Kuty napsal(a):

Někdy mě manžel leze na nervy a tak si třeba představím tu hrůzu,kdyby mi třeba někdo zavolal,že ho třeba srazilo auto,v tu chvíli si představím tu hrůzu,že už by vlastně nikdy nepřišel domů,už nikdy by mě každou chvíli nikdo nepochválil,nepohladil,nepokecali bychom spolu u vína,což máme tak rádi,protože se celkem hodně názorově shodnem a takJá jsem ten typ,co by nikdy nejel na dovču s kámoškou,to prostě nechápu.Jsme spolu letos 23 let,občas se porafem,občas ho fakt nenávidím,ale hci ho co nejdýl.I na důchod (za 20let) se už teď těšíme jak si to spolu užijem,až nic nebudem konečně muset.

Takto podano je to opravdu hrozna predstava , takze je to asi celkem v poradku , presto ,ze nedelame veci jako vy .

Marti,
myslela jsem, až sleze, že tam do toho křoví zalezu S MANŽELEM .

Regi  upřímně - u nás se to nepovedlo. Pejsky jsme si pořídili dva - chodil je akorát za barák venčit, nějakým cvičením "je přece nebudu týrat" mi řekl. Na dovolenou jsem jezdila poslední roky já - on seděl doma a trpělivě čekal až se vrátím. děti byly hlídané - jemu se ale stejně nikam nechtělo. Na co chodit do restaurace, když já tak dobře vařím - že se mi nechce stát u plotny a umývat nádobí?...není problém - uvaří něco on a nádobí taky umyje...na kolo se mu nechtělo, na brusle taky ne.....a zkus popadnou skoro 100 kilového 180 cm chlapa, když já mám sotva 160 cm......když prostě jeden nechce, nepohne s ním nic a nikdo. Během posledních 3 let soužití jsem se zase stala vzhledově stejnou jako když jsme se před 20 lety vzali (no dobře, vrásky navíc tam nějaké byly ), ale on si toho všiml vlastně až když definitivně pochopil, že odcházím. Jeho mínus

Upravil(a) jaspinn (3. 6. 2009 16:30)

olivie napsal(a):

Myslíte že máme po 10 letech krizi nebo je to už na rozchod.

Já :chci ho vidět minimálně. Doma hádky kvůli blbostem skoro denně. Kdy ž se mě dotkne není mi to příjemné.
     Ještě víc se mi zprotivili jeho zlozvyky na něco jsem vyloženě alergická což vyustí v další hádku. V určitých
     okamžicích ho skoro nenávidim

     Sex si někdy ještě užijem třeba při smiřování ale jsme schopní se i této činnosti pohádat. Ve společnosti ok. Zatím působíme jako harmonický pár. alespoň myslím.

on: chce se mnou být, má mě rád, alergické stavy na mě prý má taky.

     Milence ani milenku nemáme.

Co myslíte přejde to nebo ne?

Může to přejít, ale taky se to může vyvrbit do definitivního konce. Přesně tohle mám doma.. a vážně zvažuji to definitivum.

mary.one napsal(a):

Wiki napsal(a):

Mě zlozvyky mého partnera (nevím přesně ..9let) baví. Neštvou, ale baví..
Mohly by mě samozřejmě nasírat. Jenže mě jsou směšné. Já třeba vím co řekne, jak zareaguje a už třeba s otázkou rovnou dodám "..odpověď nečekám, vím, že je to nad tvé síly.." míněno samozřejmě v legraci....protože vím, co zrovna není jeho parketa (např. vztahové záležitosti, pletichy, spekulace - on tomu nerozumí ). Oba se začneme smát..

JJ, Wiki, já to mám se svým partnerem dost podobně My jsme si i vzájemně říct, že tomu druhýmu z nás nerozumíme a jsme oba spokojení - on je rozumář, logika je jeho silná stránka - já ve vlnách rozumu a logiky prostě tonu - já jsem ta citová, pořád bych rozebírala vztah a city a snadno se dojmu a nebo jsou mi věci hned líto apod. - tohle je zase jeho "levá ruka", když se ho ptám na něco vztahovýho, prostě nechápe a neví, co říct, prostě neprobádané území plné mlhy a lvů ... a už to po něm nevyžaduju ... a on po mně to jeho taky ne 

... prostě nejsme stejní, ale doplňujeme se a o to jde - najít si na tom to pozitivum. V čem je mi současná situace prospěšná.

Já mám přesně ten pocit "doplnění se.
Nějak nemusím ani "hledat", v něčem k němu vzhlížím a v něčem je bezbranný - roztomilý

Např neumím sundat z ničeho igelitový obal (jen ho začnu sápat a rozzuří mě že to nejde a celou zničenou věc zahodím)- kdykoliv se přede mne dostane krabička či časopis v tomto balení - je mi odebrána jako nesvéprávnému...,, všechno mi musí spočítat, protože já umím jen procenta.., učí moji dceru matiku atdatd
Já jemu např. píšu dopisy oficiálního ražení, protože jeho výplody mi slouží jako nevyčerpatelný zdroj zábavy, pomáhám jeho dětem s češtinou a referáty, vysvětluju vztahovou zápletku, omlovám jeho nediplomatické komentáře...

Krásně se tak různost projeví při vyprávění zážitků z dovolené (to neznáš?)
On: drahý parkování, kurs takový, moc lidí, moře teplý, spotřeba nafty taková, nejekonom. čerpání tam a tam, stáli jsme tam a tam , čekání (x minut) na hranicích. Co lze spočítá, zprůměruje, je na exaktní vědy
Já: nádherný moře, střídalo barvy, krásný bydlení v soukromí, milá paní domácí, nádherný městečko - popis..Já jsem pocitová.

Upravil(a) Wiki (4. 6. 2009 12:26)

Olivie: "Samozřejmě bych nad milenkou vyhrála."

Tohle mě pobavilo

REŇAS? :"Myslím si,že s plynoucími roky se ten základ,co má každý v sobě,ještě více projevuje a umocňuje. "

A v tomhle máš zřejmě pravdu, moje máma tomu říkávala "oblouk". A já to u nás doma taky dnes už vidím.