Klubko napsal(a):

Popi, tak budeš jezdit s ním, fajn. Ale zbyde vám nějaký čas,který skutečně budete trávit jen spolu, aniž by za tím byl ten jeho koníček?
Respektive, je on schopen být s tebou někdy sám jen tak?

ale ano zbývá,málo,ale zbývá.Víš on na ty služebky nejezdil minulej rok tak často jako tento.Jenže ho přeložili na nový útvar a tím pádem jezdí na školení,plus služebky,takže možná proto vznikla i krize,protože je tento rok dost často pryč a občas jsem to nezvládala ...ne že bych mu za to nadávala,ale prostě když odjížděl,tak jsem brečela jak želva....no,ale je jasný,že to nebude setrvalej stav...on tento rok měl stěží čas i na ten koníček ...a proto vzniklo to co vzniklo...já chtěla aspon i ten kousíček času strávit s ním ale on potřeboval i ten koníček....a vždy mi říkal, abych jela s ním a já nebyla schopná udělat kompromis:-(

Klubko napsal(a):

A byl by on schopen udělat kompromis, aby zůstal jednou doma bez koníčků? Pomíjím ted tu práci. Tu berou jako nutnou.
A dodávám, že nejsem typ holky, která by nějak své partnery omezovala. spíše naopak. A sama stále co dělat.
Víš, připomíná mi to trochu mě samotnou. Taky jsem měla přítele, který měl hodně koníčů. Já taky hodně koníčků. Jenže když se začala plánovat rodina, zjistila jsem, že by to byl on, jeho práce, jeho koníčky a pak jeho rodina. A protože jsem právě děvče, které by samo mezi 4 stěnami s dítětem sama zhynulo, šel vztah do kytek. Jenom já už kompromisy nemohla dělat.

jojo on kompromisy dělal,je skvělej.A zůstaval se mnou doma...právě,že on se snažil ,ale já ne..teda hlavně poslední dobou, protože jak už jsem zminovala, ted je pryč skoro pořád..třeba na tři týdny odjede,pak je tu týden a zase odjede třeba na 14dnu...asi jsme to nějak nezvladli oba..On má jen jeden jedinej koníček ,sice i dost drahej,ale on si jím zároven občas i přivydělává jako instruktor...on naopak mě podporoval když jsem si chtěla udělat kurz, podporoval mě v taneční škole...a já??Já mu to vrátila tím,že jsem za každou cenu chtěla ted aby byl se mnou a nebrala ohledy i na něj.No jsme oba svobodní a právě říkal,že v tom jeho koníčku chce něco dokázat dokud jsme bezdětní,že až bude mimi,tak je mu jasné,že to bude muset omezit.Je možný,že taky ne...moje máma mě varovala,abych si to dobře rozmyslela,že až mi prý mimino bude v noci brečet ,aby se on nsebral a neodjel se potápět...

Kamoškin muž to robil a aj keď po svadbe a deťoch to torchu obmedzil, presedlal na iné športy a moc z neho nemala. Ale zasa potom prišiel a strážil deti, keď sme my dve spolu šli na latino kurzy alebo latino večierok. A keď mali chalani 12 a 9 rokov, urobili si sami potápačský kurz(ale inštruktorom nebol ocko). Kamoška vtedy obhrýzala stoličku, ale nepovedala ani pol slova... teraz sú v zahraničí, nemajú sa kde potápať, tak je kľudná, ale táto otázka sa podľa mňa znovu vynorí. A chodia s ockom lyžovať, hrať tenis, futbal, volejbal...

Však je taky blbost, aby člověk úplně opouště svoje záliby jen proto, že má děti. Záleží na tom, kolik času koníčky stojí a jestli jimi totálně nezanedbává a neomezuje rodinu.

Ahoj...jo takovou krizi jsem měla...a po třech měsících jsme se dali dohromady zas, nekomunikovali jsme spolu, ale náhoda tomu dala, nebo osud..těžko říct, kdo v tom měl prsty. Každopádně polož i otázku jak to pak je..
Přála jsem si to, věřila, že spolu budem a byla šťastná, když to tak dopadlo, ale už jsem si nevysnila a nevyvěřila taky ten průběh vztahu. Odstěhovala jsem se k němu asi po třech měs., pořídili jsme si psa, relativně nám to šlape, ale jsou to houpací extrémy. Láska...pohoda..úsměvy / výměna názorů (nejde ani o hádky)...tichá domácnost...neřešící stav.. a pak to nějak utichne..
Takže návrat považuju za výhru, ale vývoj vztahu lze přiřadit k patové situaci.

Tolerance je jistě dobrá, ale i ta má své meze. Mám kamarádku, jejíž manžel také tráví svůj veškerý volný čas svými zálibami. Kamarádka se o vše musí starat sama, s svými dvěma dětmi je sama od rána do večera, každý víkend. Mimoto tatínkovy záliby pěkně drásají rodinný rozpočet a příjmy mají bohužel takové, že si to nemohou fin. dovolit. Ale tatínek si to dovoluje, je sobec, na zbytek rodiny kašle.

Já osobně si myslím, že pokud ti živ. styl tvého partnera vadí už teď, mnohem horší to bude, až budete mít rodinu. Připadá mi, že zatím jsi ochotná jen ty dělat ústupky, protože se bojíš samoty.

Alysso, zdravím a fandím .

Papa22 "Láska...pohoda..úsměvy / výměna názorů (nejde ani o hádky)...tichá domácnost...neřešící stav.. a pak to nějak utichne.. "

No jo, Papi, ale život není lineární přímka... je to někdy pořádná houpačka. Důležité je, jestli Tě partner podporuje atd.

papa 22: "jen je to asi typ chlapa, kterého k životu potřebuju, i když mi v moc věcech nevyhovuje...to je bordel.. "

No tak si řekni, že je to vlastně logické... přece nebudeš žít s chlapem, kterého nepotřebuješ
To bude dobré - však uvidíš, on Tě život sám nasměruje .
A víš, jak to je: nic není jednoduché

Ahoj holky,všem děkuju ještě jednou za názory.Jinak abyste věděly jak to dopadlo.....blbě, rozešel se s emnou a ještě k tomu po telefonu....no srab...on,kterej mi vždycky tvrdil,že by se po telefonu nerozešel.Možná se nám to rozpadlo taky kvůli jeho šíleným dluhům....
No prožila jsem si měsíc nervů,nejedla jsem,páč jsem měla tak stáhlej žaludek,že jsme do sebe nic nenarvala.Zhubla jsem,ted už pomalu jím,sice ne stále jako předtím,ale jím.A víte ,co?V den kdy mi po telefonu teda řekl,že se vracet nechce,tak se mi svým způsobem ulevilo...nevím jestli následkem těch prožitých nervů už předtím,ale cítila jsem úlevu a poprvý od tý doby, vztek.Psychicky jsem na tom podstatně líp....a těším se na nový věci co mě čekají a budu dělat věci na,který jsem dřív čas neměla nebo měla,ale přítel s tím moc nesouhlasil....