to neřeš...tátové holt těžko prožívají když zjistí, že ta jejich holčička už je velká slečna. Pamatuju se jak táta vyváděl, když jsem si začala vodit domů kluky- div je neproháněl.-)

1) pro tatínky nebude partner dcery nikdy dost dobrý
2) kdybych se od rodičů něco špatného o parnterovi dozvěděla, najust bych jim chtěla ukázat, že to tak není a že kvůli mně se změní.
Moje drahá maminka měla lepší taktiku, jak mi ho znechutit (možná to teda ani taktika nebyla, ale mně to šíleně žralo)  - začala ho vychvalovat, co nejvíc s ním komunikovat, zvát ho na jídlo  .....
A nejedou hoši z práce po dceři ? Chlapi se přeci většinou mezi sebou nepomlouvaj.

Podobná situace je u nás. Pokud je na otázku "kam jdeš?" odpovězeno "na rande", následuje tátův úšklebek a jedovatá poznámka. Je to nepříjemné a vzhledem k mému věku (21) i nedůstojné. Pokud vám můžu radit z pohledu "oběti", tak říkám, dceru nechte a vztah nezakazujte a vyjadřujte se k němu bez jízlivostí. Pomluvy, které se o něm šíří jí sdělit můžete, ale s neutrálním postojem, bez zaujetí kategorických stanovisek, nikoli imperativně. Je už dost stará a rozumná na to, aby poznala, zda je dotyčný takový, jaké zvěsti o něm kolují. A má právo se sama podle toho zařídit.

Johano,
samozřejmě, můžeš dceři "naznačit", jak jejího kamaráda v práci kluci pohaněli... ale, ruku na srdce, ona tě vyslechne a půjde za hůlasem svéhosrdce...hlavně nezakazovat, protože zakaázeného ...nejvícechutná, a ještě k tomu najust... to bylo i za mých  mladých let, jest to nyní a bude i v budoucnu....sorry, teď jsem promluvila jako 90tiletá stařenka sudička, ale fakt na tom něco je.
Tátu doma nepředěláš(myslím manžela svého), takže ty jsi takový kámen mezi nimi dvěma a musíš to ustát...s dcerkou v klidku - pohovoř jakos kámoškou- přece se snad pamatuješ na svá mladá léta  a své první lásky...
Hlavně klid, nezakazovat...

Nevím jak poradit a sama hledám pomoc. Už nevím, co je normální a co ne. Je mi 27 a všechno začalo, když jsem se po 4 letech rozešla se svým přítelem, lhal mi. Vrátila jsem se k rodičům a cítila jsem se osaměle a objevila jsem kouzelný svět internetu. Jsem z vesnice a domácí typ. A přes jeden povídací program jsem se seznámila se zajímavým Kanadanem. Nejprve to bylo přátelství ale čím víc jsme se poznávali, náš vztah se měnil v lásku na dálku. Po půl roce chatování za mnou přijel. Oba jsme věděli, že se tím něco změní a já se musím přiznat, že jsem trochu doufala, že k horšímu (všechno by totiž bylo jednodušší) ale stal se opak. Když jsem doma řekla, že přijede, začalo peklo. Odpojili mi internet, nutili mě abych mu řekla, že se sním sejít nechci, pláč , hysterie, mlčení, výčitky od všech - tatínka, maminky i bratra. Samotář ze Skalistých hor by totiž v Evropě žít nedokázal, ale já, která byla vždycky trochu podivín, bych možná v Kanadě žít dokázala a určitě bych tam sehnala práci v mém oboru. Tohle jsem doma odpověděla na otázku, jestli bych šla do Kanady. Na to mi maminka řekla, že to je trest za to, že si mne tak přála a že se babička musí obracet v hrobě a ještě horší věci a že maminka svojí maminku vždycky poslechla atd. Jsem rodičům za strašně moc vděčná a v pubertě to se mnou neměli vůbec lehké a tak mě trápí, když se trápí oni. Jenže maminka je na mě asi závislá, například mi vyprojektovala i dům, můj budoucí dům a vyžaduje abych nebydlela daleko a v jedné hádce mi vyčetla, kolik jsem rodiče stála peněz a když jsem řekla, že jim to vrátím, tak ona na to, že peníze nechce, že to chce vrátit jinak. Vždycky se o mě bála a nesměla jsem téměř nilam chodit a ještě ted´ mi denně posílá SMSky i když mě večer uvidí. Vymyslela teorii, že s cizincem nemůžu být štastná, že by jsme se po několika letech rozvedli a "tahali" se o děti přes oceán, že to pořád ukazují v televizi. Jenže každý vztah je vlastně risk a nikdo neví, jestli by tak nedopadlo moje manželství s Čechem. O zítřku předem nikdo nic neví. Ale pro ni je to "svatá válka" nás rozejít, protože to myslí dobře a chce abych byla štastná. Jenže ona ho ani nechtěla poznat když tu byl. Ted je doma relativní klid, maminka si myslí, že už nás to přešlo jenže ono to nepřešlo a není fér vůči ní ji při tom nechat. Jenže jsem srab jí to říct. Ale také to není fér vůči němu. O všech těchto problémech ví a snaží se to chápat a částečně i chápe a má trpělivost. Jenže jak dlouho. Chtěl k nám přijít, chtěl se představit, dokonce představit i předem přes webkameru, hodně se snaží. Je to prima chlap, kterému věřím, který má podobné cíle a názory a můžuu si sním povídat ÚPLNĚ o čemkoli a bere mě takovou, jaká jsem. Já vím, je to zvláštní psát takhle o internetové známosti, ale je to tak. Jenže maminka na mě naléhá abych si podala inzerát, že mi roky utíkají. Už dokonce rozhodila sítě, prý si bratranec našel dobrou ženu v práci, a tak by mi mohl najít dobrého muže u sebe v práci. Že je bratranec 2x rozvedený a až napotřetí mu to vyšlo je nepodstatný detail. Vím, že rodiče mají pravdu v tom, že bych se o ně těžko postarala, kdybych byla za mořem, jenže snad by se to dalo nějak udělat. Řekli mi, že jsem divná, kdybych tam odešla a že si nevážím toho, co mám atd. A já opravdu nevím, jestli je to taková zrada jak říkají, i jen ta myšlenka. Snažím se je chápat ale fakt nevím jestli nejsem opravdu nevděčná dcera. Vím jen, že nejsem moje maminka, ale nedokážu jí to říct.

Martušo, postav se vlastní nohy, osamostatni se a ukaž mamince, že už jsi velká holka. Věřím tomu, že když uvidí, že jsi šťastná, tak bude šťastná i ona. Řešit otázku postarání se o rodiče mi přijde dost předčasné, strojené a je to jen další z důvodů, jak tě udržet doma. Jsi dospělý člověk, osobnost a neměla bys se sebou nechat takhle manipulovat. Asi bych si s maminkou chtěla promluvit, pokus se jí vše v klidu vysvětlit, může se stát, že tě nepochopí, ale zařídila bych se podle svého, je to jen a jen tvůj život. Přeju hodně síly a trpělivosti.