Hm ty nemáš ani na to říct matce že jsi těhotná? Myslíš že jseš zralá na to mít dítě?

Zbytek ani komentovat nebudu neboť bych zase byl nejspíš velmi ošklivý

Veru naprosto souhlasím s Mončou a Jeňýkem (i když to šlo říct i janak, ale to by nebyl on... ) Ještě bych dodala, že i když to teď doma vypadá jinak, věřím, že i mamka až to "vstřebá", bude mít z vnoučátka velkou radost. Žádná mamka nebude vyčítat své dospělé samostatné dceři, že má dítě. A obzvlíště ve 23. Já jsem o dva roky mladší, ale se samostatností jsem nikdy takové problémy neměla a řešit odobnou otázku jako Ty mě ani nenapadlo... prostě buď to vezme nebo ne, ale je to jen a jen věc Tvá a Tvého přítele - vy jste a budete za dítě zodpovědní a vy o svém životě musíte rozhodovat - nikoliv Tvá matka...
Uvidíš, že to bude dobré a nakonec to bude ta pravá "rozmazlovací" a šťastná babička

Luci, to jsou jen takové "plané" vyhrůžky moje mamka taky pořád protestovala, že je na babičkovství ještě moooc mladá a když jí bylo 44, tak se jí narodila první vnučka a naopak byla neskutečně pyšná na to, že je tak mladá babička taky co by chtěla, když si bráchu pořídila v 19, že

Moje mladší ségra mě loni předhonila - bylo jí v té době 19 let, když porodila Verču.. Máma do ní lehce zahučela, že teď skončila školu, jestli by nebylo lepší si udělat nějakou praxi.. Teď je štastná babička, v dubnu bude dvojitá (o to se tentokrát postarám já) a v září se stane babičkou po třetí - ségra čeká druhý

Díky moc všem za povzbuzování, mimo Jeňýka, moc si mi pomohl.
JAsně že jí to řeknu, ale prostě mam strach.
Je naprosto nemožná a já jsem bohužel jedináček.
Do všeho mi kecá, všechno předělává a myslí si o mě že jsem naprosto neschopná. A bohužel to nevidim jenom já, ale i muj přítel. Taky ho furt buzeruje a že to dělá špatně a že to má dělat takhle a vždycky má na všechno nějaký připomínky.
Kolikrát jsem s ní o tom už mluvila, podobrém i pozlém, ale prostě to nejde.
Pořád si vede svojí
Vždycky když jí řeknuže se těšim až budu dělat tohle a tohle (třeba natírat dřevěnou podlahu - jelikož zařizujem) tak přijdu druhý den z práce a ono je to hotový. Neni tady nic co bych mohla říct že jsem to dělala já.
No jsou to sice blbosti, ale mě to strašně štve.

Já se prostě nemůžu postavit na vlastní nohy i když strašně chci!
Když chci něco zařídit, tak že ne, že to musí ona atd.
Ještě teď mimčo, mam pocit že ho bude převychovávat a nikdy se odtud neodstěhuje (měla by tak za půl roku)

Dík že jsem se mohla trochu vypovídat.
Jinak Jeňýku o tvojí další odpověď fakt nestojim, protože mám rizikový a nechci se cítit ještě hůř než se cítim. Promiň, ale možná si to myslel dobře, ale moc citlivej teda nejsi.  Fakt promiň.

No myslím že s tou svobodnou matkou to tak horký není když máš přítele. U mě to bylo podobný. Mě bylo 19 od 14 jsem se tahal as punkerama v 19 jsem se odstěhovala z domu a za 3 měsíce jsem byla zpátky těhule. Vzaly to v pohodě a dokjonce vypadali štˇastně. Jsem ten tip kterej nemůže mít asi normalního chlapa. Takže Syna mám s pačesatým metalákem.  Byl dobrej, ale na mě moc pil, takže jsem se s ním rozešla když začalo dom. nas. Ale to je už zamnou a syn půjde do první třídy. Navíc jsem na zajíčky takže to byl samej rocker. Nakonec jsem zkončila tak že jsem si vzala nácka a jsem štˇatná a spokojená.  Jen jsem chtěla říct že na tom jak tvůj přítel vypadá nezaleží i když na to lidi koukaj a hodně. tedˇti to nepříjde, ale až porodíš to malé je to jiné. Já jsem taky v těhu nosila vysoký boty, červenou hlavu .. samozřejmě že mám tetovaní( to mi nevadí do tedˇ) Ale potom je to jiný. Kord když musíš chodit na uřady... já s tím neměla moc dobrý zkušenosti, proto jsem zmněnila image a hned se to zmněnilo. To jen pár zkušeností.
Takže život je váš a né tvojí mámy, musíte se podle toho zařídit.
Ona tě sice vychovala, ale měla by tě nechat žít.

Upravil(a) masa (9. 2. 2006 10:30)

Díky moc, přítel vám vzkazuje že je perfektní kluk, vysoce inteligentní a krásnej.

Už jsem s ním 3 roky, ale vim že se jí pořád nelíbí jaký má vlasy a jak chodí oblíkanej. Ale to je mi tak nějak jedno, já se ho nevzdam!

No dneska přišel leták na slevy kočárků, tak jsem mámě řekla že to budu zachvíli potřebovat, nereagovala, tak jsem jí řekla, že jsem to s tim letákem myslela vážně, a ona že to snad ne? Přece nejsi těhotná? a smála se a odcházela a ještě mi řekla No to by ses mi teda odvděčila.

Takže tomu jak se zdá nevěří. No už jsem jí to řekla, v pátek přijde rodinka přítele s flaškou, tak jí to snad dojde.

maso: tys měla docela veselej život viď ? Přítel je punker asi už od základky a teď je mu skoro 27 let.
Ale tady jsou na to lidi už zvyklí, je to tu takový punkerský městečko.

Evo36: máma chodí do práce, má přítele o 10 let mladšího asi rok. Takže u jejího přítele je mi jedno jestli se mu to líbí nebo ne, to je jasný.
Zaměstnávat jí ani nemusíme, protože ona ví, zná a umí všechno nejlíp. A když po ní něco vyjímečně chci, tak mi to pak ještě vyčítá. No děs. A to pořád radí i jejímu příteli! Nebudu se divit, když od ní nakonec odejde, je to blbý, ale je to tak.

Jinak děkuju za podporu, je to strašně krásně napsaný, nejsi spisovatelka? Je to fakt moc krásný! A děkuju!
Mějte se fajn!

Veru Ještě bych do pátka zkusila mámu informovat, aby pak při příjezdu příbuzenstva nebyla zaskočená, překvapená a možná i dotčená, žes jí to neřekla (Vím, žes jí to naznačovala a ona nepochopila. Pro ni to ale teda znamená, že těhotná nejsi...když nepochopila...tak by možná mohla v pátek dost koukat.)...A to, že mámu zaměstnávat nemusíš, to je omyl....píšeš, že sama ví, sama umí nejlíp...ocenili jste ji někdy? Je to třeba blbost, ale proč neocenit, když pro vás něco udělá...já to mám podobný s babičkou, ale ona tedy neumí "vše nejlíp"...Loni jí bylo 80, když včas neseberu prádlo, tak to udělá ona a dokonce ho i složí a vyžehlí! taky se mi to moc nelíbí, protože jí nechci práci přidělávat. Ale vidím, že jí to dělá radost, jako že je ještě potřebná. Takže jí poděkuju a jsem si vědoma, že mi vlastně fakt ulevila. Ale babča nevyžaduje žádný ovace a vděčnost, tak mi to "děkuju" jde z pusy úplně samo a přirozeně...Ale jestli maminka chce, abyste jí vynášeli do nebes a poučuje....je to pak těžké, to jo. První krok k samostatnosti jsi už udělala, bráníš si svého partnera. Výborně! (Nejde teď o to, jestli je dobrý či špatný, ale o to, že si umíš stát za svým názorem, i když ho třeba později přehodnotíš.) Ty se v životě neztratíš. A nezapomeň - mamince se nemusíme odvděčovat. Já si naopak myslím, že je povinností matky a otce se o dítě starat. A měli by to dělat tak, že to dítko se jim pak odvděčí samo od sebe, z lásky, nikoli z povinnosti...Jsi sama za sebe zodpovědná, jsi samostatná, máma pochopí. (Co promluvit s přítelem, jak na ni?)
A díky za kompliment, ale spisovatelka nejsem (i když ta délka příspěvků by tomu leckdy odpovídala Pozdravuj přítele, neboj se života nic, vše bude takové, jaké si to zařídíš....je to na každém z nás. Držím palce. Ahojda.

to já jsem už od 16ti na svých nohou a když jsem přišla za mamčou ve 23, že jsem těhu (to dlouhém plánování, což věděla) tak taky vypadala nějak zaskočeně. Je jí taky 42, ale tvrdila, že chce být babičkou, ale když to přišlo, tak mi nepřišla zrovna jásavá
asi je to šok i pro babičky a dědy, tím se dostávají do další generace a jsou báby a dědci. Asi se s tím taky musí smířit
máma se taky smíří - nic jiného ji nezbude. Hlavně se nenechej urážet, že ti dala vše a čekala více atd. škoda, že bydlíte spolu. Jinak by se jí to hned rozleželo

No veru, to je síla, já bych asi dělala víc pastiček, nejen s tím kočárkem a rozhodně dřív než přijdou přítelovi rodiče, reakce by před nima mohla být hodně zlá a to nepotřebuješ .......
Tak třebas, říct mamce ať si vezme tvoje vložky, že je nepotřebuješ, pak se zeptat na tu svou starou panenku, že bys jí ráda něco spíchla, nebo koupila na sebe aby se líbila i tvýmu miminku, zeptat se jestli jí máš říkat babičko nebo maminko, zeptat se jí jestli něco natře, protože výpary z barvy by nesvědčily miminku, zeptat se jestli půjde s tebou na ultrazvuk, jestli si dá s tebou čaj, že kafe raději nebudeš....
Já měla to "štěstí" že mi bylo skoro 30 když jsem otěhotněla, byla jsem skoro rok vdaná....., taky jsem nevěděla jak to mamce říct ( i když věděla že se snažíme a na babičkovství se těšila), čekala jsem až do 7 týdne, pak jsem jí na ulici jen tak řekla no jo máš pravdu BABIČKO a div nebrečela, jen se zeptala, to seš v tom, vážně ? a vlepila mi pusu, nic víc neřekla, protože to by ty slzy neudržela.

Jenyku, opet jsi mi vzal slova ohledne mailu pani Masi! plne souhlasim
Veru, maminku na patecni navstevu radeji priprav vice konkretneji. Myslim, ze pokud negativne nereagovala na tve poznamky, tak urcite i prijme fakt o tvem tehotenstvi. Hodne stesti, hlavne se nerozciluj, pusobi to na mimi. Hezky vikend, v.

Tak sakra, Jeňýku, to jsi tak sociálně tupý, že neumíš pochopit, jak je čerstvě těhotné devatenáctileté holce, kterou maminka neustále utvrzuje v pocitu, že je neschopná a nemožná???? Zřejmě jsi měl štěstí, že tvoji rodiče tací nejsou, nebo právě naopak v tobě vypěstovali ten sarkasmus, který tady předvádíš. Trochu zapřemýšlej, než začneš psát. Díky.