A taky bych ještě chtěla dodat, že z tebe napřed ještě vytáhne nějaký prachy a pak tě pošle, jak se krásně říká na Slovensku, "kade ľahšie" ale u nás se tomu říká jinak.

ahojky.. tak ze začátku tvého psaní jsem si připadala jako když píšeš o mé první lásce s tím rozdílem,že já si půjčku nikdy nevzala,tak "hloupá" jsem nebyla.. jsi trdlo,jsi mladá a asi bych se snažila se trošku "odpoutat" a zřejmě hledat novou lásku,je tolik chlapů co jsou fain a tyhle problémy nemají.. je to tvůj první vztah a ty většinou nevyjdou.. ty peníze,že vaši půjčili je fakt obrovská konina akorát jste si zadělali na trable,ale chybama se člověk učí,že tak nevěš hlavu a okoukni okolí třeba se najde někdo s kým ti bude mnohem lépe..

Jo,velice rychle to vzdej.
Přítel je pořádný hajzlík (s prominutím).
Přece ho nebudeš stále tahat z průšvihů.Jednou se to může stát každému,ale to,co předvádí on,je pěkná sviňárna a ne jenom vůči tobě.
Buď ráda,že to není tvůj manžel a že nemáte spolu děti.

Elis... tak především bych tě chtěla pochválit, jak hezky mluvíš o svých blízkých.
Taky ti držím palce, abys se svou nemocí dobře vycházela, vypadá to, že umíš a že víš, co a jak.
Jenom mi připadá, že díky své nemoci se cítíš tak handicapovaná (vlastně, kdo by ne), že jaksi "bereš vše".
Zřejmě se bojíš, že nejsi dost dobrá, abys našla ještě nějakou lásku, rodinu atd.
Věřím tomu, že tvůj přítel i jeho rodina to neměli a nemají lehké (a kdo má?  ) , ale v podstatě si to ulehčují na tvůj úkor. A ty, beruško malá, statečně neseš svoji nemoc a ještě si necháš nakládat od jiných.
A věřím také tomu, že ti, kdo tě využívají, tak nečiní ze zlé vůle. Oni jsou prostě "jiná nátura". Oni svoje dluhy nepovažují za problém - koneckonců, vždy se najde nějaký dobrák, který vypomůže.
Obávám se, holka, že s penězi se můžeš rozloučit. Teď ještě přemýšlej, zda se chceš rozloučit i se svojí sebeúctou.
Zkus se na problém podívat tak, jak bys jednala, být úplně zdravá.
Teda - pokud to jde, mně se ro radí...
každopádně, jsi určitě prima holka a drž se
pa, Jess.

Radíte mi to vzdát? Já jsem si jistá, že on je tím pravým pro mě.

Jo ?  A jak se to projevuje ? Že tě utěšuje, když je ti špatně ? To by snad měla být samozřejmost ne ?

majkafa napsal(a):

eliselis napsal(a):

A pozor, teď to přijde - přítelovi rodiče se rozvedli, když mu byli 3!

Tohle jsem nepochopila. Máš s tím problém ty? Ukazuješ to tu jako nějakou atrakci.
Bohužel, mnozí rodiče se rozvedou, když je děťátku dokonce ještě méně.
A tebe vůbec nechápu, proč v dnešní době tak mladá se takhle zahrabeš. Místo aby sis užívala života a hledala k sobě toho správného partnera.

Ja som to pochopila tak, že ju to udivilo, keďže ešte stále - priateľ je medzičasom už dospelý - bývajú spolu...

Elis, jak píše Selima. Ty si jeho "lásku" kupuješ. Ale každý asi musí spadnout na pusu sám, než mu dojde. Jenže u tebe je to příliš velká cena už teď za procitnutí, a tos ještě stále neprocitla.

eliselis napsal(a):

to bety: asi neviš, co přesně RS znamená a přináší.

to vím naprosto přesně z vlastní rodiny

Tak ještě jednou se pokusím trochu upřesnit moji/naši situaci.

1) přítelova maminka pracuje, má stále zaměstnání, ale jak slyšíte v televizi o lidech, kteří se dostali do dluhové pasti - tak to je pčesně ten případ. Existuje dluh, nemám na jeho splácení, protože splátky jsou příliš vysoké, tak si vemu další půjčku na splacení té první, ale splátky jsou ještě vyšší/horší úrko a znova... Přítelova maminka udělala chybu, že se zadlužila, ale SNAŽÍ se to řešit, ale příjem má prostě jen jeden. Teď by se to snad mělo pomalu zlepšovat, nějakej dluh teď právě doplatila.

2) přítel je ve stejné situaci jako jeho maminka, ale bohužel s jeho kvalifikací se těžko hledá zaměstnání. Ale snaží se, většinou.

3) Bety: jestli víš co přináší RS, tak určitě víš, jak důležitá je pro nemocného podpora bízkých. A v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Moje skleróza se mimojiné projevuje téměř absolutní ztrátou zájmu o sex. Prostě na to nemám chuť a to skoro nikdy. A přítel vymýšlí a snaží se a chápe mě, ale je to zdravej chalp a sex ve vztahu potřebuje. Tuhle věc mi řekl na začátku vztahu, že to tak má. Já v té době jsme to považovala také za velmi důležitou součást vztahu, ale nějak mi nejde se přemáhat. Tak se teď kvůli sexu trápímě oba. U mě hlava chce, ale tělu poručit nejde a on je z toho doslova fyzicky vyřízený.

Náš problém ve vztahu jsou jen a jen peníze. To, že jich máme málo. Kdybychom měli penízky, odstěhovali bychom se (přítel už tuto myšlenku přijal za svou, dokonce sám hledá bydlení, které bychom uplatili) a tím by zmizel/zmenšil se problém s tchýní.
Prostě nechci skončit vztah jen a jen kvůli tomu, že nemáme peníze. Veškeré problémy (lhaní...) jsou spojwené= s nedostatkem peněz. Jsem optimista, proto věřím, že se tohle může jednou zlepšit.

Asi nejsem schopná popsat, proč (aspoň z mého pohledu) je přítel takový jaký je. Co se týče vztahu k penězům, tak od mlada jen přejímá vzorové chování jeho matky. On prostě jedná stejně. Přítel je velmi manuálně zručný, pořád něco vyrábí, ale celá jeho rodina ho považuje za lempla, ketrý nic nedokončí. Já když jsem si jako malá i větší něco vymyslela (co budu dělat, vyrábět atd) tak moji rodiče, pokud to bylo v jejich možnostech, tak mě vždy podpořili (nemyslím finančně, ale říkali: Ano, to je skvělý nápad, určitě se ti to povede a bude to moooc hezký). Přítel když se vrhne na novou věc, tak jeho maminka i babička stojí nad nim a říkají, to stejně nedoděláš, to nezvládněš, stejně to nebude fungovat... Takovýhle přístup k němu mi připadá nefér, protože on je na spoustu věcí opravdu šikovný. Teď například vyrábí skluzavku pro mého malého bratrance!!!

Mít vlastní bydlení a jistý příjem, tak si myslím že 80% problémů prostě nebude a zbytek můžeme řešit, vždyť v každém vztahu jsou problémy. A mě se opravdu nechce utíkat. Když uvažuji s chladnou hlavou (ten úplně první přáípsěvek zas tak s chladnou hlavou psán nebyl), tak prostě nechci, aby zrovna peníze hráli v mém životě tu nejdůležitější roli. Co je přítel se mnou, tak se snaží splácet co může, další dluhy nevznikají, ale s minimálním platem se toho prostě moc splácet nedá, zvlášť víc věcí najednou.

elis, prosím tě, když studuješ VŠ, máš přece na to, aby ses rozumně podívala na váš vztah.
To není jen o penězích, ale o diametrálně rozdílném pohledu na život. Na práci, bydlení, sex. Teď ti to nepřipadá důležité, ale je to tak, věř tomu. Do budoucna vztah "žena VŠ - muž vyučen" není moc bezproblémový. Zvlášť s postojem, který zaujímají příbuzní tvého přítele i on sám.

nehezky se poslouchají (čtou) ty věty, abys rychle vzala nohy na ramena, chápu. Ale jestli dobře počítám, je ti 23? V tomhle věku máš plné právo, ba řekla bych povinnost přiznat si, že by vám bylo lépe, kdyby jste byli přátelé. Já to vidím jako povahové  a jiné propasti, které jsou mezi vámi, není ani třeba je pojmenovávat, ony prostě jsou.
V čem jsi tak přesvědčená, že on je pro tebe ten pravý? V tom, že ty nemáš momentálně žádné libido a on je na sex více orientovaný? Přijde ti to jako dobrý společný bod?
Já od partnera očekávám, že pro mne bude jakousi nevysychající studnicí poznání, zkušeností, vědomostí a schopností, které mi předává a mě to posouvá, naplňuje mě to a baví...Čím tě naplňuje váš vztah? Co tě na něm baví, kam tě posouvá?
V tuto chvílí někam do... (dosaď dle vlastní úvahy)

eliselis napsal(a):

To Jess - děkuji, ale člověk není silný jen proto, že je nemocný Prostě to nějak zvládat musim, tak to nějak zvládam. Někdy líp, někdy hůř.
A není to tak, že by přítel a maminka čakali, že když půjde opravdu do tuhýhu, tak někdo vypomůže. V případě př. maminky je to spíš tak, že protože nikoho nemá (krom syna - přítele), tak už nečeká na nic a jenom doufá, že opravdu do tuhýhu nepůjde. Protože ona už nemá kapacitu něco dělat. Když jí daj exekuci na plat, tak holt asi nebude jíst, protože je jí jasný, že půjčovat si už asi nejde, jenomže když si vybrat mezi tím, že mi a) vypnou elektřinu b) nebude co jíst c) vypnou vodu... No tak hurá další provident, protože jíst se musí.

elis,  dluhová past je svinstvo, ale je třeba se tedy včas zastavit
i při exekuci na plat musí zůstat minimální prostředky na obživu, to je jasné i providentu - dlužník bez jídla=mrtvý dlužník=nesplácející dlužník
pro takové případy je tady snad nějaké řešení - vyhlásit osobní krach a po 5ti letech škudlení  se z toho dostat
neznám podrobnosti, ale na právním by věděli víc

Proč jsem sem psala? Protože jsem ze v danou chvíli potřebovala vypovídat. S tím sexem, asi jste to všichni špatně pochopili, náš sex vždy byl moc pěkný, ale protože poslední dobou mojí vinou (nebo spíše vinou mé nemoci) není moc často, tak to přináší jisté komlikace. Nám oboum, já se trápím, protože by hlava chtěla a tělo ne, přítel se trápí, protože to v něm vytváří napětí, se kterým se špatně vyrovnává.

Píšete o rekvalifikaci jako možnosti pro přítele, ale ony ty kurzy něco stojí, a ne málo a na to nemáme. Osobní bankrot nepřipadá v úvahu, protože pokud se nepletu, tak člověk musí uhradit alespoň 30% svých dluhů, což je dost problematické, když nejsou peníze.

Já nečekala, že mi napíšete, jo-to je ten pravý pro tebe a pro tvůj život, ale spíš něco ve smyslu, když si myslíš, že je to ten pravý, tak já bych zkusila tohle a tohle, vyvarovala bych se tohoho a tamtoho, já si myslím, že bys udělala líp kdybys se s ním rozešla, ale pokud chceš vztah zachránit, možná by mohlo pomoc toto.

Na tyto stránky jsem narazila, když jsem hledala, jak řešit vztahy s tchýní. Byl to jediný web, kde diskutující nepředpokládali rovnou dopředu, že tchýně je lempl, zlá a potvora, která svou snachu terorizuje tak nějak ze sportu. Našla jsem tady spoustu rad, které zdá zabírají. Proto jsem chtěla slyšet názor od vás, diskutujích, i na širší problém mého vztahu.

To kukačka: s názorem, že vztah /žena VŠ - muž vyučen/ nemůže fungovat zásadně nesouhlasím. Znám dost případů, kdy to funguje moc pěkně, daleko líp než v "rovnocenějším" vztahu. Tohle opravdu není problém. Nemusím se svým partnerem řešit strukturu národního rozpočtu, když máme spoustu jiných témat, které nás baví oba, a kde se shodnem. Tenhle předsudek je opravdu chybný.