Nharte,
naprosto s tebou souhlasím - tohle není nic než pomsta, žádná spravedlnost.
(Jen myslím, že se nejedná o příběh Wiki)

Vyšší princip - "oko za oko, zub za zub", ony "boží mlýny" -  funguje, ale rozhodně nepatří do rukou chybujícího člověka,

Jinak k tématu já to mám zatím tak, že to špatné- třeba v mém případě hodně špatná až zlá péče o nemocného v nemocnici před smrtí- z toho se snažím poučit, že snad příště zabojuju o převoz jinam..zařídím jinak. Že budu připravenější a rychlá. Ale o těch lidech si snad ani nic moc nemyslím, nevím proč dělali co dělali. To je jejich boj, zášť necítím, snahu vyhnout se podobným ano. Ten dopis považuji za dobrou věc, ale jak říkám- s jinou motivací.
Spíš se snažím myslet na ty dobré zkušenosti a ty si uchovávat, podporovat. Dávat svoje investice tam, kde je "dobře", nebo kde cítím, že je pro mne možný dialog. Ono logicky, když se bude kultivovat rostlinka, tak se rozroste a ovlivní celý les, že. Na to věřím.

Moc hezké téma. Tohle jsem si zrovna dnes potřebovala připomenout .

konstance, máš v tom hokej.
P.S. Zamyslela ses někdy nad tím, copak to ten "pocit zadostiučinění" doopravdy je?

konstance napsal(a):

ja si myslim ze neco jineho je pomsta a neco jineho je pocit zadostiucineni, a bez tohohle pocitu je proste tezky jit dal. kdyby spravedlnost nebyla dulezita neexistovali by soudy a kazdy by si proste delal co chtel. ale jsou veci ktere se k soudu nedostanou.. a jak se s tim vyporadat? clovek ma pocit ze neco by se proste stat melo, protoze tak jak to je to neni spravny..
jinak v mym pripade nejen ze jsem se nedockala omluvy, ale naopak prilevani oleje do rany. dotycna osoba/osoby jako kdyby mi znemoznovali projit a ukoncit ten proces odpusteni, protoze kdybych jim odpustila, byli by najednou v situaci kdy by museli resit jestli odpusti oni sami sobe, a to oni by neradi. takze mi z toho vyplyva ze odpusteni je vlastne dost krutej trest protoze v tu chvili si proste dotycny uvedomi ze je opravdu debil a musi resit sam sebe

Soudy existují ne kvůli spravedlnosti (určitě ne kvůli té "božské, vesmírné") ale kvůli tomu, aby společnost nějakým způsobem fungovala.
Jediný, kdo Ti znemožňuje proces projít a ukončit proces odpuštění, jsi Ty sama
Ostatním je úplně jedno, jestli jim odpustíš nebo ne... protože tím, že neodpustíš, si stejně ubližuješ jenom sama sobě... je to nijak nebolí.

A to bez ohledu na to, co se na začátku stalo... - ale samozřejmě kdybys napsala, co Tě tak strašně naštvalo, tak bych to třeba pochopila líp.

Jinak s tou spravedlností a odpuštěním si nemyslím, že je to tak, že máš nastavit druhou tvář, jako Ježíš... nebo jsi tak "daleko" jako on a chceš skončit jako on? Já teda ne.
Pokud Ti někdo ubližuje, tak se máš bránit - to s odpuštěním nemá nic společného.
Je skvělý pak být naštvaná a domáhat se nějaké spravedlnosti, když si ubližovat dobrovolně necháš. - pak to vlastně spravedlivý je.

Upravil(a) Martinka1 (5. 6. 2009 8:43)

Martinka1 napsal(a):

... no mě nejvíc dostalo prohlášení, že "odpuštění je vlastně dost krutej trest" :-)
Samozřejmě nesouhlasím.

konstance evidentně neví, co ODPUŠTĚNÍ doopravdy je. Je v ní spousta vzteku a zloby. Věřím, že to časem zpracuje.

Lze dojít k tomu, že nespravedlnost neexistuje? Rodíme se s určitými vlohami, které nám mohou pomoci překonávat překážky na Cestě, jde vlastně o vyřešení domácího úkolu, potom se spravedlnost a nespravedlnost apod. jeví jako odmítání přijmutí údělu, ze kterého se stejně nevyvlékneme.. Zní to hrozně "kostelnicky", ale vidíte v tom někdo něco blízkého?

Upravil(a) D. (5. 6. 2009 22:48)

Mám pocit, že teď stojím před propastí, ale není to temná hlubina, spíš skok do proudů, které člověka nesou, samozřejmě je na něm, na kterou stranu natáhne ruku a proud ho zavane tím směrem, ale vane to kolem mě, vane A ta spravedlnost a nespravedlnost a to co by mělo být a nesmí být je nějak úplně jinak, než se obecně píše a říká.

* Ještě mě napadá, jak hodně se má člověk nechat unášet a jak hodně korigovat, to bude asi nějaká důležitá myšlenka

Upravil(a) D. (6. 6. 2009 14:19)

D. napsal(a):

Mám pocit, že teď stojím před propastí, ale není to temná hlubina, spíš skok do proudů, které člověka nesou, samozřejmě je na něm, na kterou stranu natáhne ruku a proud ho zavane tím směrem, ale vane to kolem mě, vane A ta spravedlnost a nespravedlnost a to co by mělo být a nesmí být je nějak úplně jinak, než se obecně píše a říká.

* Ještě mě napadá, jak hodně se má člověk nechat unášet a jak hodně korigovat, to bude asi nějaká důležitá myšlenka

Je to jen a jen na člověku, jakým směrem se dá, to máš velkou pravdu D. Nevím přesně co si představit pod tou propastí, pod těmy proudy, D.?

A co kdyby člověk nechal proudy ať si proudí jak je jim libo? Neovlivněn, neunášen? Jako klidný ostrov uprostřed chaosu, na němž je nezávislý i přesto, že je jeho součástí.

Mariposo,
pro mě je Bůh něco, co tohle vše řídí. Ač je Bůh v každém z nás, tak musí být něco, nějaká síla, která tohle dění umožňuje. A to je pro mě Bůh.

Tulipánka napsal(a):

Když to člověk přijme, pochopí Boha jako rodiče, který se nás snaží dobře vychovat a když to nejde po dobrém, musí to hold jít po zlém, hned se mu uleví
Je důležité nebrat to jako svévolné trestání, ale jako metoda, abychom se něco naučili a byli šťastni. A až to člověk pochopí, může pak být za to Bohu vděčný stejně, jako je za vychování vděčný rodičům.

Jen jsem nepochopila tu větu, že Bůh se nás snaží dobře vychovat. Tomu nerozumím. Vše máme ve svých rukou, jen my řídíme svůj život, dle mého cítění. Rodiče se nás opravdu snažili vychovávat, a dopadalo to různě, ale dneska už je to jen na nás samotných. Už nad námi nikdo nestojí. Pro někoho to může být šťastné zjištění pro jiného smutné.
Pro mě osobně to znamená ... svobodu

Mariposo,
někdo tomu říká Bůh, někdo Vesmír, dokonce i já někdy použiju slovo Bůh a někdy zase Vesmír. Ale myslím, že si rozumíme, o čem je řeč .

To o tom, že se nás snaží Bůh vychovávat. Máme dle mého názoru pravdu obě:
když uděláme nějaký skutek, který vytvoří něco negativního, tak se nám to vrátí. Je to zákon vesmíru. Ale proč se nám to vrátí? Abychom si ten skutek uvědomili. Tady v tom vidím tu výchovu - Bůh v porovnání s rodiči.
My jsme svobodni ve svých skutcích, můžeme dělat, co chceme. Ale dokud nečiníme v souladu s Vesmírem (Bohem), tak se nám vše vrací v podobě problémů (karmický následek).

Majkafo,
Bůh za nás zodpovědnost skutečně nenese, to jsem nemyslela, ale jak jsme psala, zlo nám vrací jako bumerang (a samozřejmě i dobro - to je ta rodičovská pochvala ). Já to prostě myslím obrazně