laminanonte napsal(a):

Lavský, tady se pomoci nedočkáš, protože nikdo z nás není psycholog.

pokud ti dělá problém osobní jednání, zkus kontaktovat nějakou linku důvěry buď telefonicky, nebo mailem. Stačí zadat do vyhledávače  a vyjede ti seznam míst, která můžeš kontaktovat

Kontakty lavský dostal.
Problém je v tom, že tam nevolá.
Tady na fóru by mu nepomoh ani psycholog, protože psycholog taky nikoho nemůže proti jeho vůli tahat z bryndy, nebo za něj telefonovat a vodit ho někam.
To za něj rovnou může někdo žít jeho život.

Lavský vyjádři se Ty.

Tak se drž, páč kdyby sis sáhl na život, jaks vyhrožoval, tak už bys nezjistil, jestli Ti ta psycholožka pomůže, že? A  já jsem přesvědčena, že je nejlepší to pořád zkoušet i když si myslíš, že už nemůžeš, páč člověk vydrží víc než zvíře. Moc na Tebe myslím.

lavský napsal(a):

Přestat nenávidět a být naštvaný znamená připustit, že jsem nula, troska, špína, hnůj

Jak jsi na tohle došel?
Přestat nenávidět znamená začít mít rád sám sebe. To ostatní Ti říkají, že jsi troska,nula, špína...Ty si to ve skutečnosti nemyslíš.
Narodil ses jako dítě, které znalo svou hodnotu.
Nějak se ve Tvém životě stalo, že jsi na ni zapomněl.
Teď si stačí jen vzpomenout.
A k tomu Ti dopomáhej...třeba psycholog.

lavský napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak se drž, páč kdyby sis sáhl na život, jaks vyhrožoval, tak už bys nezjistil, jestli Ti ta psycholožka pomůže, že? A  já jsem přesvědčena, že je nejlepší to pořád zkoušet i když si myslíš, že už nemůžeš, páč člověk vydrží víc než zvíře. Moc na Tebe myslím.

Ne, nevyhrožoval ... ale to víš, utrpení sílí ... Někdy je lepší to ventilovat ... takhle za ho :-) to stojí od roku 2004 nebo 2005
Pořád stejné, matka se mi jen směje, nikdo by se mnou nechtěl nic mít. Přestat nenávidět a být naštvaný znamená připustit, že jsem nula, troska, špína, hnůj, ale možná bych se pak pohnul ... ach jo

Tak si to připusť - i kdybys byl nula, jednička se z tebe nestane tím, že budeš skuhrat a brečet, Řekni si : Ano, jsem nula, protože nevyužívám svých schopností a místo toho se hrabu v tom, co mi nejde - začni pracovat na tom, aby se to změnilo. Ale ne tím, že ti v posilovně narostou svaly. Začni tím, učit sám sebe, přijímat se - najít svoje přednosti, silné stránky (každý nějaké má) a na tom začít stavět

Damila napsal(a):

lavský napsal(a):

Tak zitra jdu a byl jsem i vcera!
Mozna, ze bych jen zaslouzil kopnout do prd... a vyhodit z domu, pak bych mel po problemech (ale asi i frustraci i depku). Bylo mi i trapne.

.

Tak tos překvapil. Gratuluji, jsi pašá.
Nejsi tak bezmocný, jak se zdálo.

Fakt mám radost.

Jsi dobrej, to chce opravdu dost odvahy, já měla podobný strach z terapeutické skupiny, nechtěla jsem tam jít, ale pak jsem se odhodlala a šla tam, takže vím , co to je, přemluvit se. GRATULUJU, JEN VYDRŽ!!

Nejvyšší je vždycky jen jeden. Proč máš pocit, že bys to měl být zrovna ty ?
A v některých společenstvích ani žádný nejvyšší není. Prostě je to společnost sobě rovných lidí.
Jestli tě rodiče chovali v bavlnce, nediv se - takových lidí je spousta, co jsou doma za bůžky, a když potom vystrčí nos z rodného hnízda a zjistí, že všude jinde jsou jen jeden v řadě a nikdo z nich nepadá na zadek,  nastává těžké zklamání. Zvykneš si.

Upravil(a) mashanka (6. 10. 2009 18:31)

"Ačkoliv určitá míra narcismu je pro člověka přirozená, nesmí překročit vhodnou mez. Pokud k tomuto překročení dojde, člověk vnímá utkvělý obraz vlastní osoby jako důležitější, než je samotná realita. Dle teorie Sigmunda Freuda tak dochází k zaměření libida na objekt, kterým je vlastní já.

Příčinou může být, pokud v dětství jedinec opakovaně pocítí selhání a dojde k nárůstu propasti mezi jeho fantazií a realitou. Aby nedocházelo k rozčarování ze skutečnosti, člověk se pak zaměří na tvorbu svého dokonalého obrazu před okolím. Své skutečné „já" tito lidé vnímají jako něco nehodnotného. Z tohoto je pochopitelné, proč je jedinec trpící narcistickou poruchou osobnosti tak přecitlivělý na jakoukoliv kritiku vlastní osoby. Tito lidé nejsou schopni sebeironie a zasmát se sami sobě je pro ně nepřijatelné. "

Tak zas jako ukažte mi někoho, kdo měl ideální dětství, každej si něco s sebou "táhneme" a musíme se s tím srovnat, nejde se přece na dětství vymlouvat celej život. Že je člověk vychovávanej jak v bavlnce asi není zrovna nejlepší deviza pro střet s realitou, ale taky to není žádný peklo. A abys byl "nejvyšší", tak musíš mít u lidí přirozenou autoritu, umět rozhodovat, nést zodpovědnost ... Na škole jsme museli překládat knížku, vybrala jsem si antropologickou, o pojetí mužnosti u různých národů. Jakejma iniciačníma rituálama musej nebo v minulosti museli projít kluci u některých přírodních národů (a i holky, docela mazec), před tím by se tady těm rozmazlencům rozklepali kolena.

Martinka1 napsal(a):

Majja napsal(a):

Tak zas jako ukažte mi někoho, kdo měl ideální dětství, každej si něco s sebou "táhneme" a musíme se s tím srovnat, nejde se přece na dětství vymlouvat celej život. Že je člověk vychovávanej jak v bavlnce asi není zrovna nejlepší deviza pro střet s realitou, ale taky to není žádný peklo. A abys byl "nejvyšší", tak musíš mít u lidí přirozenou autoritu, umět rozhodovat, nést zodpovědnost ... Na škole jsme museli překládat knížku, vybrala jsem si antropologickou, o pojetí mužnosti u různých národů. Jakejma iniciačníma rituálama musej nebo v minulosti museli projít kluci u některých přírodních národů (a i holky, docela mazec), před tím by se tady těm rozmazlencům rozklepali kolena.

A jak se ta knížka jmenovala? Bylo by zajímavý si ji přečíst.

Taky by mě to zajímalo?

off topic
Ta knížka je trochu problém, jmenuje se to Manhood in the Making - Cultural Concepts of Masculinity, autor prof. David D.Gilmore a u nás v českým překladu nevyšla, překládala jsem ji já jako součást státnic na vš a někde ji mám i na disketě, pokud ještě nějakej počítač má tuhle mechaniku Ale něco podobného je třeba v knize Arnolda van Gennepa "Přechodové rituály". Na netu hledat "přechodové rituály" nebo "iniciační rituály". Jedná se o rituály "vstupu do dospělosti", tak jak ji pojímají preliterární národy, takže obřízka, kterou musí takový puboš snést bez mrknutí oka je jenom slabý odvar. No ale pointa je, že v naší společnosti nic takovýho nemáme. Aby se stal chlapec "mužem", tak už nemusí dokázat vůbec nic. Nemusí projít ničím, kde by prokázal svoji připravenost a odvahu. Někdo tvrdí, že dřív to byla vojna. Nevím. Dneska prostě sprateček odmaturuje, dostane od rodičů káru a jako totální fracek jde dál. To samozřejmě zjednodušuju, ale absence nějakýho ritálu tu je. A moc jsem se rozkecala, tak snad mi lavský promine, že mu tu zasírám fórum, leda by ho to taky zajímalo )

Jinak k dotazu lavskýho: no já to mám tak, že pokud nejde třeba o vyloženě pracovní záležitosti (ale ani tam nehraju na nějaké "kdo je nade mnou, kdo je pode mnou") tak beru všechny jako rovnocenný partnery v komunikaci. Nechci bejt "nad někým", to není můj cíl ... chci si ROZUMĚT. Když si s někým nerozumím, tak to buď řeším asertivně (v práci třeba - tzn. musíte se nad to povznést a třeba s prudérníma zákazníkama jednat v klidu a poslat je do pr... až když položí telefon) nebo mě nic nenutí dál se s tím člověkem bavit. Nehraju na to, kdo je pode mnou a nade mnou, beru všechny na stejný úrovni, chápeš? I tebe beru jako lavskýho, teď máš třeba problémy, to má každej něco ... ale neberu tě jako někoho podřadnýho. We´re in this together. Procvič si angličtinu

mashanka napsal(a):

lavský napsal(a):

Jo a dotaz; vy, když nejste středem pozornosti anebo "nekontrolujete (neovládáte)" situaci, kdo je nad vámi či pod vámi, necítíte se příšerně, slabě a zbytečně?

Já to tak nevnímám, jestli je někdo nade mnou nebo pode mnou. Například nadřízený v práci. Kdybych byla zbytečná, nemusela bych tam být a tím pádem ani on, protože by neměl komu šéfovat - to znamená, že oba jsme stejně důležití

Aha ...
Dneska jsem měl v práci docela depku, neustále "dusím" frustraci a někdy mi řpijde, že jako kdyby z toho napětí mě mělo trefit nebo se složit ...
Snažím se dělat něco, co nejsem, lepšího a tak, a když už to nejde, a ztrácím nad tím vším kontrolu, tak se člověk dostane do takového stádia, kdy už není suverénní (třeba tím, že je bohatý, tkto si to mohou vyložit), ale spíš divný a je pod ostatníma, takový podřadný, nikdo ho pak už nebere vážně ...
Až člověk přestane vidět tu svou "úroveň i tu, na kterou by se měl dostat", ale celkově mu není dobře
// kdybych sem nějaký čas přestal psát, tak mě trefilo ..

Upravil(a) lavský (7. 10. 2009 22:42)

lavský napsal(a):

mashanka napsal(a):

lavský napsal(a):

Jo a dotaz; vy, když nejste středem pozornosti anebo "nekontrolujete (neovládáte)" situaci, kdo je nad vámi či pod vámi, necítíte se příšerně, slabě a zbytečně?

Já to tak nevnímám, jestli je někdo nade mnou nebo pode mnou. Například nadřízený v práci. Kdybych byla zbytečná, nemusela bych tam být a tím pádem ani on, protože by neměl komu šéfovat - to znamená, že oba jsme stejně důležití

Aha ...
Dneska jsem měl v práci docela depku, neustále "dusím" frustraci a někdy mi řpijde, že jako kdyby z toho napětí mě mělo trefit nebo se složit ...
Snažím se dělat něco, co nejsem, lepšího a tak, a když už to nejde, a ztrácím nad tím vším kontrolu, tak se člověk dostane do takového stádia, kdy už není suverénní (třeba tím, že je bohatý, tkto si to mohou vyložit), ale spíš divný a je pod ostatníma, takový podřadný, nikdo ho pak už nebere vážně ...
Až člověk přestane vidět tu svou "úroveň i tu, na kterou by se měl dostat", ale celkově mu není dobře
// kdybych sem nějaký čas přestal psát, tak mě trefilo ..

Snažím se dělat něco, co nejsem, lepšího a tak

A co je lepší a co horší ?

A zkoušel si se zamyslet nad tím, jestli bys hodně lidem nepřipadal "lepší a tak", kdybys nehrál komedii a byl jaký byl ? Snad si nemyslíš, že to nikdo nevidí, že se snažíš ze sebe dělat to, co nejsi. Vidí, věř tomu. A právě proto nejsi oblíbený.

V první fázi ti radím, staň se z nuly, která si na něco hraje, nulou, která si na nic nehraje. Nevznikne jiný člověk, jen odpadne komedie a ty se uvolníš, protože už si na nic hrát nemusíš - nakonec, stejně ta hra nemá žádný účinek

Hele všechno, co je ve spodu, je vždycky nejdůležitější, i když se to nezdá. Vezmi si třeba krásný dům. Kdyby neměl základy, které nejsou vidět, spadne. Takových věcí je spousta strom - kořeny, ........... a také v práci. Co myslíš, že by dělal manažer, kdyby nebyli dělníci, kteří pracují ? Co by snídal prezident, kdyby pekaři neupekli housky ?

Upravil(a) mashanka (7. 10. 2009 23:13)