|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Kuty napsal(a):
Někdy mě manžel leze na nervy a tak si třeba představím tu hrůzu,kdyby mi třeba někdo zavolal,že ho třeba srazilo auto,v tu chvíli si představím tu hrůzu,že už by vlastně nikdy nepřišel domů,už nikdy by mě každou chvíli nikdo nepochválil,nepohladil,nepokecali bychom spolu u vína,což máme tak rádi,protože se celkem hodně názorově shodnem a takJá jsem ten typ,co by nikdy nejel na dovču s kámoškou,to prostě nechápu.Jsme spolu letos 23 let,občas se porafem,občas ho fakt nenávidím,ale hci ho co nejdýl.I na důchod (za 20let) se už teď těšíme jak si to spolu užijem,až nic nebudem konečně muset.
Takto podano je to opravdu hrozna predstava , takze je to asi celkem v poradku , presto ,ze nedelame veci jako vy .
Není tady
Regina napsal(a):
Olivie, , osobně bych radila koupit třeba chatu a zahradu- máš doma evodentně domácí typ muže (není Rak?) .
On nesportuje, nechodí na pivo, nemá kamarády?
Nebo su pořiďte pejska a ať s ním chodí na agility- prostě z toho cítím nebezpečnou nudu, ze které jsou roupy.
Takže milenky, milenci, pití, x-chat...
Máme starý barák, bydlím tam 19 let a POŘÁD se něco buduje, na něco šetří, dřív jsem ani neměla kamarádky, abych ušetřila čas a peníze, ale teď jsem ráda, když minimálně jeden víkend v měsící trávím mimo rodinu. Jsem vzácnější jim a oni mě.
S manželem jsem musela rozdýchat dvouletou nevěru se všemi důsledky (deprese, skoro rozvod), ale pak nás dalo dohromady paradoixně to, přrd čím utíkal- ten nenáviděný stereotyp.
Zkus změnit barvu vlasů, zkus večer na pár hodin chodit cvičit, na kafe, na plavání, dej děti někomu na hlídání, kupte si víkend někde v hotelu, jezděte na kola...a hlavně:
upřímně a bez přetvářky- máš ho pořád ráda? Jak ti toiž partner přestane vonět, je průser na světě.
A čím víc ho budeš odkopávat, tím víc za tebou poleze, bo on tě evidentně má rád víc než ty jeho. A jednoho dne budeš mít náramné divítko, kdyxž ti řekne, že si našel ěkoho jiného a ty najednou ho budeš chtít zpátky.
Hlavně upřímně a narovinu.
Narozdíl od jiných odloučenou dovolenou schvaluju, opravdu to prospívá!
ANO může to prospět,ale třeba po půl roce vše může zase najet do starých kolejí. Takže potom jedině zase hurá na další dovolenou.. 

Regi upřímně - u nás se to nepovedlo. Pejsky jsme si pořídili dva - chodil je akorát za barák venčit, nějakým cvičením "je přece nebudu týrat" mi řekl. Na dovolenou jsem jezdila poslední roky já - on seděl doma a trpělivě čekal až se vrátím. děti byly hlídané - jemu se ale stejně nikam nechtělo. Na co chodit do restaurace, když já tak dobře vařím - že se mi nechce stát u plotny a umývat nádobí?...není problém - uvaří něco on a nádobí taky umyje...na kolo se mu nechtělo, na brusle taky ne.....a zkus popadnou skoro 100 kilového 180 cm chlapa, když já mám sotva 160 cm......když prostě jeden nechce, nepohne s ním nic a nikdo. Během posledních 3 let soužití jsem se zase stala vzhledově stejnou jako když jsme se před 20 lety vzali (no dobře, vrásky navíc tam nějaké byly
), ale on si toho všiml vlastně až když definitivně pochopil, že odcházím. Jeho mínus

Upravil(a) jaspinn (3. 6. 2009 16:30)
Není tady

saletka napsal(a):
Myslím, že tě pálí dobrý bidlo- prober se z kómatu a zhodnoť jak je to v jiných rodinách......
A, BYdlo(od bydlení, nie bidlo ako tyč), b, To nepomôže toto jej povedať... proste keď cítiš,že niečo JE zle alebo že NIE SI spokojná, asi nepomôže, keď ťa všetci budú presviedčať, že spokojná SI. A iné rodiny už vôbec nie sú zaujímavé...
Není tady
olivie napsal(a):
Myslíte že máme po 10 letech krizi nebo je to už na rozchod.
Já :chci ho vidět minimálně. Doma hádky kvůli blbostem skoro denně. Kdy ž se mě dotkne není mi to příjemné.
Ještě víc se mi zprotivili jeho zlozvyky na něco jsem vyloženě alergická což vyustí v další hádku. V určitých
okamžicích ho skoro nenávidim
Sex si někdy ještě užijem třeba při smiřování ale jsme schopní se i této činnosti pohádat. Ve společnosti ok. Zatím působíme jako harmonický pár. alespoň myslím.
on: chce se mnou být, má mě rád, alergické stavy na mě prý má taky.
Milence ani milenku nemáme.
Co myslíte přejde to nebo ne?
Může to přejít, ale taky se to může vyvrbit do definitivního konce. Přesně tohle mám doma.. a vážně zvažuji to definitivum.
Není tady
Kuty napsal(a):
Někdy mě manžel leze na nervy a tak si třeba představím tu hrůzu,kdyby mi třeba někdo zavolal,že ho třeba srazilo auto,v tu chvíli si představím tu hrůzu,že už by vlastně nikdy nepřišel domů,už nikdy by mě každou chvíli nikdo nepochválil,nepohladil,nepokecali bychom spolu u vína,což máme tak rádi,protože se celkem hodně názorově shodnem a takJá jsem ten typ,co by nikdy nejel na dovču s kámoškou,to prostě nechápu.Jsme spolu letos 23 let,občas se porafem,občas ho fakt nenávidím,ale hci ho co nejdýl.I na důchod (za 20let) se už teď těšíme jak si to spolu užijem,až nic nebudem konečně muset.
Kuty, pokud si člověk představí hrůzu, že by tu ten druhý už nemusel být a zalijou se oči slzami, je to stále ještě láska, cit.. není to lhostejnost.. Já se už dopracovala do situace, že při představě, že by tady manžel nebyl, cítím úlevu.. a to už je moc a moc špatně.
Není tady
mary.one napsal(a):
Wiki napsal(a):
Mě zlozvyky mého partnera (nevím přesně ..9let) baví. Neštvou, ale baví..
Mohly by mě samozřejmě nasírat. Jenže mě jsou směšné. Já třeba vím co řekne, jak zareaguje a už třeba s otázkou rovnou dodám "..odpověď nečekám, vím, že je to nad tvé síly.." míněno samozřejmě v legraci....protože vím, co zrovna není jeho parketa (např. vztahové záležitosti, pletichy, spekulace - on tomu nerozumí). Oba se začneme smát..
JJ, Wiki, já to mám se svým partnerem dost podobně
My jsme si i vzájemně říct, že tomu druhýmu z nás nerozumíme a jsme oba spokojení - on je rozumář, logika je jeho silná stránka - já ve vlnách rozumu a logiky prostě tonu
- já jsem ta citová, pořád bych rozebírala vztah a city a snadno se dojmu a nebo jsou mi věci hned líto apod. - tohle je zase jeho "levá ruka", když se ho ptám na něco vztahovýho, prostě nechápe a neví, co říct, prostě neprobádané území plné mlhy a lvů
... a už to po něm nevyžaduju ... a on po mně to jeho taky ne
... prostě nejsme stejní, ale doplňujeme se a o to jde - najít si na tom to pozitivum. V čem je mi současná situace prospěšná.
Já mám přesně ten pocit "doplnění se. 
Nějak nemusím ani "hledat", v něčem k němu vzhlížím a v něčem je bezbranný - roztomilý
Např neumím sundat z ničeho igelitový obal (jen ho začnu sápat a rozzuří mě že to nejde a celou zničenou věc zahodím)- kdykoliv se přede mne dostane krabička či časopis v tomto balení - je mi odebrána jako nesvéprávnému...,
, všechno mi musí spočítat, protože já umím jen procenta.., učí moji dceru matiku atdatd
Já jemu např. píšu dopisy oficiálního ražení, protože jeho výplody mi slouží jako nevyčerpatelný zdroj zábavy, pomáhám jeho dětem s češtinou a referáty, vysvětluju vztahovou zápletku, omlovám jeho nediplomatické komentáře...
Krásně se tak různost projeví při vyprávění zážitků z dovolené (to neznáš?) 
On: drahý parkování, kurs takový, moc lidí, moře teplý, spotřeba nafty taková, nejekonom. čerpání tam a tam, stáli jsme tam a tam , čekání (x minut) na hranicích. Co lze spočítá, zprůměruje, je na exaktní vědy
Já: nádherný moře, střídalo barvy, krásný bydlení v soukromí, milá paní domácí, nádherný městečko - popis..Já jsem pocitová.
Upravil(a) Wiki (4. 6. 2009 12:26)
Není tady
Tulipánko, to co píšeš je svatá pravda.
Mně se také moc zamlouvájí ty momenty, kdy si uvědomím, že mě přitahuje (fyzicky, trefným vtipem, rozhodnutím, vyřešením něčeho atd). Je dobře si pěstovat a nechat vykvést tyto momenty....
Není tady
Olivie: "Samozřejmě bych nad milenkou vyhrála."
Tohle mě pobavilo

REŇAS? :"Myslím si,že s plynoucími roky se ten základ,co má každý v sobě,ještě více projevuje a umocňuje.
"
A v tomhle máš zřejmě pravdu, moje máma tomu říkávala "oblouk". A já to u nás doma taky dnes už vidím.
Není tady