Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

mary.one napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

Také tomu nerozumím.

mashanka napsal(a):

mary.one napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

Také tomu nerozumím.

Také tomu nerozumím . My to máme přesně takto a žádný problém s tím není.

Ad bydlení: neříkám, že je nějaký problém v tom, aby chlap bydlel u ženský.
Píšu, že je to jiný pocit. Když ženská bydlí u chlapa, nebo když chlap bydlí u ženský. A já vnímám, že je lepší, když ženská bydlí u chlapa. - pouze ze své vlastní zkušenosti :-)
Ale každá si to udělejte jak chcete :-)

Samozřejmě že záleží na okolnostech, když má ženská byt a chlap nemá - tak je jasný, že půjde bydlet k ní :-)

Možná otázka pro chlapy (čistě hypoteticky) - zkuste si představit obě možnosti - ve které se jako CHLAP budete cítit líp?
1. když vaše žena zajistí bydlení (tj. má byt, dům... a vy se přistěhujete k ní)
2. když vy jako chlapi zajistíte bydlení pro sebe, svou ženu a rodinu?

Teď abstrahuju od finančních možností atd. protože je jasný, že reálná situace mnoha lidí neumožňuje, aby se rozhodovali kdo pořídí bydlení... - ale je to o pocitu.

Nečekám že to pochopíte, protože to není o pochopení rozumem, ale o pocitu... a není vyloučeno, že to někdo bude cítit naopak... Já to vnímám takhle. Možná trochu staromódně :-)

Nevím,jak to tu čtu Maruš,tak já bych to viděla tak,že se snažíš dost i když možná né podle některých nejlepším způsobem.  Ale snažíš se a o to tu jde.  Teď je otázka,jak moc se snaží on,to bys měla vědět sama nejlíp. Vztah je i o nějaké komunikaci a naslouchání. O kompromisu.  Na vztah jsou dva a oba dva by měli nejen brát i dávat. Co on dává tobě,bys měla zvážit. A nemám ráda,takové ty ženské zbraně a intriky,teď,udělám to a támto,třeba mu to dojde.. to  mi příjde  právě jako podporování těch chlapečků z kterých se pak těžko stanou ti chlapi. Jsem spíš pro přímou řeč,chlapi taky málokdy chodí kolem horké kaše,to mají spíš ve zvyku ženské. Samozřejmě bych,ale nezanevřela nato si žít i svůj život,podle tvých představ,takže si klidně vyraž sama nebo s kamarádkama někam,když on nechce. Ale né z donucení,ale,protože sama chceš,né kvůli němu s očekáváním,že mu to pak,možná dojde a zvedne se a poběží za tebou.   Nemyslím si,že ho změníš a nutit ho vážně k ničemu nemůžeš,takže ani k té komunikaci. Je otázka,jak moc ti,ale bude vyhovovat žít v takovémto vztahu,protože jestli nedojde,aspoň k nějakému kompromisu jako u Mikešů,jak tady psal,pak je otázka,zda dál budeš v takovémto vztahu šťastná a to bych zvážila. Buď ho příjmeš se vším všudy,takového jaký je,určíš si nějaké priority nebo se zřejmě budeš pořád cítit nespokojená a tutlat to v sobě,protože od něj se nějaké komunikace asi nedočkáš a změny,pokud sám on nebude chtít taky né.
Jinak jsem měla podobné typy bývalých partnerů,právě i někdy ta máma,tam chyběla,společné trávení času zas u nás nebyl problém(i když u bývalého M tam toho bylo víc),ale víš na čem to krachlo,právě,že natom,že jsme nekomunikovali,teda oni nechtěli,nic řešit a už vůbec naslouchat,odpově´d bylo vždy zatvrzelé mlčení,až uražení se, nebo co zas máš.. Oni přece neměli problém,já jsem problém,oni si budou žít,tak jak jim to vyhovuje,domluva nepřipadala v úvahu nato byli moc líní,jak tu někdo psal,já bych to nazvala spíš jinak,samozřejmě nato měli právo,ale já měla taky právo si žít podle mých představ a mé představy o partnerském soužití byli jiné než jejich ,takže to stejně krachlo ještě štěstí,že v žádném v tom vztahu,hlavně s BM nefigurovali žádné  děti.  A nežli žítí vedle někoho,ale né spolu,tak to budu raději solo a vyjde to nastejno.

No a současného mého manžela bych taky "někdy zabila" , ale  po nějakém takovém zákroku,když ještě nadhodím,že si jdu pro výsledky se nezapomene zeptat,jak to dopadlo a že teda zapomene spoustu věcí,protože jsou to pro něj nedůležité věci,tak natohle by nezapomněl se zeptat. I když by tomu v podstatě jako chlap  třeba prd rozuměl i když by se třeba bál,co se dozví,ale prostě by měl starost nezlob se,ale ten tvůj partner si hodně žije ve svém světě..,ale to jsem tě asi moc nepotěšila. A na ten zákrok a po něm tě aspoň doprovodil a odvezl domů??

Upravil(a) REŇAS (27. 5. 2009 21:53)

Marus, nečetla jsem to úplně všechno, ale co takhle nechat všední dny být, nechat ho odpočívat po práci a udělat si společný program na část víkendu?
Já teda osobně v tom nic špatného nevidím, když přes týden se nic neděje, ale o víkendu je to něco jiného.

Alebo jeden víkend na kolách a druhý trebárs na chalupe alebo v múzeu.... Skrátka raz po tvojom, potom po mojom. Alebo holt každý sám...

Všimly jste si někdy, co píší často dámy o svých bývalých, kteří žijí s novou partnerkou? " dělá to, co se mnou nechtěl, jezdí na výlety, na které se mnou neměl čas", nebo "uklízí a věnuje se dětem, to jsem u něj neznala" a tak podobně. Čili každý chlap je toho schopen, jen naše chování mu to neumožňuje, třeba mu nenecháme prostor, který považujeme jenom za svůj...
Tak se chci zeptat: Marusinko, kdo se u vás stará o domácnost? Napadlo mě to, když jsi psala, že přijde..a zasedne k počítači. Pro začátek by možná pomohlo na něj NENÁPADNĚ přenést různé činnosti pro chod domácnosti...třeba poprosit, aby cestou z práce nakoupil, protože ty to z nějakého důvodu nestihneš, dát mu seznam....a poté to ocenit. Pokud by nenakoupil, nevyčítat, ale s úsměvem počkat, až to vyřeší...buď ještě dojede, nebo ať tě pozve na večeři. Nebo: Už nevidíme, jak je venku..co kdybychom o víkendu umyli okna, chceš vršky nebo spodky, pravé či levé...? Tenhle víkend ne? A kdy teda? ... Já se dnes zdržím, neuvařil bys něco dobrého?...se těším..A pak chválit! To byl jen příklad. Taky budete mít tím pádem víc společných témat ke komunikaci, a taky víc společně stráveného času.

A pak...víš...přijde mi, že máš nějaká konkrétní očekávání (o kterých on nic netuší), on jim nedostojí a ty jsi zklamaná a smutná...ale jen z toho, že nesplnil TVOJE očekávání. Takže ty si tu past připravuješ tak trochu sama (po okamžiku očekávání následoje okamžik zklamání - Cimrman ).

A nakonec: nechtěj s ním nic "řešit", hlavně ne často, a pro něj "blbiny". Muži to nesnášejí. Máš přece spoustu jiných možností, než vést nekonečné rozhovory (které ho obtěžují a otravují), jsi přece chytrá žena.

Upravil(a) Vanda (28. 5. 2009 7:38)

javena napsal(a):

[b]
Není to tak jednoduché. Je fuk, kdo u koho bydlí, jde o to, jaký kdo je.

Velká pravda, javeno. Akorát já ráda hraju na domácím hřišti. Nebo na neutrálním území A bylo by dobrý, když by to bylo jeden na jednoho a ne, že budou nějaký přesilovky (= bydlení s něčími rodiči). Akorát když to jinak nejde...

Ne, že bych brala všechny výroky a myšlenky MUDr. Plzáka , ale přesto ho budu citovat. Je to poněkud nadnesené, jak má pan doktor ve zvyku , ale myslím, že ta poslední věta by Marusince mohla leccos vyjasnit:
"Příliš idylické a romantické chápání slovesa VYHOVĚT nám dělá z manželství žalář, v němž jsme zavřeni, aniž bychom věděli proč. Pochopte, ujařmuje nás, je-li možné se vzájemně terorizovat výroky, které toliko líbivě znějí, ale nemají platnost, jako například:
"Jestli mě máš rád, vyhovíš mi."
!Zase jsi mi nevyhověl."
"V ničem mi nevyhovíš."
Napadený partner neví, jak se bránit a tak nakonec raději uteče někam, kde nebude uvězněn.

mashanka napsal(a):

Já pořád nerozumím tomu, proč někdo chce za každou cenu vést komunikaci s někým, kdo o to nestojí a být z toho frustrován. To, jestli mi partner vyhovuje nebo ne, přece zjistím za pár měsíců. Žít dobrovolně s někým, s kým se mi žít nelíbí, chtít ho předělávat......... prostě nechápu

To je fakt.A ještě když spolu žijí.Můj názor je takový,že roční soužití je víc,než chození tři roky s vídáním se 3 krát týdně.Předělávat partnera je nesmysl.Buď mi sedí a jsem tolerantní k jeho chybám nebo se hold podívám po někom jiném.

helena napsal(a):

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

mary.one napsal(a):

helena napsal(a):

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

A navíc -je otázka, jestli by o toho zcela přizpůsobenýho a zcela předělanýho partnera potom ještě člověk stál :-)

Jasně, přizpůsobování musí být u obou stran. A nikdy ne přes určitou míru.

Mně taky na příteli vadí x věcí. Přesto jsem převážně spokojena a nechci, aby ze dne na den nic z toho nedělal a byl úplně jinej a ztratil svou vlastní tvář. Asi bych pak už o něj nestála, nebyl by to on. Bylo by to moje zrcadlo, můj klon. Neživotnej ideální muž.

Souhlasím - loutka by mě taky nebrala