A co takhle užívat si toho, že - přechodně - nemusíš chodit do práce? Že nemusíš ráno vstávat?
Pokud Tě přítel podrží... dej si třeba měsíc, kdy nebudeš dělat NIC, ani hledat práci - a užívej si to.
A po tom měsíci samozřejmě zase začni hledat... - třeba během toho měsíce na něco přijdeš, co Ti uniklo, při honění se za prací...

Neplaš - měsíc je tak akorát "zkušební doba" na to, abys poznala co a jak musíš dělat. Nevaž se na jednu možnost - tím víc tě zdeptá, když to neklapne, spíš to ber jako trénink k získání něčeho lepšího.
Jestli ti to pomůže - hledala jsem práci tři měsíce, fyzicky obešla v průměru 5-7 potencionálních zaměstnavatelů týdně, telefony, maily a faxy ani nepočítám (ale šlo to do stovek).
Jak radí Bety - vezmi, co pracák dává... ale NESPOLÉHEJ na to, že ti najdou místo. Ten "výběr", co tam mají, je dost hrůza a mě rovnou bylo řečeno, že když si nepomůžu, nabídnou mi pouze tzv. "dělnické profese", což obnášelo mytí nádobí, prodej ve stánku a podobně. Ale choď tam jak si přejou, za nepříjemnosti to nestojí.

Je to tak jak píše Bety - chtěla jsem svýho času změnit zaměstnání a tak jsem poslala svůj životopis všude možně....Ozvali se mi po roce, že se jim uvolnilo místo a já jsem po něm hned chňapla

Tak myslím, že už jsem na dobré cestě se zbláznit. Totiž teď asi už opravdu přijdu o práci. Už asi končíme, museli jsme si vybrat jen část dovolené, která připadala do konce. Co bylo na tom nejhorší, to je to, že se o tom už tak rok mluvilo, že skončíme, že zase ne, že zase ano, a tak pořád dokola. Ještě přišlo jedno velké propouštění, všude nervozita, kolegyně najednou protivné jak nikdy. Kdyby to bylo raději rychle, bez toho věčného doufání. Nyní jsem už tak přecitlivělá, že stačí, aby se manžel bavil se svou sestrou o tom, jak jim vychází dovolená na Vánoce, a musím odejít. Jsem jak žena, co nemůže mít děti, a nemůže slyšet o dupačkách a dudlících. Nevím, jak tohle vůbec zvládnu, navíc mi dost lidí říká, že práci nenajdu. Mám maturitu z ekonomky, z dávných dob. Nejsem ničím vyučená, jsem prostě nic, nikdo.

Upravil(a) luminka (17. 8. 2009 5:08)

Luminko neblázni. To jen jen chvilková depka. Tu má asi každý , když přijde o rpáci. Má praxi, zkušenosti... dneska se na školy zas až tak nekouká. Hlavně se z toho nenervuj. Pak to bude ještě horší. Zkus být nad věcí a jen tak po očku koukej po možnostech , které máš kolem sebe. Uvidíš, že se to vykulí samo a k tvé spokojenosti

Radu, jak se nezblaznit, nemam. Bez prace jsem sice nebyla, ale prozila jsem mucivych nekolik mesicu, kdy se nevedelo, zda v me pozici zustanu a az do posledniho tydne to vypadalo, ze budu muset odejit. Hledala jsem praci preventivne vsude kolem, jak v realu, tak hlavne na internetu brouzdanim po webovkach, hledanim pracovnich moznosti, delala jsem si pruzkum, kdo je ted nejvice zadany v mem oboru a i trosinku vzdaleneji mimo obor, co maji za pozadavky, zda mam neco si doplnit, udelat nejaky kurs, zkousku, atd atd.
Taky jsem mela obavy, ze se zblaznim, ale zamestnala jsem svoji mysl prave hledanim jine prace a to mi pomohlo prezit. Rikala jsem si celou dobu, hlavne byt v klidu, kdyz nebude tato prace, urco na me ceka jina a lepsi. A cekala.

Upravil(a) Olympia (14. 4. 2010 18:34)

majkafo, ne že bych chtěla luminku nějak podceňovat (nevím, co dělá nebo dělala), ale mezi "maturitou z ekonomky, z dávných dob" a "dobrou účetní" je sakra rozdíl.

Judita napsal(a):

Luminko, je to stres a špatně by to nesl každý, ale zdá se mi, že to prožíváš opravdu hodně a že si tím možná až ubližuješ. Co je na tom pro tebe nejhorší? Je to ta nejistota? Finanční stránka? Bojíš se odmítnutí při hledání nové práce? Bojíš se, že tě nikdo nebude chtít zaměstnat? Nebo máš strach ze změny?

Zkus si nad tím popřemýšlet, třeba se dozvíš něco důležitého o sobě

Byla jsem teď bez práce a už zase práci mám, ale několik měsíců jsem nevěděla, co bude, a nevěděla jsem, jak dlouho to potrvá. Vím, jak je to nepříjemné, ale fakt jsem nepřišla na to, čemu bych pomohla, kdybych se hroutila a nervovala.

Mmch na inzeráty nabízející práci účetní jsem v posledních týdnech narážela na webu docela často

Co na tom tak špatně snáším? Asi to, že u mě trvá všechno dlouho, životní změny se u mě skoro nedějí, takže, dlouhá mateřská, dlouhé období na pracáku, 12 let zaměstnání, takže si myslím, že zas bude dlouhé období na pracáku, ne-li až do důchodu. A bojím se, že budu jen přítěží pro rodinu. Právě příští rok jsme chtěli jet na dovolenou, za celé manželství jsme nikde nebyli a to mi velmi vadilo, právě teď jsem tak moc chtěla hezky vypadat, právě teď má dcera bohaté kamarádky a snaží se jim vyrovnat, a teď toto. Neraďte mi, ať jde dcera na brigádu, ona chodí každé prázdniny, pokud to jde. A když se sejdeme se švagrovou, řeč se točí okolo dovolených a okolo důležitosti její práce, o tom, jak jsou sledovány, kontrolovány, a jak už mají práce zase dost. A deptají mě kolegyně, které si brousí zuby na místa, kde je teprv snad položen základní kámen. Moje velká nevýhoda je, že jsem na tom špatně s řízením auta, nemůžu se do toho po letech vpravit. A moje výhoda je, že bych dělala snad cokoli, asi kromě práce v prasečáku, a víte, že mě to už někdo navrhoval, ať se tam zeptám. Nechápu, proč ta kolegyně si myslí, že práce v prasečáku je pro mě a na ni čeká něco lepšího. Samozřejmě, že se bojím, že mě nikdo nezaměstná, víte, já tak nějak nejsem dost bystrá, do všeho mě musí někdo postrčit, nerada to píšu, ale nejde to změnit a je to na mě asi vidět. To je pak vzdělání na houby. A někdo bystřejší, kdo hned vidí, co je potřeba, jak naši říkali "hned přiskočí" nebo jak se říká "umí se k práci postavit", ten může mít jenom základku. Já se musím naučit nějakou rutinní činnost a tu pak spoustu let dělat. Bojím se taky změny, hlavně prvního týdne v práci, než zjistíte, jak se píše výkaz, objednává jídlo, dojdete si na vstupní prohlídku (kde se ještě bojím, že mi něco najdou), prostě jsem ze všeho vykulená. Ale před 12 lety, kdy jsem hledala práci, jsem se takto hrozně nebála.

Upravil(a) luminka (23. 8. 2009 5:00)

Luminko, pomáhá ti ve tvém životě, že se bojíš?
Což se takhle přestat bát? Jde to. Ale jak píše Bety, bez tvého přičinění ti pečené holuby do huby samy nenalítají.

Btw tvá věta - dcera má teď bohaté kamarádky a snaží se jim vyrovnat, je varující. Nevidíš, žes předala dál to negativní? Vždyť ty se taky neustále snažíš někomu vyrovnat. Což už se na to vykašlat a žít si svůj život bez srovnávání?
A že jsi chtěla TEĎ hezky vypadat? Co ti brání? Na to nejsou zapotřebí peníze. Psalas někde, že máš nadváhu. To lze změnit i bez peněz. Když budeš chtít. Dokonce lze i ušetřit, když budeš míň jíst. A udělat něco užitečného, když se budeš víc hýbat.

Už 12 let jsi nebyla v  nové práci ale zcela přesně víš, jaké hrůzy tě čekají. Vážně tě nechápu.
Změnit sebe je ve tvých rukou. Je to to nejlehčí a zároveň nejtěžší co můžeš udělat. Nejlehčí - když budeš skutečně chtít. Nejtěžší - když budeš akorát fňukat a místo na sebe koukat kolem sebe, jak to mají jiní a srovnávat.

luminko, musím říct, že s tou hláškou o tom, jak má dcera bohaté kamarádky a chce se jim vyrovnat jsi mě překvapila. zrovna do tebe bych řekla, že jsi rozumnější a tohle z tebe nevypadne. máš dost zvláštní žebříček hodnot a dcera ho přebírá
jiank jestli máš ekonomku, co si zksit od pracáku k tomu udělat kurz účetnictví, ať si všechno osvěžíš ? třeba by ses pak někde uplatnila jako účetní. a neříkej, že bys to nezvládla, pokud máš střední školu, nejsi žádnej tupoň.
nebo zkus jazyky, cokoliv. neboj se pořád všeho, ber to jako výzvu. nejsi přece žádný máslo, aby ses tím nechala položit. když se budeš bát, nikdy nepřekročíš svůj stín. prostě jdi do toho a nešil dopředu z toho, jak si zvykneš v nové práci, jestli se naučíš trohle a tamto. naučí se to ostatní, naučíš se to i ty.

a víš luminko, jak jsi psala, že tě někdo posílal do prasečáku. problém je v tom, že jestli takhle o sobě pořád přede všemi pochybuješ, budou se na tebe někteří dívat jako na něco míň a podle toho s tebou jednat. prostě s kde kým svoje pochyby a strachy neřeš, i když je třeba máš (máme je někdy všichni). nejsi o nic horší než kdokoliv jinej, prostě si víc věř a neřeš pořád co bude a jak bude. na to je dost času až to přijde.

Lumi, zájdi si k psychológovi... ty s atýraš, a možno úplne zbytočne. To peklo porovnávania sa - s kolegyňami, so švagrinou, s hocikým - neprejde, ani keby ti v podniku podpísali definitívu. Nemáš chuť žiť lepšie, bez tých zbytočných strachov a porovnávaní?

Je mi líto, že se tolik trápíš případnou ztrátou zaměstnání... I já přišla o místo a musela od září hledat nové, zjistila jsem, že i v době krize si mohu vybírat a nakonec jsem sehnala zajímavější a lépe placenou práci ...píšeš, že máš dvě děti, za to abych je měla taky bych vyměnila všechny práce světa
Nepíšu to proto, že bych se chtěla vychloubat novou prací, ale proto, že to co v životě nejvíc chci nepřichází....Zkus se na to podívat tímto pohledem a třeba vše uvidíš v novém světle! Jak se tu už psalo, ber to jako příležitost a neboj se, máš rodinu a to je výhra, věř mi