Simonas napsal(a):

To ze jsem to napsala ve forme ja, neznamena ze jsme se na tom neshodli - toto byl nas puvodni plan.

Tak jste se OBA shodli i na jeho změně, ne? Tak v čem je problém? Že jsi odsouhlasila něco, s čím jsi vnitřně nebyla v souladu?

Puvodne bylo dohodnuto, ze bude 3 dny  v Praze a dva dny tady + vikend. Toto bylo krajni reseni, kdyz rekl o sve nabidce. Nyni je to tak, ze je to jen Praha cely tyden.

Ale on to vi, my jsme o tom nekolikrat mluvili. Rikal, ze to dela pro nase dobro. Ze na tom jenom ziskam, at jiz pujdu do prace nebo budu doma s ditetem. Problem je v tom, ze ja dite chci, ale ja jsem pro ne chtela dva rodice, takto to bude jen na me. A to nejde. Vidim to na kamaradkach, ktere takto dopadly. Bud jim pomahaly maminky nebo prisly za nimi kamaradky, vecer manzel. Pak mam kamaradky, ktere jsou na to cele samy a neni to dobre jak pro ne tak i pro to dite. Ono sice s manzelem ma full servis, ale ta zenska casem ziska frustraci. Byt tri roky na materske nejde - zarazeni do pracovniho procesu je pak narocne.

Simonas, a jak předem víš, že být doma s dítětem 3 roky je děsné? Já jsem dělala kariéru 9 let, pak jsem zůstala ze dne na den doma, kde jsem skoro ty 3 roky. Žádná újma se mi neděje, je mi doma s dítětem moc hezky. Vím, že až mi mateřská skončí, normálně nastoupím do práce. Rodičák beru jako příjemnou pauzu v práci, kterou budu dělat do důchodu. Práce neuteče, bude s námi až do důchodu.

Irik napsal(a):

Simonas, a jak předem víš, že být doma s dítětem 3 roky je děsné? Já jsem dělala kariéru 9 let, pak jsem zůstala ze dne na den doma, kde jsem skoro ty 3 roky. Žádná újma se mi neděje, je mi doma s dítětem moc hezky. Vím, že až mi mateřská skončí, normálně nastoupím do práce. Rodičák beru jako příjemnou pauzu v práci, kterou budu dělat do důchodu. Práce neuteče, bude s námi až do důchodu.

Irik, v nekterych profesich opravdu neni mozne na 3 roky uplne vypadnout. V tom pripade musi mit zena tolerantniho partnera, ktery ji bude oporou, aby obe role zvladla nebo na materstvi rezignovat, pripadne dite mit a smirit se s tim, ze ji behem materske nejspis ujede vlak. Ani jedno z toho nemusi byt nakonec zadna tragedie, ostatne nikdy nevime, co nam zivot prinese, ale nelze rici, ze vsechno krome ditete se da dohnat pozdeji. Nekdy to tak je a nekdy ne. Kazdopadne by v tehle oblasti meli byt manzele zajedno, jinak nastanou ve vztahu velke problemy. Vim o cem mluvim, protoze na techto vecech (mimo jine) ztroskotalo moje manzelstvi.

U mě děti i kariéra - což by ale nešlo bez zapojení se (záměrně nepíšu pomoci, nepomáhá mi - děti jsou přece i jeho) partnera a jeho vydatné podpory a taky pomoci babiček. Pracuji na půl úvazku s tím, že polovinu dělám na místě - to hlídají babičky nebo manžel, druhou polovinu po večerech z domu. Takhle pracuju asi rok a půl, předtím jsem dělala školu, ve které jsem vlastně ještě pořád. Jde to sice pomaleji, ale jde .
Mmch - doma jsem už pět let a neuvěřitelně to uteklo!

Já bych to viděla tak,že máte nějakou svou práci. Pokud by mělo přijít dítě,připadá mi to přirozené,práci děláš z domu v tom není teda problém a později si můžeš najít i nějakou jinou,až by dítko odrostlo. Ale ten stále kočovný život by se mi nelíbil to budeš stále si znova zvykat , hledat  v blízkosti nové přátelé,nikde nezapustíš kořeny a pokud píšeš,že by to pravděpodobně nebyla vaše poslední "štace",tak to nevidím do budoucna dobré,hlavně proto dítě.. hlavně,až by bylo větší. To malé to zas,až tak nevnímá i když trochu větší,už může vnímat,zda uvidí babičku 1 krát za měsíc nebo 1 krát za týden a pak změna škol,kamarádů.. Mluvila jsi s manželem,jak často by byl ochotný se kvůli práci stěhovat pokud by,už jednou na světě bylo to dítě? Možná,že přece jen byste,už pak někde zakotvili... Dnes je normální se stěhovat kvůli práce,ale všeho moc škodí,dle mého. Pokud to fakt není nutnost,že by vás třeba k takovému kroku nutila,finanční nouze a nedostatek práce a bylo by vám  umožněno,někde bydlet. Což si myslím podle toho,co jsi tady psala,není ten váš případ. Někomu by  takovýto kočovný život nevadil, tvůj manžel s tím evidentně taky nemá asi problém,navíc s vidinou dobré práce a dobrého finančního zajištění,ale myslím si,že když,už je to poněkolikáté  tak,už to může  někoho unavovat.  Ale,jak to cítíš ty si musíš ujasnit sama a co je pro tebe prioritní. Každopádně bys to měla s manželem probrat a říct mu,co opravdu cítíš,nejen tady nám.

Upravil(a) REŇAS (28. 5. 2009 16:28)

přesně tak jsem myslela svůj příspěvek - želvi domluva a spolupráce je potřeba především!

No Blossom, tak nějak s mírnými odchylkami vidím dnes s odstupem víc jak jednoho roku já sama sebe, obě varianty, snad jen že s penězi nikdy nebyl problém.
Tedy potrženo a shrnuto: nejsem taková hvězda, aby za mě nebyli schopni najít adekvátní náhradu.
A nikdy bych už nestavěla kariéru (většinou práci pro nějakou cizí firmu, tedy já jako jeden článek s z x dalších) nad děťátko.
A taky moc dobře vím, že kdyby u nás tatínek nefungoval, tak jak skvěle funguje, dobře bych se na MD necítila.
Ono není na škodu podívat se, jak to funguje v rodině partnera, člověk si udělá obrázek.

anais.de: Znam zeny uspesne ve vede, ktere jsou i matkami. Snad bez vyjimky mely deti v pozdejsim veku (tedy ty, ktere znam osobne, jinak nevim). Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).



Tak to se ti anais.de hlásím, tedy až na to, že nepracuji  ve vědě.

Máš asi pravdu, že věda to je asi jiný svět...

Děti jsem měla po dvacítce, tak 10 - 15 let jsem se jim věnovala hodně intenzivně, pak už to postupně ani nebylo potřeba jak přešly pubertu, oni se pak osamostatňovali a já měla stále volnější ruce, aniž bych někoho zanedbávala.  Takže tak asi od svých 37 se můžu věnovat své profesi fakt na plné pecky, a mám fůru energie a snad tedy i ještě spoustu  času na seberealizaci před sebou...
Mám pocit, že jsem měla děti tak akorát, v letech když jsem na ně měla sílu a dostatek energie. Dilemata typu dítě versus kariéra a úvahy "to bude hrůza být zavřená 3 roky doma a profesně stagnovat" mě naprosto minuly, prostě mě vůbec nenapadlo takto uvažovat. Naopak, s dětmi jsem si to užívala. Pravda, až ten šestý rok mateřské už jsem se začala těšit zas do práce...

Myslím, že dnešní trend - napřed dlouho cestovat, užívat, pak pořizovat byt, budovat kariéru, hledat partnera a teprve až toto úplně všechno mám, tak pak až začít uvažovat o dítěti- tento  trend nepovažuju za příliš vhodný. Já jsem příznivcem toho, mít děti raděj v mladém věku, a profesní seberealizaci až po nich, než naopak.
Mě můj model naprosto vyhovuje. Ale chápu, že každý to má jinak, každý si musí najít tu cestu svou...

Upravil(a) Blossom (28. 5. 2009 17:13)

Napadlo mě, jak se cítí dítě, když vnímá, že je pro maminku "překážkou kariéry" :-(


dite to nevnima, nebot pro nej zaneprazdnenost rodicu bude beznou zalezitosti.

Sorry ,blbě jsem četla příspěvek od Simonas. Tam vlastně nejde ani tak o to stěhování,stěhovala se,už několikrát,práci by měla vždy ,jak jsem teď správně četla..i v té Praze. Tady jde spíš o jeho a její kariéru a zda mít zrovna dítě či nemít,zda je asi vhodná doba a že v Praze na to dítko by byla  sama a více méně doma..a kariéru svou by musela odložit,poněvadž by ji v novém bydlišti neměl,kdo pomoci..
No,co k tomu říct,tady je asi nutné vyložit manželovi karty na stůl s tím,jak to cítím já. A hledat řešení. A taky si hlavně určit priority. Nevím teda,ale buď dítě chci a hold budu počítat s nějakými změnami,které to obnáší,navíc v novém bydlišti nebo raději,zatím zůstanu u kariéry..třeba v té Praze. Nebo zůstanu tam,kde jsem, popřípadě počnu dítě,zůstanu u své práce,protože dítko,bude mít kdo pohlídat,no ale za jakou cenu,to asi dopředu nikdo neví. Manžel v Praze,ty v rodišti,kde jste původně chtěli žít a jen čas ukáže k čemu to povede..nevím,zda k něčemu dobrému. Jsou snad jiné možnosti? Leda,že by se manžel rozhodl,že zůstanete tam,kde jste,ale to nepředpokládám.. Takže teď,už je to jen o vás dvou.