29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
mashanka napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
mashanka napsal(a):
Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnáníJsem tu 11-tý rok... - ale ani neporovnávám, lidi se kterýma se setkávám si více-méně vybírám sama, v každém městě se najdou grázlové a v každém městě se najdou hodný lidi... dávám přednost těm druhým :-)
Určitě Tě neštve celých přes milión lidí kteří tu žijou... štvou Tě jenom vybraní jedinci ne? S tím se dá něco dělat... :-)V Praze si vybíráš, koho potkáš na ulici, vráží do tebe, smrdí, huláká a žere v tramvaji, žebrá, krade auta i peněženky.......... ?
![]()
![]()
To jedině, že žiješ někde na okraji a nevycházíš z domu, ne ?
Přichází ke mně pouze to, co vyzařuju... no nechci odbočovat na duchovní - to není o těch lidech ale o Tobě... jak to, že do mě nikdo nevráží, nikdo okolo mě nesmrdí, nehuláká, nežere v tramvaji, nežebrá a nevykrádá nám auto ani nekrade peněženku?
Že bych těch 11 let žila na okraji a nevycházela z domu?
Nic proti Tobě, ale nemyslím, že tohle by byl apriori problém Prahy.
Pokud takovéhle lidi potkáváš v Praze, budeš je potkávat i v Horní-Dolní. Akorát jich tam asi bude přiměřeně méně v poměru k počtu obyvatel...
Není tady
mashanka napsal(a):
Tiffany napsal(a):
mashanka napsal(a):
Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnáníAkorát chci reagovat na to samé...
. Jsem v Praze celý život, ale takhle mi to vážně nepřipadá. Asi záleží v jaké části bydlíš, jestli můžeš, zkus to trochu přiblížit?
Bydlím v centru, pracuji v centru a poslední 4 roky jezdím s tramvají, protože mě to celý život lákalo a teď teprve si to můžu dovolit - takže se denně pohybuji po Praze a z té výšky mi nic neunikne
Aha... takže ty pocity jsou pracovní? Vidíš cos dříve neviděla?
Tak to je fakt, že v jiných městech to moc neuvidíš, až na pár výjimek v mnoha městech tramvaje nejezdí (aspoň u nás)...
Ale máš fajn práci :-)
Není tady
... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)
A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...
Baví Tě ta práce? ...
Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...
Není tady
Na tohle neexistuje žádná rada, jediné co můžeme udělat, je ti říct, jak bychom to udělaly nebo nedělaly my.
Pro mě osobně je prioritní moje manželství a od toho se odvíjí všechny moje aktivity. Víkendové manželství by pro mě bylo přijatelné jedině tehdy, kdyby to byla např. z ekonomických důvodů jediná možnost, a i tak jen na omezenou dobu. Kdybych s manželem nemohla být každý den, neprobírali bychom, co se stalo a co nás trápí, neseděli bychom spolu u večeře nebo vedle sebe každý na svém počítači, s prostým vědomím že ten druhý je hned vedle, chybělo by nám to oběma a náš vztah by to zcela jistě poznamenalo.
Teprve po manželství jsou pro mě na řadě děti. Je dobré je mít, když se na to cítíš, samozřejmě po třicítce klesá jak plodnost, tak šance na zdravé dítě (jasně, že spousta holek má zdravé děti i ke čtyřicítce, hovořím čistě statisticky a dobře vím, jaký je průměrný věk párů, které se léčí s neplodností). Bohužel dnes nikdy nevíš, jak to s miminem klapne nebo ne, můžete být jako většina párů a klapně vám to hned, ale taky se může vyskytnout problém a pak je každý rok hodně znát. Tím nechci říct, že je třeba zpanikařit a začít plodit, jen je to jeden aspekt, ke kterému je dobré přihlídnout, pokud do budoucna s dětmi počítáš. Donekonečna to prostě odkládat nejde, i když psychická vyrovnanost a připravenost je samozřejmě nejdůležitější (na druhé straně čekat do 40, až budu na dítě připravená, tak tě nejspíš v těch 40 čeká hodně blbé překvápko).
No a teprve po manželství a dětech je pro mě důležitá kariéra, takže té bych se věnovala tak, aby to nenarušovalo prioritu jedna a dvě. Takhle to mám ale já, nikomu to nevnucuju, ale asi si budeš muset podobný žebříček udělat sama a podle toho se rozhodnout, jak dál
Upravil(a) Ronja (28. 5. 2009 13:04)
Není tady
mashanka: jinak já jsem v Praze pracovala víc jak pět let u policie... a taky bych mohla říct, že všichni lidi jsou lumpové... protože s jinýma jsme v práci téměř nepřišli do styku :-) - ale já vím, že to tak není... to jenom díky té práci svět vidíš jinak než ostatní...
Není tady
Martinko, teď něco napíšu, ale opravdu to nemyslím zle.
Ty jsi prostě taková, že bys do toho šla a na rozdíl od ostatních bys jakýkoli náznak problému s manželem rozebrala. : Tak, jak to tady píšeš. Máš prostě kliku na partnera, který se nad tím zamyslí a dojdete pak k řešení.
Jenže, kolik chlapů to tak má?
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš.
Každej si holt musí říct, co chce.
A pro Mashanku, nebyla jsem třeba na Pražským hradě několik let, neboť se mi z centra a přilehlých čtvrtí dělá .
Přitom jsem to milovala a tak před 15ti lety byla na Karlově mostě snad 2x do měsíce.
Teď se tam projít znamená drát se mezi davem, hlídajíce peněženku a strkajíce před sebou či táhnuvši za sebou děti... A koupit jim v centru zmrzku, limču... To si fakt může dovolit spíše ten cizinec.
Není tady
jak to máš udělat ty nevím, na to je každá z nás moc individuání, ale řeknu ti co bych udělala já...přestěhovala bych se za ním nechceš-li o něj časem přijít. Třicítka je tak tak na hraně prvního těhotenství, zvlášť když máš nějaké zdravotní potíže, ale rok na víc v tom už stejně nehraje roli...a neboj se i v Praze se rodí děti, záleží kde budete bydlet /jesti u Kunratickýho lesa nebo na Žižkově/, v baráku nebo na pískovišti potkáš určitě plno mamin.
Není tady
Martinko, bezdomovec v tramvaji 1x za X měsíců?
Kde bydlíš? Já nejezdím každý den, nevyplatí se mi ani "tramvajenka", ale jak vlezu do MHD, NEJMÍŇ jednoho tam "mám".
Sedí u parčíku na křižovatce, v ulici, co jsou garáže, vypálili zrušené fotbalové hřiště... Já na ně narážím tedy poměrně často...
Není tady
javena napsal(a):
Martinko, teď něco napíšu, ale opravdu to nemyslím zle.
Ty jsi prostě taková, že bys do toho šla a na rozdíl od ostatních bys jakýkoli náznak problému s manželem rozebrala.: Tak, jak to tady píšeš. Máš prostě kliku na partnera, který se nad tím zamyslí a dojdete pak k řešení.
Jenže, kolik chlapů to tak má?
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš.
Každej si holt musí říct, co chce.
A pro Mashanku, nebyla jsem třeba na Pražským hradě několik let, neboť se mi z centra a přilehlých čtvrtí dělá.
Přitom jsem to milovala a tak před 15ti lety byla na Karlově mostě snad 2x do měsíce.
Teď se tam projít znamená drát se mezi davem, hlídajíce peněženku a strkajíce před sebou či táhnuvši za sebou děti... A koupit jim v centru zmrzku, limču...To si fakt může dovolit spíše ten cizinec.
...no ale zmrzlina z Pařížský nemá chybu taky ale nechápu kde berou ty ceny
Není tady
Možná tady budu za "starou struktůru" , ale já v dilematu "dítě nebo kariéra" bych rozhodně volila dítě. Zvlášť kdyby mi bylo kolem 30 a víc. Protože (bohužel) věk na děti je u ženy omezený, a když se to prošvihne, už se to nikdy nedožene. A kariéru můžeš dělat kdykoli - třeba i v šedesáti.
A taky - dítě vám zůstává na celý život ( i když se dávno třeba osamostatnilo a žije na druhém konci světa) ale kariéra je velmi prchavá věc. Z okolí znám 1 bezdětný pár, nevím, zda děti mít nechtěli či nemohli. Posledních 15 let žili svojí společnou firmou, strašně je to bavilo, naplňovalo.Teď je jim kolem 45ti let, krize jejich firmu (a celý jejich obor) během chvíle smetla a mají prázdné ruce. Tedy-profesně se jistě ještě prosadí, začnou znovu v něčem jiném, ale dítě už nestihnou.
Já teď, když vím, jaké je to děti mít, neumím si představit život bez nich. Pro mě jsou děti nevětší radost, taková životní konstanta, naplnění, hlavní smysl života (i když zdaleka ne jediný). A teď, když už jsou velké a potřebují mě jen zpovzdálí, tak mám čas i na to profesní prosazení, naplnění (slovo "kariéra" totiž nemám ráda).
Takže já jsem si svého času naplno užila dětí, dala jim maximum lásky, času a péče, a teď mám druhou půlku života na svou milovanou profesi , na koníčky a na další seberealizaci. Ale opačně to bohužel nejde...
Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.
Není tady
Simonas napsal(a):
Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.
A mluvili jste o tom s manželem někdy? Řekla jsi mu to, co píšeš tady na babinetu? A jestli jo, jak na to reagoval?
Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...
Není tady
Simonas napsal(a):
Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.
3x - během jakého období?
"protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat.." - to bych vnímala jako pozitivní jev...
Jinak v Praze jsou mateřská centra, určitě bys tady nebyla sama... nedávno jsem byla v jednom na semináři a vypadalo to tam moc pěkně :-) A to nebude jediné v celé Praze...
No a pokud je manžel hodně úspěšný... hodně se Ti příčí být žena v domácnosti? Nebo pracovat z domu přes internet - tj. mám na mysli, jestli jedna veleúspěšná kariéra doma nestačí... - i když pokud Tě práce hodně baví a naplňuje, tak chápu, že se jí nechceš vzdát... :-)
Jen mám pocit, že dva kariéristi doma, musí být náročné... (zatím se Ty podřizuješ, viz to stěhování - ale kdyby sis postavila hlavu viz ta Bratislava, tak by byl problém)
Není tady
Simonas.
Rozhoduješ se ty. Musíš si umět odpovědět na otázku. Stěhuji se tam, protože já skutečně chci. Já. Nebo je to kvůli manželově karieře? Počítá vůbec manžel s tím, že zůstantete doma? Já tak citím, že už je rozhodnuto a ty teď váháš a chceš potvrzení ,že děláš dobře, že s ním jdeš do Prahy. Ale to bohužel nedostaneš. To je skutečně jen na tobě. A rozhoduj se dobře. Abys za 5 let nevyčítala manželovi, že jsi tam šla jen kvůli němu. To by bylo nefér.
Pokud jsi fit, zdravá, děti mít můžete. Proč to nezkusit. Poslouchej svůj vnitřní hlas. On radí dobře. Já ho často potlačovala rozumem, neposlouchala ho a většinou to šlo do kopru.
Já osobně byla v praze 1,5 roku. Zdrhla jsem zpět do menšího města. Teď tam jedu na návštěvu a zase rychle a ráda zpět. Ale to jsem já. Před 10ti lety jsem byla mladší holka,která flámovala, ponocovala, šla ráda tančit. Ted je mi 30cet a začínám mít ráda klid. Pohodu, občas kino, knížka.
Hodně lidí do Prahy jede za tou prací. A pak zjistí, že tam je od rána do večera, vidí se jen u večeře, hluk, plno lidí. Hodně mých známých se vrací po několika letech zpět. Ale to je pouze můj postřeh.
Přeji ti, ať se rozhodneš co nejlépe.
Není tady
Kukačka napsal(a):
tak to možná bude někde chyyba
Souhlasím s kukačkou. Nějaká chyba ve vztahu.
Selima napsal(a):
Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...
Souhlasim se Selimou. V nekterych profesich je treba si vybudovat nejakou pozici do urciteho veku, pokud je chcete vykonavat na spickove urovni. Studovala jsem medicinu a vim, ze klinickou medicinu uz nikdy delat nebudu - jsem uz na to stara. Tez si tezko dovedu predstavit, ze bych zacinala s vedeckou praci "od piky" po tricitce a dvou materskych dovolenych.
Je to o prioritach, a jak uz tu bylo x-krat receno, kazdy je ma jinak nastavene. Zena, ktera se snazi skloubit materstvi a karieru vzdy trochu riskuje (samozrejme proc ne?). Nelze vsak rici jednoznacne, "jdi na materskou, karieru odloz, nic ti neutece".
Není tady
Ja bych dala prednost diteti.Myslim,ze tve biologicke hodiny tikaji.Je te 30 let a muze se stat,ze neotehotnis hned a leta te utikaji.Navic plodnost se vekem snizuje a mit pubertaka v 60 letech to neni urcite zadny med.
Není tady
Přednost dítěti může dát autorka klíďo i s tím, že zvolí přestěhování do Prahy.
Ale myslím, že problém je jinde. Přesně v tom, že to cítí tak, že se furt přizpůsobuje ona. Že ji to vadí.
Vadi mi neustale zacinani znovu
Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 13:58)
anais. de.
Tak u ženy lékařky, už vůbec musíš hodně zvažovat. Tam jsou ženy opravdu v nevýhodě.
No a o diskriminaci žen a zaměstnání, to se už vůbec nebudu vyjadřovat.
ALe nějaký kompromis jde vždy udělat.
Není tady
Sice to s tématem nesouvisí, ale souhlasím s Mashankou, že Praha není rozhodně tak růžová jak se mnohým zdá. Pro práci ano...je zde mnoho příležitostí. Ale taky mnoho nástrah, feťáci, bezdomovci, pochybný individua jsou na každým rohu, tak to prostě je. O vlastní dítě bych se tady bála 1000*víc než někde v klídku na Vysočině.
Není tady
Ohledne dvou karier doma. My mame vystudovany stejny obor, oba jsme soutezivi, oba jsme temer stejne stari. Ja rada chodim do prace, zatim me to bavi a navic ziskala jsem za sve vysledky nekolik oceneni. Osobne si myslim, ze Praha je jen nase dalsi destinace - na dlouho to nevidim. Nebojim se tam jit, jiz jsem zde i pracovala. Ale prijde mi, ze manzel " ve svem, ale i potazme rodinem zajmu" chce vydelavat penize a snad i jeho tajnym pranim je abych byla doma. Jeho maminka nikdy nepracovala a jeho tatinek ma celozivotni servis.A Praha neni destinace na trvalo, predpokladam, ze dalsi etapa bude zcela jiste nekde v zahranici.
Není tady
Souhlasím, že 30 není žádný kritický věk, ale člověk nikdy neví bohužel dopředu, jak se mu bude nebo nebude dařit těhotnět a přece jen, když se dříve začne, je pak více času řešit případné problémy.
Já, když jsem se rozhodla odsunout mateřství za třicítku, předem jsem se připravila i na variantu, že zůstanu bezdětná. Pokud by to u tebe nebyl problém, klidně těhotenství odlož.
Stěhování se kvůli kariéře...tady asi hodně záleží na vašich příjmech...pokud je stěhování spojeno s velmi slušným přilepšením si, tak je asi opodstatnělé, pokud efekt není takový, nestěhovala bych se.
Bydlet v Praze s dětmi bych nechtěla ani za nic...ostatně ani bez dětí, takže to je asi jen můj problém.
Každopádně budeš na rizikovce celé dni doma sama, manžel bude v práci. nikde jsi nepsala, jak se seznamuješ s novými lidmi, jestli je to pro tebe brnkačka nebo problém. Taky na tom hodně záleží. Jako těhotná ale nebudeš asi mít nikoho k sobě...za maminama asi na písek chodit nebudeš a ostatní ženské budou do večera v práci jako tvůj manžel.
Není tady
Báro, to je velmi relativní. Bydleli jsme v krásné zapadlé vesničce. Bála jsem se, že by syn jezdil na jazykovou základku do okresního města.
A pak si hrál v lesíku kousek od baráčku a - potkal tam exhibicionistu.
Já jsem fatalista. Pokud se něco stát má, stane se to, i kdybychom dítě schovali do truhly a nevypouštěli ho ven. Tohle bych vůbec neřešila, co je pro dítě bezpečnejší.
A taky, Simčo, proč řešit rizikovku? Za prvé, vůbec nemusíš otěhotnět, což doufám nenastane. Za druhé, pokud otěhotníš, není nikde psáno, že budeš mít rizikovku. A pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ano, tak budeš mít vycházky celé dny, pokud se nebudeš otvírat a nebude hrozit předčasný porod. Maminky na rizikovce fakty nejsou vězňové.
Vlastní zkušenost.
Tak proč už teď řešit rizikové těhotenství a zavření se doma?
Upravil(a) majkafa (28. 5. 2009 14:07)