Když mně to nějak nejde mazat po více kusech a po jedné to dlouho nevydržím

Ale vždyť já vím, Konstance, co máš na mysli. Ale Tuli se Ti tu právě snažila něco vyjádřit a já to řekl vedle ve Svědcích Jehovových Viktorce. Že to, co projektuješ do druhé bytosti, se projeví na tom, jak s Tebou bude jednat. Lidé se nechovají ke každému stejně, všimni si toho, ale vždy vlastně zrcadlí přístup toho druhého.

Hned zkraje to tady řekla Poletucha svým nezapomenutelným vstupem: "Otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo." A tím Ti ukazovala cestu, jak překročit sebe samu, jak z toho ven.

Zamysli se nad tím. A zkus si nedovolit nechat se unášet jejich rozladěním, nenáladou, emočním hněvem, či dokonce beznadějí. Protože Ty jsi bytost, která tomu může vdechnout nový směr, nové zákonitosti nová pravidla i naději! Stačí jen uvěřit tomu, že je to možné. Stačí jen pochopit, že oni doufají, jak konečně jednou někdo v sobě nalezne odvahu a nenechá se jimi stáhnout, nýbrž jim otevře nový prostor.

Svět potřebuje nový začátek a neopakovat pořád dokola stejnou chybu.

Crabat napsal(a):

Zamysli se nad tím. A zkus si nedovolit nechat se unášet jejich rozladěním, nenáladou, emočním hněvem, či dokonce beznadějí. Protože Ty jsi bytost, která tomu může vdechnout nový směr, nové zákonitosti nová pravidla i naději! Stačí jen uvěřit tomu, že je to možné. Stačí jen pochopit, že oni doufají, jak konečně jednou někdo v sobě nalezne odvahu a nenechá se jimi stáhnout, nýbrž jim otevře nový prostor.

Svět potřebuje nový začátek a neopakovat pořád dokola stejnou chybu.

Kdysi mi někdo radil, jak se chovat k člověku, který je nespokojený, negativní ke všemu a ke všem (navenek zlý), abych byla spokojená. Když začne ta osoba přede mnou nadávat a stěžovat si, mám se přidat, hudrovat a vzdychat s ní, pěkně si notovat. To mi ale nejde. Nejde mi to ze srdíčka ani z úst, abych se takhle chovala. Bylo by mi z toho nejspíš taky blbě. Je mi krásně, když si myslím to svoje, usměju se na toho člověka a někdy i zkusím naznačit jiný úhel pohledu, uklidnit, že všechno nemusí být tak černé. Ale opravdu jenom jemňoučce, jinak by mě nejspíš poslal do háje
Píšu to, protože mě to napadlo k tomuhle tvému příspěvku. Možná to je něco jiného..., ale funguje to hezky

A kde se v něm vzaly, Lupi? Ty hněvy, stesky, smutky a trýzně?.. Po větru přiletěly, neboť naše mysl je čirá hladina a zrcadlí všechno, co do ní vstoupí. Zkus však alespoň někdy, na chvíli, být jako Kheled-zäram (zrcadlové jezero), jež i za jasného dne na své hladině odráží hvězdy. Tak jsem to myslel, přesně v souladu se slovy Pol, jež uvedla někde zkraje tohoto vlákna: "Otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo."

Dívej se jinam, jakoby skrze ty lidi, a odrážej na své hladině jen to, co považuješ za krásné.

A oni se změní. Přesně v souladu s tím, že začnou zrcadlit Tebe.

No, někde tam, na rozhraní těch dvou možností, leží skutečné řešení, které snad potom bude platné obecně. Někde mezi lékem a odmítnutím léku. Tohle přeci víme od začátku, že každý jdeme úplně jinou cestou. Já Tě čtu a Ty mě čteš a oba přitom občas vrtíme hlavou. Ale to, že jaksi nemůžeme zcela souhlasit, ještě neznamená, že bychom si nevážili toho druhého názoru, viď?..

Lupiš, Crabe,
oba vás čtu a mám dojem, že mluvíte o tomtéž Jen každý trochu jinak.