mashanka napsal(a):

Tiffany napsal(a):

mashanka napsal(a):

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Akorát chci reagovat na to samé... . Jsem v Praze celý život, ale takhle mi to vážně nepřipadá. Asi záleží v jaké části bydlíš, jestli můžeš, zkus to trochu přiblížit?

Bydlím v centru, pracuji v centru a poslední 4 roky jezdím s tramvají, protože mě to celý život lákalo a teď teprve si to můžu dovolit - takže se denně pohybuji po Praze a z té výšky mi nic neunikne

Aha... takže ty pocity jsou pracovní? Vidíš cos dříve neviděla?

Tak to je fakt, že v jiných městech to moc neuvidíš, až na pár výjimek v mnoha městech tramvaje nejezdí (aspoň u nás)...

Ale máš fajn práci :-)

Na tohle neexistuje žádná rada, jediné co můžeme udělat, je ti říct, jak bychom to udělaly nebo nedělaly my.

Pro mě osobně je prioritní moje manželství a od toho se odvíjí všechny moje aktivity. Víkendové manželství by pro mě bylo přijatelné jedině tehdy, kdyby to byla např. z ekonomických důvodů jediná možnost, a i tak jen na omezenou dobu. Kdybych s manželem nemohla být každý den, neprobírali bychom, co se stalo a co nás trápí, neseděli bychom spolu u večeře nebo vedle sebe každý na svém počítači, s prostým vědomím že ten druhý je hned vedle, chybělo by nám to oběma a náš vztah by to zcela jistě poznamenalo.

Teprve po manželství jsou pro mě na řadě děti. Je dobré je mít, když se na to cítíš, samozřejmě po třicítce klesá jak plodnost, tak šance na zdravé dítě (jasně, že spousta holek má zdravé děti i ke čtyřicítce, hovořím čistě statisticky a dobře vím, jaký je průměrný věk párů, které se léčí s neplodností). Bohužel dnes nikdy nevíš, jak to s miminem klapne nebo ne, můžete být jako většina párů a klapně vám to hned, ale taky se může vyskytnout problém a pak je každý rok hodně znát. Tím nechci říct, že je třeba zpanikařit a začít plodit, jen je to jeden aspekt, ke kterému je dobré přihlídnout, pokud do budoucna s dětmi počítáš. Donekonečna to prostě odkládat nejde, i když psychická vyrovnanost a připravenost je samozřejmě nejdůležitější (na druhé straně čekat do 40, až budu na dítě připravená, tak tě nejspíš v těch 40 čeká hodně blbé překvápko).

No a teprve po manželství a dětech je pro mě důležitá kariéra, takže té bych se věnovala tak, aby to nenarušovalo prioritu jedna a dvě. Takhle to mám ale já, nikomu to nevnucuju, ale asi si budeš muset podobný žebříček udělat sama a podle toho se rozhodnout, jak dál

Upravil(a) Ronja (28. 5. 2009 13:04)

Martinko, teď něco napíšu, ale opravdu to nemyslím zle.
Ty jsi prostě taková, že bys do toho šla a na rozdíl od ostatních bys jakýkoli náznak problému s manželem rozebrala. : Tak, jak to tady píšeš. Máš prostě kliku na partnera, který se nad tím zamyslí a dojdete pak k řešení.
Jenže, kolik chlapů to tak má?
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš.

Každej si holt musí říct, co chce.

A pro Mashanku, nebyla jsem třeba na Pražským hradě několik let, neboť se mi z centra a přilehlých čtvrtí dělá .
Přitom jsem to milovala a tak před 15ti lety byla na Karlově mostě snad 2x do měsíce.
Teď se tam projít znamená drát se mezi davem, hlídajíce peněženku a strkajíce před sebou či táhnuvši za sebou děti... A koupit jim v centru zmrzku, limču... To si fakt může dovolit spíše ten cizinec.

Martinko, bezdomovec v tramvaji 1x za X měsíců?
Kde bydlíš? Já nejezdím každý den, nevyplatí se mi ani "tramvajenka", ale jak vlezu do MHD, NEJMÍŇ jednoho tam "mám".
Sedí u parčíku na křižovatce, v ulici, co jsou garáže, vypálili zrušené fotbalové hřiště... Já na ně narážím tedy poměrně často...

Možná tady budu za "starou struktůru" , ale já v dilematu "dítě nebo kariéra" bych rozhodně volila dítě. Zvlášť kdyby mi bylo kolem 30 a víc. Protože (bohužel) věk na děti je u ženy omezený, a když se to prošvihne, už se to nikdy nedožene. A kariéru můžeš dělat kdykoli - třeba i v šedesáti.

A taky - dítě vám zůstává na celý život ( i když se dávno třeba osamostatnilo a žije na druhém konci světa) ale kariéra je velmi prchavá věc. Z okolí znám 1 bezdětný pár, nevím, zda děti mít nechtěli či nemohli. Posledních 15 let žili svojí společnou firmou, strašně je to bavilo, naplňovalo.Teď je jim kolem 45ti let, krize jejich firmu (a celý jejich obor) během chvíle smetla a mají prázdné ruce. Tedy-profesně se jistě ještě prosadí, začnou znovu v něčem jiném, ale dítě už nestihnou.

Já teď, když vím, jaké je to děti mít, neumím si představit život bez nich. Pro mě jsou děti nevětší radost,  taková životní konstanta, naplnění, hlavní smysl života (i když zdaleka ne jediný). A teď, když už jsou velké a potřebují mě jen zpovzdálí, tak mám čas i na to profesní prosazení, naplnění (slovo "kariéra" totiž  nemám ráda).
Takže já jsem si svého času naplno užila dětí, dala jim maximum lásky, času a péče, a teď mám druhou půlku života na svou milovanou profesi , na koníčky a na další seberealizaci. Ale opačně to bohužel nejde...

tak to možná bude někde chyyba

Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...

Simonas.
Rozhoduješ se ty. Musíš si umět odpovědět na otázku. Stěhuji se tam, protože já skutečně chci. Já. Nebo je to kvůli manželově karieře? Počítá vůbec manžel s tím, že zůstantete doma? Já tak citím, že už je rozhodnuto a ty teď váháš a chceš potvrzení ,že děláš dobře, že s ním jdeš do Prahy. Ale to bohužel nedostaneš. To je skutečně jen na tobě. A rozhoduj se dobře. Abys za  5 let nevyčítala manželovi, že jsi tam šla jen kvůli němu. To by bylo nefér.
Pokud jsi fit, zdravá, děti mít můžete. Proč to nezkusit. Poslouchej svůj vnitřní hlas. On radí dobře. Já ho často potlačovala rozumem, neposlouchala ho a většinou to šlo do kopru.

Já osobně byla v praze 1,5 roku. Zdrhla jsem zpět do menšího města. Teď tam jedu na návštěvu a zase rychle a ráda zpět. Ale to jsem já. Před 10ti lety jsem byla mladší holka,která flámovala, ponocovala, šla ráda tančit. Ted je mi 30cet a začínám mít ráda klid. Pohodu, občas kino, knížka.
Hodně lidí do Prahy jede za tou prací. A pak zjistí, že tam je od rána do večera, vidí se jen u večeře, hluk, plno lidí. Hodně mých známých se vrací po několika letech zpět. Ale to je pouze můj postřeh.

Přeji ti, ať se rozhodneš co nejlépe.

Selima napsal(a):

Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...

Souhlasim se Selimou. V nekterych profesich je treba si vybudovat nejakou pozici do urciteho veku, pokud je chcete vykonavat na spickove urovni. Studovala jsem medicinu a vim, ze klinickou medicinu uz nikdy delat nebudu - jsem uz na to stara. Tez si tezko dovedu predstavit, ze bych zacinala s vedeckou praci "od piky" po tricitce a dvou materskych dovolenych.

Je to o prioritach, a jak uz tu bylo x-krat receno, kazdy je ma jinak nastavene. Zena, ktera se snazi skloubit materstvi a karieru vzdy trochu riskuje (samozrejme proc ne?). Nelze vsak rici jednoznacne, "jdi na materskou, karieru odloz, nic ti neutece".

Přednost dítěti může dát autorka klíďo i s tím, že zvolí přestěhování do Prahy.
Ale myslím, že problém je jinde. Přesně v tom, že to cítí tak, že se furt přizpůsobuje ona. Že ji to vadí.

Vadi mi neustale zacinani znovu

Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 13:58)

Sice to s tématem nesouvisí, ale souhlasím s Mashankou, že Praha není rozhodně tak růžová jak se mnohým zdá. Pro práci ano...je zde mnoho příležitostí. Ale taky mnoho nástrah, feťáci, bezdomovci, pochybný individua jsou na každým rohu, tak to prostě je. O vlastní dítě bych se tady bála 1000*víc než někde v klídku na Vysočině.

Souhlasím, že 30 není žádný kritický věk, ale člověk nikdy neví bohužel dopředu, jak se mu bude nebo nebude dařit těhotnět a přece jen, když se dříve začne, je pak více času řešit případné problémy.

Já, když jsem se rozhodla odsunout mateřství za třicítku, předem jsem se připravila i na variantu, že zůstanu bezdětná. Pokud by to u tebe nebyl problém, klidně těhotenství odlož.

Stěhování se kvůli kariéře...tady asi hodně záleží na vašich příjmech...pokud je stěhování spojeno s velmi slušným přilepšením si, tak je asi opodstatnělé, pokud  efekt není takový, nestěhovala bych se.

Bydlet v Praze s dětmi bych nechtěla ani za nic...ostatně ani bez dětí, takže to je asi jen můj problém.

Každopádně budeš na rizikovce celé dni doma sama, manžel bude v práci. nikde jsi nepsala, jak se seznamuješ s novými lidmi, jestli je to pro tebe brnkačka nebo problém. Taky na tom hodně záleží. Jako těhotná ale nebudeš asi mít nikoho k sobě...za maminama asi na písek chodit nebudeš a ostatní ženské budou do večera v práci jako tvůj manžel.