Tercilo, to je prima, žes už přestala psát ty své hnusné SZ. Mám radost, jestli tomu tak je. Doufám, žes je přestala psát všem.
Btw kdo psal první? Mně teda určo ty.

xxxx napsal(a):

divím se ti Terci, že se ještě namáháš nemá to smysl, veškerý kázání přizpůsobí tomu co se hodí do krámu...nech je ony se vyšťaví sami... zrovna tahle tetka mi tu nedávno psala jaká jsem k.áva a i.iot a ted tu bude pleskat o agresivitě a aroganci....do té doby než jsem viděla fotku jsem si nechápala proč je tak vzteklá a tvrdí že si za všechno můžou manželky sami, už to vim, to je jen její obrovskej odraz...a zoufalost, každej chlap vyleze raděj na strom než by to chtěl mít trvale doma. SZ od tebe mám taky ale samé pohodové nenech se vykolejit, všimni si jak malá skupinka se tu zase tváří, že všechno ví...doporučuju ignore. Pak je to tu docela v poho

No vidíš Xko
A mně zase to, jak vypadáš ty, ale  vůbec nezajímá

xxxx

L_aura napsal(a):

Vím, že byl přítel mé dobré kamarádky mé kamarádce nevěrný. Dozvěděla jsem se to čirou náhodou (kolegyně kamarádky, její kamarádka.... atp.). Vím, že bych kamarádce v ničem neprospěla, kdybych jí to řekla. On se totiž její přítel po té zkušenosti (trvala jen krátce) velmi změnil v dobrém slova smyslu. Začal se k ní chovat daleko lépe než před tím - je pozornější, spolehlivější, láskyplnější. Kamarádky si ho nemůže vynachválit a věří a stále to opakuje, že změny v jeho chování dosáhla svou trpělivostí. Jenže, podle datace té nevěry, tak, jak se ke mě donesla, to skutečně souvisí přímo s ní - zřejmě následek špatného svědomí. Připadám si hloupě, že vím něco takového. Nechci jí lhát, ale... Co byste udělaly? A kdybyste byly na jejím místě, chtěly byste to vědět?

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Kavasaki, to je přece něco úplně jiného, než co tu řeší zakladatelka vlákna.
Nebo ty se s tím kamarádem miluješ?
Tož požádej nějakou kamarádku, aby to jeho manželce práskla.

Upravil(a) majkafa (16. 6. 2009 10:19)

Kavasaki: i když to, co píšeš, patří někam k tématu o žárlivcích a o tom, jak s nimi zamést, přesto se jedná o velmi zajímavé téma, pokud o tom chceš zavést bližší debatu, možná by stálo za to, abys to hodila na psychologickou - i když se to nevěry svým způsobem také týká..

Axi napsal(a):

L_aura napsal(a):

Vím, že byl přítel mé dobré kamarádky mé kamarádce nevěrný. Dozvěděla jsem se to čirou náhodou (kolegyně kamarádky, její kamarádka.... atp.). Vím, že bych kamarádce v ničem neprospěla, kdybych jí to řekla. On se totiž její přítel po té zkušenosti (trvala jen krátce) velmi změnil v dobrém slova smyslu. Začal se k ní chovat daleko lépe než před tím - je pozornější, spolehlivější, láskyplnější. Kamarádky si ho nemůže vynachválit a věří a stále to opakuje, že změny v jeho chování dosáhla svou trpělivostí. Jenže, podle datace té nevěry, tak, jak se ke mě donesla, to skutečně souvisí přímo s ní - zřejmě následek špatného svědomí. Připadám si hloupě, že vím něco takového. Nechci jí lhát, ale... Co byste udělaly? A kdybyste byly na jejím místě, chtěly byste to vědět?

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Axi, to je skvělé, jak okamžitě umíš prohlédnout charakter člověka

L_aura napsal(a):

Axi napsal(a):

L_aura napsal(a):

...Vím, že byl přítel mé dobré kamarádky mé kamarádce nevěrný... Co byste udělaly? ...

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Axi, to je skvělé, jak okamžitě umíš prohlédnout charakter člověka

Jednou, už dávno, kamarádka mojí dcery u nás doma řekla, že viděla tatínka vést se za ruce a líbat se s cizí paní. Děckám bylo tak deset let. Ač byly malé, ptaly se, jestli se to má mámě říct, nebo ne... Řekla jsem jim, že určitě ano. Řekla bych to aj teď. A to právě kvůli tomu osobnímu postoji k této věci. Řekla bych to, a kdybych já byla podváděna, chtěla bych to od kamarádky vědět. Podle Axiho "moralistické a nízké". Podle mne nepříjemné, možná kruté, ale fair.

L_aura napsal(a):

Axi napsal(a):

L_aura napsal(a):

Vím, že byl přítel mé dobré kamarádky mé kamarádce nevěrný. Dozvěděla jsem se to čirou náhodou (kolegyně kamarádky, její kamarádka.... atp.). Vím, že bych kamarádce v ničem neprospěla, kdybych jí to řekla. On se totiž její přítel po té zkušenosti (trvala jen krátce) velmi změnil v dobrém slova smyslu. Začal se k ní chovat daleko lépe než před tím - je pozornější, spolehlivější, láskyplnější. Kamarádky si ho nemůže vynachválit a věří a stále to opakuje, že změny v jeho chování dosáhla svou trpělivostí. Jenže, podle datace té nevěry, tak, jak se ke mě donesla, to skutečně souvisí přímo s ní - zřejmě následek špatného svědomí. Připadám si hloupě, že vím něco takového. Nechci jí lhát, ale... Co byste udělaly? A kdybyste byly na jejím místě, chtěly byste to vědět?

Mě by zajímalo, jaká je ta nejvnitřnější osobní pohnutka, která člověka vede se tímhle vůbec zabývat. Tipoval bych, že je moralistická, tedy nízká. Samozřejmě, že kamarádce bys neprospěla, to jenom sobě.

Axi, to je skvělé, jak okamžitě umíš prohlédnout charakter člověka

Lauro,
myslím si, že to, co se nám nejhůře poslouchá, stojí nejvíc za zamyšlení. Jen tak můžeš časem rozlišit, zda jde jen o ubohé útoky bezmocného zamindrákovaného tvora, který na tebe jinak nemůže, a proto se alespoň tímhle způsobem snaží ublížit a nebo zda jde o postřeh druihého člověka, který se na tvůj momentální "problém" dívá zvenčí a nezaujatě.

Já myslím, že tady nejde o charakter člověka, to je přece celý soubor vlastností a vzorců jednání. Jde jen o jednu momentální situaci a když se nad tím upřimně zamyslíš, můžeš opravdu zcela a s čistým svědomím vyloučit "moralistickou pohnutku"?
Tedy dilema, zda učinit zadost tomu, co například ty teď považuješ za morální a nebo nechat na druhém člověku, jak uchopí svůj vlastní život?

Vanda napsal(a):

Bereš cizí osud do vlastních rukou, hraješ si na soudce. Takhle se povyšovat nikomu z nás nepřísluší. Osobní postoj může spočívat leda ve vlastním chování, tzn. například nevodit se teda za ruku s cizím tatínkem.

Na jakého soudce? Jaká povýšenost? Tomu desetiletému děcku jsem měla říct něco jako: Viš co, nech s to jako tajemství, tatínek bude kromě tvý mámy líbat ještě cizí paní, no a co? Nebo vlastně se to dá aj něžněji, že? Třeba: To jsi se určitě spletla, tatínek nacvičoval novou roli v nové české telenovele..., nebo tak něco?

To by mě teď zajímala odpověď na tuto otázku - máte dvě kamarádky - a obě vědí, že ten váš je vám nevěrný, jen vy o ničem nevíte...kterou kamarádku budete brát za férovější a upřimnější? Ta, co vám řekne drsnou pravdu do očí, byť vás to raní, nebo ta, co si bude hrát na falešnou? Hmm? Včil mudrujte. Která má lepší charakter, kterou oceníte, jako kamarádku?
Pro mě by ta falešná tutově skončila... ale nevím, jak u vás - asi podle vlastního charakteru byste mohly ocenit, ne? Takže - pokud tvrdíte - nic ti do toho není (jistě, je to pravda) - ale pak nastává to ale...jaký jste pro své kamarádky charaktery?

Zklamaná napsal(a):

To by mě teď zajímala odpověď na tuto otázku - máte dvě kamarádky - a obě vědí, že ten váš je vám nevěrný, jen vy o ničem nevíte...kterou kamarádku budete brát za férovější a upřimnější? Ta, co vám řekne drsnou pravdu do očí, byť vás to raní, nebo ta, co si bude hrát na falešnou? Hmm? Včil mudrujte. Která má lepší charakter, kterou oceníte, jako kamarádku?

Tak ještě poznámečka: Budu mít radši tu, co mi to neřekne, bo nebudu vědět, že o tom věděla taky - pokud ovšem ji nenapráská ta druhá, "férová" . Ale i tak ji budu považovat víc za svou kamarádku, protože mi nechtěla ublížit. Poslové špatných zpráv jsou vesměs neoblíbení. Taky se ta "férová" může tvářit jako "spravedlivá", a přitom třeba jen nemá partnera a závidí, a teď přišla její chvíle....život je barevnej.

Upravil(a) Vanda (16. 6. 2009 19:21)

Lauro, myslím, že jsou otázky na které neexistuje SPRÁVNÁ odpověď. Vždy to bude něco za něco, máš-li to nastavené tak, že o tom takhle usilovně přemýšlíš.