|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|

xxxx napsal(a):
Judita napsal(a):
Já bych chtěla na jeden den vidět do hlavy nějakému chlapovi
...jen to ne
myslim, že každá druhá by si pak hledala s lasem švestku
Ale holky, vždyť my do nich přece vidíme - jenom si často namlouváme, že ne, protože to, co vidíme, se nám nelíbí
Není tady

mashanka napsal(a):
Proč sobecká ? Pustila jsi tu rybku ty, ne ? tak proč by se měla plnit přání tomu, kdo by ji býval sežral ? Ať si pustí svoji
...ajooo
máš recht
Není tady

mashanka napsal(a):
xxxx napsal(a):
Judita napsal(a):
Já bych chtěla na jeden den vidět do hlavy nějakému chlapovi
...jen to ne
myslim, že každá druhá by si pak hledala s lasem švestku
Ale holky, vždyť my do nich přece vidíme - jenom si často namlouváme, že ne, protože to, co vidíme, se nám nelíbí
...však je taky dost těch co si to laso seženou 
Není tady
zdraví pro sebe a nejbližší, lásku, peníze-s nimi je život příjemnější
Není tady
majkafa napsal(a):
Jak říkal pan herec v Cavemanovi. Jsou dva druhy lidí - ženy ...... a kreténi.
![]()
Mé kolegyně a kamarádky to říkaly odjakživa, ale já nevěřila. Říkala jsem - ano, všichni, jenom ten můj, ten je výjimka. Jak já jsem se mýlila. Výjimky tady skutečně nejsou.
Majkafo, věřím, že toto měla být ironie, a nebo hóóóóóóóóódně velká nadsázka.... protože kdyby to mělo být bráno jako vážný názor, tak to by nezbývalo, než politovat - tebe.
....
Mimochodem, pokud vím, máš syna. Taky ho řadíš mezi ty kretény bez výjimky?? Nebo jsem to celé nějak špatně pochopila??
Ale zpátky od 
Kdyby se vynořila zlatá rybka a nabízela splnění 3 přání, přišlo by mě škoda tohle co nejvíc nevyužít. nejen pro sebe a svou rodinu. Tak tedy:
Aby byly všechny bytosti na světě zdravé a šťastné. Vlastně mi na to stačí přání dvě 
Je to celkem těžká otázka a těch přání je celkem dost i když výběr bych udělala
,ale kolikrát si říkám,že by pomohlo se k sobě chovat slušně a pokud to jde ,s úsměvem.
Není tady

Jééé Regi, ty mi dáváš
takovéhle zamyšlení... taky jsem nad takovou pohádkou kolikrát přemýšlela 
No v první řadě bych na ní (na tu rybičku) čučela jak puk, protože by na mě musela promluvit, no a jestli bych jí leknutím nehodlia zpátky do vody
Tak bych si přála a by se každý jeden človíček měl rád takový jaký je, aby si dokázal odpustit všechno za co se sám stydí a třeba se i nemá rád.... to si myslím by pro začátek stačilo. A věřím, že by to pomohlo nám všem 
Není tady
Bloossom, stejná ironie, jako ty vykotlané hlavy. Jen jsem si dovolila, když jsem si tady přečetla o těch vykotlancích. 
A to já ne, já nic, já muzikant, to oni. 
Btw na tom divadle, na Cavemanovi, kdo myslíš, že šel zachránit herce z nákupního košíku? Myslíš, že se zvedl nějaký muž? Ani omylem. 
Upravil(a) majkafa (15. 6. 2009 17:46)
majkafa napsal(a):
Jak říkal pan herec v Cavemanovi. Jsou dva druhy lidí - ženy ...... a kreténi.
![]()
Mé kolegyně a kamarádky to říkaly odjakživa, ale já nevěřila. Říkala jsem - ano, všichni, jenom ten můj, ten je výjimka. Jak já jsem se mýlila. Výjimky tady skutečně nejsou.
Děkuji.Opravdu povzbudivé.
Upravil(a) kristian (15. 6. 2009 17:52)
kristian napsal(a):
majkafa napsal(a):
Jak říkal pan herec v Cavemanovi. Jsou dva druhy lidí - ženy ...... a kreténi.
![]()
Mé kolegyně a kamarádky to říkaly odjakživa, ale já nevěřila. Říkala jsem - ano, všichni, jenom ten můj, ten je výjimka. Jak já jsem se mýlila. Výjimky tady skutečně nejsou.Děkuji.Opravdu povzbudivé.
Kristiane,věřím,že je to od Majkafy lehká ironie,i když mluvit za ni nechci.Někdy taky tak mluvím i když bez vás nemůžu existovat 

Není tady
Ale co lehká, to je těžká ironie. 

A pan herec to fakty takhle říkal. Ale to už nepíšu, co bylo kolem a kolem. A dneska jsme se v práci fakty zase shodly, že je to tak. Jsou to "kreténi", ale bez nich by bylo smutno na světě. 
Apropo, kdo mi dneska vyměnil vanovou baterii? Byl to chlap. Jak já byla ráda, dyk já bych to neuměla. 
majkafa napsal(a):
Ale co lehká, to je těžká ironie.
A pan herec to fakty takhle říkal. Ale to už nepíšu, co bylo kolem a kolem. A dneska jsme se v práci fakty zase shodly, že je to tak. Jsou to "kreténi", ale bez nich by bylo smutno na světě.
Apropo, kdo mi dneska vyměnil vanovou baterii? Byl to chlap. Jak já byla ráda, dyk já bych to neuměla.
Jo,asi tak Kristiane 
Není tady
Judita napsal(a):
Já bych chtěla na jeden den vidět do hlavy nějakému chlapovi
Jejda,tak já bych tam raději vidět ani nechtěla,co kdyby se mi náhodou potvrdilo,jen to co se domnívám, raději to sladké nevědomí. Takhle ještě můžu žít v iluzích..

Tak já to upřesním - chtěla bych jeden den prožít v kůži někoho jiného, vnímat věci jako on, přemýšlet, mít přístup do banky vzpomínek... A protože mi jde o nahlédnutí do jiného světa, měl by to být člověk v mnoha ohledech odlišný, tedy mimo jiné muž.
Docela zírám, co se tady strhlo za debatu 
Judita napsal(a):
Tak já to upřesním - chtěla bych jeden den prožít v kůži někoho jiného, vnímat věci jako on, přemýšlet, mít přístup do banky vzpomínek... A protože mi jde o nahlédnutí do jiného světa, měl by to být člověk v mnoha ohledech odlišný, tedy mimo jiné muž.
Docela zírám, co se tady strhlo za debatu

No to by nemusel být špatný zážitek zevnitř. Pokud by to nemělo být zapomenuto,tak třeba by jsme je i víc začali chápat..
Ono by asi záleželo v jaké kůži bys byla. Ale pak ten návrat do své osoby,to by mě zajímalo,zda by to byl návrat o to více radostný,že jsi právě žena a nebo by sis to přání chtěla krapet prodloužit.. 
Já si myslím,že já být chlapem,tak bych byla strašný chlap.. 
... mě se ta ryba dostat pod ruku, to by byl mazec!!!!
Není tady
REŇAS napsal(a):
Judita napsal(a):
Tak já to upřesním - chtěla bych jeden den prožít v kůži někoho jiného, vnímat věci jako on, přemýšlet, mít přístup do banky vzpomínek... A protože mi jde o nahlédnutí do jiného světa, měl by to být člověk v mnoha ohledech odlišný, tedy mimo jiné muž.
Docela zírám, co se tady strhlo za debatu
No to by nemusel být špatný zážitek zevnitř. Pokud by to nemělo být zapomenuto,tak třeba by jsme je i víc začali chápat..Ono by asi záleželo v jaké kůži bys byla. Ale pak ten návrat do své osoby,to by mě zajímalo,zda by to byl návrat o to více radostný,že jsi právě žena a nebo by sis to přání chtěla krapet prodloužit..
Já si myslím,že já být chlapem,tak bych byla strašný chlap..
Reňas, vyvolalas mi tím jednu vzpomínku na ranné mládí. Jeden náš spolužák zálibně prohlašoval: Holky, já být holkou,já bych byl teda kůůůůůůůůůůůůůrva !!!!! 
co bych chtěla... asi hlavně, aby nadobro zmizela závist a nepřejícnost... to by mi stačilo... zbytek už se snad dá nějak zařídit...
(ale spíš bych chtěla vidět ten zázrak, že bych vydržela sedět u vody, chytat rybu a být ZTICHA...
)
Není tady

mashanka napsal(a):
Mně přijde trochu trapné, jak si tady každý hraje na ctnostného a dělá, že ho zajímá, jak se má někdo na druhém konci světa, ale stačí vyjít na ulici nebo, ještě lépe, vyjet autem do Prahy a všímat si, jak se k sobě lidé chovají - tady, u nás, v naší rodné zemi. Div každého neporazí, protože ON JDE (JEDE), do tramvaje se cpe hlava nehlava, ve frontě předbíhá, frontu na eskalátory obchází, slepce s hůlkou nevnímá, takže se s ním srazí...................... hlavně, aby ve světě nebyl hladomor.
Já mám jen jedno přání, kromě toho zdravíčka - aby zmizelo ze světa pokrytectví
Mashanko, proč ti to připadá trapné? To, jak se chovám v Praze nebo Kotěhůlkách můžu ovlivnit. Afriku těžko. Co se mě týče, mám zařízený byt, nějakou práci vždycky splaším... Chtěla bych, aby mí blízcí byli zdraví a šťastní, ty ne?
Mě se opravdu dotýká spousta věcí, které nemůžu ovlivnit. Včera jsem přes slzy neviděla na televizi - dokument o jedné paní, co jako Lidické dítě byla převvychovávána v Německu. V sobotu Afrika zblízka...
Ani netušíme, jak dobře se máme.
Nesmíš to brát podle sebe...
Není tady
majkafa napsal(a):
Bloossom, stejná ironie, jako ty vykotlané hlavy. Jen jsem si dovolila, když jsem si tady přečetla o těch vykotlancích.
A to já ne, já nic, já muzikant, to oni.
Btw na tom divadle, na Cavemanovi, kdo myslíš, že šel zachránit herce z nákupního košíku? Myslíš, že se zvedl nějaký muž? Ani omylem.
Na představení, kde jsem byla já, šel pomoc z košíku muž. Život je tak černobílý kolik ho stačíme vidět. 
Andromeda napsal(a):
poletucha napsal(a):
... mě se ta ryba dostat pod ruku, to by byl mazec!!!!
Podle mě ji má každý, jenže málokdo ví, že plní přání
nojo, vše co potřebuju, mám, to je jasnačka
ale představ si takový přání, aby zmizeli všechny zbraně. A k tomu vše co se dočasně vlivem záměru člověka má stát zbraní by mělo (taky dočasně) zmizet . Všechny ty hozené šutry by dopadly až za objektem na který se hází, všechny ty facky by byly jen bezmocným promáchnutím, všechny ty jídelní nože by se zase staly noži až na stole...vězení by už nikoho neudrželi, zdi by se totiž daly prostoupit, zvuk nadávek by se ztratil.
Dovedeš si představit ten vztek těch lidí co potřebují mít kontrolu i za cenu násilí? Co místo rány do obličeje jen promáchnou? Jak by bezmocně zírali? A buď by se z toho zcvokli a nebo by museli začít řešit svůj problém?
Jedno přání a totální změna světa.
na to ale moje osobní rybky nestačí. :-)
Není tady
Já věděla, že to bude výzva- má přání byla sobecká a nebyla. Protože kdybych uměla jazyky, tak bych dělala, co mě vždycky moc zajímalo- výzkum historie a třeba bych vysvětlila nějakou záhadu. Kdybych uměla létat, tak bych mohla třeba (teď se nesmějte) zachraňovat horolezce , kočičky ze stromů a majetek odnešený nenechavými strakami do hnízd 
A kdybych uměla léčit, mohla bych chránit nejen svou rodinu, ale své přátele.
Moc jsem o tom přemýšlela, i nad tím missovským "Světu mír", ale pokud bych to měla brát duchovně, tak bych se vrátila k mottu, které tak rády využívají církve:Víra, naděje a láska.
Jenže jsem se naučila mít se ráda, tak jsem si přála sama pro sebe, protože když jsem v pohodě, je kolem mě všchno v pohodě, všimli jste si toho taky?
Už taky vím, že majetek pro mě nemá cenu, když ho s někým nesdílím- dům a zahrada je pro mě synonymum rodiny a místa, kde se scházím s přáteli.
Celkem sobecky je pro mě důležité znát- a proto chci létat a umět jazyky, abych se domluvila v Peru, na Novém Zélandě, na Islandu, abych prolezla hrobky a muzea a skutečně četla, co je tam napsáno. Abych si na tržišti usmlouvala cenu za nějaký roztomilý kobereček, který bych pak někomu jen tak pro radost dala.
Abych si pokafrala s pánem z Japonska a pochopila filosofii samuraje...
Mám moc krátký život a tak moc chci vědět a znát odpovědi a nebo jen tak uspokojit smysly koukáním na Lhasu ve vycházejícím slunci, poobědvat po Eiffelovkou a večeřet a zatančit si na Kubě, aniž bych se omezovala na letové řády a roky šetřila na to, abych si mohla koupit mojito nebo suši....
Upravil(a) Regina (16. 6. 2009 9:41)
Není tady

Regi, taky se mám ráda, někdy se přímo míluju
, ale všimla jsem si spíš toho, že když je kolem mě pohoda, cítím se báječně...
Když jsem v pohodě já sama, tak ano, může být kolem marast a já ho nějak nevnímám.
Možná jsem neskromná... ale potřebuju pohodu i kolem sebe, abych byla šťastná. Možná si nějak neumím představit, jak stojím na ruině baráku a říkám si - všechno bude dobrý, hlavně, že jsem v pohodě.
Chci se cítit báječně, protože to znamená, že je kolem mě pohoda... Většinou se tak cítím, snažím se tu pohodu kolem sebe nějak šířit.
Takový malý kruh...
Věci, které neovlivním, tak ano, tam bych použila rybku.
A mír? Nám to připadá jako stupidní fráze, jistě. Lidem, co tím prošli ať už jako vojáci v misích nebo civilisti, těm asi ne. My většinou řekneme, že nejdůležitější je zdraví. Oni ví, že můžeš být zdravá až hanba, ale když se připleteš ostřelovači ve frontě na vodu na mušku, je ti to na nic...
Upravil(a) javena (16. 6. 2009 10:13)
Není tady
Doufám, že se na Lhasu jednou doopravdy podívám, vlastníma očima. Pod Eiffelovkou už jsem poobědvala s milou osůbkou.
Už na tom makám.
Ale přesto, žádná přání pro rybku nemám. Možná to zní nafoukaně, ale svá přání si plním sama. 
Tak nějak mi to přijde cennejší, než kdyby mi je splnil někdo jiný. I když si jich třeba tolik nesplním.
Třeba stačí poptat se babičky se zlomenou rukou a velkou taškou, vystupující z vlaku, jestli jí můžu s tou taškou pomoct, a kousek ji třeba i tašku poponést.
Ten úsměv je obrovským splněným přáním. Jako by se na mě usmála má milovaná babička, která tady už léta není.
Není malých přání, pokud jsou ku prospěchu kohokoliv.