Báro,
to je jednoduché: ty ses rozumem k něčemu rozhodla, ale srdcem to prostě nezvládáš.
Teď nemluvím o tom, že bys partnera přece jen milovala a žárlila na něj jako na muže - i když i to je možné, to víš jen ty sama, jak to je.
Mluvím o tom, že nejsi takový tvrďák, abys tuhle situaci bez problémů unesla.

Ty jsi sice máma, ale on je otec. Není možné, aby on měl naprostou svobodu a ty se obětovala jen pro dítě, to prostě nezvládneš. Tvoje závist (on má volnost a vztahy - je jedno jaké kvality - a ty nemáš nic) a zloba vůči němu bude v tobě jen narůstat. Pokud to chceš přežít, musíš na něj přenést část péče a zodpovědnosti za dítě a jít mezi lidi, věnovat se i sama sobě.
Nechceš-li skončit jako oběť, jinou možnost nemáš.
A jestli není dohoda možná, hledej možnosti, jak odejít hned.

Jednoduchý způsob, jak z toho ven, je ptát se sama sebe: co mi na tom vadí? A poctivě si odpovědět, zopracovat to sama v sobě, nic si nenalhávat a to co se ti objeví, prostě přijmout, protože to už se stalo. Zkus to.

Pandorraa napsal(a):

Báro,
to je jednoduché: ty ses rozumem k něčemu rozhodla, ale srdcem to prostě nezvládáš.
Teď nemluvím o tom, že bys partnera přece jen milovala a žárlila na něj jako na muže - i když i to je možné, to víš jen ty sama, jak to je.
Mluvím o tom, že nejsi takový tvrďák, abys tuhle situaci bez problémů unesla.

Ty jsi sice máma, ale on je otec. Není možné, aby on měl naprostou svobodu a ty se obětovala jen pro dítě, to prostě nezvládneš. Tvoje závist (on má volnost a vztahy - je jedno jaké kvality - a ty nemáš nic) a zloba vůči němu bude v tobě jen narůstat. Pokud to chceš přežít, musíš na něj přenést část péče a zodpovědnosti za dítě a jít mezi lidi, věnovat se i sama sobě.
Nechceš-li skončit jako oběť, jinou možnost nemáš.
A jestli není dohoda možná, hledej možnosti, jak odejít hned.

Jednoduchý způsob, jak z toho ven, je ptát se sama sebe: co mi na tom vadí? A poctivě si odpovědět, zopracovat to sama v sobě, nic si nenalhávat a to co se ti objeví, prostě přijmout, protože to už se stalo. Zkus to.

vím naprosto jasně, že on je pro mě uzavřená kapitola. Zřejmě selhává to srdíčko jak píšeš, zklamání, že jsem v tom sama a člověk si to kdysi vysnil jinak, že...holt zkušenosti

Jinak přesně jak píšeš, všechen ten vztek a zklamání se ve mně kumulují, pak doma večer slzím a přemýšlím, jak z toho.

Co mi na tom vadí? Že musím být s ním, raději bych byla sama s prckem v pohodě a starala se pouze o nás dva. Jeho avantýry a jiné průšvihy mě jen podkopávají nohy. Jenže to teď nejde, není kam jít, tak to prostě je. Občas je situace prekérní a nejde to, možná za rok bude lépe. Ale jak se z toho do té doby nezbláznit, toť otázka. Zřejmě mu nechávat víc starostí s péčí o dítě, jenže on také věčně věků není doma, buď lítá po kamarádech, je v práci nebo se seznamuje s nějakou slečnou...babo raď nevím

a proč tě trápí, co dělá tvůj bytný?vždyt píšeš, že k němu nic necítíš, jen ho chceš využít do té doby než se postavíš na vlastní nohy.co přesně tedy od něj chceš?

Báro, pokud je nejhůř, vždycky je kam jít. I kdyby to měl být azylový dům.
No a jak psala Pan, Ty s tím vyrovnaná nejsi. Možná si to v hlavě namlouváš, ale pocity mluví za vše.
Pokud seš si jistá, že "tenhle chlap už ne" - tak máš 2 možnosti:
- odejít (hned)... tj. začít hledat možnosti jak to jde, a ne výmluvy proč to nejde... co rodiče, příbuzní, kamarádky, azylové domy atd. + návrh na soud na alimenty na dítě a na Tebe + žádost na sociálku na všechny podpory a dávky, na které máš nárok (třeba i žádost o sociální byt atd.)...
- to, co si namlouváš - že to s chlapem máš vyřešený - vzít fakt vážně a uvědomit si, jak to je. Že u něj bydlíš, protože nemáš jinou možnost. - vezmi ho jako "bytného" jak psala agewa a podle toho se k němu chovej.

Jak by ses chovala k člověku, CIZÍMU, který by Tě zadarmo nechal bydlet? - protože teď je to pro Tebe vlastně OBCHOD.

Nemám kde bydlet - budu bydlet u něj. Cena za to je, že to musíš psychicky zvládnout.

No a Tvůj manžel/přítel/otec dítěte/spolubydlící/bytný... ví, jak to k němu máš? Že ho nechceš a že se neodstěhuješ jenom proto, že nemáš kam jít?

Možná, že kdyby to věděl, tak by Tvoje dilema vyřešil za Tebe... - vyhodil by Tě... :-)

Samozřejmě to co psala Pan, ohledně dítěte, je taky pravda, jako otec by se měl děcku taky věnovat... - akorát mám pocit, že řešit víc věcí najednou je pro Tebe těžký oříšek... - asi bych se zaměřila na to, co je pro mě teď víc aktuální... - jestli zapojení chlapa do výchovy dítěte (pokud na něj kašle) nebo vyřešení bytové otázky. Ale samozřejmě oboje je důležité.

A neseď doma, 2-leté dítě už je "hlídatelné", tak si zařiď hlídání a někam vyraž, pobav se, jinak chápu, že když pořád sedíš doma a myslíš na to, kde Tvůj chlap lítá, že Ti to na dobrém psychickém stavu nepřidá.

Jen se mě nesnaž přesvědčit, že není nikdo, kdo by dítě pohlídal :-)

agewa napsal(a):

No, není lehké bydlet s někým, s kým tě spojuje minulost a neřešit tyhle věci...
to zase tak pravda není, já bydlela s bývalým manželem ještě půl roku po rozvodu a rozhodně jsem neřešila kde je nebo s kým.a minulost byla sakra dlouhá....17let a dvě děti.

Taky jsem bydlela s bývalým partnerem, než jsem dala do kupy svůj byt a moc se mi domů nechtělo. Raději jsem chodila jen na přespání. Byl to blbec, pořád chtěl něco řešit a probírat náš ukončený vztah...
S manželem jsem taky bydlela v době rozvodu (a po rozvodu vlastně taky), přespával pak občas i když měl ve městě práci a bylo to O.K. Prostě jsme měli vyřešeno oba.
Není to prostě vždycky lehké, lidi nejsou klonovaní a když ty jsi byla v pohodě, neznamená to, že to tak mají všichni.
Bára tu má vlákno i jinde, jednoduchý soužití to prostě není, takže já ji chápu.

Báro,
Existuje nějaký způsob jak myslet pozitivně a být vyrovnaná? Pomohlo vám něco?

Mně pomáhá, když si pohraji s malou dcerkou, zajdeme si na procházku a hlavně spolu trávíme čas.
Ať už to máš s otcem dítěte jakékoliv, třeba ti může pomoct, když se zaměříš na sebe a svoji spokojenost. To se přesune na dítě. Co tě činí šťastnou, víš přece lépe ty než někdo cizí :-) nebo ne?

Upravil(a) Zrovna tady (9. 6. 2009 14:43)

Martinko,
tvoje příspěvky jsou fajn. Nenech se otrávit.

Bára napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sobectví, vyčůranost a ještě k tomu majetnické sklony

Na to, že je ti 25 a máš dítě, by sis měla srovnat priority a hlavně svůj život.

Já to v hlavě srovnané mám, bohužel to přišlo až se zkušenostma, nikdo není neomylný.

No to že někdo dělá chyby beru. Ale to, že někdo je s někým jen proto, že ho (když to řeknu hnusně) využívá a ještě mu vadí, že někde randí, jako chybu neberu.

Tak ačkoliv jsem trochu rozhořčená příspěvkem o mé vyčůranosti, sobectví a majetnických sklonech, pár věcí ještě upřesním. Jeho zálety nejsou rozhodně domluvené, vše my dělá za mými zády a z toho pramení to, že jsem stále víc přesvědčená, že s ním nadále žít nechci a osamostatníme se. Žije si jak chce a prcka neřeší, z toho pramení moje trápení. O nic víc nejde.

Tímto díky za příspěvky a téma bych uzavřela.

Bára napsal(a):

Tak ačkoliv jsem trochu rozhořčená příspěvkem o mé vyčůranosti, sobectví a majetnických sklonech, pár věcí ještě upřesním. Jeho zálety nejsou rozhodně domluvené, vše my dělá za mými zády a z toho pramení to, že jsem stále víc přesvědčená, že s ním nadále žít nechci a osamostatníme se. Žije si jak chce a prcka neřeší, z toho pramení moje trápení. O nic víc nejde.

Tímto díky za příspěvky a téma bych uzavřela.

...nenech se vytočit i tady se najdou lidi,který nechápou, že existují protějšky se kterýma při nejlepší vůli žít nelze a že skutečně existuj rozchody  nezaviněné, až se odstěhujete bude dobře...nezávidím ti situaci kdy není možné odejít a mít klid, vydrž bude líp

Dobré ranko, tak jsme dnes spali s prckem doma sami. Partner mi včera řekl, že jde "slavit ke kamarádovi narozeniny" a že tam i přespí. Co dodat, každý den je pryč téměř do půlnoci a tentokrát někde i spal spíš k zasmátí. Jsem zvědavá jak se ty jeho výlety budou vyvíjet. Nutno dodat, že mě to ale nikterak nevadilo. Vzhledem k tomu, že před tím než odjel vzal prcka aspoň na 2hodinky ven, byla jsem v pohodě. Tohle ale nikdy nedělal, možná výčitky svědomí Měla jsem radost, že prcek je spokojený. O mě už tu nejde, nemá cenu se ho snažit změnit, bude pořááád stejný. Večer jsem si poklidila, jukla na telku a s klidnou hlavou šla spát. Je vidět, že mi jde opravdu o to, aby se alespoň věnoval dítěti, když už takhle vyvádí a tahá mě za nos. Žárlivost a špatný pocit z toho, s kým a kde je, jsem nepociťovala.

Pěkný den všem.

Já myslím, že si to Bára takhle nepředstavovala a nepřála. Že chtěla založit rodinu, kde by si všichni pomáhali, společně vychovávali dítě nebo děti a nepodváděli by se. Je to ale tak, že někdo se s příchodem dítěte takhle změní, že je to sobec a myslí jen na sebe a svoje povrchní blaho. Zodpovědnost za rodinu neřeší. Já Báru chápu, že váhá a vyčkává. Musí v sobě najít sílu odtrhnout se od svý představy o šťastný rodince, musí být připravená na dočasnou samotu a na to, že si bude muset pomoct sama. Vzpomeňme si my starší, že to s malým dítětem bez pomoci není tak lehký. A vydat se sama do života s dítětem, která z nás to chtěla. Tak já Ti Báro držím palce ať to zvládneš. Asi bys neměla s tím přítelem zůstávat, on se nezmění. Ale kdy odejdeš si rozhodni ty.