ViktorkaLove napsal(a):

Vanda napsal(a):

Taky se ta "férová" může tvářit jako "spravedlivá", a přitom třeba jen nemá partnera a závidí, a teď přišla její chvíle....život je barevnej.

No, klobouk dolů: logika, jako prase. Férová se tváří jako spravedlivá, protože závidí... ó, to su celá já!

Tak si ten klobouk zas nasaď, protože to byla úvaha nad Zklamčinou otázkou v příspěvku 71. O tvých skutečných pohnutkách naprosto nic nevím, přeciž.

To je možné. Totiž i takové "kamarádky" a kolegyně jsem už za život poznala, takže píšu i ze zkušenosti... no ano, já vím, neměla bych se zapojovat do podobných debat, ale někdy holt neodolám....zkusím s tím něco udělat. Každý máme prostě své temné stránky, viď?

Upravil(a) Vanda (17. 6. 2009 8:18)

L_aura napsal(a):

Axi napsal(a):

L_aura napsal(a):

Vím, že byl přítel mé dobré kamarádky mé kamarádce nevěrný. Dozvěděla jsem se to čirou náhodou (kolegyně kamarádky, její kamarádka.... atp.). Vím, že bych kamarádce v ničem neprospěla, kdybych jí to řekla. On se totiž její přítel po té zkušenosti (trvala jen krátce) velmi změnil v dobrém slova smyslu. Začal se k ní chovat daleko lépe než před tím - je pozornější, spolehlivější, láskyplnější. Kamarádky si ho nemůže vynachválit a věří a stále to opakuje, že změny v jeho chování dosáhla svou trpělivostí. Jenže, podle datace té nevěry, tak, jak se ke mě donesla, to skutečně souvisí přímo s ní - zřejmě následek špatného svědomí. Připadám si hloupě, že vím něco takového. Nechci jí lhát, ale... Co byste udělaly? A kdybyste byly na jejím místě, chtěly byste to vědět?

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Axi, to je skvělé, jak okamžitě umíš prohlédnout charakter člověka

Nežvaň a řekni tu pohnutku. Ale pravdu

Zklamaná napsal(a):

To by mě teď zajímala odpověď na tuto otázku - máte dvě kamarádky - a obě vědí, že ten váš je vám nevěrný, jen vy o ničem nevíte...kterou kamarádku budete brát za férovější a upřimnější? Ta, co vám řekne drsnou pravdu do očí, byť vás to raní, nebo ta, co si bude hrát na falešnou? Hmm? Včil mudrujte. Která má lepší charakter, kterou oceníte, jako kamarádku?
Pro mě by ta falešná tutově skončila... ale nevím, jak u vás - asi podle vlastního charakteru byste mohly ocenit, ne? Takže - pokud tvrdíte - nic ti do toho není (jistě, je to pravda) - ale pak nastává to ale...jaký jste pro své kamarádky charaktery?

Já se stýkám i s lidmi, kteří o milence mého manži věděli a mě to neřekli. Nejsou pro mě míň cenní, než ti, co to nevěděli... proč by byli?
Řekli manželovi, aby si to nějak vyřešil, protože se stýkají i se mnou. Proč by to měli říkat mě?
Kamarádek a kamarádů mám dost, nejsou to slepičí pr... a to je fajn. K někomu, kdo strká rypáček tam, kam by neměl, bych asi neměla důvěru...
Tolik za mě. Každý má ale tohle jinak a já to respektuju...

agewa napsal(a):

no tam je myslím podstatné, že ta nevěra už skončila a naopak měla pozitivní vliv na vztah kamarádky. tak proč ?

Z principu - aby kamarádka věděla, jakého hada si hřeje na prsou...

ViktorkaLove napsal(a):

Vanda napsal(a):

Bereš cizí osud do vlastních rukou, hraješ si na soudce. Takhle se povyšovat nikomu z nás nepřísluší. Osobní postoj může spočívat leda ve vlastním chování, tzn. například nevodit se teda za ruku s cizím tatínkem.

Na jakého soudce? Jaká povýšenost? Tomu desetiletému děcku jsem měla říct něco jako: Viš co, nech s to jako tajemství, tatínek bude kromě tvý mámy líbat ještě cizí paní, no a co? Nebo vlastně se to dá aj něžněji, že? Třeba: To jsi se určitě spletla, tatínek nacvičoval novou roli v nové české telenovele..., nebo tak něco?

Dieťa podľa mňa nemá čo riešiť intímne vyťahy svojich rodičov. Ak má, chúďa, otca, ktorý podvádza a ešte k otmu nešikovne - bude šťasntejšie, ak bude mať ešte aj zdrvenú matku? Ja neviem, ja by som to nerieišla - a ak, tak SAMA a neschovávala by som sa zbabelo za ničnetušiace dieťa. Ak si mala ntukanie, mala si pdoľa mňa TY ísť a povedať jej to.

Selima napsal(a):

Dieťa podľa mňa nemá čo riešiť intímne vyťahy svojich rodičov. Ak má, chúďa, otca, ktorý podvádza a ešte k otmu nešikovne - bude šťasntejšie, ak bude mať ešte aj zdrvenú matku? Ja neviem, ja by som to nerieišla - a ak, tak SAMA a neschovávala by som sa zbabelo za ničnetušiace dieťa. Ak si mala ntukanie, mala si pdoľa mňa TY ísť a povedať jej to.

Sel, ja som sa "neschovávala za ničnetušiace dieťa", a nemala som žiadne "nutkanie". V desiatich rokoch veľmi dobre vie, že s cudzou tetou za ruky sa vodiť a bozkávať ju nie je správne..., a ona sa ma nepýtala, či jej pomožem, ale či ona to má povedať mame. Pre mňa zasa bolo jednoznačné, že odpoveď na túto konkrétnu otázku je jediná: ÁNO. Odpoveď NIE, NEROB TO, by som totiž, zasa primerane k jej veku, nemala čím odovodniť...

ViktorkaLove napsal(a):

Pre mňa zasa bolo jednoznačné, že odpoveď na túto konkrétnu otázku je jediná: ÁNO. Odpoveď NIE, NEROB TO, by som totiž, zasa primerane k jej veku, nemala čím odovodniť...

A tu odpověď, ANO, tu jsi tomu děcku zdůvodnila čím? A čím pro sebe? A jsme zas u skutečných pohnutek. Stačilo přece říct: Promluv si o tom s tatínkem, zeptej se jeho, co to má znamenat.

VL, napsalas ale, že tvoje jednání bylo možná kruté, ale fair. Jsem přesvědčená, že fér rozhodně nebylo. Nebo....ke KOMU fair? K té mámě ne, té tvoje rada způsobila bolest (a mohla způsobit i víc, co si budeme namlouvat). K taťkovi taky ne, protože do toho ti nic nebylo, posuzovat a soudit jeho chování. A k tomu děcku taky ne, nenaučilo se postavit k problému čelem a zeptat se táty, spíš nabylo dojmu, že donášení je správné, fér a čestné.
Ale, VL, to je tvoje. Nemusíš se přece nijak obhajovat, jen za podobné činy neseš zodpovědnost.

Upravil(a) Vanda (17. 6. 2009 12:57)

Vidíš, Van a já jsem přesvědčena, že bylo fér ke všem, ptz. se to stalo, a správné to určitě nebylo. Bolest mámě? Možná v první chvíli ano, ale taky dostala možnost hájit a bránit rodinu, což taky úspěšně udělala... A nevěda to, možná by si tatínek lebedil ve dvou vztazích, jak dlouho by chtěl..., a věř, že "bolest", která by přišla třeba po nějaké době, když by se věc "provalila", by byla stokrát větší, na všech stranách. A to se, prosím, neobhajuju, jen odpovídám, na co jsi se zeptala...

Axi napsal(a):

L_aura napsal(a):

Axi napsal(a):

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Axi, to je skvělé, jak okamžitě umíš prohlédnout charakter člověka

Nežvaň a řekni tu pohnutku. Ale pravdu

Axi, ano jsem sobecká, protože mě to s**e. A co mě s**e? Když vidím, že je smutná, nešťastná a unavená a jak sbírá síly mně i sebe přesvědčovat, že je to přece lepší a lepší to ještě bude. Já vím, byla to její volba, ona toho muže velmi chtěla. A dle zákonů - máš po čem toužíš - toho skutečně dosáhla. Bohužel si zapomněla přát také, jak by se k ní měl chovat, aby jí to působilo radost. Myslím, že ten člověk ji šťastnou neudělá, znám ji ale natolik, že vím, že se jej z jistého důvodu bude držet zuby nehty... snad si to on nechá líbit, protože pokud ne, bolelo by ji to strašně (a mě to pak s***o, že? )... Někde v hloubce duše vím, že jí to nesmím říct, že by to vědět nechtěla, že by před tím chtěla, stejně jako před ostatními špatnými věcmi v jejich vztahu, postavit zeď, za kterou se nebude dívat. Jen je to pro mě těžké, když vidím, jak ji ten vztah ničí... a to víc, když vím, co vím. Musím ještě poznamenat, že jsem to neřekla nejenom jí, ale nikomu dalšímu... krom ... kolik lidí, že to navštěvuje babinet?:-)))

Vanda napsal(a):

Krást a vraždit je trestný čin. Vodění za ruku a líbání cizí paní ne....

V právní formulaci manželství stojí, že manželé jsou povinni být si věrní...