|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.
Upravil(a) L_aura (11. 6. 2009 11:37)
Není tady
Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.
Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk 
. Cítím to tak 
.
Není tady
Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej nemas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho za určitých okolností neopustila apod.
Zvyk nezvyk - i tak to někdy je...
Není tady
L_aura napsal(a):
Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.
Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení. 
Není tady
Tiffany napsal(a):
Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.
Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk
Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný - strach o něj, ta nejistota Ti dává pocit jeho vzácnosti - než když je zdravý, normální, všední. Tohle není důkaz lásky. Možná spíš charakteru.
Není tady
Selima napsal(a):
L_aura napsal(a):
Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.
Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení.
A jak se Ti to podařilo?
Není tady
Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.
Není tady
helena napsal(a):
Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.
Souhlasím. Jenže ten POCIT lásky prostě v tu chvíli máš. Kdežto, když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš, spíš jiný 
Není tady
L_aura napsal(a):
Tiffany napsal(a):
Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.
Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvykMyslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný - strach o něj, ta nejistota Ti dává pocit jeho vzácnosti - než když je zdravý, normální, všední. Tohle není důkaz lásky. Možná spíš charakteru.
Asi jsme se do toho trochu zamotali, já to nemyslela vyloženě na tuhle konkrétní situaci, kdy se staráme o naší nemocnou polovičku, ale prostě o celkový pohled na věc, že to nemusí být nutně jen zvyk, když s někym dlouho žijete, láska přece nemusí vyprchat . I když znám také taková manželství, kdy jde už jen o ten zvyk...Naštěstí se to určitě netýká všech, Bety to napsala krásně .
Není tady
L_aura napsal(a):
helena napsal(a):
Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.Souhlasím. Jenže ten POCIT lásky prostě v tu chvíli máš. Kdežto, když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš, spíš jiný
No právě L-auro, to je ta láska..., i když mě tu chvíli může drahoušek "naprdnout", přesto vím, že ho miluji .
Není tady
když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš
To jako že nemocnému by to prošlo, jo? Protože máš "POCIT lásky", zatímco u zdravýho chlapa nebudeš akceptovat ani tu únavu - pokud teda bude fakt utahanej a ne se jen vymlouvat.
Není tady
helena napsal(a):
když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš
To jako že nemocnému by to prošlo, jo? Protože máš "POCIT lásky", zatímco u zdravýho chlapa nebudeš akceptovat ani tu únavu - pokud teda bude fakt utahanej a ne se jen vymlouvat.
Heleno, mluvíme o tom samým
Není tady
Lauro,
pro zjednodušení situace se můžeš řídit jen POCITY. Ty většinou dělíš na pohodu - nepohodu. Nepojmenovávám je.
Tak to dělám já. Ani nezkoumám, jestli jde o pocit lásky nebo jak se pocit jmenuje.
Pitvat - má mě rád - nemá mě rád - popřípadě se na to zeptat (?)to mi připomíná anketu mojí dcery pár let zpět, kdy mi ukázala tajný lísteček od spolužáka (asi 4.třída myslím na základný škole !), kde stálo : miluješ mě? ano /ne
:lol
Coby dospělá anketu nedělám. Není mi totiž tato informace k ničemu. Ptám se sama sebe , zda jsem spokojená. (tady píšu o sobě - nepíšu co dělám pro spokojený vztah - tedy jeho spojenost...atd)
Pokud jsem s přítelem (manželem) a cítím se dobře spokojeně, tak vím, že je to v pořádku. Extrémy (šílená láska, extatická vášeň apod) mě nelákají, ani je nevyhledávám, protože kyvydlo se pak musí zákonitě vychýlit i opačným směrem. Protože mým cílem je spokojenost, tak to kyvadlo by mělo být tak nějak ponejvíce ve středu - s mírnými odchylkami - to je tak pro mě optimální.
Spokojenost mi taky říká, že to co dělám, dělám dobře. Když se přistihnu se spokojeným úsměvem, tak hned poděkuju za všechno, co dostávám (a trošku vychýlím hned kyvadlo 
). A když jsem spokojená, dokážu "uspokojit" své okolí. Třeba i přenosem energie, nabídkou pohody, vyrovnaností, láskou.
Mno. tak nějak to vidím...
Není tady
Wiki, rozumím, nikdy bych sama nic takového neřešila, kdyby mi neříkal, že mě NEmiluje.
Není tady
Podotýkám, že to nebylo na dotaz, tedy, že to nebyla odpověď.
Není tady
Tiffany napsal(a):
Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.
Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk
Ja jsem s m. pres dvacet let a zadnou horouci lasku neprozivam uz pomerne dlouho / z me strany / , urcitym zpusobem si ale rozumime , jsme proste na sebe zvykli.
Není tady
jsme proste na sebe zvykli
Ivano, když budeš 20 let bydlet s přítelkyní (a nemám na mysli sexuální vztah), tak si na ni nakonec zvykneš taky, aniž byste se milovaly. Když to přeženu, tak starost můžeš mít i o kočku... ale manželství nebo partnerství je přece jen o něčem jiném.
Není tady
Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))
Není tady
L_aura napsal(a):
Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))
No jo, to je jasný, ty Tě nikdy neopustí 
Není tady
L_aura napsal(a):
Wiki, rozumím, nikdy bych sama nic takového neřešila, kdyby mi neříkal, že mě NEmiluje.
Tomu nerozumím. Pochopila bych, kdyby ti třeba neodpověděl na otázku, zda tě miluje. Ale pokud ti jasně řekl, že ne, není co řešit - prostě tě nemiluje.
Že ty bys chtěla věřit tomu, že i když řekl, že ne, kecal ? Ale to je na tobě, čemu budeš věřit a co si nalhávat, to mi ti tady nevyřešíme.
Jedině bych snad mohla napsat, abych tě potěšila :
"sice ti řekl, že tě nemiluje, ale podle toho, jak to popisuješ, určitě lhal - rozhodně tě miluje, jen to tutlá ;-)
Není tady
Martinka1 napsal(a):
L_aura napsal(a):
Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))
No jo, to je jasný, ty Tě nikdy neopustí
Ale jo, docela klidně. Kočky přece takové jsou. To není pejsek, který svého pána miluje bezmezně.
Není tady
mashanko: Vážně myslíš, že kdyby mi tohle někdo tady napsal, myslíš, že bych pak neměla už neměla žádné pochybnosti?
Já se prostě jen vnitřně vztekám. Už pár let se snažím vypořádávat s některými věcmi, ale stejně se mi stále v jiných podobách vrací. Pořád kolem sebe poslouchám o osudových láskách, které byly-jsou osudové jen proto, že na ně ten druhý kašlal. I tento bývalý měl svou ‚osudovou’, tu jedinou, kterou kdy miloval.... prostě ženu, která s ním chvíli byla-nebyla a pak odešla za jiným.
Bohužel tohle všechno já také znám - z té druhé strany. Když jsem byla mladinká, byla jsem ‚tou osudovou’ pro pár mužů, prostě jen proto, že jsem si chtěla pohrát a že mi na ničem než na sobě nezáleželo, prostě proto, že jsem neznala hloubku citů, tedy jsem netušila, že je někdo vůbec může mít.
Už je to dlouho, tak si říkám, že už jsem si to teda mohla přece vybrat a ono pořád nic
Není tady
L_aura napsal(a):
Selima napsal(a):
L_aura napsal(a):
Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.
Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení.
A jak se Ti to podařilo?
Postupne... práca na sebe, semináre, knihy, čiastočný psych. výcvik(amatérsky).... atď.
Není tady
L_aura napsal(a):
mashanko: Vážně myslíš, že kdyby mi tohle někdo tady napsal, myslíš, že bych pak neměla už neměla žádné pochybnosti?
Já se prostě jen vnitřně vztekám. Už pár let se snažím vypořádávat s některými věcmi, ale stejně se mi stále v jiných podobách vrací. Pořád kolem sebe poslouchám o osudových láskách, které byly-jsou osudové jen proto, že na ně ten druhý kašlal. I tento bývalý měl svou ‚osudovou’, tu jedinou, kterou kdy miloval.... prostě ženu, která s ním chvíli byla-nebyla a pak odešla za jiným.
Bohužel tohle všechno já také znám - z té druhé strany. Když jsem byla mladinká, byla jsem ‚tou osudovou’ pro pár mužů, prostě jen proto, že jsem si chtěla pohrát a že mi na ničem než na sobě nezáleželo, prostě proto, že jsem neznala hloubku citů, tedy jsem netušila, že je někdo vůbec může mít.
Už je to dlouho, tak si říkám, že už jsem si to teda mohla přece vybrat a ono pořád nic
Jistě, že nemyslím
Aha. Tak teď je to holt asi obráceně, no - život prostě obsahuje od každého něco. Jednou jsi osudová pro někoho, na koho kašleš ty a podruhé je to naopak - co k tomu dodat. Asi, že každý člověk by považoval za ideální, kdyby se potkali dva, kteří jsou pro sebe osudoví navzájem. Sice se to občas stane, ale nebývá to pravidlem
Není tady
Wiki napsal(a):
Lauro,
pro zjednodušení situace se můžeš řídit jen POCITY. Ty většinou dělíš na pohodu - nepohodu. Nepojmenovávám je.
Tak to dělám já. Ani nezkoumám, jestli jde o pocit lásky nebo jak se pocit jmenuje.
Pitvat - má mě rád - nemá mě rád - popřípadě se na to zeptat (?)to mi připomíná anketu mojí dcery pár let zpět, kdy mi ukázala tajný lísteček od spolužáka (asi 4.třída myslím na základný škole !), kde stálo : miluješ mě? ano /ne
:lol
Coby dospělá anketu nedělám. Není mi totiž tato informace k ničemu. Ptám se sama sebe , zda jsem spokojená. (tady píšu o sobě - nepíšu co dělám pro spokojený vztah - tedy jeho spojenost...atd)
Pokud jsem s přítelem (manželem) a cítím se dobře spokojeně, tak vím, že je to v pořádku. Extrémy (šílená láska, extatická vášeň apod) mě nelákají, ani je nevyhledávám, protože kyvydlo se pak musí zákonitě vychýlit i opačným směrem. Protože mým cílem je spokojenost, tak to kyvadlo by mělo být tak nějak ponejvíce ve středu - s mírnými odchylkami - to je tak pro mě optimální.
Spokojenost mi taky říká, že to co dělám, dělám dobře. Když se přistihnu se spokojeným úsměvem, tak hned poděkuju za všechno, co dostávám (a trošku vychýlím hned kyvadlo
Mno. tak nějak to vidím...
Ja som zažila extázu, ktorá sa neprehupsla do druhého extrému 
- ale priznávam bez mučenia, že dlhodobo je to ÚNAVNÉ a človek by nemohol robiť nič iné a myslieť na nič iné...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
