no,někdy docela drsné připomínky.....

já nikdy po nikom nechtěla,aby mi platitl dovču, nejsem ten typ člověka, který řekne: zaplať mi..... a po otci dítěte už teprve ne!!

jen mi je dost líto, že nemůžu se synem k moři letecky, mi o moře nejde: hlavně když nemám ten stereotyp a můžu odpočívat a užívat si, tady jde o syna, no kdyby jste byli na mém místě......tak by jste mlvili jinak, já moc dobře ví, jaký je názor na věc, když jsem něco zažila nebo když o tom jen slyším

nejsem žádná chudinka, vím co kde stojí.......

já jsem se svým příspěvkem jen chtěla zeptat, jestli tady někdo je, komu přítel řekl, že on přišel o chvilky s dětmi,když se rozvedl....................spíše tak trošku věta vyčítavá....o uznání, víc si vážit jeho....nebo taky být vděčná......

Upravil(a) Sára6 (27. 5. 2009 14:10)

Rozvedl se dobrovolně.
Tak bych ho s tím, pokud to měla být výčitka, poslada do ... někam.

No dyk jo. Ať se vrátí.
Není co řešit.

Tvůj syn si z toho vezme do života, co potřebuje. Někdo - otec - má na dovču u moře, někdo - mamka - nemá.
Já tedy absolutně neřeším, co dělají děti, když jsou s BM. Dělají, co chtějí. Minule byly grilovat u nějakých známých. Já negriluju, mám se picnout? Jenže moje děti mi nijak nedávají najevo, že jim vadí, že negrilujem.  Tohle prostě neřešíme.
Spíš myslím, že to řešíš ty.
Tohle není o zmrzlinách...

Připadá mi Sáro,že máš hlavně problém sama se sebou.jako matka bych byla jedině ráda,kdyby žena mého BM tak dobře vycházela s mým synem a chtěla ho na dovču sebou.A pokud by byl můj syn 4xročně u moře,tak by mi nepřipadlo zrovna pro něj zajímavé,tahat ho tam po páté.O autobusové přepravě k této velké louži ani nemluvě.

ztratila jsem nit...
Sáro, nač ty výčitky? Ty nejsi spokojená hlavně sama se sebou a proto to všechno kolem.

Sáro, myslím že řešíš hlouposti. Jak už tady některé babinetky psaly, tak si taky myslím, že když je syn s otcem 4x ročně u moře a víkendy tráví taky mimo ČR, tak mu třeba přijde daleko zajímavější, když s mámou sedne na kolo a pojedou si užít den někde k vodě, kde zažijí taky spoustu legrace... Syn má UŽ 11 let a myslím si, že dokáže rozumně pochopit, že na to co má táta mít máma nemusí a že to není přece špatně. A to že s tebou za 2 roky už nikam nebude chtít jezdit? Hloupost...má dcera bude mít letos 18 let a přece se těší, že se mnou pojede letos po 8 letech do Chorvatska, na týden, autobusem, klidně pod stan nebo chatky bez jídla, protože je to levnější a ví, že na dražší dovolenou nenašetříme a přitom s tatínkem jezdí pravidelně každý rok na dovolenou. Normálně ji stačí i když jedeme na koupaliště a na víkend na chalupu a užijeme si to společně... To by bylo stejné, jako by syn u otce jedl kaviár a ty jsi si rvala vlasy, že taky nemáš na kaviár na snídani...myslím, že bude stejně nadšený z chleba se sýrem, když mu ho podáš s úsměvem a pusinou k tomu :-)

za koho mě máte....já mám super dovču vymyšlenou, pojedu se synem k rodičům, kde je má rodina  a mé kamošky s dětmi, budeme chodit na koupám, na kolečkové brusle , hrát tenis, na zmrzku, sice budeme na sídlišti....ale moc se těším, synáček se těší a já také

Ahoj Sáro,

četla jsem si Tvé příspěvky, také mimo jiné o stěhování. Jsem naprosto ve stejné situaci. V 18-ti jsem si brala kluka, nic jsme neměli, pak začali budovat kariéru, najednou po x letech měli dost peněz, krásný byt a po 8-letech manželství se nám narodila dcera. Pak BM zblbnul z peněz asi, začal si "žít" a já měla být ta pipka, co jen na něho čeká s teplou večeří a vždy při chuti, když si přál. Připadala jsem si jako - provozní zaměstnanec . Vyslechla jsem si, že bych byla bez něho chudinka...a zapoměl na roky, když jsem ho živila já! Tak jsem si řekla dost! Přestanu být provozačka, jsem člověk, partnerka a hlavně žena...a ne ošklivá . Přestala jsem skákat, jak pískal, chtěla jsem jeho úctu, chtěla jsem jít s malou bydlet do našeho dalšího bytu a hledat společnou a novou cestu. Dopadlo to tak, že si našel ženskou, která mu za peníze skákat bude i kdyby se měla přetrhnout , rovedli jsme se . Tím začal nám mě a malé nový život. Pro mě to znamená ... práce, dítě, domácnost, umejt, vyčůrat, spát. Jeden den jako druhý. Peněz není málo, ani moc. Tak nějak si občas postesknu, ale 5 let jsme byly samy a jezdily 1x ročně k moři a i když mě bylo smutno, tak jsem se tak nějak držela. Tatínek platí, zájem moc o ní nemá. Teď mám konečně lásku, ale má taky 2 děti. Měly jsme se k němu stěhovat, ale kvůli pocitům, které si měla a máš taky, jsem to nakonec neudělala. Dovolenou chceme společnou, ale není tolik peněz, aby se zaplatilo moře pro 5 lidí. Taky jsem si už zvykla na lepší - i když jsem byla sama a nyní zvykám na horší, takže nebuď smutná, nejsi v tom sama a taky nevím, co vlastně bude a jak to budu zvládat, taky se mi to moc nelíbí, to mi věř!

lenuska1234 napsal(a):

Ahoj Sáro,

četla jsem si Tvé příspěvky, také mimo jiné o stěhování. Jsem naprosto ve stejné situaci. V 18-ti jsem si brala kluka, nic jsme neměli, pak začali budovat kariéru, najednou po x letech měli dost peněz, krásný byt a po 8-letech manželství se nám narodila dcera. Pak BM zblbnul z peněz asi, začal si "žít" a já měla být ta pipka, co jen na něho čeká s teplou večeří a vždy při chuti, když si přál. Připadala jsem si jako - provozní zaměstnanec . Vyslechla jsem si, že bych byla bez něho chudinka...a zapoměl na roky, když jsem ho živila já! Tak jsem si řekla dost! Přestanu být provozačka, jsem člověk, partnerka a hlavně žena...a ne ošklivá . Přestala jsem skákat, jak pískal, chtěla jsem jeho úctu, chtěla jsem jít s malou bydlet do našeho dalšího bytu a hledat společnou a novou cestu. Dopadlo to tak, že si našel ženskou, která mu za peníze skákat bude i kdyby se měla přetrhnout , rovedli jsme se . Tím začal nám mě a malé nový život. Pro mě to znamená ... práce, dítě, domácnost, umejt, vyčůrat, spát. Jeden den jako druhý. Peněz není málo, ani moc. Tak nějak si občas postesknu, ale 5 let jsme byly samy a jezdily 1x ročně k moři a i když mě bylo smutno, tak jsem se tak nějak držela. Tatínek platí, zájem moc o ní nemá. Teď mám konečně lásku, ale má taky 2 děti. Měly jsme se k němu stěhovat, ale kvůli pocitům, které si měla a máš taky, jsem to nakonec neudělala. Dovolenou chceme společnou, ale není tolik peněz, aby se zaplatilo moře pro 5 lidí. Taky jsem si už zvykla na lepší - i když jsem byla sama a nyní zvykám na horší, takže nebuď smutná, nejsi v tom sama a taky nevím, co vlastně bude a jak to budu zvládat, taky se mi to moc nelíbí, to mi věř!

Ahoj, to co popisuješ je přesně můj přeběh a taky rozvedli jsme se po 8 letech manželství. Moje rada zní: rozmysli  si,když se budeš chtít odstěhovat ze svého a jít k němu, který má 2 děti. Nevím, co čekáš od života, nového vztahu, ale vždy chtěla rodinu a ještě dítě. Teď si připadám jako ženská, která má slušné alimenty a vše si platí sama. Ten můj mi třeba řekne, ať si koupím něco pořádného,že se u to nelíbí, že je to ohleděné, že prý mě to finančně nějak nepoloží když si to koupím. Synovi jsem koupovala nové skříně, fakt už byyly hrozné, on dětem taky trošk nábytek, nebudeš ta ženská o kterou se  chlap stará budeš až ta třetí, mi připadá že co mi přibylo byla jen práce, dojíždění=vše se mi jen zkomplikovala. Dobře si to rozmysli, co od života chceš.....a jestli to zvládneš!!

P.S. dle mě to není rodina, ale 2 rodiny

Upravil(a) Sára6 (29. 5. 2009 12:17)

lenuska1234 napsal(a):

Já byla vdaná dohromady 13 let. Taky je má rodina to nejduležitější. Možná to zní sobecky, ale rodina znamená - partner, naše  děti, jeho a mé rodiče. No jo Sáro, ale nám se to nějak nepodařilo, takže do vztahů budeme už přicházet jen s našimy dětmi. Takže budeme od našich partnerů taky vyžadovat, aby naše brali, jako své děti. Taky jsem si nemyslela, že to může přenášet  tolik starostí a taky si občas pobrečím, když přítel se mazlí se svou dcerkou a moje s raději schová pod peřinu. Pak samozřejmě přijdu a mazlím se zase se svojí. Nebo, když jsme se měly nastěhovat, já už přehlásila školy a pak jsem zjistila, že přítel mému dítěti neuvolní pokoj, aby se taky mohla cítit jako doma a poté, co jsem si vyslechla, že nebude mít něco extra, že hezky budou všechny děti v jednom pokoji i když ty jeho doma pokojík u maminky mají. Všechno jsem zase zrušila, zpět jí přihlásila na starou školu a měla jsem klid a přestala se trápit. Nyní bydlíme každý ecxtra  a přítel je ochotný prodat dům, abychom si mohli postavit domek společně a začít od nuly. To, co, každý dáme až budeme žít spolu, to bude společné, to co máme každý nyní, zůstane jen tomu dotyčnému. Ty ještě u něj bydlíš?

Teda holky, já jsem asi starej skeptik, ale já bych se ze svého bytu s dětmi nestěhovala... Brala jsem to tak, že když už jsme se s BM rozvedli  a tím se dětem rozpadla vlastně rodina, tak ať mají aspoň "svý jistý" doma, prostě jejich stabilní domov co se bydliště týče... Myslím tím jejich pokojíčky, jejich zažité kamarády ve škole, jejich prostředí k životu...
Možná jsem o žádném stěhování tedy neuvažovala, protože jsem něměla pocit, že jsem potkala "toho pravého už napořád"...
Já to beru tak, že můj byt a domov je moje skálopevná jistota. Jak říkám, jsem starej skeptik, vztahy se můžou rozpadnout, ale můj domov mi zůstává.
Ale kdoví, kdybych bývala potkala toho pravého, možná bych šla taky hrát vabank... ? Sama nevím.

lenuska1234 napsal(a):

Já byla vdaná dohromady 13 let. Taky je má rodina to nejduležitější. Možná to zní sobecky, ale rodina znamená - partner, naše  děti, jeho a mé rodiče. No jo Sáro, ale nám se to nějak nepodařilo, takže do vztahů budeme už přicházet jen s našimy dětmi. Takže budeme od našich partnerů taky vyžadovat, aby naše brali, jako své děti. Taky jsem si nemyslela, že to může přenášet  tolik starostí a taky si občas pobrečím, když přítel se mazlí se svou dcerkou a moje s raději schová pod peřinu. Pak samozřejmě přijdu a mazlím se zase se svojí. Nebo, když jsme se měly nastěhovat, já už přehlásila školy a pak jsem zjistila, že přítel mému dítěti neuvolní pokoj, aby se taky mohla cítit jako doma a poté, co jsem si vyslechla, že nebude mít něco extra, že hezky budou všechny děti v jednom pokoji i když ty jeho doma pokojík u maminky mají. Všechno jsem zase zrušila, zpět jí přihlásila na starou školu a měla jsem klid a přestala se trápit. Nyní bydlíme každý ecxtra  a přítel je ochotný prodat dům, abychom si mohli postavit domek společně a začít od nuly. To, co, každý dáme až budeme žít spolu, to bude společné, to co máme každý nyní, zůstane jen tomu dotyčnému. Ty ještě u něj bydlíš?

udělala jsi fakt moc dobře-problém s pokojíčkem byl u i mě, když jsem se synem bydlela sama,tak měl svůj pokojí,to své teritorium..,pak jsme se přestěhovali a .....všichni budou v jednom, on přece své děti nevyhodí z pokoje, i když mají svůj pokoj mamky, on na své děti nedá dopoustit, ale on si je vystěhoval z domu, ne já, dovedeš si představit, co to bylo pro mého syna a to změnil úplně vše-30 km od našeho rodného města, měl v pokoji  své věci, přišel domů a holky seděly za jeho stolem, chtěl si psát úkoly...ze skříně si půjčovaly ponožky, kdysi jsme dojeli z víkendu a holky si půjčily jeho rádio a přemístily do ložnice, oni tam chodí jak se jim zachce, jsem třeba v práci atd. a to dole bydlí jeho rodiče. po dvou třech letechc má syn svůj pokoj, holky taky....ale vždy šlo jen o něj a jeho děti, nikdy by se on totiž od svých dětí neodstěhoval, jsou pár metrů od nás,chce být s nimi kdykoliv.

lenuska1234 napsal(a):

Tak ať si to Sáro rozmyslí, co vlastně chce. Samozřejmě, že má rád své děti, ale i ty a Tvé dítě máte právo na domov a své soukromí. Já to viděla také, tři děti v jednom pokoji. S jeho synem je to v pořádku, ale 12- letá dcera začala vytvářet pravidla, co může být a jak se má chovat,  až tam má dcera bude bydlet, takže žádné kamarádky, co si může pověsit na zeď a hlavně co ne apod. I když jsem dceři říkala, že to bude hlavně její pokoj, protože tam bude každý den, tak mi na to pověděla, že až to zjistí jeho dcerka, tak jí bude nadávat a zkrátka měla strach. Takže jsem řekla jasné ne!!! Buď svůj pokoj, nebo zůstaneme doma a každý sám. Taky to je podmíněno tím, že jako tříletá v době našeho rozvodu měla dcerka v našem společném bytě s BM krásný veliký pokoj s vchodem na zahradu a po našem odchodu, kdy mě už k přestěhování BM tlačil, protože ho tlačila zase ta jeho přítelkyně, kterou znal 2 měsíce (šla jsem s 3-letým prckem bydlet do 1+1)  a následně přítelkyně BM zabavila její pokoj pro svého 14 syna a předělala ho k obrazu svému. Takže když tam malá byla na návštěve, tak spala v obývacím pokoji.  Jsem na tyto věci už nějak přecitlivělá a nechci, aby moje dítě se stále cítilo někde odstrčené.

jojo, ve svém jsem si mohla dát tam kam jsem chtěla, synáček měl foto se svým bráškou (nevlastním) a ten můj mu ji schoval (řekl že se nebude dívat na dítě BM), pak měl pohled s taťakou jak byli u moře, taky byl problém, když jsem byla u ve svém, tak nic neřekl, pak jsem se k němu nastěhovala....já blbá, doma umě mi nic nescházelo!!