci strašně dítě, ale vím, že bych nebyla dobrá matka (protože vím, jaká jsem, jsem stejná jako moje matka a už jen těžko se to odnaučím)
2. Chci strašně napsat knihu....ale zatím mám málo času nebo málo nápadů nebo málo píle
3. Chci strašně moc učit, být dobrou učitelkou, ale postupně zjištuji, že jsem na to slabá povaha a navíc nemám ten přirozený talent, takže pokud budu učitelka, tak jen asi ta neoblíbená a nudná
4. Chci se ze všeho nejvíce zbavit jednoho problémů, který se týká mé psychiky, zatím však všechny pokusy byly marné, bojuji s tím už deset let.

Drsné, co? Asi to máme podobně, akorát ty chceš asi být bohatý a úspěšný. A také moc dobře vím, že pro některé povahy je těžko přijmout okolnost, s níž celý život počítali. Také nechci skončit jako podřadná uklízečka bez dětí, bez manžela, bez kamarádů... Ale víš, jaký je rozdíl mezi námi??? Jeden jediný, pouze jeden jediný... Že ty pořád jen kňučíš... Co z toho? Takto to ještě zhoršuješ... Alespoň nekňuč, přijmi situaci jako hotovou (zřejmě opravdu nikdy nebudeš úspěšný a bohatý) a vyrovnej se s tím, sám, bez psychologa... Víš kolik je na světe lidí, kteří nejsou zazobaní, nemají na prstě pět milenek apod.? ALe přesto ostatní si je váží, protože nejsou jako Ty, jsou optimističtí, rozdávají okolo sebe radost a i když jsou to například jen prodavači a prodavačky, lidé se k nim rádi vracejí...

Víš tedy už proč Tě ostatní neberou? Protože lidé většinou neberou zakomplexované lidi... Možná se stačí jen pousmát a brát život s nadhledem, přijmout svůj život jako holý fakt a zkoušet na sobě pracovat v jiných věcech, například si najít přítelkyni, zasadit strom, počít dítě... Sama slavná česká socioložka Šiklová říká, že tohle kdysi všem stačilo a že dnes každý musí cestovat, mít hodně peněz apod. Dnešní společnost je z prominutím rozežraná, tak proč se tím trápit??? Opravdu někdy stačí pouze být dobrým manželem, otcem a pracovníkem, proč si přát víc??? Navíc většinou bohatí lidé jsou neštastní, mají plno starostí, nemají čas si žuvota užívat, žijí v jakémsi skleníku apod.

dítě to by byl konec. Už vidím nějakou milou tlustou pochybnou, chcíplou,a já si říkám co a jak. nechci, to radši budu nedospělý než tahle příšerná představa ...

lavský napsal(a):

maricka napsal(a):

Jestli tě to, Lavský, uklidní, tak já někdy prožívám úplně stejné stavy. Ano, také se ráda lituji (i když jen uvnitř, max to řeknu příteli). Možná chápu to hrozné zjištění, že na něco je někdy už pozdě, popřípadě, že na to nemáme. Fajn, takže já jsem zatím zjisitla, že:

1. Chci strašně dítě, ale vím, že bych nebyla dobrá matka (protože vím, jaká jsem, jsem stejná jako moje matka a už jen těžko se to odnaučím)
2. Chci strašně napsat knihu....ale zatím mám málo času nebo málo nápadů nebo málo píle
3. Chci strašně moc učit, být dobrou učitelkou, ale postupně zjištuji, že jsem na to slabá povaha a navíc nemám ten přirozený talent, takže pokud budu učitelka, tak jen asi ta neoblíbená a nudná
4. Chci se ze všeho nejvíce zbavit jednoho problémů, který se týká mé psychiky, zatím však všechny pokusy byly marné, bojuji s tím už deset let.

Drsné, co? Asi to máme podobně, akorát ty chceš asi být bohatý a úspěšný. A také moc dobře vím, že pro některé povahy je těžko přijmout okolnost, s níž celý život počítali. Také nechci skončit jako podřadná uklízečka bez dětí, bez manžela, bez kamarádů... Ale víš, jaký je rozdíl mezi námi??? Jeden jediný, pouze jeden jediný... Že ty pořád jen kňučíš... Co z toho? Takto to ještě zhoršuješ... Alespoň nekňuč, přijmi situaci jako hotovou (zřejmě opravdu nikdy nebudeš úspěšný a bohatý) a vyrovnej se s tím, sám, bez psychologa... Víš kolik je na světe lidí, kteří nejsou zazobaní, nemají na prstě pět milenek apod.? ALe přesto ostatní si je váží, protože nejsou jako Ty, jsou optimističtí, rozdávají okolo sebe radost a i když jsou to například jen prodavači a prodavačky, lidé se k nim rádi vracejí...

Víš tedy už proč Tě ostatní neberou? Protože lidé většinou neberou zakomplexované lidi... Možná se stačí jen pousmát a brát život s nadhledem, přijmout svůj život jako holý fakt a zkoušet na sobě pracovat v jiných věcech, například si najít přítelkyni, zasadit strom, počít dítě... Sama slavná česká socioložka Šiklová říká, že tohle kdysi všem stačilo a že dnes každý musí cestovat, mít hodně peněz apod. Dnešní společnost je z prominutím rozežraná, tak proč se tím trápit??? Opravdu někdy stačí pouze být dobrým manželem, otcem a pracovníkem, proč si přát víc??? Navíc většinou bohatí lidé jsou neštastní, mají plno starostí, nemají čas si žuvota užívat, žijí v jakémsi skleníku apod.

dítě to by byl konec. Už vidím nějakou milou tlustou pochybnou, chcíplou,a já si říkám co a jak. nechci, to radši budu nedospělý než tahle příšerná představa ...

Každá matka není tlustá a chcíplá, nechápu, akm na tyhle názory chodíš.

Jen taková otázka mimo, ty už jsi měl holku?

Olala, tak jsem to psala zbytečně, to jsem si mohla myslet... Aha, takže sex... No jasně, promiň, ale myslím si, že jsi opravdu padlý na hlavu...ano, nedospělý... Chceš jenom sex, peníze a zábavu, přesně to, co do nás nalívají média už přes dvacet let... Jsi takové nešťastné dítě našeho století... Tak tedy spi dál, když se nechceš probudit do normálního světa, který je i o jiných věcech než o výše jmenovaných... Já jdu ztrácet čas raději někde jinde:-)

lea64 napsal(a):

maricka napsal(a):

Jestli tě to, Lavský, uklidní, tak já někdy prožívám úplně stejné stavy. Ano, také se ráda lituji (i když jen uvnitř, max to řeknu příteli). Možná chápu to hrozné zjištění, že na něco je někdy už pozdě, popřípadě, že na to nemáme. Fajn, takže já jsem zatím zjisitla, že:

1. Chci strašně dítě, ale vím, že bych nebyla dobrá matka (protože vím, jaká jsem, jsem stejná jako moje matka a už jen těžko se to odnaučím)
2. Chci strašně napsat knihu....ale zatím mám málo času nebo málo nápadů nebo málo píle
3. Chci strašně moc učit, být dobrou učitelkou, ale postupně zjištuji, že jsem na to slabá povaha a navíc nemám ten přirozený talent, takže pokud budu učitelka, tak jen asi ta neoblíbená a nudná
4. Chci se ze všeho nejvíce zbavit jednoho problémů, který se týká mé psychiky, zatím však všechny pokusy byly marné, bojuji s tím už deset let.

.

Maričko, jak si můžeš něco takového o sobě myslet?

Jej, neřešmě tu mne, to je Lavského téma... No, myslím si to, protože to mám částečně ověřené... Z toho pramení můj strach z budoucnosti, ale rozhodně se tomu nepoddávám jako Lavský nebo to aspoň nedávám tolik najevo... Jistá naděje je ve mne pořád ;-)

Spíše kroutím hlavou nad Lavským...on je vážně vystřižený jako z nějakého špatného amerického filmu, takové to dítě, které díky reklamám a vůbec mediální masáži začalo věřit, že nejdůležitější na světe jsou prachy, sex a zábava. A jelikož to nemá, tak brečí jako miminko a otravuje všechny okolo. Být jím, asi zajdu za psychologem a řeknu mu rovnou, že "nějalk pořád nemohu dospět"...

Upravil(a) maricka (9. 10. 2009 21:59)