Kukulíne, já se věkově víc blížím tvému tátovi než tobě. A taky jsem zůstala v životě v určitou chvíli sama, (rozvedla jsem se a můj BM stejně pak zemřel, stejně bych byla v 38 vdova, ale to sem nepatří).
A vím, jak je smutno člověku samotnému, zvlášť pokud je to člověk vnitřně stavěný na život ve dvou. A taky mimo jiné vím, jak člověku kromě souznění, pohlazení chybí i sex. Možná ti to v tvém věku přijde nepochopitelné, že by otci v jeho věku tohle vše mohlo chybět, ale je to tak.
Nezlob se, ale myslím, že vůbec správně nejednáš. Nejednáš jako dospělý chlap, a jako dobrý syn, když se k tátovi a jeho nové partnerce takto chováš.
Vím, že je možná pro tebe těžké smířit se s tátovou novou partnerkou po smrti tvé mamky. Možná považuješ za správné, aby táta na život už rezignoval, jen vzpomínal na zemřelou mamku, a staral se o vás.
Ale proč? Ty a tvůj brácha jste už velcí, vedete jistě samostatný život. Tak proč by váš táta nemohl taky vést ten svůj? A třeba i s novou ženou a malým dítětem? Proč mu to ztěžuješ?
Dědictví po mamce taky není jen vás mladých, ale určitým dílem i táty. A mimochodem, táta se na jeho pořízení aktivně podílel, tak proč by mělo připadnout vše vám?

Víš, tvůj postoj se mi zdá nesmírně sobecký. Asi je dobře napsat to sem a přečíst si i názor jiných. Třeba ti to otevře úplně nový pohled, tátu pochopíš, jeho novou rodinu mu budeš přát...

Řeknu ti to ještě takhle: Mí rodiče jsou rozvenení, můj táta přítelkyni má. Já ji mám moc ráda  a jsem jí vlastně vděčná, že s tátou občas je, a že táta není sám.
Mé mamce v druhém manželství manžel zemřel, je vdova. Žije sama. Mám o ni často strach, třeba kdyby doma někde omdlela, bojím se, že bych to zjistila třeba až za dva dny. Nemůžu být u ní pořád. Kdyby si ona našla přítele, moc bych jí to přála a mě by se i moc ulevilo, že by někoho měla, a já neměla tak špatný pocit z toho, že k ní nestíhám zajít tak často, jak bych si přála.

Přemýšlej o tom všem... a snaž se tátu pochopit... Táta prožil hodně moc zlého, stejně jako vy synové, když mamka umírala...Přejte mu hezký novýživot, vždyť by ho mělo čekat ještě tak aspoň 20 let života, a přej mu, ať ho prožije šťastný.

kukuline - je to těžké.
S otcovou partnerkou nemusíš vycházet nijak přátelsky, ale otec je dospělý a svéprávný a s jeho rozhodnutím nic nenaděláš.
Na druhou stranu - otec by asi neměl tlačit na pilu a snažit se vás spolu seznámit tak nějak "na silu".
Asi Ti nejvíc v celé té záležitosti vadí nějaké majetkové vztahy.
Ty my tady asi stěží posoudíme. Je to opravdu složitá situace - záleží na všech okolnostech.
Neporadila jsem, ale věřím tomu, že některé věci je lépe neřešit teď hned, ale nechat je řešit samospádem.
Ať všechno dopadne ke Tvé spokojenosti.

Tak já se taky přidám. Myslím, že o věku to vůbec není. Přece mladší neznamená špatná. Klidně mohl narazit na věkově rovnou, která by šla po penězích, ale proč hned odsuzovat mladou, že jde po penezich kdyz ji vlastne ani neznas? Neni to o veku je to o cloveku. Mamincinymu strejdovi umrela zena kdyz mu bylo kolem 50, to mel zustat do konce zivota sam? Ne, truchlil asi 2 roky a pak si nasel novou partnerku... o 20let mladsi s 2 docela malyma detma....no a? Dotedka jsou spolu a uz je to vic jak 10let! Mozna ti vadi, ze si tu novou nasel tak brzo, ale treba jen nechtel byt sam.  Z toho co pises asi uz s nim nebydlite navic jste dospeli, urcite by i tobe vadilo, kdyby ti tatka branil mit partnerku z toho duvodu aby si byl s nim a mel na nej vic casu.... Zkus se nad tim zamyslet, nemusis jeho novou partnerku mit rad, staci kdyz se s ni budes snazit v ramci moznosti vyjit. Tak drzim palce at je vse co nejdriv OK.

Také si myslím, že dospělý syn by neměl otci určovat, s kým bude a nebude... Maminka zemřela, nikdo nechce být sám, pokud je "normální"... Majetek se určitě bude řešit (podle zákona) v dědickém řízení, to nová partnerka ovlyvnit nemůže. A jak píšeš, budeš mít sourozence...
Bolest ze smrti maminky by neměla být důvodem k tomu, abys otce, kterého máš určitě rád, zavrhl... Přeju ti hodně síly a ohleduplnosti...

Aneri, tys tady ale naplácala nesmyslů. Domněnky o lásce jeho otce k jeho mrtvé matce? Tím mu opravdu pomůžeš. Že ti hanba není. Jako sup nad mrtvolou.

No to je zase nadělení
Ačkoli Bety vynáší poměrně drsné soudy tady s ní musím souhlasit opravdu se chováš jako kdyby ti bylo třináct, ještě zadupat nohou by sis měl Předně bych se snažila si uvědomit, že můj otec už mi ve třiceti letech budoucnost zcela jistě nebuduje. Naopak je načase abych já budovala budoucnost svým dětem Nebo se třebas starla jen o sebe. Ale rozhodně nepočítám s tím že když mi bude třicet budou se pro mě rodiče moct přetrhnout Mimochodem můj otec opustil mámu když mi nebyl ani rok kvůli jiné ženě babička do mě v mém dětství lehce cpala jak je táta špatnej, ale řeknu ti, na to jak jsem byla mladá, jsem měla ecidentně rozumu víc páč vidím, že táte je u tý "rozvracečky manželství" šťastnej. A mámě je taky líp, když si může věst život po svým. A není o tom mít rád? Nemá to právě vypadat tak že lidem přeješ jejich štěstí, i když třebas tobě přijde maličko divný?

Kukulíne, jestli dobře čtu, váš táta je slušně situovaný muž a má o 25 let mladší partnerku, se kterou je schopen i ochoten založit novou rodinu a ty jako syn se cítíš zaskočený jeho počínáním, především s ohledem na majetek, na nějž cítíš a částečně i máš nárok, stejně jako tvůj bratr. Podívej, může to být tak, jak píšou děvčata, že se jedná o skutečnou lásku mezi ním a jeho přítelkyní, pak se o svá práva s bratrem bát nemusíte, ta žena jistě bude v této věci vstřícná. (Na jejím místě už bych dávno vás oba o tomto ujistila a požádala svého muže, aby se se syny náležitě vyrovnal. Je dobré mít čistý stůl.) A může to taky být tak, jak se domníváš ty, že je za tím nějaký kalkul.    V takovém případě se na to můžeš krajcvajc a nechat události plynout. Táta je zjevně zaláskovaný, řeč s ním nebude, možná až časem. A vy s bráchou jste dospělí chlapi, určitě se o sebe postaráte, přijít o finanční jistinu do budoucna je určitě nepříjemné, ale....všechno se mění a často člověk pozná až časem, co pro něj bylo dobré. Jestli z té ženy nemáš dobrý pocit, nikdo tě nemůže nutit se s ní stýkat, pozor ale ať si nezavřeš dveře k tátovi. Ona je teď jeho citlivé místečko a zamilovaný člověk dělá blbiny, které ho třeba později mrzí...Přeju hodně nadhledu, štěstí a zdraví:-)

... a to, že si 31-letá žena po 3-letém vztahu s mužem chce pořídit dítě... na tom nevidím nic vypočítavého ohledně majetku... Ty snad ano? V tomhle věku je běžné, že ženy chtějí mít dítě... s mužem, kterého milují.

Aneri napsal(a):

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Já to vidím tak, že dospělí synové dostali v dědictví, které probíhalo před 3 roky, to co jim náleželo. Pokud měli pochybnosti, měli je vznést předtím.
Otec zatím žije, po něm žádné dědictví zatím není. Takže není čeho se domáhat.
Chlapi jsou dospělí a výděleční (předpokládám), postarají se o sebe sami.
Tak o co jde?
Na dědictví si prostě bude muset počkat, až táta umře, což může trvat dalších 30 let... - a jestli je z tátovy strany sobecké, že se v padesáti a něco znovu zamiloval a zplodil dítě... - jakože tím schválně ubírá synům majetek???

Synové za 30 let dostali co měli, a podle mě, majetek rodičů je majetek rodičů... a kdyby ho odkázali charitě, tak je to jenom jejich věc... (nevím ovšem co na to zákony)... Dědictví by se mělo brát jako "dar" (tudíž nevymáhat) a ne jako "povinnost" rodičů dát něco dětem, protože to jsou jejich děti... v dětství ano - do doby než si dítě začne vydělávat, tak ano. Rodiče mají povinnost se o děti starat. Ale o 30-leté soběstačné vydělávající samostatně bydlící chlapy... to snad nemůže myslet nikdo vážně

Aneri napsal(a):

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Dědické řížení jistě proběhlo. Nemám nejmenších pochyb. Ty ano?

kukulin napsal(a):

V roce 2006 mi umřela máma na rakovinu pankreatu v 52 letech (když umírala bylo mi 28 let, bratrovi 26). Byla to hrozná rána, a dost těžko se s tím smiřuju vzhledem k podmínkám jak umírala a jak se taky v této situaci zachoval otec před smrtí a po smrti mámy.
3 dny před máminou smrtí (když už jsme věděli od doktorů, že nepřežije) jsem odešel do Brna vyřídit si novou práci a sehnat si bydlení. S tím, že budu pravidelně dojíždět domů za otcem a to jsem taky splnil. A domů  taky dojížděl můj mladší bratr.
Otec si asi 5 měsíců po mámině smrti našel nové zaměstnání a hned taky novou partnerku. Partnerka je o 25 let mladší než otec, otcovi bylo v té době 53 let, jí 28 let. Teď s ní čeká dítě.

První setkání s ní proběhlo u nás doma, když jsem byl doma jen já. Přijela s otcem na večer a že tu přespí. Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě.
Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.

Od té doby, co se nás otec snažil seznámit, vedu s otcem názorovou válku ohledně jeho vztahu s danou partnerkou a o tom jakou budoucnost nám připravil. Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.
Máma měla taky určitý majetek a s tím po její smrti disponoval otec. To se samozřejmě mě a bratrovi nelíbí, protože si myslíme, že mámin majetek měl přejít na nás. Některé věci, jak jsme později zjistili, otec do dědictví nepřiznal.
Naše spory došly tak daleko, že se pořád osočujeme a urážíme de facto jen kvůli Markétě.
Já jsem v této věci zaujmul pozici odmítače - vyhýbám se jakékoliv komunikaci s ní a snažím se setkat v minimech případů. Otce samozřejmě nepřešly snahy nás seznámit.

Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti. Otec mi totiž už několikrát vytkl, že v dnešní době jsou takové vztahy normální záležitostí.
Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku. Otec tvrdí, že to tak není. Ale já mu nevěřím už ani slovo.

Nečetla jsem ost.příspěvky na tvůj příběh,ale napišu ti svůj názor na to všechno a hlavně na tebe:vychází mi z toho,že si normální sobeček,takový velký kluk,že se nestydíš!
Je velmi smutné,že tvoje matka umřela,bohužel o rodiče přicházejí i mnohem mladší děti a tebe to zastihlo už v dospělosti,i když chápu,že to musí bolet stejně,ale měl bys mít k tomu racionálnější přístup, tedy kchování tvého otce.Ten si ještě užije svoje,když se v tolika letech ještě uvolil k tomu vychovávat další dítě.
Zmiňuješ nějaké zabezpečení Vás dospělých synů-si snad už dávno zabezpečený,když ti táhne na 30 ne?A tvůj otec k tomu určitě přispěl nemalou měrou,tak ho nech žít jeho život,nechovej se jak zastydlý puberťák,a těš se s nimi na nového sourozence.Tvé matce nekonečné truchlení život už nevrátí,tak si alespoň užij ještě toho,že máš zdravého otce,který velmi stojí o to,aby s tebou vycházel a zkus se povznést nad hmotné statky,které ještě nikomu samy o sobě štěstí nikdy nepřinesly.

Čteš? Vidím, že "jsi"... co?