ahoj Lukáši, tak jak to vypadá?

Koukám na tohle téma a přemýšlím jestli to nepsal můj syn. Velká podobnost. I jsem přemýšlela že si založím své vlákno, ale už je to lepší. Můj syn - Lukáš, ted v létě bude mít 22 roků. Jeho láska ted v létě bude mít 18 let. Je to 14 dní co se s ním po dvou letech rozešla. Šok a překvapení pro všechny. Já o tom nic moc nevím, nechce se mnou o tom moc mluvit. Samozřejmě ho to hodně bolí. Horší je, že mě snad ještě víc. O víkendech bydlela u nás, jezdili s námi na dovču. Zvykla jsem si na ni. Znala jsem holky co měl před ni. Tohle se nedá srovnat. Od začátku a celou dobu z nich byla vidět a cítit láska. Bylo moc hezký se na ně dívat, hřálo to u srdíčka že jsou tak šťastní. Jen - každý i já jsme věděli že jsou mladí. Hlavně ona. 18Let a on její první kluk. To myslím není dobře....  Pěkně jsem to obrečela a snažím se na ni nemyslet. Co potom ten můj kluk? A tenhle Lukáš? Jak ho chápu..... To že jsou mladí přece nemůže znevažovat cit a bolest. Je těžké to brát rozumem a říkat se že to tak mělo být a někde čeká jiná a lepší. Taky si říkám že ji to třeba přejde a vrátí se k sobě....Ale? Ale už to nebude ono. On bude věčně připostrachovaný že zas o ni přijde a ona v sobě bude mít nejistotu jestli ho opravdu chce když už jednou nechtěla.
A nebo je a bude všechno jinak.......

Nemali "by sme sa nechať "zatiahnuť" do žiadneho vzťahu, ale... mne to veľmi nejde. Proste idem do každého vzťahu, nielen milostného, naplno a bez zadných vrátok a bez "ale" a "čo keby".

Já se od dceřiných lásek také nedokážu distancovat, a dokonce v tom nevidím ani nic špatného či zhoubného. proto chápu, že máma si zvykne na synovu lásku atd, a je jí líto, když končí....to je myslím lidské.

Nikdo netvrdí, že bychom měli dětem do vztahů vstupovat, organizovat je, či manipulovat. Já mám s dcerou jiný vztah, často se mnou mluví otevřeně (když má náladu ) a řekla mi, že je ráda, že toto může řešit se mnou, že kamarádky mají jiný vztah s rodiči. Někdy dokonce moji radu vezme za svou, a řekne mi, že mám pravdu. Což opravdu potěší.

A že bych se měla proto (pto její vztahy)týrat? To ne, majko, to nění nutné.

Když se repelko sejdou někdy v budoucnu (co já vím, za pár let), tak oba budou mít kus odžito. I on bude mít za sebou vztahy s jinými ženami, takže už nebudou tak jednoznačně rozdány karty - ona nevěrnice přelétavá, on věrný, domácí čekající připosránek. Už si ním nebude moct být tak jistá - tedy pokud jí to nedovolí. myslím, že je dobře nechat to osudu, a netlačit, čas to srovná a mají-li být spolu, tak spolu budou.

Repelko, to bys plakala a trápila se i tehdy, když by to bylo naopak a rozešel se s ní tvůj syn? Jak by asi bylo tvému synovi?
Tohle mi na tom tvém příspěvku vrtalo hlavou. Už mi to došlo.
Jak bude tvým dětem, když budeš plakat za jejich bývalými láskami, protože sis na ně zvykla atd., když se s nimi rozejdou děti, protože zjistili, že s tímto partnerem žít nechtějí?

Upravil(a) majkafa (9. 6. 2009 21:01)

Samozřejmě že vím (pozor! hlava to ví) že jsem si na holčinu hodně zvykla. Možná taky tím že mám doma dva kluky a chybí mně holka. Ale prostě když mi vstoupí do života, skoro u nás bydlí, tráví se mnou dovolené neumím si říct tak jooo, dalo se to čekat, bude jiná tak pápá......2 roky je dost aby vznikla nějaká vazba. Byla prostě člen rodiny. Když mám ráda tak mám ráda, ještě si citum moc poručit neumím. Neumím korigovat, pozor zbrzdi mohla by jsi se pak trápit. Je trápení a trápení. Netrpím, jen mi je líto....Už je to 14 dní, už je líp, už se dere na povrch rozum (že by???snad vůbec nějaký je)))).
Majko. Když se rozcházeli kluci s jinými taky mě to zasáhlo. Taky už jsem byla zvyklá a mrzelo mě to. Probírali jsme to. My jako rodina spolu trávíme hodně času a kluci si po čase k nám tu kočku přivedou (pokud je to samozřejmě láska) a máme o dalšího člena víc. No, tohle asi budu muset zrušit at si zas nezvyknu....
Luky, jak je? Je něco nového?