Oznámení

30. listopadu : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

30. listopadu : Pracny, zázvorky a anýzky. Trojice voňavého cukroví, bez kterého nejsou Vánoce!

30. listopadu : Originální vánoční dekorace. Stačí pár klacíků a bílá barva.

#26 1. 6. 2009 5:42

majkafa
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Myslím si, že když si maminka s malými dětmi "najde" partnera, je naprosto jasné, že hledá současně tátu pro své děti, který je bude s ní vychovávat, který jim dá to, co jim biologický táta nedává. Pokud se jejich biologický táta jako táta nechová. Neboť tátou není ten, kdo je tátou biologickým, ale ten, kdo dítě vychovává, kdo mu svou lásku dává. Kdo s ním denodenně žije a věnuje se mu.  Nejen kdesi v dálce, neurčitě, bez zájmu ho má někde uvnitř rád. Ale skutek utek. Činy jsou důležité.
Jen nerozumím poměřování lásky. Buď mé děti rád má, nebo ne. Ale jestli víc nebo míň? Jak se to měří?

Upravil(a) majkafa (1. 6. 2009 7:18)

 

#27 1. 6. 2009 8:16

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

no měří se to asi těmi činy, projevy ne?

když je jich málo nebo žádné, tak té lásky moc není

Není tady

 

#28 1. 6. 2009 8:20

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

ad Tercila

nevím, já jsem ještě nečetla žádný příběh nebo neslyšela že by se to v dnešní době někomu povedlo na 100 procent
aby nový partner dělal všechno podle představ partnerky - myslím ohledně jejích dětí

spíš čtu samé problémy, normálního chlapa aby hledal člověk s lupou, často ani bio otce nemůžou matky "přinutit" k citům ke svým vlastním dětem

nevím jestli jsi něco takového musela řešit, ale připadáš mi moc radikální, spíš jako ta, která má milujícího manžela a společné děti a hodného tatínka pro ně, a proto má na takové problémy názory typu všechno nebo nic - nic ve zlém

Není tady

 

#29 1. 6. 2009 8:40

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Já takový příběh jeden znám a je to zrovna otec mého přítele. Nejdříve se na přítele ve 14 ti vykašlala jeho máma, když šla za hlasem svého srdce a pak si jeho tatínek našel ženu s dětmi a přítel pak odešel bydlet jinam. Jeho tátovi říkají nevlastní děti táto a on je i tak bere i když jsou už dospělí a přítel byl a je na druhé koleji a tak to, co chybělo jemu, nedokáže dát dál, jak vlastním, tak nevlastním dětem,  jen má silnou potřebu od partnerky, aby ho neustále ubezpečovala o své lásce, ale i když je to smutné, tak taky je vyčerpávající, mít vedle sebe další již odrostlé dítě. Takže existuje to, ale pokud to je na úkor jiného dítěte, je to dost smutná záležitost a vlastně tím pak trpí i další jeho blízcí.






Ouška74 napsal(a):

ad Tercila

nevím, já jsem ještě nečetla žádný příběh nebo neslyšela že by se to v dnešní době někomu povedlo na 100 procent
aby nový partner dělal všechno podle představ partnerky - myslím ohledně jejích dětí

spíš čtu samé problémy, normálního chlapa aby hledal člověk s lupou, často ani bio otce nemůžou matky "přinutit" k citům ke svým vlastním dětem

nevím jestli jsi něco takového musela řešit, ale připadáš mi moc radikální, spíš jako ta, která má milujícího manžela a společné děti a hodného tatínka pro ně, a proto má na takové problémy názory typu všechno nebo nic - nic ve zlém

Není tady

 

#30 1. 6. 2009 8:45

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

lenuško vidím že máš úplně to samé

u mě také - přítel který jako dítě nedostal to co by mu jako děcku náleželo a teď neumí přirozeně dávat dětem a také ode mě potřebuje lásku

nevím zda se snažit, učit....nebo se na to vy...t

Není tady

 

#31 1. 6. 2009 8:52

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Je to Ouško hodně náročný, už jsem z toho vyšťavená hmm, zrovna opět tento víkend, byla jsem se svým dítětem a kamarádkou, co má taky dítě a už to bylo špatně. Vyslechla jsem si, že mu nedávám dost lásky, že nepíšu dost sms, něřekla jsem o víkendu po tel. dost často, jak ho miluji. Nechala jsem ho napospas se svými dětmi. Jenže on mě potřebuje stále a stále vědět, jak i já ho moc potřebuji. Jste dlouho spolu, my téměř 2 roky a stále nevím, co bude dál. Jednou se chci snažit,  pak zase už na to nemám sílu. Stále dokola.



Ouška74 napsal(a):

lenuško vidím že máš úplně to samé

u mě také - přítel který jako dítě nedostal to co by mu jako děcku náleželo a teď neumí přirozeně dávat dětem a také ode mě potřebuje lásku

nevím zda se snažit, učit....nebo se na to vy...t

Není tady

 

#32 1. 6. 2009 9:06

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

třetí rok.

já jsem ta co má výkyvy. čas lásky a čas nenávisti. smile prostě mám období kdy dávám náklonost, ale pak mě to chytne a nejsem schopna, nemám sílu, jak píšeš.

u nás je to ještě trochu jinak.


on je ten který má ke mě hezké projevy, sice je taky protivný atd. když dlouho trvá to moje horší období, pak se také zasekne a je to na draka. pak si vyslechnu kde co, právě kvůli tomu že se cítí nemilovaný

já se ale tak chovám proto že mě právě neuspokojuje ten vztah k dětem a jeho projevy


teď jsme právě prohádali víkend a nyní "odpočívám" v práci a chce se mi .....skurt

Není tady

 

#33 1. 6. 2009 9:18

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Ouško a přítel má taky sám děti? Já mám jedno a přítel 2.

Není tady

 

#34 1. 6. 2009 9:20

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

ano ale už velké - 18, 21 - bydlí daleko


já 9, 11

Není tady

 

#35 1. 6. 2009 9:30

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Tak to je lepší, že už jsou jeho děti samostatné. Bydlíte spolu? My ještě ne, ale schyluje se k tomu, před rokem jsem z toho cukla a řekla mu, že potřebuji čas a rok uplynul a já stále mám pocit, že potřebuji čas. Možná jsem si partnerství moc zidealizovala, ale tyto výkyvy mě stejně vysilují. Jsem zaměřením spíše flegmatik, ale stejně mě dokáže vybičovat k tomu, že se pak hádáme. Na druhou stranu ho mám ráda, ale hlavně už nemám sílu něco měnit, bojím se....asi stárnu stolt

Není tady

 

#36 1. 6. 2009 9:40

Ouška74
♥♥-----
Registrovaný: 7. 6. 2007
Příspěvky: 82

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

bydlíme. horší je to o to že se sem přestěhoval 100 km, změnil práci...atd. vše kvůli mě. já jsem k němu nechtěla.

taky se mi už nechce hledat - pořád čtu tady a na rodině.cz ty zpovědi, kdy si říkám že to mám vlastně dobré, často čtu jak ani manžel se nechová hezky, ani k vlastním dětem a je toho hodně

kromě toho mám různé osobní problémy a těžko se seznamuju a vůbec...ach jo


trochu mě vždycky dostanou ty radikální názory vše nebo nic

mám kamarádku ta je taky hned hotová ....když prý bude vyčítat že se přistěhoval kvůli mě, tak ať táhne...apod....kdyby to nebyla holka co má jedinečného manžela, který jí obskakuje a stará se o jejich děti vzorově, tak bych i věřila...jenže ona nebyla bez něj schopná ani vykoupat obě děti naráz, vždy čekala až přijde z práce a musel se podílet.

prostě mám pocit, že ty co mají to po čem já toužím, to mají až moc rychle vyřešené

Není tady

 

#37 1. 6. 2009 10:44

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Právě, nikde to není ideální. Já bych měla také za něj pocit zodpovědnosti, kdyby podniknul kvůli mě takové kroky. Třeba bychom měly uvažovat více optimisticky a soustředit se i na věci nám příjemné a ne jen na vady partnera. Těm kamarádkám, co to neznají být v podobné situaci se to lehce radí.

Není tady

 

#38 1. 6. 2009 11:49

mashanka
Zablokovaný
Místo: Praha
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 5900

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

jenže ona nebyla bez něj schopná ani vykoupat obě děti naráz, vždy čekala až přijde z práce a musel se podílet....................proč myslíš, že nebyla schopna ? Třeba jen nebyla ochotna, protože věděla, že jak si ho naučí, tak ho bude mít

prostě mám pocit, že ty co mají to po čem já toužím, to mají až moc rychle vyřešené.................. to bude také asi spíš obráceně - protože jsou se vším hned hotové a partner to ví, proto mají to, po čem ty jen toužíš.

Prostě se zbytečně nenervují, že přijdou o partnera kvůli tomu, že odmítnou mít všechno v hrbu sami a budou po něm také něco vyžadovat. Ten jejich ví, že kdyby nespolupracoval, pošlou ho kamsi a neumřou hrůzou, že zůstanou do smrti smrťoucí sami.


Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl

Není tady

 

#39 1. 6. 2009 11:57

Sára6
♥♥♥♥---
Registrovaný: 15. 12. 2006
Příspěvky: 353

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

lenuska1234 napsal(a):

Je to Ouško hodně náročný, už jsem z toho vyšťavená hmm, zrovna opět tento víkend, byla jsem se svým dítětem a kamarádkou, co má taky dítě a už to bylo špatně. Vyslechla jsem si, že mu nedávám dost lásky, že nepíšu dost sms, něřekla jsem o víkendu po tel. dost často, jak ho miluji. Nechala jsem ho napospas se svými dětmi. Jenže on mě potřebuje stále a stále vědět, jak i já ho moc potřebuji. Jste dlouho spolu, my téměř 2 roky a stále nevím, co bude dál. Jednou se chci snažit,  pak zase už na to nemám sílu. Stále dokola.



Ouška74 napsal(a):

lenuško vidím že máš úplně to samé

u mě také - přítel který jako dítě nedostal to co by mu jako děcku náleželo a teď neumí přirozeně dávat dětem a také ode mě potřebuje lásku

nevím zda se snažit, učit....nebo se na to vy...t

a zase mi ten tvůj příběh připomíná ten můj. když jsem někde mimo (je to moc moc zřídka) tak otázky, proč mu nepíšeu atd. dost mě to unavuje vyčerpávává, bere energii, proč mu neříkám ,že ho  miluji, fakt jak  odrostlé velké děcko!! u mě je také problém, že ten můj je pořád doma a cítím z něj abych mu dělala společnost, tak mě to unavuje a nebaví.....

Není tady

 

#40 1. 6. 2009 12:04

Blossom
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

mashanka napsal(a):

jenže ona nebyla bez něj schopná ani vykoupat obě děti naráz, vždy čekala až přijde z práce a musel se podílet....................proč myslíš, že nebyla schopna ? Třeba jen nebyla ochotna, protože věděla, že jak si ho naučí, tak ho bude mít
prostě mám pocit, že ty co mají to po čem já toužím, to mají až moc rychle vyřešené.................. to bude také asi spíš obráceně - protože jsou se vším hned hotové a partner to ví, proto mají to, po čem ty jen toužíš.

Prostě se zbytečně nenervují, že přijdou o partnera kvůli tomu, že odmítnou mít všechno v hrbu sami a budou po něm také něco vyžadovat. Ten jejich ví, že kdyby nespolupracoval, pošlou ho kamsi a neumřou hrůzou, že zůstanou do smrti smrťoucí sami.

Tohle je zajímavý moment k zamyšlení. Podobných případů určité závislosti, z mého pohledu až neschopnosti, kolem sebe vidím docela dost. Paradox je, že takováto manželství k mému údivu nejlíp fungujou...
Kolem sebe mám pár docela hezkých manželství. Některá fungují tak, že mě to překvapuje: Např. manželka se nikdy nenaučila řídit (a nebo naučila, ale takto je to pro ni pohodlnější) a tak manžel ji všude musí dovézt. A nebo na služební cestu ve společné firmě vždy jezdí oba, ačkoli by to zvládnul jeden z nich  (nebo měl by zvládnout, druhý by mohl mezitím obstarávat práci doma, být k dispozici zákazníkům apod). prostě je tu moment podle mě nezdravé závislosti, způsobené pohodlností či neschopností (vždyť co jiného než neschopnost je vykoupat dvě děti najednou??). Ale paradox je to, že jim to většinou funguje!?!?!?!
Já vím, část z vás mi odpoví - manželka MUSÍ hrát prostě chudinku, která by se bez něj neoešla, a pak to funguje.
Můj problém je to, že na takovouhle šaškárnu já nejsem ochotna přistoupit, mě to přijde trapné a ponižující. Takovéto "Miláčku, co bych si bez tebe počala, bez tebe bych to naprosto nezvládla". (Když vím, že zvládla).

Pardon, že jsem se octla offtopic

 

#41 1. 6. 2009 12:29

hrosanek
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Nemyslím, že každá maminka s malými dětmi hledá tátu pro své děti. Spíše ta, kde je na druhé straně nefungující táta. Ten, kdo se odstěhuje a je s dětmi méně neztratí možnost se spolupodílet na výchově. Jen o to musí stát a forma, jak se na věcech domluvit není nemožná.

Já to mám jako Míša. Nemohla bych být s někým, kdo by neměl rád moje děti. Spoluvýchova se vyklube časem soužití. Každopádně je lepší se na ní začít podílet, až ve chvíli společného bydlení a statutu, kdy už se z dětí stanou naše děti a ne ty moje a ty tvoje.

Láska a ani ta k dětem se nedá poměřit. Asi jsem nikdy ani o sobě nepřemýšlela, protože by mi to přišlo stejně nesmyslné jako měřit, které ze svých dětí miluju víc. Nesrovnávám, neměřím a řekla bych, že ke všem se chovám stejně. A nemám pocit, že u přítele nebo manžela by to bylo jinak.

Upravil(a) hrosanek (1. 6. 2009 13:14)

 

#42 1. 6. 2009 12:57

lenuska1234
♥♥-----
Registrovaný: 29. 5. 2009
Příspěvky: 55

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Taky nedokážu hrát tu neschopnou, jenže pak najednou zjistíš, že toho máš strašně moc. Co se týče býv. manžela, měla jsem pocit, že by beze mě si nemohl ani zajít na wc big_smile. Od vyřízení hypotéky, nákupů, obstarávání dítěte, balení dárků, domácnosti, ježděním s auty na STK - protože ženská udělá oči a tu technickou dostane-dle jeho názoru a držení společné kasy ( protože s jeho způsobem by jsme brzo přišli na buben) se fakt nemusel o nic starat a nyní má starší paní, než je sám, která neřídí, takže jí všude vozí, našel jí práci ve svém oboru, protože měla jakousi podřadnou, dokonce nakupuje, vaří ......a já nevím, co ještě a ejhle ono to zřejmě funguje, protože ona ho zkrátka potřebuje.
A byla to kdysi dávno jeho slova, když říkal, že jedna má hezká, inteligentní, dobře vydělávající kámoška zkrátka normálního chlapa najít nemůže, protože se jí ti chlapy bojí, protože nebude na nikom závislá a ví, že kdykoliv ho může bez problému vyměnit.

Takže, ty které tuto šaškárnu hrajou, jsou na tom podstatně líp, jenže na to musí být taky žaludek, hrát ze sebe tu blbku stolt

Není tady

 

#43 1. 6. 2009 13:10

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

My to takto vedeme s přítelem už docela dlouho, ale narovinu, já vůbec nepřemýšlím, jestli jeho děti miluju nebo ne, a nepřemýšlím, jestli on miluje moji dceru...

Já poctivě za sebe: mám o děti starost (všechny), chci, aby jim chutnalo, aby byly čisté, spokojené, v pohodě, zdravé, abych jim nedělal z víkendů a z dovolených lágr, aby hodně viděly, zažily, aby se vzdělávaly,moc mě těší jejich úspěchy (zejména slohovky s kterými chodí výhradně za mnou big_smile ) atd a v tomto duchu o ně pečuju. Když usoudím, že jim n ěco koupím, zařídím  (v tomto duchu), tak to řeknu muži a udělám to. A nepotřebuju nikomu vykládat, zda-li je miluju nebo ne.
U nás funguje kamarádský vztah mezi partnerem a dcerou. Podporuji to , jak se dá. Záleží vždy na situaci.

-pokud jsem chtěla , aby partner něco dělal jinak, tak jsem to začla dělat sama , on se přidal. Např. jsem šla do vody za holkama (všema ) a dělala blbosti. On se přidal.  (nechtělo se mu, četl si ve stínu a holky se nudily)

- všechny děti jsem chválila, a to opravdu poctivě (byly v něčem nejisté, rozpačité - jestli něco udělaly dobře atd), on se přidal a dnes chválí sám. On, který byl pyšný na to, že on chválí jen málokdy(!)

- kupuju dárky, všem, pořád, baví mě to. .. . On nikdy ,neviděl to, nědělal to. Dnes už třeba přijde i sám, .."neměli bychom těm holkm něco koupit?"

Zkusila jsem pár příkladů, jak to dělám. Funguje nám to. Ale pokud funguje vztah jako takový, tak bude fungovat i s dětmi (jakýmikoliv). Na těch dětech to nestojí.

A pokud bych u partnera viděla, že zpočátku vztahu mé děti (dítě) nebere, tak se náš vztah určitě nerozvine. To je přece poznat již na začátku, souvisí to s charakterem člověka. Pokud je sobecký, bude sobecký i k dětem atd.

Upravil(a) Wiki (1. 6. 2009 13:22)

Není tady

 

#44 1. 6. 2009 13:42

Kukačka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 4246
Web

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Wiki - tummenupp tummenupp
poslední věta je přesná!

Není tady

 

#45 1. 6. 2009 14:48

majkafa
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

hrošánku, jestli je to reakce na mě, psala jsem tam - pokud biologický táta nefunguje.

 

#46 1. 6. 2009 14:53

hrosanek
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Ne Majky, to bylo neadresně.

Hledat tátu pro své děti, protože ten jejich nefunguje, mi přijde nesmysl. Ne ve smyslu, že to ženy nepáchají. Akorát si myslím, že nejdřív musí fungovat vztah komplet ala Wiki a pak můžu "nabízet" svoje děti k tátovství... smile

 

#47 1. 6. 2009 15:11

majkafa
Host

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

hrošánku, souhlasím. Wiki to napsala tak, jak to taky cítím.

 

#48 1. 6. 2009 20:14

Sára6
♥♥♥♥---
Registrovaný: 15. 12. 2006
Příspěvky: 353

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

ahojte, souhlasím s tím,že manželství, kde chlap má dojem, že je on, který vše zařídí a rodina by bez něj nemohla fungovat, fakticky fungují a budou fungovat, chlapi si musí dokazovat, že my ženské se bez něj neobejdeme. dnes je ale jiná doma. Tak přesně to měl doma ten můj a řekla bych, že se m,nou je to úplně něco jiného....... a to ho ....
To že zvládnu jet na STK, sehnat si levné pneu, vysát, umýt auto, dojet všude bez něj...zvládnout rekonstrukci bytu,aniž by mi s něčím pomáhal, kde byla potřeba i vyjádření statika..sedět doma a dívat se na něj že on je bůh, který vše zařídí......

každý máme své auto- 2 rodiny, u nás by to ani nešlo, když jedeme třeba mým, tak musí řídit on, že si připadá jako chudáček, fakt nechápu, já tedy na tom nic nevidím, kdysi jsem si sedla za volant mého auto já a ten můj to málem po dobu jízdy psych.neunesl.....podle mě zvláštní, divné, nechápu....

ale když se řeší dovolená, tak mi bez problémů řekne,že má jen pro sebe a děti......

Není tady

 

#49 1. 6. 2009 20:23

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 39752

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Tak táto dvojakosť je trochu zvláštna, ale inak mi to nepripadá až také čudné. Jedna vec je, že si sebestačná, a druhá vec je, či mu to nedávaš náhodou príliš ostentatívne najavo, či to príliš "nerpežívaš". Poznám aj pekné vzťahy, kde je žena veľmi samostatná, ale potom sú to väčšinou také voľnejšie vzťahy(nie v sexuálnom zmysle, ale skôr pokiaľ ide o trávenie voľného času... a starostlivosť o deti), kde sú OBAJA 100% samostatní a schopní rovnocenne sa postarať o deti.
Najhoršie je pdoľa mňa zakldaať si na samostatnosti, a zároveň sa úprimne čudovať, že s ňou potom partner ráta(napríklad aj pri zarobení peňazí na dovolenku). Hoci podľa mňa je lepšie byť VŠETCI SPOLU v domácom kempe ako každý zvlášť... ale to je MOJ názor a nemusí platiť pre ostatných.

Upravil(a) Selima (1. 6. 2009 20:23)


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Někde tu je...

 

#50 2. 6. 2009 2:13

mashanka
Zablokovaný
Místo: Praha
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 5900

Re: moje dítě, jeho děti jak na to?

Blossom napsal(a):

mashanka napsal(a):

jenže ona nebyla bez něj schopná ani vykoupat obě děti naráz, vždy čekala až přijde z práce a musel se podílet....................proč myslíš, že nebyla schopna ? Třeba jen nebyla ochotna, protože věděla, že jak si ho naučí, tak ho bude mít
prostě mám pocit, že ty co mají to po čem já toužím, to mají až moc rychle vyřešené.................. to bude také asi spíš obráceně - protože jsou se vším hned hotové a partner to ví, proto mají to, po čem ty jen toužíš.

Prostě se zbytečně nenervují, že přijdou o partnera kvůli tomu, že odmítnou mít všechno v hrbu sami a budou po něm také něco vyžadovat. Ten jejich ví, že kdyby nespolupracoval, pošlou ho kamsi a neumřou hrůzou, že zůstanou do smrti smrťoucí sami.

Tohle je zajímavý moment k zamyšlení. Podobných případů určité závislosti, z mého pohledu až neschopnosti, kolem sebe vidím docela dost. Paradox je, že takováto manželství k mému údivu nejlíp fungujou...
Kolem sebe mám pár docela hezkých manželství. Některá fungují tak, že mě to překvapuje: Např. manželka se nikdy nenaučila řídit (a nebo naučila, ale takto je to pro ni pohodlnější) a tak manžel ji všude musí dovézt. A nebo na služební cestu ve společné firmě vždy jezdí oba, ačkoli by to zvládnul jeden z nich  (nebo měl by zvládnout, druhý by mohl mezitím obstarávat práci doma, být k dispozici zákazníkům apod). prostě je tu moment podle mě nezdravé závislosti, způsobené pohodlností či neschopností (vždyť co jiného než neschopnost je vykoupat dvě děti najednou??). Ale paradox je to, že jim to většinou funguje!?!?!?!
Já vím, část z vás mi odpoví - manželka MUSÍ hrát prostě chudinku, která by se bez něj neoešla, a pak to funguje.
Můj problém je to, že na takovouhle šaškárnu já nejsem ochotna přistoupit, mě to přijde trapné a ponižující. Takovéto "Miláčku, co bych si bez tebe počala, bez tebe bych to naprosto nezvládla". (Když vím, že zvládla).

Pardon, že jsem se octla offtopic

Víš, že bys to zvládla, víš. A věř, že on to ví také. Tak o co jde ? Dokud chce pečovat, měl by dostat šanci a pak už mu to zůstane


Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů