Nikdy jsem se rodičů přímo neptala třeba na jejich důchod,bylo by mi to blbé,je to každého velmi soukromá věc pokud o tom nechce mluvit a to ctím především.
Jinak je mi jedno kdo co vydělá,peníze ještě nikoho trvale šťastným neučinily,ale je to prostředek,jak si zpříjemnit život.To ovšem platí jen pro několik málo jedinců,spousta lidí je jejich otrokem.
osobně pracuji vbranži,kde má každý tolik,kolik si sám vydělá a není problém zde mít na výplatu i míň než minim.mzdu a zároveň taky měsíčně 100tisíc a víc.Takže mezi sebou se o výdělcích nebavíme,stačí se kouknout na výkony,které se zveřejňují.

Děti a finance:od mala jim vykládáme,že směrem od nich se korunky budou kutálet velmi rychle,ale opačným směrem už je to záhul,tak aby se podle toho vždy uměly zařídit.Když byli kluci malí a na sš,nějak ani netoužili se seznamovat blíže s naší fin.situací,dnes,když jsou na vš,o tom s nima mluvíme na rovinu-téměř o všem-o našich výdajích,příjmech,probíráme starosti spojené s tímto přísunem peněz klidně před nima i to s nima řešíme,aby taky slyšeli a věděli,že peníze nerostou na stromech.
Nebavíme se doma s nima jen o naší situaci,ale také jak je to všeobecně,o šílených spotř.úvěrech,,o úrocích,že nic není zadarmo,atd.takže jsem si dnes jista,že do něčeho takého by kluci nešli,jako věci typu Letadlo,atd.

Odměnou nám je,že kluci umí hospodařit se svýma penízkama,které si umí také vydělat-jak hlavou,tak rukama;a nás rodiče prozatím nikdy nepřivedl žádný neočekávaný fin.výdaj typu porouchaná pračka do existenčních problémů či do nutnosti brát si drahý spotř.úvěr.A nedělá nám problém jak jet na několik dovolených ročně,tak si plynule kupovat pouze nová auta a přitom mít ještě i jakési fin.rezervy.Já říkám: jak si kdo umí ustlat,tak také leží.

Upravil(a) Kuty (15. 6. 2009 12:24)

Já s tím teda problém moc nemám. Já na sebe všecko vykecám...
Několik kamarádek i kamarádů ví, kolik beru, manžel taky věděl, kolik beru, naši vědí, že mám tak akorát, abych to sama utáhla. Pravda, může to být i mou šikovností, jiný by z toho zaplatil jídlo třeba na 14 dní a mě někdy i zbyde...
Ale v práci se o tom nemluví (nepsané pravidlo), přestože máme všichni +- stejně...

Zažila jsem ve fabrice, že mě i "sprdli" za to, že jsme se bavili o tom, kdo kolik vydělává, prej to spadá do služebního tajemství, což z pohledu zaměstnavatele celkem chápu..., určí si, komu dá jaký plat, sám, a pak, kdyby lidi nebyli spokojeni, mohli by se dožadovat toho nejvyššího, o kterém vědí. Ale je fakt, že někteří lidé se o výši platu zdráhají mluvit. Zřejmě kvůli té závisti. Z mého pohledu: Moji známí, o kterých vím, že třeba berou hodně - nikdy mě nenapadlo závidět. Problém mám jenom u sportovců a politiků, to mi vadí hodně, a jsem přesvědčena, že si ty nehorázné výdělky nezaslouží...

Sirael napsal(a):

četla jsemteď knížku Bohatý táta, chudý táta, znáte ji? Dali byste ji přečíst svým dětem? Asi jsem buržoazní pracující co se nikdy nedostane z krysího závodu, ale přijde mi to pro mladé nevhodné...přeci jen si myslím, že je důležité vzdělání, a ne každý má na to být magnát..v té knížce je to sice krásné, ale účetnictví ta kniha nenaučí a v podstatě říká co už bylo řečeno..dětem bych to nedala, i když to prý vychází i v edici "pro mladé" s prý polopatičtějším vysvětlením..nevím ale přijde mi že se dost naváží do pracujících a do studující inteligence...ty hodnoty a tak..je to pěkná knížka, ale není uplně košer, nevím přesně čím, muj pocit..

Výborná knížka. Určitě bych netvrdil, že vzdělání není důležité, z tohohle pohledu ji nedávej číst někomu, komu je 16. Ale je to knížka, kterou by se dospělí měli řídit. Její hlavní poselství není, že nemáš studovat. To poselství je, že pokud žiješ život, že na pevnou pracovní dobu děláš v nějaké firmě, tak nikdy sebe ani rodinu nezabezpečíš, pokud se nevzepřeš a nepostavíš na vlastní nohy.

Je už otázkou každého, jestli radši bude bez vzdělání pracovat sám na sebe za milión měsíčně a jakoby "podřadnou práci" nebo bude učit na VŠ za pětadvacet tisíc. S tím se musíme srovnat sami Já každopádně bych preferoval první možnost Ta knížka ti jen mimo jiné ukazuje, že velké peníze nejsou o vzdělání, ale o nápadu, iniciativě a dalších faktorech.

Sirael napsal(a):

nemluví se o tom, a mě přijde, že je to to vůbec nejdůležitější o co lidem jde..kolem čeho se všecko točí..takže v téhle souvislosti mi to přijde na hlavu, dělat nepsaná pravidla...

já také nikdy neměla problém se o pen. bavit. i když jsem byla vychovávaná v nevědomosti, no ale právě ta nevědomost způsobila mojí drzou zvědavost )

V mých vztazích - v práci, s kamarádkami, s dětmi, to fakty není nejdůležitější. Tvá formulace mi přijde nějaká divná.
Btw děti vždy věděly, jak jsme na tom s penízky, co je třeba koupit, co kolik stojí. Abychom je připravili do života i po této stránce. Ale proč být zvědavý, jak to mají jiní? To nechápu. To je jejich věc.

Tercilo, a z mého pohledu, býv. zaměstnavatele, zaměstnance také, správné. Když kupuješ rohlik, taky ho kupuješ s určitym rizikem, tož přemýšlej  a suď...

Od majkafy:Ale proč být zvědavý, jak to mají jiní? To nechápu. To je jejich věc - buď v klidu,ti jiní,ač se to na 1.pohled nemusí zdát,to mají kolikrát hůř než ty sama nebo přinejmenším stejně.

Tercila napsal(a):

Čauky Viktorko, tomu riziku jsem moc neporozuměla, ale to neva - rozhodně soudit nebudu

No asi tak, že "někde může být levnější", (pokud neprošmejdíš všechny letáky... a aj tak se nedozvíš úplně všechny ceny ve všech obchodech), a máš možnost, buď strávit půl dne hledáním nejlevnějšího, nebo vlezeš do první prodejny s rizikem, že si kápla zrovna na ten nejdražší... a aby to "tolik nebolelo", je lepší to asi nevědět, ne? Tak je lepší, když se neví, kdo kolik bere, pokud teda neberou všichni stejně..., aby to někoho, kdo má míň, nemrzelo...

Otázky typu " Kolik bereš?" považuju za velké faux pas. Co je komu do toho? Proč to potřebuje vědět?
Já sama jsem se na toto nikdy potřebu ptát nikoho neměla.

No u mně je to tak,že je to faux pas,podle toho s kým bych o tom měla mluvit. Mám pár blízkých přátel a známých s kterýma nemáme problém o našich financích mluvit.  Dokonce jsme se o tom nedávno bavili se sousedkou,je to fajn ženská, jaké jsou podstatně velké rozdíly u výplat našich mužů u stejné společnosti-firmy,ale každý pracuje v jiné pobočce,ale dělá přibližně stejnou práci.
Ale s kým se mi mluvit nechce o našich financích to je rodina. Jsme každý v úplně jiné situaci co by rodina a projevuje se tam tak trošku" sytý hladovému nevěří"a dalšími chytrými řečmi.
No a vůbec nechci mluvit o tom s mou,už starší mámou 69,ona pořád ještě žije jinde a posuzuje to podle sebe jako jedinec-důchodce s min.důchodem. Jaksi si to jednoduše nespočítá příjmy  mínus výdaje a nezapočítá 4 osoby. Takže dejme tomu,že při čistém příjmu 20 000,-by z jejího pohledu,musela rodina ještě pomalu 10 000,- ušetřit a ze zbytku zaplatit byt,jíst,obléct se atd. Takže sní tohle téma fakt probírat nechci,to jsou rozhovory o ničem.
V nynější práci -brigádě mám zakázané o tom mluvit.. Ještě by mi někdo těch  pár drobných kč na hod. mohl závidět!!   Jinak co se týká bývalých zaměstnáních,vozili nám výplaty a papíry k podepsání,že jsme s kolegyněma věděli kolik která má na chlup přesně,ale žádná neměla jinou výplatu pokud nebyla nemocná,nepobírala dovolenou,takže tam žádné tajnosti nebyli.
Jinak všeobecně vím,že bývá na pracovištích s tématem financí problém u některých lidí..a fakt se ještě víc v nynější době projevuje to,jaktože on má tolik a já jen tolik u stejné práce,počtu hodin atd.,vím to podle toho co říká manžel,kde jsou nějaké tisícové rozdíly,nedělá to dobrotu mezi spolupracovníky. Kolují pak řeči něco jako o mazáncích apod.,to že to je spíš výborně provedené práci i nějaké navíc,o ochotě,o občasném organizování práce co by zástupce na tom či jiném úseku,to,už si nikdo nechce uvědomit,každý vidí jen ty větší peníze než mají dotyční..
Je fakt,že jsem zažila i to na pracovištích,kdy se dokázal někdo vetřít do přízně šéfa(nebo to byl syn známé od šéfové atd.) a pak i výplata podle toho vypadala,práce nikoliv,tu spíš ochotněji odváděli ti druzí,ale hold nebyli ti vyvolení.. co natom,že odváděli více práce a kvalitněji. Bylo to ještě za komoušů,ale  zažila jsem to i později po roce 89 na býv.pracovišti. Tohle se asi někde děje asi pořád.
Jinak si taky myslím,že hned každému na potkání nebudu vykládat o mých financích. Jinak co se týká rodičů nikdy jsem nic o jejich příjmech nevěděla a ani se neptala. Sama mi máma akorát řekla,kolik na mně otec posílá a že mi to ukládá. No,až nyní se mi svěří kolik pobírá důchodu a to sama,mezi řečí o tom,jak má vyjít a tak,já se ji nato neptám.

Reňas,zaujalo mě,jak píšeš že tvoje máma,69 let,je už starší-a docela se tomu směju.Zamyslela ses nad dnešníma ženskýma mezi 30. a 40.rokem,které "ještě" o mateřství ani neuvažují?Ty se snad už ani nedožijí svých vnoučat a vl.dětí ve věku v jakém si ty,já.Mě je přes 40 a matka bude mít 70.

REŇAS napsal(a):

Kuty napsal(a):

Reňas,zaujalo mě,jak píšeš že tvoje máma,69 let,je už starší-a docela se tomu směju.Zamyslela ses nad dnešníma ženskýma mezi 30. a 40.rokem,které "ještě" o mateřství ani neuvažují?Ty se snad už ani nedožijí svých vnoučat a vl.dětí ve věku v jakém si ty,já.Mě je přes 40 a matka bude mít 70.

Kuty,já to sice myslela i věkově,ale tak trochu i myšlením..(jak je všechno dnes špatně) Ale i tak k tomu věku,nevím proč nenapsat,že je,už starší,když nejmladší,už opravdu není A NENAPSALA JSEM STARÁ,pouze starší. (a zdravotně na tom,už docela špatně.) Mně ještě 40 není a myslím si,že tak jako ty a já máme rodiče v tomhle věku,jiní v mém věku mají i mladší rodiče. To,že si někteří pořídí děti až později a rodiče se nemusí dočkat vnoučků,to už je věc jiná,je jiná doba. Znám pána a ten má,už přes 60 let a má 6letou dceru,mám snad napsat,že je to mladý otec? Mimochodem otce,už nemám a byl  by teď,už starší nebo snad mám napsat,že by byl 80 let(tolik by měl) mladý?  Každopádně vnoučků se nedočkal..bohužel. Manžel je věkově stejně jako já,už rodiče nemá vůbec.

Tak pokud myslíš starší jako kvůli myšlení,že je dnes vše špatné,tak to by byla zestárlá asi tak 3/4 naší rpubliky.