Důvěřuj, ale prověřuj ve své podstatě znamená NEDŮVĚŘUJ. Prověřujeme zásadně, když nedůvěřujeme či nevěříme. Aspoň já. Ale lepší varianta je "nechat věcem volný průběh". Beztak prověřováním nic nevyřešíme, a negativa to nepřinese jen tehdy, pokud testovaný člověk jednal jak bylo naším snem. Tedy zasloužil si naši důvěru, ale my jsme byli nedůvěřiví, podezíraví a tudíž MY JSME TI ŠPATNÍ.
Hlavně neprověřovat.

Kdo se moc ptá, moc se dozví...
Prověřovat můžu děti a to ještě jen do určitého věku, ale prověřovat dospělého člověka, to je myslím nedůstojné nejen pro "prověřovaného", ale hlavně pro "prověřujícího". Pokud ten dotyčný bude chtít cokoliv utajit, stejně nic nezjistíš i kdybys prověřovala do úplného zblbnutí a pokud chtít nebude, postará se, aby ses dozvěděla.

Určitě jde o komunikaci. Máš nějaké podezření nebo chceš prověřovat jen preventivně? Rozhodně bych se nesnížila k prohlížení mobilu, počítače, telefonování a kontrolování v práci a pod.  Spíš, jak píše Macík, prostě mít otevřené oči a nepřehlížet, co je každému jasné. Nic se samo nevyřeší. Taky nemám ráda najistotu a když se mi něco nezdá, rovnou se zeptám.

Problém pak je, když se člověk zeptá, jestli se dozví pravdu nebo to, co očekává, že se dozví, že ?

Někdy je asi lepší nevědět, ale já jsem vždycky chtěla mít jasno. takže pokud bych měla o partnerovi nějaké pochybnosti, asi bych se nesnažila nějak pokoutně se dozvědět pravdu,ale zeptala bych se ho hezky z očí do očí. Ona mnohdy napoví i ta reakve druhé strany.... a na druhou stranu mám ráda, když se i partner zeptá mě. Zažila jsem kdysi žárlivce který než aby s ezeptal - a já bych dodala rozumné vysvětlení tak si vytvářel pochybné a nesmyslné teorie, podle kterých mu nakonec vyšlo, že jsem mu byla nevěrná ( což jsem nebyla)

Asi takhle - lidem (nebo muzum, nebo alespon me) je vlastni to, ze maji touhu vedet .. a ta touha je muze byt za urcitych okolnosti silnejsi nez vnitrni zabrany a dustojnost. Clovek zacne proverovat v okamziku, kdy ziska duvodne podezreni nebo kdy na svou duveru doplatil - a snazi se predejit dalsim 'ztratam'. Kolikrat si tim ale situaci velmi zkomplikuje - jednak, jak jiz bylo psano vyse, z naznaku vyvozuje mylne zavery a druhak jsou ta zjisteni mnohdy tak silna a zavazna, ze dotycny neni jeste pripraven je prijmout do vsech dusledku.
Po case, az se situace srovna, si clovek ujasni, ze 'kazdodenni' kontroly "telefonu/posty/kabelek/kufriku/tasek/skrini/supliku/pocitace/akdovicehojeste" jsou jen ztratou casu a hlavne nedustojne toho, kdo to dela. Zacne si vazit sam sebe natolik, ze je mu prednejsi vlastni cest pred tim, co dela ten podezirany.
Ale nic neni cernobile - zrovna tak jako neni na miste proverovat nekoho, kdo nedela problemy nebo nedava zaminky, zrovna tak muze byt na miste proverovat notorickeho 'lhare/gamblera/pobertu' zda zase nahodou nevyvedl neco, na co doplati cela rodina.

A jinak poznatky jak proverovat aby to nemelo jen negativa? Vsechno co se dozvis si nechat v hlave ulezet den, dva ... nez na to zacnes reagovat. Prvni reakce jsou destruktivni. A pokud mozno snazit se to nejrychleji zapomenout na vsechno spatne. Vyjdeme z toho, ze ten druhy se nam nesnazi planovane ublizit, tudiz ze nemame moc pravo kontrolovat jeho zivot, jestli ho zije tak, jak se nam libi.

Zkrátka buďme rádi, že jsme rádi Dokud jsem spokojená, nemám přeci potřebu po něčem bádat. Prostě si to jen hezky užívat  a nesnažit se to kazit vlastním přičiněním, stačí negativní vlivy okolí, proč vrtat i zevnitř

Důvěřuj,ale prověřuj...no tim se UŽ neridim..pak to boli...daleko vic se ted ridim tim ze Co oko nevidi ,srdce neboli...navic kdyz porad jeden ve vztahu patra po ruznych vecech tak stejne vec kterou najde si prizpusobi ke sve fantasii a problem je na svete...takze podle me je lepsi snazit nepidit po vecech ktere nam maji byt skryty...jestli je to neco zleho stejne se to jednou provali..

Já s tím pořekadlem nesouhlasím. Pokud opravdu důvěřuji, nemám potřebu prověřovat.
V okamžiku, kdy začnu mít důvod nebo touhu prověřovat, už to není důvěra

Ženská, když má problém, tak si chce sednout a povídat o nich, aniž by očekávala řešení, jen se z toho potřebuje vymluvit. Chlap v témže případě má pocit, že si musí poradit sám, ale protože mu to zabírá téměř celou kapacitu myšlení , tak občas přestane mluvit nebo to vypadá, že ztratí zájem o cokoliv doma, maximálně se jde poradit s kamarádem, ale manželce/přítelkyni o tom prostě vykládat nechce. Takže pokud změní chování, nemusí v tom vždycky být "ta druhá", ale klidně jen zdravotní problémy (zvlášť o těch neradi mluví), potíže v práci, prostě cokoliv a pokud to není zrovna známý okresní bejk, u kterého je podezření na místě, může mu takové prověřování akorát přidat další problém k tomu, který už má.

Stoprocentní souhlas se Sárinkou.
Proč prověřovat, když není důvod? Prověřovaný pak má oprávněně pocit "oka velkého bratra" nad sebou, oprávněně se mu to nelíbí a oprávněně svou nelibost může vyjádřit.
A proč neprověřovat, když důvod je? Prověřovaný by měl pochopit, že pokud existuje objektivní příčina(y) našich pochybností, samozřejmě budeme pátrat po objasnění. Když se nepotvrdí, "lustrovaný" se nafoukne pocitem určité satisfakce, a když se potvrdí...>prověřovat se musí.

A bude si myslet, že má doma žárlivou stíhačku.... Kdyby se to stalo mně, pomyslím si, jestli se přítel nezbláznil, že mne takhle vyšetřuje a naopak mi to nasadí brouka do hlavy, jestli to jako bude do budoucna standard a nebude se to náhodou zhoršovat....