...nepovedala??? Idem sa pozrieť...tak som debil ja.....Hmm

kukulin napsal(a):

Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

A co kdy sis žil ve svých letech svůj život za svoje peníze a vyskakoval si pouze do výše svojeho platu?

Ano, ta zubní protéza je podle mě jedním ze symbolů stáří a použila jsem ji jako příměr. Jistěže vím, že i mladší lidé, jinak fit, mohou mít částečnou či úplnou náhradu chrupu. Ovšemže jsem se nechtěla dotknout nikoho, koho se právě toto dotýká. A samozřejmě vím, že vitalita čili  chuť do života není pouze výsadou mladších ročníků, ale mohou jí oplývat běžně ti, co už jsou na světě o pěkných pár let déle...

A slovo normální je pro mě synonymem ke slovům běžný, přiměřený, obvyklý.

Slovíčkařit sem opravdu nechodím.

V situaci Kukulina bych asi zvážila svoje možnosti, že totiž buď budu s tátou a jeho novou partnerkou aspoň společensky vycházet a nebo to tedy okomentuju tak, že táto, já od tebe čekal, že budeš žít sám a radovat se z našich návštěv. Vidím, že ses rozhodl jinak a nechci se už s tebou stýkat. Jako dospělý by ale tazatel měl uznat, že ani on ani jeho bratr nehodlají žít jenom pro otce, když zůstal sám, i když po něm by to chtěli. Manželství končívá smrtí či rozvodem. Ano, lze si do jisté míry považovat člověka, který řekne - a nyní budu žít sám až do konce svých dní, ovšem mezi námi, člověk je tvor společenský na každý pád. Od tazatele to vidím jako ukřivděnou pózu, asi na každé nové partnerce by si něco našel, tady se vrhl na ten věk, což je pochopitelné. Ta tatínkova budoucí žena z nějakých důvodů asi není schopná najít si partnera věkově přiměřeného, teď se do mě někdo asi pustí nanovo, volí tedy tuhle možnost, protože má pocit, že biologické hodiny tikají a bijou, a pokud ti dva spolu budou chtít žít, nic a nikdo tomu nezabrání. Příbuzní mohou ohrnovat nos desetkrát, ohánět se morálkou nadevše, ale ti naši osamělí příbuzní si asi velice rychle uvědomují, že čas běží nemilosrdně a pokud zůstanou sami, bude to spíš neveselé.

Tady bych si odbočila...znala jsem jednu uvědomělou, která se vpravdě obětovala rodičům, partnera si nikdy nepořídila, jak se dalo čekat, dochovala rodiče do konce no a teď je sama jako kůl v plotě. Kukulinův otec má na to, aby si pořídil mladou partnerku a chce to světu ukázat, jedna věc je ale něčeho dosáhnout, jiná si to udržet, nemůžu než opakovat, já bych do toho, ač nikdy se nemá říkat nikdy, nešla. Oč snazší by to táta měl, kdyby si našel věkově přiměřenou ženu, s níž by mohl jezdit po výletech, chodit za kulturou, sportovat, která už má děti taky odrostlé a nějakou tu životní zkušenost s patřičným nadhledem...no a co by jim chybělo. Žádné spory s dětmi, žádné plínky a dokola se opakující záležitosti kolem malých dětí, které má...nekamenovat prosím!...třiapadesátiletý člověk zdárně dávno za sebou.

Selima napsal(a):

kukulin napsal(a):

agewa napsal(a):

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Takhle to opravdu neřekla. Když přišli, seděl jsem ve svým pokoji a otec rozrazil dveře, a řek: Jé ahoj, ty jseš dona? jako kdyby to nevěděl. "Vy se ještě neznáte..." pokračoval a stál s ní ve dveřích. Ona řekla: Ahoj, já jsem Markéta...
a já na to polohlasně, což asi otec neslyšel, protože se ještě přezouval:  "Hmm, nazdar." A zůstala tam stát a pak začala cosi štrachat v kabelce (asi kapesník). Otec pak: "Tak Kukuline, podej si s ní ruku." To jsem dělal, že neslyším. A on: "Prosím tě přece tě nebudeme nutit a nebudeme tady takhle stát. Markéta je unavená a chce si lehnout. A já musím, zítra taky brzo vstávat." A na to jsem reagoval: "Hmm, tak jo" a začal jsem se balit a odešel k tetě.
Takhle asi nějak to bylo. Hmm už slyším ty ohlasy, jaký jsem cinik a nezdvořák a jaká je Markéta slušné děvče.

Nevím co si myslí a ani mě to nezajímá, protože vím, že ona by ráda na oplátku věděla co si myslím já. A to by možná nemusela rozchodit. Nehledě na to, že pár věcí o ní vím. Otec o ní ústa nezavře. Jak byly např. v Baumaxu nebo na nějakým hradě nebo zámku a že teď  Marketě dělá ježdění špatně, ale jela s ním. Jak umí vyšívat a jak mu pomáhá na zahradě atd. atd. atd.
No zkrátka Anna Karenina, panenka Maria a Scarlet dohromady. A jak jim její máma říká, že jim to sluší spolu. Když jsem viděl některé její šatičky na fotkách, nechci říct co mi připomínala. No dělá se mi mdlo. Táta nebyl schopný za posledních 15 let mámu vytáhnout ani do parku.

Neviem, nerobil si si na ňu zálusk sám? Že by ako pristala lepšie k tebe ako k otcovi?
Inak, milovať ju naozaj nemusíš, ale nenávidieť je durhý extrém. Slušné správanie by si sa ale mohol naučiť aj k tým, ktorých "nemusíš", už len kvôli práci alebo životným situáciám, kde si nie vždy môžeš vybrať, s kým budeš pracovať, bývať na izbe, hrať volejbal a podobne.
Otec je proste zamilovaný, možno ti to pripadá trochu smiešne a je ti to aj trochu ľúto, ale ver, že rovnako zamilovaný bol kedysi aj do tvojej mamy... ale to zamilovanie sa zmení na niečo iné, na úctu a spojenectvo(napríklad sa prejavujúce tak, že si tento zázrak nepriviedol za maminho života, ale až po smrti.. ).

Selimo - přesně to mě napadlo že je Kukulin uražený, páč M se mu děsně líbí a naprosto nechápe, jak si mohla vybrat seniora namísto juniora bažícího po majetku bližních

Jenom bych chtěla podotknout, že prudké změny někdy vyvolají i prudší reakce a že Kukulin si zase tak moc intenzivně nestěžuje, že spíše konstatuje, že ho situace zaskočila. A kdyby to byla stuace jednoduchá, nebralo by to tolik přispěvovatelů. Spíše mi zde řešíme svoje postoje.

Jen ještě. Dělá to dojem, že otec Kukulina si chce založit svou rodinu a současně že chce do ní vtáhnout i majetek
spíše celý. Vypadá to, že žijí v kraji kde je majetek důležitý a tvoří se dost dlouho a těžko a v téhle rodině i s přispěním rodiny zesnulé matky. Teď je otázka zda by jste se nad majetkem povznesli, řekli je to fajn, tak já již s ničím nepočítám, časem si odvezu věci z pokojíčku, nic to není, chápu že se stanu synem druhé kategorie, což se ti dva synové časem stanou, Markéta si bude hájit prostor pro svého potomka a ti dva již budou odsunuti, doma již budou vlastně návštěva. S tímhle by se musel vypořádávat každý. Je to újma, vlastně takhle přijít o rodinu.
Otec má právo na svůj život, to je jasné, ale neměl by si rodinu zakládat na úkor synů i když jsou dospělí.
Sice si založí rodinu, ale právní vazba, odpovědnost, postarat se o otce v případě že mu manželství nevyjde, ta jim zůstává. Ano, ať si otec založí rodinu, ale neměl by ani dospělé syny šidit.
Je pravda, co zde někteří vyslovují, že v takových situacích je lepší se nad hmotné věci povznést, třeba se ztrátou "kytičky", ale určitá opatrnost je na místě také.

Upravil(a) Bláža.. (18. 6. 2009 8:46)

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům.
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Jak už jsem psala dříve, v této diskuzi, sama jsem podobnou situaci zažila, a rozhodně jsem se nechovala tak trapně jako kukulin, a to mě bylo podstatně méně let. Bylo mě jedenáct když otec zemřel, matka trvdě vydělávala peníze, sestry o hodně let starší byly vdané, já když přišla domů ze školy jsem zatopila, udělala si jídlo, uklidila ale všechno sama, naučilo mě to pevně stát nohama na zemi a na nikoho nespoléhat a nečekat až mě někdo z něčím pomože, což si myslím, že kukulin prostě neumí, pořád čeká, že mu tatíček bude stát za zadkem, probůh v jeho věku by mě bylo hamba. Pokud vím tak otec s dotyčnou doma nebydlí, tak o co mu jde. Taky nechápu co to mluví o majetku, v jeho věku už by snad mohl umět dojít na úřady a lecos vyřídit, já už fakt nějak nechápu jak može být takové tele.

Teď je otázka zda by jste se nad majetkem povznesli, řekli je to fajn, tak já již s ničím nepočítám, časem si odvezu věci z pokojíčku, nic to není, chápu že se stanu synem druhé kategorie, což se ti dva synové časem stanou, Markéta si bude hájit prostor pro svého potomka a ti dva již budou odsunuti, doma již budou vlastně návštěva. S tímhle by se musel vypořádávat každý. Je to újma, vlastně takhle přijít o rodinu.


Blážo, tohle mě dostalo... věci z pokojíčku. Třicetiletý syn snad nedoufal, že teď se roztáhne po bytě, otce strčí do komůrky a založí rodinu, kterou bude financovat z dědictví po mamince a otcova důchodu.
Pokud se pamatuju, psal, že se odstěhoval po smrti maminky kvůli práci...
Doma už jsem návštěva od dvaceti a nedovolím si u našich ani otevřít ledničku bez toho, že bych řekla, proč jim tam lezu. Není totiž moje a to přesto, že jsem do ní, když jsem tam bydlela, ukládala potraviny. 
Pokud kukulin přijde o otce, pak ne kvůli Markétě, ale kvůli svému jednání.
Teď mě napadlo, jak bych se asi cítila, kdyby mi tohle jednou udělaly mé děti. Asi bych si řekla, že jsem někde udělala chybu, ale jsou tom moje děti, mám je ráda a měla bych snahu to urovnat. Jako kukulinův otec...
To dědictví, jo, tam ať to znova přetřesou, ale co se týká nového vztahu otce, má na něj právo. Je určitě lepší mít partnerku, která je mi oporou, než dva ukřivděný synáčky, co mě jednou možná ani nenakoupí a než se starat, šoupli by mě do LDNky.... protože jsem jim dal málo...

Selimo, jo, jo... vypadá to tak.

Nikdo do toho nevidíme, maminka mohla už dávno předtím, než zemřela říct taťkovi - a nezůstávej sám Františku, ty nemůžeš žít sám...
Taky není dobrý idealizovat si manželství svých rodičů. Ona ho milovala a on ji a teď NAJEDNOU si najde nějakou jinou...
Vím o chlapovi, co měl poměr a než se začali rozvádět, zjistili u manželky rakovinu. Zůstal jí po boku až do konce. Oba věděli, že má jinou. A že jednou bude s ní.

Někdy jsou to propletence...

majkafa napsal(a):

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům.
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Chápu, Majkafo, také jsem se vzdala dědického podílu. Každý ale ví, že k tomu, aby si mohl dovolit povznášející pocit neulpívání na hmotných statcích, musí být zachované nějaké podmínky. Přinejmenším ti nesmí hrozit, že budeš bydlet pod mostem a louskat šváby. Když je střecha nad hlavou, plná lednička, příjem pokrývající základní životní potřeby, dokonce možnost komunikace na internetu, dá se celkem v pohodě povznášet.  Nevíme, v jaké situaci se nachází Kukulín a jeho brácha poté, co se jejich táta rozhodl, že bude pěstovat tak nákladný koníček.  Možná, že oba jsou na tom se svými podmínkami uspokojivě, pak je jistě namístě Kukulína povzbudit k větší samostatnosti. Jestli je ale jejich situace nutila počítat s podporou rodičů, pak se dá pochopit, že je z toho rozladěný. Tohle nevíme. Téměř s jistotou ale víme, že ten, kdo se nad majetek povznést nehodlá, je jejich táta. Ten patrně na základě svých životních zkušeností nahlédl, že lásky se nenažere.

Upravil(a) haiel (18. 6. 2009 10:10)

Haiel - sice nevíme v jaké situaci se nacházejí, ale vím ekolik jim je let v 31 letech ti rodiče nejsou nuceni pomáhat, vše závisí jen na jejich dobré vůli, upřímě, mít třicetiletý dítě na krku je solidní oprátka neprosto to nechápu, nám třebas máma pomáhá, ale v životě by mě nenapadlo jít za ní s tím, že mám na něco právo prd mám, ona ty peníze vydělala, její jsou a dělat si s nima může cokoliv

Myslím si totéž co Helena, tj. nejeví zájem se dohodnout. Jak může vědět, že se otec nechce domluvit, když mu nedá příležitost.
Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Mě připadne kukulin jak uražená velmoc.

no je pravda, že by bylo dobré, kdyby K. blíže specifikoval o jaký "zatajený " majetek se jednalo, taky by mohl odpovědět na několikrát položenou otázku....jak se k tomu staví bratr.

Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.
a pokud o otci smíšlí tímto způsobem? možná by mohl jít otec pod ten most a přenechat vše svým dospělým dětem.