wewe napsal(a):

Myslíte, že chlap, který by mě přestával milovat by mi přinesl oblíbené bonbony po dni, který jsem měla mít pracovně těžký a celý večer by dělal narážky na společnou budoucnost? Co když je to jen chvilkové povyražení... Samozřejmě jsem si vědoma možnosti opakování...

Když už posuzuješ podle toho, tak ano - přinesl. Dokonce i tehdy, když by měl bokovku už dlouhou dobu. V bonbonech to fakt není.

Já si taky myslím, že se tvůj muž nezmění. Jednou je nikdy, dvakrát je vždycky. Má manžel děti s předchozí manželkou? Asi to má prostě v sobě, když si našel o tolik let mladší - tebe a jde opět níž. Jak už tu někdo psal, asi má pořád rád stejnou věkovou kategorii, možná bude stále měnit za studentky, až mu původní studentka "zestárne" o pár let. Jestli ho nějaké studentky pak ještě budou chtít. I když - jestli má peníze, proč ne, nějaké se najdou. Někdo to tak prostě má.

Upravil(a) majkafa (21. 5. 2009 7:49)

jestli nebudu nahrazena tak, jako jsem nahradila kdysi já...(jen jsem nahradila přítelkyni, ne manželku...)
Troufla bych si říct, že i ta předchozí přítelkyně nahradila nějakou jinou... Byl pán někdy ženatý? A pokud ano - pročpak se rozvedl?
do včerejška jsem si myslela, že ho vlastním
Ale fuj - vděčnej za to, že je vlastnictví, bude tak maximálně pes. Jestli to dáváš najevo manželovi, tak sis možná do těsta tohohle průšvihu aspoň pár lžic mouky přisypala.
chlap, který by mě přestával milovat by mi přinesl oblíbené bonbony
Klidně. Právě proto.

helena napsal(a):

[b]do včerejška jsem si myslela, že ho vlastním

Já myslela ten recept na štastné manželství... :-) ne manžela... :-) možná jsem to tam blbě napsala

jinak, heli, ženatý je se mnou podruhé a mezi 1. a druhým manželstvím bylo intermezzo :-)

Když tady tak čtu tyhle ostřejší názory - ale děkuju za ně! tak si připadam jako naninka s růžovými brýlemi, která si stejně musí nabít nos sama...

A taky děkuju těm jemnějším názorům ze včerejška, pomohli mi vyhrabat se z šoku. Dnes kritiku snáším skoro bez slz, jo čas je nejlepší lékař

má dítě z prvního manželství... vím, že dítě není lék na nevěru. Otázkou zůstává, jesli by u nich zůstal, kdyby nepodala žádost o rozvod... :-( I když on tvrdí, že když se ten vztah jednou zkazí - i když jeho vinou, nejde to slepit a radši bere roha...
proto vyčkávam a zatím jsem mu neřekla, že o tom vím, to můžu udělat vždycky... Nehledě na to, že když se z toho vyhrabu, najdu si nový život a nového partnera, mám opět 50% šanci na úspěch i neúspěch...
A manžela, který má větší předpoklady k monogamii - řekněme, podpantofláčka nebo ňoumu... to bych asi nemohla...
a najít si stejně okouzlujícího a charizmatického chlapa, je za prvé nedostatkové zboží a za druhé je tam vyšší šance, že se budee opakovat to samé...
Co myslíte, namlouvám si to, nebo to zní reálně???

já to poočku sleduji. Jsem asi jiná věková kategorie, než ty, taky mám nějakou zkušenost. Když jsi napsala "ona je ještě na SŠ", úplně jsem se viděla. Tedy sebe a svého exmana a jeho studentku. Ovšem my byli 20leté manželství...tam došlo i jiným věcem, únava ze vztahu, podnikání, odrostlé děti, změna mojí práce...
Jinak byl Ex taky takový věčný sukničkář, ale rozvádět se nikdy nechtěl. Já teprve zpětně pochopila, co které situace znamenaly - novou krev, zamilování. Ale když přišlla na scénu Blběna, byl velký třesk, hlavně u něj.
Tak má teď mladou partnerku (věkový rozdíl 22 let), která ho masíruje, chtěla by svatbu a dítě, on už zřejmě ne. A tak se rozchází a schází stále dokola.
Já už jsem jinde.

V tobě, wewe, citím velký kus naivity - odpusť. Ber to ajko komentář od nezúčastněné pozorovatelky středního věku. Co sisi myslela, že ti manželství s ním přinese? že se změní? ty budeš teď jediná? Až si pořídíte mímo, tak bude líp?
Jsem skeptik, lidi se moc nemění, zvlášť ne ve vyšším věku.
A ještě další věc. Partner se sklonem k monogamii nemusí být nutně ňouma nebo podpantoflák. Může to být inteligentní chlapík, který si své partnerky váží a jiná pro něj neexistuje. Přitom z něj testoteron a jiskry můžou lítat na všechny strany. Žádnýho takovýho neznáš?

wewe napsal(a):

má dítě z prvního manželství... vím, že dítě není lék na nevěru. Otázkou zůstává, jesli by u nich zůstal, kdyby nepodala žádost o rozvod... :-( I když on tvrdí, že když se ten vztah jednou zkazí - i když jeho vinou, nejde to slepit a radši bere roha...
proto vyčkávam a zatím jsem mu neřekla, že o tom vím, to můžu udělat vždycky... Nehledě na to, že když se z toho vyhrabu, najdu si nový život a nového partnera, mám opět 50% šanci na úspěch i neúspěch...
A manžela, který má větší předpoklady k monogamii - řekněme, podpantofláčka nebo ňoumu... to bych asi nemohla...
a najít si stejně okouzlujícího a charizmatického chlapa, je za prvé nedostatkové zboží a za druhé je tam vyšší šance, že se budee opakovat to samé...
Co myslíte, namlouvám si to, nebo to zní reálně???

Mně osobně to celé moc reálně nezní.
1)mezi tím, co tvrdí a dělá může být diametrální rozdíl.
2)větší předpoklad k monogamii nemusí nutně znamenat podpantoflák nebo ňouma
3)okouzlení a charisma se nenajíš a je hodně vysoká pravděpodobnost, že uslzených večerů nad klávesnicí bude přibývat.
Já bych asi těžko zkousávala už jen to, že předvádím prapodivné tanečky okolo něj a věcí, které se nás bezprostředně týkají a přemýšlím nad tím, jestli náhodou po některé z hádek nenazná, že se náš vztah zkazil a on musí vzít roha. Promiń, wewe, ale chlapa, který při první průšvihu bere nohy na ramena, nepokusí se cokoliv spravit, zlepšit, narovnat, bych vedle sebe vážně nechtěla, i když by byl jak Adonis.
Z mého pohledu by si všechno svoje kouzlo mohl narvat víš kam.

Upravil(a) Anda (21. 5. 2009 10:10)

wewe napsal(a):

má dítě z prvního manželství... vím, že dítě není lék na nevěru. Otázkou zůstává, jesli by u nich zůstal, kdyby nepodala žádost o rozvod... :-( I když on tvrdí, že když se ten vztah jednou zkazí - i když jeho vinou, nejde to slepit a radši bere roha...
proto vyčkávam a zatím jsem mu neřekla, že o tom vím, to můžu udělat vždycky... Nehledě na to, že když se z toho vyhrabu, najdu si nový život a nového partnera, mám opět 50% šanci na úspěch i neúspěch...
A manžela, který má větší předpoklady k monogamii - řekněme, podpantofláčka nebo ňoumu... to bych asi nemohla...
a najít si stejně okouzlujícího a charizmatického chlapa, je za prvé nedostatkové zboží a za druhé je tam vyšší šance, že se budee opakovat to samé...
Co myslíte, namlouvám si to, nebo to zní reálně???

Wewe, nečetla jsem celé vlákno, jen část. Ale tento tvůj příspěvek je podle mě klíčový, reálný. Vše platí na 100%, kromě té věty o podpantofláčcích.   Na jedné straně extrému jsou chlapi - charismatičtí, permanentní  lovci ( to je asi ten tvůj), na druhé straně jsou i monogamní podpantofláčci. Ale mezi tím je i široké spektrum - mix všeho ostatního. Např.i charismatičtí a věrní,  bohužel  je to  hóóóódně vzácná kombinace, ale existuje.

Myslím, že děláš moc dobře, že zatím o tom důkladně přemýšlíš a ještě jsi do toho ukvapeně neřízla. Nech si to v hlavě srovnat a třeba se o tom poraď i s nějakou psycholožkou.
Pravda je, že i v jakémkoli dalším vztahu to může být 50 na 50 šance na hezký vztah.

Znám i takové případy kolem, velmi podobné, kdy si manželka sama v sobě řekla - ano, vím, nikdy mi absolutně věrný nebude. Vždy budou občasné bokovky. Ale jinak je to skvělý chlap, já ho chci, a hlavně vím, že já jsem mezi těmi ženami vždycky ta první a hlavní. Zůstávám s ním i s tímhle vědomím a vím, že mi to za to stojí.

Toto neber jako radu, jen jako jeden z náhledů. Dokonce i pro mou vlastní psychiku by to nebylo, uznávám.
Ale prostě vím, že některá taková manželství existují. Charismatický, jinak moc faj chlap, co prostě tu a tam nějakou bokovku mít bude, ale s manželkou přesto zůstává, ona je tam tou hlavní, ke které se on vždycky vrací. Z těch co znám budu jmenovat aspoň nějaké  slavné osobnosti - herec Kopecký, spisovatel Ludvík Vaculík, bývalý prezident Havel, vlastmě i současný prezident Klaus... je jich mnoho...

Blossom napsal(a):

wewe napsal(a):

má dítě z prvního manželství... vím, že dítě není lék na nevěru. Otázkou zůstává, jesli by u nich zůstal, kdyby nepodala žádost o rozvod... :-( I když on tvrdí, že když se ten vztah jednou zkazí - i když jeho vinou, nejde to slepit a radši bere roha...
proto vyčkávam a zatím jsem mu neřekla, že o tom vím, to můžu udělat vždycky... Nehledě na to, že když se z toho vyhrabu, najdu si nový život a nového partnera, mám opět 50% šanci na úspěch i neúspěch...
A manžela, který má větší předpoklady k monogamii - řekněme, podpantofláčka nebo ňoumu... to bych asi nemohla...
a najít si stejně okouzlujícího a charizmatického chlapa, je za prvé nedostatkové zboží a za druhé je tam vyšší šance, že se budee opakovat to samé...
Co myslíte, namlouvám si to, nebo to zní reálně???

Wewe, nečetla jsem celé vlákno, jen část. Ale tento tvůj příspěvek je podle mě klíčový, reálný. Vše platí na 100%, kromě té věty o podpantofláčcích.   Na jedné straně extrému jsou chlapi - charismatičtí, permanentní  lovci ( to je asi ten tvůj), na druhé straně jsou i monogamní podpantofláčci. Ale mezi tím je i široké spektrum - mix všeho ostatního. Např.i charismatičtí a věrní,  bohužel  je to  hóóóódně vzácná kombinace, ale existuje.

Myslím, že děláš moc dobře, že zatím o tom důkladně přemýšlíš a ještě jsi do toho ukvapeně neřízla. Nech si to v hlavě srovnat a třeba se o tom poraď i s nějakou psycholožkou.
Pravda je, že i v jakémkoli dalším vztahu to může být 50 na 50 šance na hezký vztah.

Znám i takové případy kolem, velmi podobné, kdy si manželka sama v sobě řekla - ano, vím, nikdy mi absolutně věrný nebude. Vždy budou občasné bokovky. Ale jinak je to skvělý chlap, já ho chci, a hlavně vím, že já jsem mezi těmi ženami vždycky ta první a hlavní. Zůstávám s ním i s tímhle vědomím a vím, že mi to za to stojí.

Toto neber jako radu, jen jako jeden z náhledů. Dokonce i pro mou vlastní psychiku by to nebylo, uznávám.
Ale prostě vím, že některá taková manželství existují. Charismatický, jinak moc faj chlap, co prostě tu a tam nějakou bokovku mít bude, ale s manželkou přesto zůstává, ona je tam tou hlavní, ke které se on vždycky vrací. Z těch co znám budu jmenovat aspoň nějaké  slavné osobnosti - herec Kopecký, spisovatel Ludvík Vaculík, bývalý prezident Havel, vlastmě i současný prezident Klaus... je jich mnoho...

hm, myslím, že umět si to takhle srovnat vyžaduje silnou osobnost....já bych se ale po mých zkušenostech hlavně bála toho, aby mi manžel po jednom takovém nevinném úletu nepřinesl nějakou nemoc....Ano, je pravda, že se to může stát i u někoho, kdo podvedl svého partnera/partnerku jen jednou....ale vědět, že on to tak prostě má a bude spát i s jinými a tak trochu s tím tedy počítat, by pro mě bylo dost velký sousto...ale to mluvím opravdu jen za sebe.

PPavlaa napsal(a):

Slavek17 napsal(a):

Ty jsi ta, kdo si dělá starosti? Ta, kdo se trápí? - Chyba !!!

Změň to ! - Pamatuj, co se říká: V lásce vyhrává ten, kdo má rád míň.
Zdá se to divné, ale je to tak.
Tak to v životě funguje.

Ty máš nárok být uražená. A on má dolejzat. - Ne naopak!!!

mno, s tímto já jaksi nesouhlasím.

Také si nemyslím  , že by mělo , a že jde o nějaké vítězství. Tudíž nemůže být vítěz - moje verze..

A nárok být uražená? - to jo, jasně, taky jsi byla určitě uražená, když ti sebrali bábovičku na písku ve 4letech...Ale dnes? Coby dospělý a soudný člověk vím, že nemám právo nikoho nutit k jakémukoliv jednání, nemám právo vyžadovat lásku, cit, důkazy (vyjma kriminální policie) a vlastně mám právo tvarovat a hejbat  jen sama sebou. Nikdo není povinen mi ničím. - myslím v párovém soužití , ne v právní souvislosti   A taky nikdo není zodpovědný za to, jak já se cítím. Žádné " "ty jsi mě připravil o spokojený život, ty jsi mi zkazil..."... Pouze já jsem si zkazila, já se připravila o...
Mám být uražená proto, že někdo nedělá přesně to, co chci já????!

A jak to v životě funguje?
Život, lidé, okolnosti - všechno žije svým vlastním životem, bez ohledu na to, co bych si přála, co chci, co očekávám, co je mi líto, co mě bolí. To prostě nikoho a nic nezajímá. Tudíž já - ve své životaschopnosti a pudu sebezáchovy - toto musím mít na zřeteli a z tohoto vycházet a podle toho se zařídit. Přiznám se - bylo to pro mě nepříjemné zjištění, lepší bylo obviňování okolí..

Proto pro nás všechny plyne - buď vezmeme partnera takového jaký je, a budeme ho takto milovat nebo ho prostě nevezmeme a nebudeme s ním žít. Jistěže mezi tím může běžet spousta komunikace, která nám pomáhá růst oběma po boku člověka, kterého máme rádi..

Toto jsou vykrystalizované potřehy mého x desetiletí párového soužití, kdy jsem se pokoušela o svou osobní spokojenost různými formami, i formou pokusů a omylů...
Nepřesvědčuju, píšu za sebe svoji zkušenost. Možná ti to k něčemu bude, možná ne.

...vaše plánované mimi by se mohlo na "zkažení" vztahu podílet? Ubyde času na manžela, možná i peněz, s čerstvým novorozencem tě jeho charizma příliš zajímat nebude... a on ti klidně může říct, že už to není takové, jako kdysi...

Heli, tohle bolí, ale máš pravdu...

wewe když pominu možnost, že je to "supersamec" kterej holt odchází a vrací se a Ty to takhle budeš tolerovat, což třeba já bych asi nezvládla psychicky (ale to je má věc ne Tvá) ... tak si myslím, že mi tam stejně něco u vás nesedí.
Za prvý pánská jízda říkáš byla asi jen zástěrka ? Jakože ostatní pánové měli sebou taky milenku? nebo že se na pánskou jízdu jen vymluvil a byl teda se slečnou ?
A druhá věc .. když on tvrdí, že když se ten vztah jednou zkazí - i když jeho vinou, nejde to slepit a radši bere roha... tohle co píšeš ... nezlob se je natvrdo vydírání ... bud budeš hodná a nebudeš mě prudit - řešením a rozebíráním a to, že Tě milenky bolí a víš o nich, si necháš pro sebe NEBO já jdu, protože to nemá cenu slepovat ... má Tě hezky vycvičenou- už ted se bojíš že odejde .. nicméně pokud jsi smířená , že takhle je to ok, a že Ti to takhle vyhovuje ..proč ne .. je to váš život a lidi jsou různí, žijí, jak jim vyhovuje. Já se jen ptám a odpověz si sama za sebe, mě nemusíš ... bude Ti to takhle vyhovovat ? Vědět... bolet, ale mít strach se ozvat - aby se náhodou neurazil a neodvlál za jinou? Co když to sebepopření bude ale k ničemu ..a stejně Ti zamává a odvlaje- připouštíš tu možnost? Jak to bude pak dál s tebou ? Nebudeš litovat těch let třeba, těch slziček třeba? Co Tvý sebevědomí ?

Upravil(a) Amriana (21. 5. 2009 11:01)

wewe - on se se svým dítkem stýká? Jako táta, myslím. Stará se, bere si ho, znáš ho vůbec? Nebo se jim taky "pokazil vztah" (nejlépe díky bývalce)?