konstance napsal(a):

... ale nez a jestli vubec k tomu dozraju tak uplyne dlouha doba, a prave ta DOBA me strasne s.e.r.e protoze bych chtela spravedlnost hned ted abych se mohla venovat necemu jinemu, a misto toho spotrebovavam bezucelne energii negativnima pocitama, kterym se snazim vyhnout ale nejde to.

A co to naprosto vědomě přebít něčím, co tě baví a co ti dělá radost? Když je mi smutno a mám takové ty ukřivděné pocity, tak beru do ruky třeba Saturnina, flétnu, pastelky, počítač, koupím si něco pěkného, po čem už jsem dlouho toužila, zajdu si na thaiskou masáž, jedu někam, kde jsem ještě nebyla atd. atd. Prostě si dělám radost a užívám si života a občas při tom objevím něco nového, zažiju něco zajímavého, potkám fajn lidi, ale minimálně se dobře bavím. Osobně mi jsou pak už po pár dnech všechny křivdy ukradený, páč život jde prostě dál močálem černým kol bílých skal ... a co se stalo, to se stalo, to už neovlivním, ale co se stane, to ovlivnit mohu ...

Konstance,
a kdo soudí, co je spravedlivé? Co když jsi tomu člověku, který ti ublížil, v některým z minulých životů ublížila také? I když máš pro tento život "amnézii", pořád jsi to ty. V minulém životě i teď. Je to stejné, jako kdybys měla havárii a nic si nepamatovala. Ale nemůžeš říci, že před havárií jsi to nebyla ty.
Věci nejsou dobré ani špatné, věci prostě jsou. A my lidé jsme je začali hodnotit jako správné a špatné. Ale "Bůh" nehodnotí.

Tohle mi nedávno moc pomohlo.

Ty pocity nemaž, prostě je jen nahraď pochopením, že jediný, kdo může soudit, je Bůh a ten přeci nesoudí! Miluje nás všechny takové, jací jsme.

Já osobně si myslím, že spravedlnost (rovnováha) existuje, funguje. Někdy si klademe otázky, proč, jakto, za co? Všechno bude zodpovězeno. Ale my u toho nemusíme být, nebo nechceme slyšet, míjím odpovědi. Svět se snaží zachovat rovnováhu, "soudit" spravedlivě.

BB, přesně. Kdyby lidi vynaložili více energie, do svého vzdělání, seberealizace, jako do pocitu pomsty, tak tu jsou samí geniové

Nejsem bez chyby. Přála jsem občas někomu něco zlého, žárlila jsem, tížilo mě plno lidí. Občas jsem záviděla, byla smutná z "nespravedlnosti světa". A všechno mě děsně vyčerpávalo.
Teď se s těmi negativy zkouším příjímout. Ale zároveň se jich co nejdříve zbavit. Protože všechny tyto výše popsané pocity, stavy jsou akorát pro mě destruktivní.

No tak toto je sila, Seli - to by aj svätý mal dosť čo robiť, veru...
Rozmýšľam, čo by bolo najmúdrejšie - hádam odovzdať ho osudu? Ale myslím, že by som to nedokázala, hoci viem, že nenávisť a najmä túžba po pomste udržuje tie veci v behu. Ale decko......

konstance napsal(a):

myslite si ze existuje spravedlnost? a ze by clovek spis mel nechat vecem volny pruchod a nechat vse na bozich mlynech, nebo ze by mel za svoji verzi spravedlnosti bojovat?
trosku se zmitam v pocitech krivdy a nespravedlnosti a obcas si rikam ze bych to mela nechat plavat, snazit se zapomenout (vsak ono na ne dojde), a pak me zase neco nakopne co mi rika ne neni to fer, musis s tim neco udelat.. celkove je to totalni ztrata casu a energie, ale nejak nevim co s tim, jak se vyrovnat sama se sebou. nechce se mi psat nic konkretniho, jen by me zajimalo jestli to chapete nebo jste takove pocity prozili nebo co je vlastne spravne? napadaji me taky klasicky krestanske myslenky, laska a odpusteni, ale je mi z nich spis na zvraceni. nedokazu a ani nijak zvlast nechci odpoustet lidem, kteri mi ublizili, rikam si ze kdo ublizil jednou ublizi i podruhe, je to jako kdyz clovek dostane facku a chce se po nem aby nastavil druhou tvar, asi jako jezis. to byl asi uzasny clovek, jenze ja prave bych dost nerada dopadla jako on (omlouvam se pritomnym krestanum) ale ja si ho fakt neberu za priklad. vubec si nemyslim ze by clovek mel trpet za hrichy nekoho druheho. mozna je to trochu zmatene co pisu ale treba to nekdo pochopi, ja se s tim nejak nedokazu vyrovnat.

Podle svych zivotnich zkusenosti musim konstatovat ze vecnejsi nez spravedlnost je rozhodne sila a vhodnost argumentu. Spravne vytahnuty argument presouva spravedlnost a pravdu na odstavnou kolej. Pro nektere bohuzel, pro vetsinu vsak bohudik. Tim se take v zivote ridim a s argumenty vzdy pocitam, na argumenty vytazene proti me jsem vzdy pripravena a vim, ze kdo veri na spravedlnost je trochu naivni. Trochu vic Vyplaci se to, takze spravedlnost pro me neni zivotne dulezita.

Upravil(a) Dita.L (29. 5. 2009 12:11)

Bohužel, patřím k těm, co myslí, že spravedlnost neexistuje. A že na boží mlýny se nedá spoléhat.

Četla jsem toto vlákno jen zběžně, ale někdo se tu zmínil o vině řidiče, který způsobil nehodu s následky.
Něco takového se událo v naší rodině před cca 15 lety. Jeden člen naší rodiny byl sražen prodíždějícím řidičem. 8 dní byl dotyčný v bezvědomí, pak se probral, ale s hroznými následky: Blbě viděl a ochrnul na půl těla. Bohužel, přes naši obrovskou snahu mu pomoci, se s tím psychicky nevyrovnal a zhruba po roce si vzal  život.
Vím, že ten řidič to udělal nedopatřením, pý byl oslněn sluncem. Jenomže za celou dobu, co jeho oběť ležela po nemocnicích a podstupovala jednu těžkou operaci za druhou, neprojevil nějakou lítost, nenapsal ani pardon, ničím se nesnažil mu pomoct.

Když pak už po smrti toho člena naší rodiny (promiňte, ale nechci být konkrétnější) došlo k soudu, ten řidič byl odsouzen K POKUTĚ 5 TISÍC KORUN !!!! Ani řidičák mu nevzali, natož aby šel sedět.A odůvodnění? : Je to teprve DRUHÁ JÍM ZAVINĚNÁ NEHODA S NÁSLEDKY!!!!!! Ano, čtete správně. Taky jsme koukali doma jak blázni a nevěřili vlastním očím. Znovu jsme brečeli nad tím vším....
Myslím, že dotyčný prostě věděl, koho kde podmáznout....

Když jsem zjistila, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání, vzala jsem věc po dohodě s ostatními členy rodiny do svých rukou: Tomu pachateli jsme napsala doporučený dopis, kde jsem do podrobností, naturalisticky, leč naprosto pravdivě vypsalala všechno  utrpení, co musel ten náš člověk zažít, co ten řidič způsobil. Opravdu to byla silná káva - bohužel naprosto pravdivá. A napsala jsem tam také, že to, že se ani nepokusil omluvit je prostě neomluvitelné a neuvěřitelně hnusné. Dodatečně jsem zjistila, že tato moje spravedlnost zafungovala, že to dotyčným pořádně psychicky otřáslo. A doufám, že nebude klidně spát do konce života...

Tozo není o pomstě. To je o alespoň lidské spravedlnosti. Protože když někdy něco (byť nechtíc) zlého způsobí, ani ho nenapadne se aspoň omluvit, a pak se stará jen o to, aby z toho beztrestně vyklouzl.... No  nemůžu si pomoct, pro mě to byl, je a bude nekonečnej hajzl. A jsem ráda, že jsem mu ten dopis poslala. To bylo to jediné a poslední, co jsem pro toho zemřelého mohla udělat...

Blossom k tvému příspěvku:

Já si myslím, že nemusíš trpět. To je právě to, co můžeš ovlivnit a rozhodnout. Proč bych JÁ  se měla trápit kvůli komukoliv kdo si zamane (kdo mi "ublíží")??! . Nenechám si ublížit. Nepustím si to k sobě. A když se tak stane (a tisíckrát stalo), tak to můžu setřepat, rozpustit, zapomenout, nezabývat se tím.

To co píšeš Blosom, - ta nespravedlnost - může být relativní nespravedlnost.
Vysvětlení může být tisíc. Nemůže nikdo vědět co ten člověk (řidič) zažívá a zažije. A dopis bych mu napsala taky, nebo bych ho spíše vyhledala. To se nevylučuje s mlýnama.

Nebo na druhou stranu můžu žít s tou "nespravedlností" a utrápit se jí.

Nenávistné myšlenky, zloba, msta, - tím se člověk užírá, ponoří se do toho a nežije svůj vlastní radostný život (nechává si rány otevřené). Viz. citáty od Pandory..
Tak proč to dělat??

Upravil(a) Wiki (29. 5. 2009 14:07)

Wiki, ale já netrpím. Ano, trpěli jsme celá rodina tehdy, když trpěl ochrnutý jeden z nás a pak ještě víc, když zemřel... A smutno je mi dodnes, kdykoli si vzpomenu, že s námi mohl být a není...

Ale tehdy mi můj čin - napsání toho dopisu pachateli - právě pomohl se s tím nějak vyrovnat. Věděla jsem, že to je jediná spravedlnost, kterou můžu ovlivnit, dosáhla jsem tedy alespoň částečné lidské spravedlnosti, když to vypadalo, že soudní žádná není....

Dál už se tím netrápím, to jen jsem se teď zas dostala do varu při živé vzpomínce na to všechno tehdy....

Ano, bohužel se může každému z nás stát, že ublíží nechtěně, třeba právě v tom autě. Ale pokud by se to už nedejbože stalo, snažila bych se co nejdřív se upřímně omluvit a ze všech sil tomu postiženému ulehčit. Třeba bych mu aspoň platila v nemocnici nadstandart, pokoušla se pomoct a případě zaplatit nějaké rehabilitační pomůcky atd., atd...

Ještě filosoficky zpět k tématu:

Přijde mi, že omluva a skutečná účinná lítost vinu zmírňují až ruší. Omluvu bych metaforicky cítila jako obvázanou ránu. Vysvětlím: Když se zraníte, a rána je vám v zápětí vyčištěna, ošetřena a zavázána, tak to sice taky bolí, ale hojí se to rychleji a skoro bez jizev. Když se zraníte a ta rána zůstane špinavá, neošetřená, nezavázaná, tak to bolí a hojí se to mnohem, mnohem déle, a zůstane ošklivá jizva na celý život. Takhle já to mám psychicky s omluvou a se situací bez omluvy.

Chci tím říct, že jsme lidi chybující, a pokud se mi za způsobené příkoří někdo omluví a snaží se to napravit, velmi rychle se to v mé duši zahojí a jsem ochotná a schopná odpustit opravdu mnoho. Ale ten, kdo ublížil a nestojíte mu ani za jediné pardon, tak tomu se podle mě odpouštět nemá.  Hajzlíkům se nemá odpouštět a má se zajistit aspoň základní trest.

Míša Kulička napsal(a):

Myslím, že je to tomu člověku určitě hodně líto, že kdyby mohl, tak by to velmi rád vzal zpět ... myslím, že musí být těžké žít s takovou vinou na krku ... myslím, že ti lidé za to nenávidí sami sebe, že je pro ně samotné těžké se s tím srovnat, protože ať udělají, co udělají, nic z toho nemůže správně, protože tím nemohou napravit to, co způsobili ...
Však kdo z nás někdy za volantem nespěchal ... a kdo přitom někdy nezvedl telefon, který v tu chvíli považoval za důležitý ...
Tím se nikoho nezastávám - přijít o dítě je jedna z nejhorších věcí, co se člověku může stát ... ale způsobit svou nedbalostí smrt člověka taky.
Dovedu pochopit obě strany.

Kulíšku, nejni každej jako ty
Osobně znám jen jednu paní, která zabila autem a ta si teda z toho vážně nedělá vrásky A nedělala od začátku, člověče.
Bloss, to bylo teda moc hezký, to s tou omluvou! Přesně tak to cítím taky

konstance napsal(a):

mate vsichni pravdu. napada me jedine predstava te babicky z osvetimi, ktera uz "to ma za sebou a nechce o tom slyset". od zacatku vim ze jednou - nejspis - dojdu k podobnemu nazoru, ale nez a jestli vubec k tomu dozraju tak uplyne dlouha doba, a prave ta DOBA me strasne s.e.r.e protoze bych chtela spravedlnost hned ted abych se mohla venovat necemu jinemu, a misto toho spotrebovavam bezucelne energii negativnima pocitama, kterym se snazim vyhnout ale nejde to.
mozna ze existujou bozi mlyny, ale nez uplyne ten cas, tak budu trpet, a vim to predem a ten cas mi nikdo nevrati. a s tim se prave nedokazu vyrovnat, ze ztracim cas trapenim se kvuli necemu co nemuzu nebo nedokazu zmenit ani popohnat, proste musim jenom cekat az to prejde, a pripada mi ze ziju ve vakuu, a misto toho bych mohla delat spoustu jinych veci. je to pakarna

To chápu, že tě to se.re.... tak si to zkus vyříkat trochu jinak. Doma sama, připíchni si fotku dotyčného na polštář a můžeš mu to nandat jak verbálně, tak i fyzicky.... tím ty svoje negace vypustíš ven, ale nikomu neublížíš

konstance napsal(a):

mozna ze existujou bozi mlyny, ale nez uplyne ten cas, tak budu trpet, a vim to predem a ten cas mi nikdo nevrati. a s tim se prave nedokazu vyrovnat, ze ztracim cas trapenim se kvuli necemu co nemuzu nebo nedokazu zmenit ani popohnat, proste musim jenom cekat az to prejde, a pripada mi ze ziju ve vakuu, a misto toho bych mohla delat spoustu jinych veci. je to pakarna

Konstance, víš, já mám pocit, že boží mlýny, na jejichž účinky čekáš, se tě vůbec netýkají, natož abys čekala, že to "někdo někomu nandá za tebe". Nene, tebe, mne, každého z nás se týká působení těch "božích mlýnů", které to nandají spravedlivě nám. Tam je práce na sobě, víš?