Petuna napsal(a):

Vím, že to bude znít směšně

opravdu to zní směšně...
Jak to chodí u nás: společná jídelna, oběd z provozních důvodů stanovený od 11.00 do 12:OO. Naše skupina má kanceláře na jedné straně chodby, kdo má první hlad ve víceméně obvyklém čase, zaklepe na  dveře, řekne mám hlad, jdu na oběd a dotyčný se přidá nebo nepřidá, ale každý si řekne bez problémů - půjdu později, už jsem na obědě byla, přidám se... neděláme z toho kovbojku a nikdo za tím nehledá nic víc. Někteří při práci preferují dveře otevřené, tak sami vidí že se jde a od stolu oznamujou jdu-nejdu.

Priznam se, ze me dosud nenapadlo resit, zda jdu s nekym nebo sama na obed. Kdyz chci jit s nekym, zeptam se, zda chce jit se mnou, kdyz chci obedvat sama, tak jim sama. Je pravda, ze my tady v praci respektujeme kazdeho soukromi a kazdy si jedna za sebe i co se tyce obedvani s nekym ci o samote.
Asi bych na tvem miste zacala chodit budto drive a oni si casem zvyknou, ze s nima nejdes, nebo bych si po nejakou dobu nosila svuj obed a opet - casem si zvyknou, ze s nimi proste nechodis. Zalezi taky na tom, jak oni berou obedovou prestavku, jestli je to jakasi dobrovolna "povinnost" obedvat spolecne, v tom pripade, zda neni nakonec pro tebe vyhodnejsi "vyti s vlky" nez obedvat sama.

Já si čtu u našeho stolu pro 8 lidí. Vím, že je to neslušné, ale nestíhám přečíst noviny jindy. Ostatní jsou tak laskavi a tolerují mi to. Ale čtu jen než přinesou jídlo. Během jídla bychom se my všichni a noviny nevešli.

Upravil(a) majkafa (22. 5. 2009 22:04)

JJ, jsou skvělí. Mají mě rádi takovou, jaká jsem.
Přesto, že jsem svérázná, jak řekla má nejlepší kamarádka.

Až teď mě praštilo, jakou tam mám hrubku.

Tohle mi také dělalo problém. Jít s někým na oběd, povinně se o něčem bavit, udržovat konverzaci když si chci po náročné práci alespoň u oběda odpočinout.

majkafa napsal(a):

Já si čtu u našeho stolu pro 8 lidí. Vím, že je to neslušné, ale nestíhám přečíst noviny jindy. Ostatní jsou tak laskavi a tolerují mi to. Ale čtu jen než přinesou jídlo. Během jídla bychom se my všichni a noviny nevešli.

Já chodím na obědy se svojí mamkou (leta letoucí), výborně se bavíme (spolu), kdyby v tuto vzácnou chvíli četla noviny, asi bych se zamyslela, jestli na ty obědy fakt chce chodit se mnou.

Já se každý den těším, až půjdeme s mamkou na oběd, řekneme si všechno, co se nám událo za minulý den. Někdy se zasmějeme, někdy i já mamce pomůžu v rozhodování, někdy ona mně.

Mně by vadilo, kdyby mi vedoucí denně předčítala denní tisk místo předkrmu. Víš, vedoucímu se těžko říká, že mi to vadí, zvlášť, kdyby to byl jen formální dotaz.

Heluška napsal(a):

Mně by vadilo, kdyby mi vedoucí denně předčítala denní tisk místo předkrmu. Víš, vedoucímu se těžko říká, že mi to vadí, zvlášť, kdyby to byl jen formální dotaz.

schválně se přijeď na skutečnost někdy podívat. Protože jsi si udělala totálně nesmyslný obraz. Ostatně, víme, jak rozdílně si lze písmenka představit. Ale fakty mě pobavilo to denní (není to denně, jen tehdy, když jsou noviny v hospodě volné, je to jen několikrát v týdnu) a předčítání už vůbec ne.
Btw na obědě nejsem vedoucí ale kamarádka. Kdyby tomu bylo jinak, jistě by mě kolegyně nezvala, abych s ní jela na poznávačku do Paříže, abych s nimi šla na bowling, atd. atd.
Rozesmálo mě to, když vím, jak vypadá skutečnost v porovnání s obrázkem, který sis utvořila z pár písmenek.

I když možná jsem si já z tvého obrázku mého "předčítání" zase vytvořila úplně jiný obrázek, než který vidíš ty.
Jen taková drobná filozofická úvaha.

Upravil(a) majkafa (22. 5. 2009 23:18)

.... a to víš, že tě mám ráda.

majkafa napsal(a):

Když já nějak s tím písemným projevem pokulhávám.
A někdy nejenom s ním.

Taky tě mám ráda. Jsem ráda, že je vám pořád spolu hezky, jak jsem četla na jiném vlákně. Mám před sebou stále obrázek nádherné ženy a nejenom navenek, když si na tebe vzpomenu.

Díky, taky mám obrázek ženy. Tehdy jsem si říkala, jak ses z toho svrabu vůbec mohla dostat? Obdivuju tě, to každopádně, ale někdy bohužel nerozumím tvým slovům. Jsi tak rázná, že tě ani nepoznávám.

21SOPTIK napsal(a):

taurus napsal(a):

luminka napsal(a):

U nás je určený čas na svačiny a obědy. Svačiny už vynechávám. Jak jsem už psala, ženským jsem se najednou znelíbila. Mezi sebou se všechny baví, co bylo doma a tak, a když řeknu něco já, je to stěžování si, teda podle nich. A to se snažím už říct všechno jednou a neopakovat to jako dřív. Houby platné. Jenomže když mě doma naštvou, chci si trochu postěžovat. A ony: Nám to neříkej, to si vyřiď doma. Kdybych si to vyřídila doma, byla by z toho ošklivá hádka. A v práci se vypovídat nemůžu. Ony si spolu povídají a žádná některou jinou nenapomíná a nesekýruje a neodbývá, aby dala pokoj, do háje posílají jen mě.

Luminko, jestli se ti to neopakování daří, tak jako tady na Babinetě, tak asi nejsi moc úspěšná. Sorry za ale nedalo mi to. Jsi jako kolovrátek pořád dokola a ani se nedivím, že jim to leze na nervy. Je to otravné.

Jinak, co se týče těch obědu, tak bych párkrát šla třeba dříve, že mám hlad nebo bych šla později, že ještě hlad nemám. Přeci tě nemůžou donutit, aby jsi šla s nimi.

Já bych řekla, že Luminka to má v práci dost těžký a příjde mi dost nefér se do ní takhle obouvat.Ženský jsou mrchy a tam kde je větší kolektiv tak rádi si vždycky najdou nějakou oběť ,do který si rády kopnou.A zvyšují si na nich svý ego a kolikrát si neuvědom jak tomu člověku ubližujou a znepříjemňujou mu život.Lidi by měli být k sobě víc tolerantní.A i tady někteří rádi, říkaj "jak může někdo řešit takový kraviny" ale každej jsme holt jinej a tohle forum podle mě slouží k tomu aby si lidi sem přišli pokecat, třeba i o svých problémech s tím,že jim může pomoct pohled zvenčí....

Dík za nějaké to pochopení, toho se tady dočkám málokdy. Moje kolegyně by na tohle řekla, že je mi sympatický jen ten člověk, co mi maže med okolo huby. Že ona je ke mně upřímná. No řekněte, není někdy spíš potřeba zvednout sebevědomí než ta upřímnost?

No oběd z práce jdu buď sama, to jdu na trh pro zelošku a tak podobně nebo jdeme s holkama na menu, jdeme někdy 2 někdy je nás 6, mají tam i velký stoly, v pohodě. Chodí kdo s kým chce a kdy chce. Šéfová nejí, skoro nic, takže ta s náma nechodí. Je sice trochu suchar, ale kdyby s náma jít chtěla, tak je nám to taky šumec, klidně jít může. Bereme každýho. Vzaly bysme i tu kolegyni, co smrdí potem a nosí jedny hadry tejden, protože jinak je s ní docela sranda. Nikoho nikdo nenutí a ani neodstavuje. Je nás 10 bab a neděláme si naschvály, ani nic podobnýho. Jsme asi divnej kolektiv, když se vzájemně snášíme, nedrbeme se a tak. Naše společný obědy máme rády, těšíme se, protože to je takovej relax mezi prací, příjemnej relax.